Fotbalové hřiště Libčany na Královéhradecku vypadá jako typické kulturní centrum na českém venkově. Ve výdejním okénku boudy s občerstvením se obsluha nezastaví při vydávání klobás a utopenců a točení piva nebo malinovky. Na dřevěných lavicích posedávají místní i přespolní, na exkurzi sem zamířila i třída z místní mateřské školy. Je pěkný podzimní den.
Na travnaté ploše stojí do půlkruhu auta, která ani tak nespojuje věk, ale především původ a také ve většině případů zbarvení. Červená s bílým pruhem jasně informují, že to mají dostaveníčko muži, kteří krotí požáry, bojují s povodněmi a vystřihávají nemohoucí z automobilových vraků. A všechny (tedy ne ti pánové, ale stroje) mají v rodném listě Ruskou federaci.
Přehlídka je to rozmanitá, začněme od těch největších. Jde o hasičské Kamazy různých velikostí a s různorodou výbavou. Cisternové stříkačky Kamaz 43265 4×4 a 3118 6×6 baví hlavně děti, protože řidiči se při přehlídce aut nezdráhají vodu z cisterny lafetou vystříkat do poslední kapky. V Česku se Kamazy u hasičských sborů přitom příliš často neobjevují i tyto stroje mají polskou registrační značku. Jejich dovozce je zařadil do nabídky teprve nedávno.
Dále tu stojí vystavený například GAZ Sobol pro hasičský sbor v obci Říčky v Orlických horách, a dokonce i červenobílý UAZ Buchanka. "Hasičskou úpravu jsme ladili klientům přímo na míru. Patří sboru v Hřensku a věděli přesně, co chtěli. Buchanka je totiž vůz, který jim svými parametry naprosto vyhovoval," vysvětluje Jan Majurník z firmy AMC Radíkovice, jak se před dvěma lety upravená Buchanka vznikala.
Hřensko je specifický kraj, velmi kopcovitý, velké zásahové vozidlo by na mnoho míst nedokázalo dojet. Zároveň sbor potřeboval vůz, který by uvezl až devět osob a také se do něj vešla nosítka. Tady se často stává, že pomoc musí dorazit třeba k horolezci, který přecenil své síly, případně je potřeba rychle odvézt obyvatele z oblasti, které hrozí povodně. Buchanka vyjede všechno, je technicky primitivní, a přitom uvnitř prostorná.
Právě to jsou často výhody ruských strojů, kterým se možná při srovnání s moderní technikou současných aut můžeme posmívat, ale jejich technická trivialita a bezkonkurenční schopnosti v terénu mohou pro mnohé znamenat naopak největší výhodu.
Buchanka z Hřenska je přitom napěchovaná veškerou myslitelnou technikou, kterou malý sbor potřebuje. "Instalovala se až tady v Radíkovicích, od majáků nebo radiového terminálu s šifrovanou komunikací. I proto hasičská Buchanka cenově vyšla na zhruba 1,5 milionu," říká Jan Majurník.
Mezi vystavenými stroji vynikala i hasičská Lada Niva. I ta je vhodná jako velitelské vozidlo do míst, kde místní nemají s počasím na růžích ustláno. A jednu mají například i u sboru v Železné Rudě, jde ale o pětidveřový model s nástavbou.
"Nové" šumavské Nivě předcházela tato na fotce. Ač vypadá jako veterán, vyrobena byla v roce 1996. Nejdřív sloužila v chemické laboratoři v hasičském záchranném sboru v Třemešné v Plzeňském kraji, kde pomáhají po zásazích rozebrat požářiště a pracují na jejich rozboru. S Nivou tak jezdili a odebírali vzorky.
"Pak se auto přesunulo k hasičům v Železné Rudě a jezdil v něm velitel, aby se rychle dostal na místo zásahu nebo mohl mezi nimi přejíždět. Když sbor pak rozprodával techniku, dostala se oklikou ke mě. Máme ji ale teprve od letošního června," vypráví Jakub Morávek. V jeho případě se dá s nadsázkou mluvit o nemoci z povolání, protože je sám hasič, velitel družstva a zároveň je členem dobrovolného hasičského sboru a ještě k tomu majitel a provozovatel hasičského muzea v Kočí na Chrudimsku.
Lada Niva, kterou dovezl na Kamaz Firemen Day do Libčic, je jedním ze zhruba 30 strojů, které muzeum v Kočí vystavuje. Za největší hvězdu Jakub Morávek považuje hasičskou Tatru 613, kterou má ostatně muzeum i ve znaku.
"Bylo to první auto, které jsme pořídili, a tak je to moje srdeční záležitost. Sloužila v Kunštátu, pak v Boskovicích, potom deset let stála v kopřivách. Stačilo ale jedno odpoledne a už zase jezdila," vypráví o Tatře 613 Jakub Morávek.
Vzhledem ke své vášni k hasičským autům má velmi dobrý přehled, jaké stroje různé hasičské sbory v Česku používají. Ruských aut je to podle jeho slov skutečně málo, daleko víc se kupují Nissany Patrol, Toyoty Hilux nebo Fordy Ranger, ale v hůř přístupných místech, kde je sníh ještě dlouho do jara, mají smysl. Bodují jednoduchostí a v důsledku také nižší cenou.
Snad jednou z nevýhod takových aut je slabší servisní síť, kterou naopak zavedené automobilky, jenž také nabízejí schopné vozy do terénu, v Česku mají. Ruské stroje ale spoléhají na jedno - čím primitivnější technika, tím menší šance, že se něco porouchá.
