Zatímco nový Volkswagen Passat už jezdí jen jako kombík, Škoda Superb dál drží také linii klasického sedanu, ovšem s kufrem, kde se společně s víkem zvedá i zadní okno. S přesvědčením, že se najde víc než jen pár staromilců, kterým se vysoká auta typu SUV nezdají zas až tak neodolatelná.
Ačkoliv to nikdo z automobilky nikdy nevysloví nahlas, auta s placatou karoserií jsou pro dosažení nízkých flotilových emisí klíčová. Lépe kolem nich obtéká vzduch, a mají tak nižší spotřebu, což zase znamená méně vypuštěných emisí CO2, a tím i nižší pokuty do evropské kasy.
V případě Superbu s karoserií liftback se podařilo odpor vzduchu stlačit až na hodnotu Cx = 0,23, což je mimochodem méně, než mají některé supersporty. A o něco málo méně, než má Superb Combi.
Od konstruktérů to ovšem vyžadovalo mimořádné úsilí, ať už jde o důslednou práci na detailech karoserie nebo neotřelá technická řešení. Příkladem budiž chlazení brzd, které neprobíhá otvorem v podběhu kola, ale s pomocí ventilátoru vzduchem prošlým skrz náporový chladič. Takové řešení je výhodné nejen z pohledu aerodynamiky, ale zabraňuje i přehřátí brzd ve specifických situacích. Například když auto s přívěsem sjíždí pomalu táhlý kopec.
Hybrid do zásuvky nakonec bude. Ale později
Novodobá historie Superbu sahá do roku 2001, od té doby si velkou škodovku pořídilo 1,6 milionu motoristů. Drtivou většinu přitom tvořili firemní zákazníci, v případě liftbacku je jejich podíl 85 procent.
A zatímco deštník ve dveřích tu vydržel od první generace až do dnešních dnů, jiné věci vzal čas. Třeba benzinový šestiválec, u kterého se kdysi všichni tvářili, že jezdit po městě za patnáct litrů je úplně v pořádku.
V tomto ohledu je současný Superb neskonale střídmější. Základnímu čtyřválci 1.5 TSI s výkonem 150 koní stačí litrů šest, přičemž pro nízkou spotřebu je ochotný zajít hodně daleko: při nízké zátěži jezdí na dva válce a z kopce dokáže plachtit s vypnutým motorem. Může si to dovolit, elektrické systémy auta v takové chvíli napájí malá baterie mild-hybridního systému, která se zase živí energií získanou z brzdění.
Nejmenší motor v nabídce tak nemusí být volbou z nouze, zdálo se nám dokonce, že na pokyny plynového pedálu reaguje s menší prodlevou než větší a mnohem silnější benzinový dvoulitr 195 kW/265 k.
Stejně jako v případě kombíku jsou i u liftbacku k dispozici také dva naftové motory: slabší verze dvoulitru 110 kW/150 k má pohon na přední kola, silnější 142 kW/193 k je k mání jen ve verzi 4×4. Manuální převodovka je definitivně minulostí, v nabídce je pouze sedmistupňový dvouspojkový automat.
Navzdory původním plánům i Superb s karoserií liftback nakonec vznikne jako hybrid do zásuvky, s elektrickým dojezdem přes 100 kilometrů a rychlým DC nabíjením. Pořídit jej ale bude možné až napřesrok.
Když Laura (ne)zná odpověď
Superbu čtvrté generace chybí do pětimetrové délky necelých devět centimetrů, a je tak o trochu delší než jeho předchůdce. I kufr se základním objemem 645 litrů je zase o něco větší, kolo pod podlahou je opět na svém místě. Superb tedy zůstává mimořádně praktickým autem s důrazem na místo na zadních sedadlech, kterého je zde tradičně víc než dostatek.
Přístrojové desce nově vévodí velký středový displej s ostrým obrazem a rychlou odezvou, stejně jako v kombíku i zde najdeme tři multifunkční otočné ovladače, které sympaticky narušují pokročilou digitalizaci. Ovladač převodovky zmizel ze středového tunelu a nyní je vpravo pod volantem, stěrače sdílejí jednu páčku se směrovkami na straně levé.
Teoreticky by s většinou funkcí měla umět řidiči pomoct virtuální asistentka Laura. Jenže jak by patrně řekl psycholog, její reakce jsou poněkud nezralé. Má sice "ráda všechny sourozence, včetně Seatu", ale její zásoba vtipů je otřepaná, a když má zařídit něco užitečného, odpovídá naučenou větou "tohle mě vývojáři ještě nenaučili".
Už za pár měsíců to má být s Laurou mnohem lepší, do hry totiž vstoupí umělá inteligence. Ta má zajistit podstatně širší záběr témat a mnohem méně vyhýbavých odpovědí. Dost možná pak bude Laura znát i odpověď na otázku, zda je čtvrtá generace Superbu opravdu poslední, jak se tak šušká. "Můžete to, prosím, zopakovat?" Ne, ale držíme palce, aby to nebyla pravda.
