Obliba kategorie terénních aut v Česku rok od roku vzrůstá. Zatímco v roce 2014 činil její podíl na celkovém trhu s novými osobními auty necelých 17 procent, loni to už bylo více než 19 procent a v prosinci 2015 téměř 22 procent.
Pod označením "terénní auta" se ale ve statistikách téměř stoprocentně nacházejí vozy kategorie SUV. Jde o auta určená zejména pro jízdu po asfaltu nikoli do těžkého terénu. Spousta z nich se nevyrábí ani s pohonem všech kol. Klasické offroady vymírají.
Porovnali jsme dva vozy značky Suzuki, která patří mezi významné výrobce cenově dostupných aut s pohonem všech kol. Nová Vitara se zařadila do silně rostoucího segmentu malých SUV. Na trhu má řadu konkurentů včetně Škody Yeti, Renaultu Captur nebo třeba Mazdy CX-3. Loni modernizovaný Jimny je už dnes unikát. Čistokrevnému malému offroadu s žebřinovým rámem může konkurovat nejspíš jen obstarožní Lada Niva, která se navíc v Česku aktuálně neprodává, protože nesplňuje emisní normy Euro 6.
Podrobné testy
Podrobný test modernizovaného Suzuki Jimny naleznete zde.
Přečíst si můžete také zevrubnou recenzi nového Suzuki Vitara.
Vitara nabízející se s pohonem jedné nápravy i všech kol oslovuje jednotlivce a páry všech věkových kategorií, může fungovat také jako univerzální auto pro menší rodiny. Jimnyho si oblíbili hlavně myslivci. Porovnáme je nejen na silnici, ale také v uzavřeném areálu lomu poblíž Berouna.
Nová Vitara s pohonem všech kol okamžitě padne do ruky. Řízení, řazení i pedály působí velmi souladným dojmem, auto se skvěle ovládá. V zatáčkách se chová spíše jako hatchback velikosti Fabie než terénní auto. Zkušený řidič pozná, že v nich zkoušená verze drží jako přibitá i díky tomu, že při výjezdu ze zatáček pomáhají kromě primárně poháněných předních i kola zadní nápravy.
Jimny se v obloucích na asfaltu trápí. Vysoké autíčko se hodně naklání a zatáčí dost neochotně. Ještě horší je to na dálnici při 130 km/h. Ani kabina Vitary není při tomto typu jízdy úplně ideálně odhlučněná, Jimny je ale vyloženě hlučný, chvějí se mu zrcátka a trochu "plave".
Čekáme, že v lomu se situace obrátí. Jenže Vitara s pohonem všech kol toho zvládá i v terénu hodně. Lehce si poradí s prudkými výjezdy i strmými sešupy, díky malým přesahům karoserie dává s přehledem i docela velké terénní zlomy a nerovnosti. A hlavně - pořád je to i v terénu ovladatelné auto s lehkým a přesným řazením a přesně fungujícími pedály. Když se trochu otrkáme, létáme s ní po lomu jako motýli.
Těšíme se na Jimnyho, že s ním předvedeme rodeo. Jenže ouha. Kombinace dlouhé páky a krátkého řazení není tak snadná jako u Vitary, řízení má velkou vůli kolem středové polohy, plyn se hůř dávkuje, auto cuká a na jedničku zůstáváme stát v půlce kopce, který jsme s Vitarou vyjeli. Zkoušíme redukční převodovku, která kvalty "půlí" a využívá v nejtěžším terénu, ale dostali jsme se do takové nepohody, že už nepomáhá ani to.
Potupně couváme zpět a zkoušíme to znovu. Na redukovanou jedničku motor strašně řve. Zkoušíme dvojku, trojku - a situace se opakuje. Znovu couváme, potupně objíždíme kopec a Jimnyho raději vracíme. Profesionál, který je s ním zvyklý jezdit, pak předvádí kousky, které Vitara nemá šanci napodobit. Jenže ovládání offroadu není pro každého. Řidič bez pravidelných zkušeností s jízdou v terénu bude na drtivé většině cest úspěšnější s mnohem přátelštějším SUV.
