První auto dostal Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento, už v šestnácti letech. V roce 1956 debutoval útočník v saopaulském klubu Santos FC a ještě tentýž rok dostal od Waltera Herberta úplně nový Volkswagen Brouk. Na vysvětlení, Herbert byl manažerem prodejny VW v Santosu a německá automobilka zrovna začínala se stavbou závodu v Sao Bernardo do Campo.
Ten spadá do aglomerace Sao Paula, stejně jako Santos, a německý výrobce už tehdy zřejmě v mladém fotbalistovi viděl značný marketingový potenciál. Ostatně cesty s Volkswagenem se u Pelého protnuly ještě několikrát, později si třeba koupil další z ikonických modelů: VW Typ 2.
Jestliže v roce 1956 to byl ještě mladý nováček, o dva roky později už byla z Pelého hvězda brazilského národního týmu. Na mistrovství světa ve Švédsku se blýsknul šesti góly, dva dal ve finále, stal se nejlepším mladým hráčem turnaje a získal také první z rekordních tří mistrovských titulů se svou zemí. Tento úspěch nezůstal nepovšimnutý a po návratu domů dostal Pelé automobil Romi-Isetta.
Ano, licenční verzi Isetty známé i z Evropy, která se dělala ve městě Santa Bárbara d'Oeste, které leží ve státě Sao Paulo. Pelé Isettu po nějaké době prodal, údajně toho ale později litoval a chtěl ji koupit zpátky, majitele jeho původního vozu se mu ale nikdy vypátrat nepodařilo. Aspoň tak o tom píší brazilská média.
Dalším zajímavým autem, které si "vykopal" svým fotbalovým uměním, je Aero Willys 2600. Luxusní limuzína, jak jinak než brazilské výroby, patřila k tomu nejlepšímu, co bylo tehdy na brazilských silnicích k vidění. Pelé ji dostal v roce 1963, údajně to byl jeden z prvních vyrobených kusů, fotbalista následně auto prezentoval i na autosalonu v Sao Paulu. V té době už byl Pelé nesmrtelný: v roce 1962 získal s Brazílií druhý titul pro mistra světa, jeho domovský Santos vládl brazilské nejvyšší fotbalové soutěži a v letech 1962 a 1963 také vyhrál Pohár osvoboditelů - Copa Libertadores - jihoamerickou obdobu Ligy mistrů.
19. listopadu 1969 vstřelil tehdy 29letý Pelé na stadionu Maracaná svůj tisící gól (dohromady jich v kariéře dal 1281). Odměnou za tento milník se mu stal Mercedes-Benz W114, který dostal od někdejšího prezidenta Bayernu Mnichov a v tu dobu čestného prezidenta Santosu Rolanda Endlera. Zelený sedan ve verzi 250 byl na konci 60. let na brazilských silnicích raritou a také jedním z nejdražších vozů.
Pelé ho později prodal, v roce 2004, kdy jeho historický milník slavil 35 let, se však Mercedes rozhodl auto vypátrat (mezitím vystřídal osmnáct majitelů) a zrenovovat, přičemž následně ho dal útočníkovi jako dárek. Nebyl to mimochodem jediný Mercedes, který fotbalista za svůj život řídil.
V Mexiku v roce 1970 vyhrál Pelé s Brazílií rekordní a dodnes nepřekonaný třetí titul pro mistry světa. Starosta Sao Paula Paulo Maluf se proto rozhodl celému týmu (konkrétně 22 hráčům, trenérovi, kondičnímu trenérovi a masérovi) koupit jako dárek zelený Volkswagen Brouk. Ten už tehdy německá automobilka vyráběla v Brazílii ve velkém a celosvětově se jednalo o naprostý bestseller.
Maluf však tehdy na nákup aut použil veřejné peníze, což vyústilo v žalobu a velmi dlouhé vyšetřování jeho i předsedy městské rady, která nákup posvětila. Starosta měl podle pozdějšího rozhodnutí prostředky použité na nákup automobilů do pokladny vrátit, Maluf však odmítal jakékoliv pochybení. V roce 1996 mu nakonec soud dal za pravdu. Definitivně ukončena ale byla kauza až v roce 2006 s výsledkem, že Maluf nemusí prostředky do městské kasy vracet.
V 70. letech se Pelé stal také tváří japonské Hondy, respektive jejího motocyklu CG 125, který platil za cenově dostupný stroj a i kvůli Pelého tváři se z něj stala nejprodávanější motorka v Brazílii.
#Pelé receiving the keys of his very first car, early 60s; #Brazil #Volkswagen #VW pic.twitter.com/XD5jgoWxA7
— OldFootballPhotos (@OldFootball11) July 3, 2016
Ani po konci bohaté kariéry se Pelé autům nevyhýbal. Například se v roce 2006 stal ambasadorem Seatu v Mexiku. Později si stejnou roli střihnul i pro Volkswagen před mistrovstvím světa ve fotbale v Brazílii v roce 2014 a objevil se i v některých jeho reklamách. Svého prvního Brouka (na fotografii výše při jeho přebírání v roce 1956) si pak údajně nechal po celý život, třebaže další auta před nějakou dobou prodal.
