Právě město je i nadále přirozeným revírem britského drobka. Ač se dělá i s pěti dveřmi, třídveřová karoserie k Mini historicky pasuje mnohem více. A na rozdíl od pětidveřové se nabízí nejen s benzinovým, ale i elektrickým pohonem. Stejný výběr dostane již brzy také ostrá verze John Cooper Works. Podle mluvčího českého zastoupení značky Davida Haidingera přijede nejprve před koncem roku s benzinovým a následně na začátku roku příštího i s elektrickým pohonem.
Nenechte se přitom zmást fotkami, ač sice šedé auto jako verze JCW vypadá, ve skutečnosti má jen optický paket (jeden ze tří, v němž Mini můžete mít). V útrobách je to běžná elektrická verze Cooper SE. Ta je ze dvou nabízených ta silnější s výkonem 160 kW a také větší baterkou s využitelnou kapacitou 49,2 kWh. Ta kromě delšího dojezdu, papírově až 402 km, nabídne i rychlejší dobíjení o výkonu maximálně 95 kW.
Základní Cooper E má 135 kW a baterii s využitelnou kapacitou 36,6 kWh, což stačí k dojezdu 305 km. Nabíjet pak lze stejnosměrným proudem o výkonu nejvýše 70 kW, střídavým je to u obou aut 11 kW. Výhodou britského hatchbaku zůstává na poměry elektroaut relativně slušná hmotnost: 1615 kilo u verze E a 1680 kilo u verze SE. Benzinový model je ale stále výrazně lehčí.
Nejen proto, že má na délku méně než 3,9 metru, se pak právě elektrická verze dobře hodí do městského provozu. Okamžitý přísun výkonu je u elektroaut už takovým evergreenem, ovšem elektrické Mini je možné ovládat jedním pedálem. Rekuperaci lze pak nastavit ve třech různých intenzitách, případně ji úplně vypnout. Ovládání jedním pedálem chce trochu zvyk, v mnoha situacích to ale může být návykově jednoduché.
Takové výhody spalovací Cooper nenabídne, na druhou stranu má ale zase výhodu v tom, že "plnou" doplníte za pár minut. Když ale přímo přesednete z elektrické do benzinové verze, v našem případě dvoulitrového Cooperu S, rozdíly chování v městském provozu jsou vidět okamžitě. Věřte, že okamžitý přísun výkonu vám v některých situacích bude chybět.
To přitom není nic proti benzinové verzi, dvoulitr s dvouspojkovým sedmistupňovým automatem spolupracuje více než dobře. Na rozdíl od některých jiných aut Mini chybí typická prodleva při rozjezdu po sešlápnutí plynového pedálu. Na měření spotřeby jedné či druhé verze vzhledem ke krátkým trasám nedošlo, zaměříme se na ně v klasickém týdenním testu.
Benzinové Mini se nabízí jako Cooper C s tříválcem o výkonu 115 kW, respektive Cooper S se čtyřválcem o výkonu 150 kW. Zmíněný sedmistupňový dvouspojkový automat mají obě verze shodný. Jak už bylo řečeno, benzinové Mini stojí na stejném základě jako předchůdce, znamená to, že je o kousek delší a užší než elektrický pokračovatel na zcela nové platformě. Designéři se sice snažili obě auta designově sjednotit, pár odlišností by se přece jen našlo.
Elektrickou platformu dělá BMW spolu s čínskou automobilkou Great Wall, z Číny se do Evropy zatím také auto vozí. Vliv na ceny to podle Haidingera (zatím) nemá, postoj BMW je ale takový, že se zavedením cel nesouhlasí. To benzinové Mini se dělá v Oxfordu, kam se od roku 2026 nakonec přestěhuje i to elektrické. Nutno říct, že BMW o tom rozhodlo dlouho před zavedením cel.
Ačkoliv je elektrická verze cenově atraktivní, stále platí, že benzinové Mini je levnější. Cooper C startuje na 670 800 korunách, Cooper S na 780 tisících korunách. Elektrický Cooper E stojí 795 600 korun, Cooper SE pak 904 800 korun. Nutno říct, že výbava všech verzí je bohatá, v základu nechybí sledování mrtvých úhlů, couvací kamera, přední i zadní parkovací senzory, dvouzónová automatická klimatizace nebo kruhová obrazovka s vestavěnou navigací, která nahrazuje i budíky.
Reklama na nové elektrické Mini:
