Simca v 50. letech prožívala poměrně turbulentní období. Původní zakladatel Fiat pomalu ustupoval do pozadí a díky vysokým prodejům si Simca mohla v roce 1954 dovolit koupi francouzské pobočky Fordu. To do jejího modelového programu zavál trochu amerického stylu, třeba ve formě osmiválcového modelu Vedette. Kromě toho se značka dostala i k továrně v Poissy.
V roce 1958 do francouzské automobilky majetkově vstoupil americký Chrysler, toho času snažící se dostat na evropský trh. Nejprve koupil menšinový podíl od Fordu, který si jej ponechal po fúzi v roce 1954, a následně jej pořízením akcií od Fiatu navyšoval, až získal kontrolní část automobilky, a spojením s britskou skupinou Rootes vytvořil divizi Chrysler Europe. Simca se dokonce počátkem 70. let přejmenovala na Chrysler France, což se Francouzům líbilo jen pramálo.
Právě v 50. letech Simca mezi jinými nabízela model Aronde, který ještě na začátku výroby používal motory od Fiatu, jakkoliv z některého z italských automobilů přímo nevycházel. Úspěšně se tento typ nabízel i v Československu, a to dokonce přes Mototechnu. Koncem 50. let ale bylo jasné, že Aronde už na ty nejlepší na trhu nestačí a bude potřeba začít pracovat na nástupci. Tím spíš, že v roce 1961 přijela na trh malá moderní Simca 1000, první auto s novým jednoduchým označením a podstatě střídmějšími tvary než v případě modelů Aronde, Vedette nebo Ariane.
Vedení automobilky tak začalo vyvíjet větší model, mířící do stejné části trhu jako třeba Peugeot 404. Na jaře 1963 pak Simca představila nový model 1300 s velmi střídmými, ale nutno podotknout, že také elegantními a nadčasovými tvary, z pera italského designéra Maria Revelli di Beaumonta. Na barokní obliny zmíněných starších modelů zapomeňte, novinka se držela stylu nastaveného menší "tisícovkou".
Zhruba 4,25 metru dlouhá karoserie s 2,52metrovým rozvorem náprav byla hranatá s kulatými světlomety vpředu i vzadu. Vpředu nechyběla ani chromovaná maska tvořená devíti horizontálními a třemi vertikálními lamelami, na obou koncích auta pak doplněná chromovanými nárazníky. Znakem doby bylo i bohaté prosklení. V přední části interiéru pak mohla být trojmístná lavice, teoreticky tak sedan dokázal pojmout až šest cestujících a k tomu jejich zavazadla v odděleném prostoru. Palubní deska samotná byla poměrně jednoduchá, její design odpovídal době vzniku.
Pod kapotou modelu 1300 byla zážehová třináctistovka řady Rush o výkonu 40 kW, který novinka podědila po modelu Aronde P60 (Elysée). Obecně koncepce se oproti předchůdci nezměnila: motor byl vpředu a přes čtyřstupňovou manuální převodovku poháněl zadní nápravu. Ta byla tuhá, komfort odpružení se ale v porovnání s modelem Aronde použitím vinutých pružin výrazně zlepšil. Na všech kolech byly bubnové brzdy.
V roce 1964 nejen skončila definitivně výroba modelu Aronde, ale model 1300 doplnil silnější typ 1500. Ačkoliv tvar a rozměry karoserie byly stejné, na první pohled bylo možné silnější model odlišit pomocí masky s jedenácti pouze horizontálními lamelami, jiného zadního nárazníku, lepší výbavy a také předních oddělených sedadel. Benzinová patnáctistovka měla 51 kW (všechny výkony podle normy DIN) a vedle manuální převodovky mohla být spárovaná také s třístupňovým automatem. Ten výkon mírně zvýšil. Další odlišností byly i kotoučové brzdy na předních kolech, kterých se 1300 dočkala až později. Technika obou aut nebyla nijak komplikovaná, ale naopak jednoduchostí dokázala přilákat řadu zákazníků.
Simca 1500 také přišla vedle sedanu poprvé s karoserií kombi, která měla stejný rozvor jako sedan, ale díky praktičtější karoserii nabízela větší zavazadlový prostor. Zajímavé bylo víko kufru - sklápělo se totiž směrem dolů, ale až poté, co se stáhlo zadní okno. To mělo i jeden praktický aspekt, do zavazadelníku bylo možné dostat se i bez vyklopení spodní části. Na druhou stranu zapovězeno tak bylo třeba vyhřívání zadního okna. Některé verze pak měly kryt náhradního kola, který bylo možné použít zároveň jako piknikový stolek.
Po kombi na základech 1500 přišla praktičtější karoserie i na základech slabšího modelu 1300. V nabídce bylo i kombi, které mělo v zavazadlovém prostoru ještě dvě nouzová sedadla pro děti umístěná naproti sobě a nosič na střeše.
Řada 1300/1500 vydržela ve výrobě do druhé poloviny roku 1966, pak se o slovo přihlásila modernizace. Protože v průběhu 60. let Simca ukázala model 1100, který se zařadil mezi 1000 a 1300/1500, padlo rozhodnutí, že se s modernizací oba sedany zvětší. Díky přepracování přední části a protažení zadního převisu se tak omlazené modely pod označením 1301 a 1501 natáhly o 21 cm.
Změnil se samozřejmě i vnější design: kulatá přední světla sice zůstala, ale pod nimi byly nové pásky s blinkry. Dostalo se i na novou kapotu a víko kufru a místo kulatých se vzadu objevily hranaté skupinové reflektory. Změnami prošla i palubní deska s horizontálním rychloměrem místo kulatých budíků, zlepšila se kvalita čalounění a celkově také zpracování. Sedany opět doplňovalo i kombi s přepracovanou přední, ale starší zadní částí. To znamenalo, že nově byly kombíky o něco kratší než sedany. Krátce se Simca nabízela i jako dodávka, zájem o tuto verzi nicméně nebyl.
Výkon motoru u obou verzí se zpočátku nezměnil, drobnými změnami ale obě jednotky stejně prošly, což pomohlo mírně navýšit maximální rychlost. U silnější verze byla nově až 147 km/h. Zajímavostí byla do té doby nevídaná dvouletá záruka na motor, převodovku a podvozek.
Na konci 60. let začala Simca postupně zeštíhlovat nabídku výbavových stupňů a kombi se nabízelo už jen v jediné verzi. Provedení se dvěma místy v kufru skončilo. Model 1501 se zároveň objevil v nové verzi Special, která měla patnáctistovku s dvojitým karburátorem a výkonem posunutým na 60 kW. To znamenalo i vyšší maximální rychlost 160 km/h, posilovač brzd nebo sportovní volant. Special se nabízel jako sedan i kombi. Silnější motor se však zanedlouho stal jedinou pohonnou jednotkou 1501 a z provedení Special se stal jen sportovnější výbavový stupeň. Ta také prošla vzhledovou modernizací s mlhovkami v masce, všechny verze řady 1301/1501 dostaly nový interiér s kruhovými budíky.
V roce 1970 se Simca konečně začala v rámci technických modifikací věnovat i slabší 1301. Třináctistovka řady Rush tak uvolnila místo nové třináctistovce odvozené z větší patnáctistovky. To s sebou přineslo mírné zvýšení výkonu na 44 kW a po vzoru silnější 1501 i provedení Special s dvojitým karburátorem a výkonem 51 kW. Ten tak dosáhl na nejvyšší rychlost 152 km/h. Odlišoval se dále i luxusnějším interiérem nebo přídavnými světly vpředu.
Počátkem 70. let a po definitivním ovládnutí Simcy začal Chrysler výrazněji promlouvat i do výrobního programu. Silnější sedan 1501 (kombi se nabízelo dál) tak na francouzském trhu skončil, aby nekanibalizoval nový Chrysler 160/180, a nabízel se dále jen na některých exportních trzích. Dále také sedany a kombíky dostávaly postupné modernizace uvnitř i zvenku.
Změny v rychlém sledu za sebou nadále pokračovaly a koncem roku 1971 se ve Francii prodávala už jen Simca 1301 Special jako sedan nebo kombi, zbytek nabídky se dostal maximálně na zahraniční trhy. Jenomže Chrysler 160/180 neměl na francouzském trhu takový úspěch, jaký se očekával, a v roce 1973 se tak do nabídky vrátila Simca 1501 Special s karoseriemi sedan i kombi, ale výkonem poníženým na 54 kW (později jen 52 kW). Z toho důvodu i síla 1301 klesla na 49 kW. Vysvětlení snížení výkonu bylo nasnadě: začínající ropná krize a snaha ušetřit každou desetinu litru paliva.
Ačkoliv se 1501 do nabídky vrátila, kariéra obou modelů se pomalu chýlila ke konci. V roce 1975 se objevila nová rodina, model 1307, 1308 a 1309, a ještě tentýž rok se tak v Poissy zastavila výroba 1301/1501. Nejprve se poroučel slabší model, následovalo silnější provedení a konečně počátkem roku 1976 skončilo i kombi. Nakonec za dvanáct let produkce vzniklo 1,343 milionu kusů Simcy 1300/1500 i následných omlazených verzí 1301/1501.
Oblíbená byla nová Simca i v Československu. Dodávala se zpočátku jen řada 1300 až později i 1301 a 1501. Auto platilo za jedno z nejluxusnějších v tehdejší nabídce, čemuž odpovídala i cena. V Tuzexu v roce 1973 to za 1301 Special bylo 17 450 tuzexových korun, a v roce 1974 dokonce 21 250 tuzexových korun. Dražší byly už jen některé Fiaty, Renaulty a také Chrysler 180. Článek na českém Simca klubu pak také konstatuje, že 1300/1301/1501 se stala nejoblíbenějším modelem značky v tehdejším Československu. Řada aut se dochovala dodnes.
