Skokové zdražení zemního plynu má známé důvody: tuhou loňskou zimu, kvůli covidu odložené opravy potrubí z Norska a přivřené ruské kohoutky. Drahou americkou těžbu zbrzdil předchozí propad cen a poté dva hurikány. O tamní dodávky zkapalněného plynu se Evropa přihlásila pozdě, většina produkce je zamluvena v Asii.
Problémy to logicky způsobuje energetice i teplárnám. Další obory ale následují a leckoho může překvapit, kde všude jsme závislí na fosilních palivech. Nejčerstvější ukázkou je hrozící nedostatek činidla AdBlue. Moderní dieselové motory ho vstřikují do výfuku pro snížení emisí oxidů dusíku, poněvadž katalyzátory na bázi drahých kovů již bez této pomoci nestačí.
AdBlue je vodný roztok močoviny, tedy správně diamidu kyseliny uhličité (vzorec CO(NH2)2), která se vyrábí z oxidu uhličitého a čpavku (správně amoniaku, NH3). Právě k jeho získání slouží fosilní uhlovodíky, nejčastěji zemní plyn. V první fázi z něj získáváme čistý vodík, který poté reaguje se vzdušným dusíkem.
Pokud zemní plyn není k dispozici, máme zásadní problém. A právě o něm mluví tři hlavní dodavatelé AdBlue v Evropě - německý BASF, norská Yara a Babišův Agrofert. Pod něj spadá nizozemský Greenchem, německá firma SKW Piesteritz i Duslo Šala na Slovensku. Podle ředitele Dusla Petra Bláhy se dodávky zemního plynu prodražují o 600 až 800 procent a tento skok nelze jednoduše přenést do prodejních cen. K útlumu, někdy i k zastavení výroby proto přikročily všechny zmíněné firmy.
Skladové zásoby staršího data se tenčí a ceny rostou. Jelikož nikdo neví, kde se zastaví, pustili se do práce i překupníci, kteří u stojanů pro nákladní automobily plní tekutinou tisícilitrové tanky a následně ji v kanystrech distribuují například na bazarových serverech. Pohotově zareagovali i zavedení prodejci. Například Alza, kde jsme začátkem října pořídili desetilitrové balení za 350 Kč, dnes za totéž účtuje 899 Kč.
Vyčerpání těchto zásob bez náhrady by přineslo fatální potíže nejprve v nákladní dopravě. Tahače kamionů jsou katalyzátory s AdBlue vybavovány od roku 2013, dnes tedy tvoří podstatnou část vozového parku. Bez činidla nesplní emisní limit a elektronika jim nedovolí nastartovat - alespoň pokud není pokoutně upravená. Zastavení nákladních aut paralyzuje zásobování obchodů i výrobních závodů, jaké už několik týdnů sledujeme v Británii. Co to znamená pro průmyslovou zemi, jako je Česká republika, není třeba vysvětlovat.
Od podzimu 2015 přicházejí výkonnější katalyzátory i do osobních automobilů, které bez AdBlue také nepojedou. Nejspíše to povede k dalšímu přesunu zákazníků k benzinu, a tedy k dalšímu zvýšení emisí CO2. Standardem je AdBlue i u lehkých dodávkových vozů včetně sanitek. Jen okrajově se nedostatek dotkne traktorů, kombajnů a bagrů. Ty se adekvátně přísné normy dočkaly až těsně před covidem, takže tvoří jen malou část strojního parku.
Daleko vážněji může nedostatek čpavku a močoviny ohrozit zemědělství, protože přes 90 % produkce směřuje do výroby hnojiv. I tento globalizovaný obor se přitom teprve vzpamatovává z důsledků lockdownů, kdy byly přerušeny dodávky fosfátů ze severní Afriky a Blízkého východu. Proti zemědělcům, kteří v této situaci skupovali hnojiva do zásoby a ohrožovali stabilitu trhu, letos zasahovaly i úřady v Číně.
Abnormálně vysoké ceny zemního plynu potrvají nejméně do příštího jara. Situace s AdBlue je stejně naléhavá jako nečekaná a řešení se bude hledat těžko. Někteří volají po jeho zahrnutí do státních hmotných rezerv, slovenská vláda připustila zákaz exportu. Pokud chemici po vyčerpání stávajících zásob obnoví výrobu a cenu vstupů do ní promítnou, mohla by vláda naopak finančně podpořit dopravce.
Větší jistotu ale nepřináší ani delší horizont. Dieselů bude sice postupně ubývat, ale poptávka po čpavku a močovině z jiných důvodů poroste, do roku 2030 by měla dosáhnout tří set milionů tun. Vyrábět je bez metanu či uhlí předpokládá obrovský objem zeleného vodíku získaného elektrolýzou vody. Po něm ale bude poptávka z mnoha dalších stran. Mezitím výkon obnovitelných zdrojů kolísá o 15 procent nejen mezi létem a zimou, ale i mezi dobrým a špatným rokem. A nové generace jaderných reaktorů jsou v nedohlednu.
Po nedostatku čipů nám tedy i návrat tuhých zim, závislost na dovozu plynu (a také surovin pro výrobu baterií do elektromobilů) připomínají, z kolika stran jsou naše plány na odchod od fosilních paliv zranitelné. Tím spíše by si zasloužily trochu flexibility a respektu k vnějším okolnostem.
