Následky podobné nehody se pokusily společně zhodnotit autokluby z Rakouska (ÖAMTC), Německa (ADAC) a Švýcarska (TCS). Použily přitom simulované srážky na pohyblivé základně a také testy podle předpisů organizace Euro NCAP, figuríny ale v autech neseděly tak, jak by měly.
Výsledky ukazují, že před příchodem skutečně autonomních aut je v rámci vývoje pasivní bezpečnosti před automobilkami ještě hodně práce. Stávající airbagy a pásy totiž zcela nefungují.
Pochopitelně se dá namítnout, že autonomní auta budou lepšími řidiči než lidé a že budou méně bourat. Automobilky ale nemohou na pasivní bezpečnost zcela rezignovat, musí počítat s tím, že sebechytřejší systém může selhat a že k havárii dojde. Kromě toho vybrané pozice zaujímají někteří řidiči a pasažéři již dnes. A při bouračce se jim to podle závěrů testu může vymstít.
V laboratoři bylo celkem provedeno 18 testů s posádkou v nejrůznějších pozicích. Tou nejmenší změnou bylo to, že se pasažér místo po směru jízdy pootočil o nějakých patnáct stupňů do strany. Taková pozice, kterou pravděpodobně zaujmete, když si v autě budete společně povídat, podle ADACu není nikterak nebezpečná.
Zásadním rizikem by ale již bylo to, dát si v samořiditelném autě za jízdy šlofíka. Se současnými bezpečnostními pásy hrozí těžká nebo dokonce smrtelná zranění. Nejnebezpečnější je chvíle, kdy cestující vyklouzne zpod bezpečnostního pásu. Při nárazu dojde k takovému stlačení páteře, že to zanechá trvalé následky. Nebezpečné může být i poranění břicha.
Ještě horší by to bylo v situaci, kdyby sedadlo umožnilo, aby se pasažér otočil proti směru jízdy. V takovém případě by dnes běžný tříbodový pás cestujícího vůbec nepodržel na místě. Ten by po něm naopak vyjel jako po rampě nahoru a poranil by se o střechu. Riziko zranění se v takovém případě umocňuje tím, že při srážce v třicetikilometrové rychlosti položené opěradlo prasklo.
Bezproblémová není ani pozice bokem ke směru jízdy. Pasažér může rovněž vyklouznout zpod pásu nebo si poranit hrudník o jeho příčnou horní část. Závěry testu ukazují, že patřičné zlepšení nepřinese ani šestibodový pás, který běžně používají závodníci. Poutání se do takového auta by bylo navíc krajně nepohodlné.
Kromě testů na pohyblivé platformě, jakýchsi saních, autokluby vyzkoušely i klasický crash test, v němž vůz narazil do bariéry rychlostí 64 km/h. Figurína řidiče při něm zaujala pozici rozvaleného, ležícího šoféra a fiktivní spolujezdec si hověl, jak to již dnes dělá řada lidí: opěradlo sklopené dozadu a nohy na palubní desce.
V případě řidiče došlo k tomu, že se airbag nafoukl moc brzo a jeho hlava odražená od vzduchového vaku narazila do velice pevných strukturálních součástí karoserie, v tomto případě sloupku mezi dveřmi nebo střešního nosníku.
Ještě horší je pozice s nohama na palubní desce. Čelní airbag v palubní desce vystřelí nohy pasažéra do vzduchu a horní část jeho těla je naopak vymrštěna směrem dopředu. Hlava tak narazí do kolenou nebo holeních kostí.
"Pokud v autonomních autech připustíme jinou než obvyklou pozici v sedadle, je jasné, že budou muset být přizpůsobeny i dlouhá léta vyvíjené systémy bezpečnostních pásů a airbagů. Změnit se ale bude muset i struktura auta, aby nemohlo dojít k tvrdým nárazům do sloupků nebo palubní desky," vysvětluje technik rakouského ÖAMTC David Nosé, jaký úkol podle něj leží před automobilkami.
