Lednička na kolech, která vydělala na supersporty. Vzpomínáte na vajíčko Isetta?

Lednička na kolech, která vydělala na supersporty. Vzpomínáte na vajíčko Isetta?
Když se „bublinová“ Isetta v roce 1953 představila, vzbudila značný rozruch.
Futuristické vozítko s dvoudobým jednoválcovým motorem se snažilo útočit na pozice malých automobilů Fiat.
Marně, zájem Italů byl spíše platonický.
Slavnější byla Isetta až díky BMW, které od inženýra Renza Rivolty koupilo licenci.
Foto: BMW
Petr Korbel
31. 7. 2021 6:27
Říkalo se mu vajíčko na kolech nebo také bublina. Jednoduché, levné, malé kulaté auto s motorem z motorky mělo zaútočit na Fiat, Italové ale nekonvenční vozítko, do kterého se "lezlo" jako do ledničky, nepřijali. Slavnější bylo díky BMW, které na Isettu koupilo licenci.

Před 65 roky spěla v Itálii ke konci výroba minivozu Iso Isetta. Trvala jen tři roky, během nichž se futuristické vozítko s dvoudobým jednoválcovým motorem snažilo útočit na pozice malých automobilů Fiat. Byla to marná snaha, protože obrovská turínská automobilka měla pestrý výrobní program, větší vozy jí generovaly zisky a díky tomu mohla na domácím trhu nabízet lidové, leč čtyřdobé a technicky vyspělejší automobily za příznivou cenu.

Když se přitom "bublinová" Isetta v roce 1953 představila, vzbudila značný rozruch. Brzy se však ukázalo, že zájem Italů je spíše platonický, k čemuž přispěla i skutečnost, že značka byla v automobilové branži nováčkem. Firmu vedl inženýr Renzo Rivolta (1908-1966), jenž v roce 1939 koupil nedaleko Janova továrnu na ledničky Isothermos.

Po třech letech ji kvůli válečným událostem přestěhoval do obce Bresso u Milána, kde se po válce pustil do výroby motocyklů, skútrů a od nich odvozených náklaďáčků pro drobné obchodníky a živnostníky. Název firmy několikrát upravil; od roku 1953, kdy nabídla osobní Isettu (v překladu "malé Iso") se hrdě jmenovala Iso Autoveicoli. Novinka stála úmyslně na pomezí mezi kapotovaným motocyklem a opravdovým automobilem.

Nastupování bylo vskutku netradiční, uvnitř ale bylo překvapivě dost místa.
Nastupování bylo vskutku netradiční, uvnitř ale bylo překvapivě dost místa. | Foto: Wikimedia Commons (CC-BY-SA-2.0)

Originální Isetta měla čtyři kola, ale zadní poháněná byla blízko u sebe, takže nepotřebovala diferenciál. Maximální rychlost dosahovala 75 kilometrů za hodinu, avšak málokdo našel odvahu to delší dobu zkoušet, protože vejčitá karoserie skýtala při nárazu pouze nepatrnou ochranu.

Do nekonvenční Isetty se nastupovalo čelními dveřmi, které připomínají dveře od chladničky. Společně se odklápěl i volant, takže při nastupování a vystupování nepřekážel. Pokud by dveře - třeba kvůli havárii - nešlo otevřít, bylo možné shrnout plátno a vystoupit střechou.

Do auta se vměstnali dva dospělí a někdy i malé dítě, přičemž všichni tři seděli na jedné lavici. Za ní se nacházel skromný zavazadlový prostor, v němž občas další pasažér stál a vykukoval ze shrnuté střechy. Motor byl vzadu.

Prodej vozů Isetta na domácím trhu nenaplnil očekávání, podnikatel Rivolta však nalezl řešení - prodal licence do několika zemí, například do Francie či Brazílie. A především prodal práva německé společnosti BMW, díky čemuž se slovo Isetta stalo pojmem.

Bavorská firma, která prožívala těžkou dobu a v maličkém autu hledala spásu, spustila výrobu v roce 1955 a dokázala prodávat mnohem větší množství vozů než italský producent, který montáž v roce 1956 zastavil. Typ BMW 250, všeobecně nazývaný "BMW Isetta", se ovšem od italského vzoru poněkud liší; dostal výkonnější čtyřdobý motocyklový jednoválec BMW a jeho karoserie také prošla úpravami. Nejvyšší rychlost vzrostla na 85 kilometrů za hodinu.

BMW auto upravilo, dostalo také silnější motor.
BMW auto upravilo, dostalo také silnější motor. | Foto: BMW

Výroba vozidel řady 250/300 pokračovala v Mnichově až do roku 1962, přičemž Isetta se mezitím stala základem pro čtyřmístné BMW 600 z roku 1957 a tento přechodný "bublinový" model o dva roky později vyrostl do plnohodnotného malého automobilu BMW 700 s atraktivní karoserií, do které se už nastupovalo zcela normálně.

BMW Isetta posloužila jako základ už veskrze konvenčnímu modelu 700.
BMW Isetta posloužila jako základ už veskrze konvenčnímu modelu 700. | Foto: Shutterstock

Licenční poplatky umožnily, aby si Renzo Rivolta na sklonku života splnil sen. Jeho firma se pustila do výroby luxusních aut třídy Gran Turismo (GT). První sportovní typ Iso Rivolta IR 300 představila v roce 1962. Na zrodu pohledného vozu klasické koncepce měli lví podíl konstruktér Giotto Bizzarrini, jenž získal zkušenosti ve firmě Ferrari, a designér Giorgetto Giugiaro, tehdy zaměstnanec karosárny Bertone.

Stejní lidé se podíleli na příbuzném typu Iso Grifo z roku 1965. Jak uvádí Stanislav Minařík v knize Automobily 1941-1965, Iso bylo typickým představitelem sportovního vozu vzniklého kombinací amerického výkonného motoru, v tomto případě osmiválce GM Chevrolet, a italské karoserie ladných tvarů.

Cena tak mohla být o něco nižší než u plnokrevných sporťáků značek Ferrari, Maserati či Lamborghini, přičemž použití velkosériových amerických motorů usnadňovalo v mnoha zemích servis. Obdobným způsobem postupovaly i automobilky De Tomaso či Monteverdi. Nevýhodou však byla závislost na americkém dodavateli.

Iso Grifo bylo vpravdě luxusní. Na jeho vzhledu se podílel Giugiaro, tehdy ještě zaměstnanec karosárny Bertone.
Iso Grifo bylo vpravdě luxusní. Na jeho vzhledu se podílel Giugiaro, tehdy ještě zaměstnanec karosárny Bertone. | Foto: Iso

Koncern General Motors začal počátkem 70. let například vyžadovat za motory platbu předem, což firmě Iso, jež se přestěhovala do obce Varedo u Milána, působilo potíže.

Ročenka časopisu Quattroruote z roku 1973 ještě konstatuje, že Iso zaměstnává 150 lidí, nabízí dvoumístné kupé Grifo, sportovní sedan Fidia a až pětimístné kupé Lele, přičemž každý model má několik verzí. Jenže ropná krize způsobila prudký propad poptávky a v roce 1974 výroba aut značky Iso zanikla.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 hodinami

Volejbalisté Itálie po 16 letech vyhráli mistrovství Evropy

V Katovicích italští volejbalisté udolali Slovince v pětisetové bitvě a celkově slaví sedmé zlato. Mladý italský celek na šampionátu neprohrál jediný zápas, suverénně prošel i ostravskou základní skupinou, v níž přehrál i českou reprezentaci (3:1) a také své dnešní soupeře. Tehdy 3:0, dnes 3:2. Dva týdny po ženské reprezentaci slaví Itálie zlatý volejbalový double.

Slovinci hráli již třetí finále za poslední čtyři Eura, ale opět se museli spokojit jen se stříbrem. Nad Italy vedli 1:0 a 2:1 na sety, ale rozhodující zkrácenou sadu ztratili 11:15. Jejich cesta za druhým místem přitom začala nečekanou porážkou v Ostravar Aréně s Čechy. Ti obsadili na turnaji osmou příčku.

Finálovou bitvu začali lépe Slovinci, dařil se jim servis i příjem, a byť Italové sedmibodovou ztrátu stáhli na minimum, víc už nedokázali. Karta se však záhy obrátila, mladý italský výběr se dostal do tempa a naboural sebevědomí soupeře. Koncovku třetí sady si vzal do své režie slovinský univerzál Tončen Štern, servisem ji rozhodl a přiblížil slovinský celek k vytouženému titulu. Dařilo se i jeho spoluhráčům blokařům, kteří často nacházeli mezery v italské obraně.

Kouč Ferdinando de Giorgi měl nicméně po další změně stran šťastnou ruku a střídáním univerzála Romana za Pinaliho zastavil nápor slovinských volejbalistů. Ti ještě začali rozhodující dějství tříbodovou šňůrou, ale druhá polovina tie-breaku patřila Italům pod vedením teprve devatenáctiletého smečaře Michieletta a nahrávače Giannelliho.

Bronzové medaile získali volejbalisté Polska. Úřadující dvojnásobní mistři světa si po semifinálové porážce se Slovinskem spravili chuť a před domácím publikem v Katovicích porazili šampiona z roku 2019 Srbsko 3:0.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

PSG zažilo proti Lyonu obrat. V nastavení rozhodl Icardi

Fotbalisté Paris St. Germain otočili utkání 6. kola francouzské ligy s Lyonem a po vítězství 2:1 zůstali v nejvyšší soutěži nadále stoprocentní. O třech bodech pro domácí rozhodl ve druhé minutě nastaveného času Mauro Icardi. Lionel Messi hrál od začátku duelu, ale v 76. minutě střídal.

Tým z hlavního města tak drží v čele soutěže pětibodový náskok před druhým Marseille, které porazilo 2:0 Rennes.

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

Poslední debatu kandidátů na kancléře SRN provázely spory o sociální témata

Spory o sociální témata, ochranu klimatu a také budoucí německou vládu provázely třetí televizní debatu kancléřských kandidátů konzervativní unie CDU/CSU Armina Lascheta, sociální demokracie SPD Olafa Scholze a Zelených Annaleny Baerbockové. Dnešní společné vystoupení trojice kandidátů bylo před nadcházejícími parlamentními volbami poslední. Vybírat nové složení Spolkového sněmu budou Němci za týden, tedy v neděli 26. září.

Další zprávy