Na začátku byla touha splnit si klukovský sen a vzdát hold slavným českým cestovatelům. Pod názvem projektu Zikmund100 jsou podepsaní dva Plzeňané Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek, kteří se rozhodli vydat na stejnou cestu po Eurasii, jakou absolvovali Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem v letech 1959 až 1964. Chtěli pořídit snímky z míst, která tehdy dvojice navštívila, aby zmapovali, jak se svět za šedesát let změnil.

Původní plán byl vybrat přesně sto fotek z knížek a archivu zlínského muzea, kde jsou uložené pozitivy z cest Hanzelky a Zikmunda, vyjet na konkrétní lokace, které jsou na fotkách zachycené, a pořídit retrospektivní snímky. Číslo je symbolické, Miroslav Zikmund totiž 14. února 2019 oslaví své sté narozeniny. „Nakonec jsme jich ale udělali skoro dvě stě a rozhodli jsme se je na výstavě ukázat prakticky všechny," říkají Lukáš Socha s Tomášem Vaňourkem.

Výstava se koná v Papírně Plzeň a pro veřejnost bude otevřená od 17. února během víkendů, končí 24. březnem. „Pokud ale bude velký zájem veřejnosti, přidáme další dny," dodávají cestovatelé. Více informací naleznete na stránkách z100.cz.

Na výpravu se vydali 1. dubna loňského roku. Tehdy je z Plzně na letiště vezla Tatra 87, která je s výpravami Hanzelky a Zikmunda úzce spojená, ačkoli na tuto výpravu po Eurasii, která byla tehdy druhá v pořadí, měli k dispozici Tatry 807.

Na cestách Lukáš Socha s Tomášem Vaňourkem strávili devět měsíců a navštívili 32 zemí. Vyzdvihnout jeden nejsilnější zážitek podle jejich slov ani nejde. „Každý den se toho dělo strašně moc. Pravidelně jsme si psali deníky, v květnu letošního roku vyjde kniha a také z cesty vznikne dokumentární film," vypočítávají mladí Plzeňané. V rámci projektu také vznikla stránka Zikmund100, na kterou pak dobrodruzi chtějí přidat fotky, přesný itinerář cesty i podrobné informace o plánovaných akcích včetně přednášek.

Jedním z nejsilnějších momentů prý ale bylo, když na Kamčatce, konkrétně v Petropavlovsku, našli člověka, který kdysi byl na jedné z přednášek, které Hanzelka se Zikmundem na své cestě tehdy pořádali. Cestovatelé z Československa totiž byli tehdy v Rusku velmi populární. „Vzpomínal na ně s úctou a nadšením, dodnes si je pamatoval," říká Tomáš Vaňourek.

Ani pořizování fotek z co nejpřesnějších úhlů, ze kterých dvojice fotila tehdy, se neobešlo bez zajímavých momentů. Například když na ostrově Palau Nias pod Sumatrou, kde ještě i dnes prý žijí některé lidožroutské kmeny, pořídili fotku, na níž je místní zvěčnili, protože na historické fotografii se stejně nechali vyfotit v popředí Hanzelka se Zikmundem.

Nebo když na ostrově Samosir našli vnučku ženy, která se před šedesáti lety nechala vyfotit s Miroslavem Zikmundem. „Přišli jsme do kulturního centra architektury a ukázali fotku. Ta dívka řekla: Na té fotce je moje babička. Tak jsem si udělal stejnou fotku s ní," říká Tomáš Vaňourek.

Cestu potřebovali zvládnout v rozumném časovém období, slavní cestovatelé ji tehdy absolvovali za téměř šest let, Lukáš Socha s Tomášem Vaňourkem na to měli skoro desetkrát kratší čas. A využívali všechny možné dopravní prostředky. Letadla, běžná auta, čtyřkolky, minibusy, motorky, skútr, tuk-tuk, ale i koně…

„Největší střep byl UAZ 450, tím jsme jezdili v Kyrgyzstánu. Všechna další auta v půjčovně totiž byla moc nová a drahá. Pro nás to do té doby byla neznámá země, ale nakonec se ukázalo, že to byla nejlepší volba. Díky prostoru vzadu jsme brali stopaře a také se pak dostali na místa, kam se jiní běžně nedostanou, protože to auto vyjelo všechno," vzpomíná Lukáš Socha.

Stejné štěstí měli také třeba v Bejrútu, kde nejlevnější čtyřkolkou byla Lada Niva, se kterou se vydali na náhorní plošinu. „Museli jsme se ji ale naučit řídit za pochodu, ze začátku nám to moc nešlo. Ale protože byla tak nenápadná, dostali jsme se i do válečné zóny," vypráví Tomáš Vaňourek.

Na cestě vyzkoušeli i několik tamních škodovek. „V Nepálu jsme si půjčili Rapid, ale několikrát nám vyšli vstříc na tamních velvyslanectvích České republiky a na místo určení nás odvezli diplomatickými Superby," dodávají cestovatelé, jak se přepravovali v Káthmándú nebo třeba v Tokiu.

Cestovatelé se vrátili 21. prosince loňského roku. „Naprosto chápeme, že se nikdo za těch 60 let na tuhle cestu po jejich stopách nevydal, protože je to šílenost. Potřebujete silné psychické i fyzické zdraví, peníze i čas… Byli jsme 262 dní na cestě, projeli jsme 32 zemí a ujeli jsme 129 tisíc kilometrů. Moc jsme si neodpočali a nakonec máme 190 fotografií z míst, na nichž je pořídili oni," vyprávějí Lukáš Socha s Tomášem Vaňourkem.

Teď by si moc přáli, aby se konečně s Miroslavem Zikmundem potkali osobně. Tím by se jejich cesta po stopách slavných cestovatelů symbolicky završila.