Příběh slavné značky se odvíjí od 29. ledna 1886, kdy byl introvertnímu mannheimskému podnikateli Carlu Benzovi přiklepnut říšskoněmecký patent číslo 37435 na "vozidlo poháněné plynovým motorem" - v podobě tříkolky.
Benzův mnohem podnikavější současník Gottlieb Daimler záhy postavil čtyřkolový automobil s rychloběžným jednoválcem a na rozdíl od svého rivala byl velmi vstřícný k zahraničním zájemcům o licenci.
Daimlerovy motory se ve Francii a Velké Británii záhy rozšířily mnohem více než v konzervativní zemi svého původu. Oběma německým technikům přitom na cestě vzhůru významně pomohli naši krajané. Obě firmy se spojily v roce 1926 a vznikl tak původně Daimler-Benz, později Mercedes-Benz.
Josef Brauner z Letovic (1863-1942)
Oddělení Stavba motorů vedl u Daimlera konstruktér Josef Brauner, narozený 23. prosince 1863 severně od Brna, v Letovicích č. p. 179. U Daimlera v Cannstattu pracoval od 1. července 1895 a brzy se stal pravou rukou technického ředitele Wilhelma Maybacha. Na sklonku roku 1900 vznikl první moderně řešený automobil na světě, nízkým těžištěm se odřízl od kočárovitých konkurentů. Zároveň šlo o první mercedes.
Motor navrhl Josef Brauner ve svém volném čase. Čtyři válce se podařilo odlít v blocích po dvou, stojaté ventily po obou stranách bloku (T-hlava) ovládaly dva vačkové hřídele, poháněné nezapouzdřeným ozubeným soukolím.
Odtrhovací zapalování dodal Bosch, ztrátové mazání odkapávajícím olejem reguloval spolujezdec podle zatížení motoru. Z 5,9 litru se podařilo získat 35 koní (26 kW) při 1000/min.
Na jaře 1901 vyhrály tyto mercedesy všechny kategorie motoristického týdne v Nice a při dálkové jízdě v běžném provozu byla trať dlouhá 392 km zdolána průměrem 58,1 km/h.
Josef Brauner pokračoval v práci nejen na nových motorech. V roce 1903 mu udělili kolektivní prokury, mohl tedy firmu Daimler zastupovat ve všech právním záležitostech - takovou měl důvěru i jako manažer. Když Maybach na rok onemocněl, Brauner jej zdatně zastoupil coby velmi zkušený technik. Společně pak roku 1907 vyvinuli třeba 120koňový letecký motor OHV se zdvojeným zapalováním, ale pro neshody s akcionáři z firmy oba firmu záhy opustili.
Před první světovou válkou vedl Josef Brauner vývoj motorů největší berlínské automobilky NAG s asi 1200 zaměstnanci, divize koncernu AEG. Soustředil se na těžká užitková vozidla, včetně armádních speciálů. V roce 1918 proto dostal německý kříž za zásluhy.
Na penzi se špičkový motorář dal na chov slepic. Stále se hlásil k domovskému právu v jihomoravských Letovicích a československé občanství si podržel i za Hitlera, kdy mu z toho rozhodně neplynuly žádné extra výhody. Josef Brauner v Německu zemřel 19. července 1942 a rodná obec se k němu začala hlásit prakticky až po revoluci.
Theodor von Liebieg z Liberce (1872-1939)
Památného 31. října 1893 se mannheimskými dílnami Carla Benze procházel jedenadvacetiletý textilní magnát ze severu Čech, baron Theodor von Liebieg. Okouzlený novým samohybem Benz Victoria okamžitě složil třetinovou zálohu ve výši 1500 zlatých - ale trval na šibeničním termínu dodání, do vánočních svátků.
Povedlo se, mimochodem celníci tehdy neměli auto v sazebníku, takže kasírovali za kočár a samostatně za motor: zajímala je jen jeho hmotnost, za 200 kg požadovali 14 zlatých. Jedná se o první benzinové auto na území Čech, navíc dodnes dochované!
Už koncem října 1893 slíbil mladý baron Benzovi, že jej napřesrok victorií navštíví. Tehdy to znělo bláznivě, nicméně Liebieg v létě 1894 opravdu uskutečnil ve světovém měřítku ojedinělou dálkovou jízdu automobilem se spalovacím motorem.
S kamarádem Franzem Stranskym z Liberce vyrazili 16. července 1894, spotřeba na 100 km se pohybovala kolem 15 kg benzinu plus zhruba desetinásobek vody - odpařovací chlazení totiž nemělo kondenzátor.
Zastavili se v továrně v Mannheimu, poté jeli na rodový zámek v Gondorfu a nakonec si troufli až do francouzské Remeše. Odtud se 22. srpna vydali zpět, do Liberce dorazili 31. srpna 1894. Celkem během léta natočili úctyhodných 2500 kilometrů. V dalším roce jeli do Gondorfu znovu.
Díky propagační jízdě Theodora von Liebiega měl Carl Benz o zakázky postaráno, a tak se nechal baronem přemluvit, aby do kočárovny v Kopřivnici prodal dvouválcový motor a poslal jednoválcové auto na okoukání. Díky tomu vznikl náš první automobil NW Präsident (1897/1898).
Liebieg s vozy NW úspěšně závodil, stál u počátků liberecké automobilky RAF (základu pozdější Liazky) a vystřídal i řadu mercedesů, včetně kompresorového osmiválce 540 K.
V říjnu 1938 starý podnikatel vítal v Liberci německý wehrmacht, zemřel 23. května 1939. Po válce jeho Benz Victoria i závodní NW skončily v pražském NTM, můžete si je prohlédnout v Praze na Letné.
Alfred Neubauer z Nového Jičína (1891-1980)
Manželka mu říkala, že coby závodník nestojí za nic, jezdí prý jak ponocný. Zato se našel v roli týmového manažera… Ale pěkně popořádku: Neubauerův otec se v Novém Jičíně živil výrobou a opravami nábytku, synu Alfredovi (* 29. března 1891) doma říkali Friedl. Za první světové války sloužil jako důstojník rakousko-uherské armády u autokolony a organizoval servis v polních podmínkách.
Později se s krajanem Ferdinandem Porschem sešel v rakouském Austro-Daimleru, kde tehdy ještě celkem štíhlý Alfred testoval konstrukce rodáka z Vratislavic nad Nisou a také s nimi závodil. Jel i Targu Florio 1922 v lehkém vozidle Sascha, Porscheho výtvoru pro českého šlechtice a akcionáře Laurinky, Sašu Kolowrata-Krakowského. Ten byl tehdy na lehkou jedenáctistovku již příliš korpulentní.
V roce 1923 přešli Porsche s Neubauerem k Mercedesu do Stuttgartu, Friedl si tam vybojoval novou pozici "Rennleitera", vedoucího závodního oddělení. Připomeňme, že o tři léta později vznikla fúzí dvou dosud konkurenčních značek, Daimler a Benz, firma Mercedes-Benz.
Do té doby byli jezdci na trati "nejopuštěnějšími lidmi na světě", odříznutými od informací. Někdy dojeli do cíle bez znalosti pořadí, zaskočeni vítězstvím. Neubauer vymyslel systém signalizace černým a červeným praporkem plus informačními tabulemi.
Když závodník zakroužil zdviženým pravým ukazováčkem, šéf mu ukázal počet zbývajících kol. Prst vpřed/vzad byl dotazem na odstup od vpředu/vzadu jedoucího vozu. Alfred mistrně taktizoval, týmu navíc vládl cukrem a bičem. Mechanici trénovali jednotlivé úkony do úmoru.
Prvním velkým úlovkem se stal závodník Rudolf Caracciola. Na Mille Miglia 1931 se Friedl, Rudi a mechanik Kumpf postavili sedmdesátičlennému týmu domácí Alfy Romeo. Mercedes-Benz SSKL se stal prvním neitalským vítězem tohoto závodu. O 24 let později dovedl Neubauer tamtéž k triumfu Stirlinga Mosse s typem SLR.
Za Hitlera byly konkurenční německé týmy Mercedes-Benz a Auto Union státem mocně dotované coby perfektní propagandistický nástroj - podobně i vzducholodě Zeppelin.
Své svěřence, jako byli Caracciola, Lang, von Brauchitsch nebo Angličan Seaman, Neubauer udržoval bdělé "dynamitem ve sklenici", mixem černé kávy, vaječného žloutku, cukru, vína a ostrého koření. Bez podobného lomcováku by se prý neobešli, vždyť výkon monopostů vzrostl v roce 1934 až na 475 kilowattů při hmotnosti 750 kg a rychlosti přes 300 km/h.
Během války byly vozy ukryté před bombardováním na méně rizikových místech, třeba v Nové Pace. Neubauer měl po pětačtyřicátém k dispozici jen čtyři kusy typu W 154 z roku 1939 plus šest motorů. Snažil se s nimi prosadit v Jižní Americe, kde měli Němci silnou komunitu, včetně nacistických emigrantů, ale moc se mu nedařilo - stejně jako nevyšel sen o vítězství v 500 mílích v Indianapolis (1951).
Průlom přinesla až nová generace závodních mercedesů z řady 300 SL. V roce 1952 obsadily druhé a čtvrté místo na Mille Miglia, hned nato přivezly z Grand Prix v Bernu zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili. O rok později už mělo charismatickým tlouštíkem vedené závodní oddělení 200 zaměstnanců a tři stovky spolupracovníků.
Pro nový Stříbrný šíp W 196 (2,5 l / 188 kW) získal Argentince Juana Manuela Fangia, třícípá hvězda se stala vítězkou šampionátu. Tovární dvojkou byl mladičký Stirling Moss. Angažmá mercedesů na prvoligových závodních tratích však na dlouho utnula tragédie v Le Mans 1955, krev 82 mrtvých a 91 zraněných při tragické havárii typu 300 SLR.
Alfred Neubauer odešel v 64 letech do penze, později sepsal paměti, v nichž s velkým respektem vzpomíná třeba na Elišku Junkovou, a angažoval se v začínajícím veteránském hnutí. Od jeho smrti uplyne 22. srpna již 40 let.
