Americká auta jsou v Evropě kvůli svým rozměrům a obrovským motorům do velké míry politicky nekorektní sama o sobě, pokud byste ale mezi tamními značkami hledali nějakou, která i mezi nimi platí za drsňáka, byl by to Dodge.
Na trhu má dnes tři modely a všechny jsou do velké míry ztělesněním neurvalé povahy otců zakladatelů. Bratři Dodgeové byli rváči a rádi se napili. Což tedy nic nemění na tom, že byli ve svém oboru úspěšní a rozvoj jejich firmy na začátku dvacátého století zastavilo to, že oba zemřeli na španělskou chřipku.
Durango je v nabídce Dodge tím největším autem, neurvalým muscle carem mezi SUV. Po americku se nejedná o žádného obra, ale středně velké SUV, takovou místní obdobu Octavie v kombíku. U nás se 5,1 metry na délku řadí po bok toho největšího z produkce německých luxusních automobilek, Mercedesu GLS, BMW X7 nebo Audi Q7.
Oproti nim je Durango za hubičku, testovaná verze R/T má pod kapotou osmiválec a cenu stanovenou v základu na 1,33 milionu korun, konkurence startuje o půl milionu výše. Důvodů je hned několik. Velký Dodge předně není z nejnovějších, představen byl v roce 2011 a techniku sdílí s předchozí generací Jeepu Grand Cherokee.
Výrobce mu sice dopřává průběžnou modelovou péči, ale pokročilé jízdní asistenty, chytré laserové dálkové světlomety nebo podvozek s adaptivními stabilizátory u něj nečekejte. Naopak: adaptivní tempomat za každým pomalejším autem brzdí jako čerstvý absolvent autoškoly a jízdu po dálnici zrovna nezpříjemňuje.
Stejně tak by bylo bláhové očekávat vybrané materiály a filigránské provedení interiéru. Durango na takové věci nehledí, ve své přímočarosti však nabízí relativně srozumitelné ovládání s mechanickým panelem klimatizace a spoustou tlačítek přímé volby.
K vlastnostem staré školy patří i jen stěží překonatelný vnitřní prostor. Ve druhé řadě je místa dost a o moc hůře se nesedí ani na místech šest a sedm. Běžně byste zde našli jen nouzová sedadla, zatímco v Durangu působí poměrně plnohodnotně, příjemně. Pokud je nepotřebujete, je k dispozici dlouhatánský kufr, který svojí praktičností zahanbí leckteré kombi. Počítat je nutné jen s výše položenou ložnou plochou.
Pod kapotou se vše řídí heslem, že objem se nedá nahradit. Firma Tucar, která k nám Durango dováží, začíná rovnou s osmiválcem a šestiválcovou "třišestku" nechává v USA. Pod kapotou tak brumlá jeden z nejslavnějších amerických motorů všech dob, 5,7 litrové HEMI. A je to možná jedna z posledních příležitostí se s ním svézt. Jeho náhrada přeplňovanými šestiválci je na spadnutí, Dodge již slíbilo i vlastní elektromobil.
HEMI je přitom jedním z posledních mohykánů americké motorářské školy. Obejde se bez turba, má dnes již prakticky nepoužívaný rozvod OHV (tedy s vačkovým hřídelem v bloku motoru), jedinými výkřiky modernější techniky je proměnlivé časování ventilů a schopnost při nízké zátěži vypnout polovinu válců a šetřit palivo.
Spotřeba navzdory objemu není zase až tak děsivá, vyrovnané tempo znamená odběr do čtrnácti litrů, jízda po městě spotřebu zvedá k sedmnácti. Od častějších zastávek u čerpací stanice majitele navíc uchrání 93litrová nádrž.
Kromě americké spotřeby má motor ale také typicky americký charakter. Výkon není nikterak vysoký, 268 kilowattů německé automobilky vymáčknou i z přeplňovaného šestiválce a ani 529 newtonmetrů točivého momentu není něco, čeho by se turbodmychadlem nedalo dosáhnout.
V Dodgi navíc maximální zátah točivého momentu přichází až ve 4250 otáčkách za minutu, což znamená, že na dálnici musí osmistupňový automat v kopcích podřazovat, protože 2000 otáček na osmičku motoru na pokoření větších stoupání nestačí.
Dynamice, která navzdory objemu není světoborná, ostatně odpovídá i číslo 7,1 vteřiny. To je zrychlení z nuly na sto u osmiválcového Duranga i základního Audi Q7 45 TDI s naftovým šestiválcem o výkonu 170 kW.
Zatímco Q7 je ale klidná síla, Durango vyznává show. V otáčkách se auto i tak zdánlivě nezastavitelně žene kupředu a drtí své nemalé jízdní odpory a místo naftového hučení u toho vydává brumlavý zvuk, který se dostane pod kůži i tomu nejzarytějšímu odpůrci amerik. V případě testovaného kousku ho ještě zdůrazňují chuligánské laděné výfuky v paketu Tow N Go, který pro "menší" 5,7litrový osmiválec přináší řadu prvků, jež jsou jinak vyhrazené sportovní verzi SRT s 6,4litrovým V8. Navíc umožňuje podle amerických údajů zapřáhnout až 3,95tunový přívěs.
Tow N Go vylepšuje i jízdní vlastnosti. Auto má upravený sportovní podvozek s odlehčenými dutými stabilizátory, Američané si navíc pomáhají evropskými díly: adaptivními tlumiči od německého Bilsteinu a výkonnějšími brzdami italského Bremba.
Úpravy znamenají to, že pokud byste od amerického SUV čekali houpavou jízdu, budete asi zklamání. Podvozek je tuhý, auto jako by se na něm nikdy nechtělo uklidnit, chybí mu plavnost evropské konkurence, která si umí pomoci daleko pokročilejší technikou. O velká 20" kola tak Durango na různých spárách a výtlucích zakopává, naštěstí většinou bez ostrých rázů.
V běžném módu navzdory tomu nikdy nezmizí náklony karoserie, které vedou k prvotnímu dojmu jisté těžkopádnosti. Stačí ale zvolit režim Sport a Durango se do oblouku začne bez počáteční neochoty. V oblouku je docela vyvážené a na výjezdu má díky samosvornému diferenciálu velice dobrý záběr. S tímhle americkým SUV se pak dá překvapivě svižně proplést i utaženými serpentinami. Daní za to je ale o další stupeň utaženější a tvrdší podvozek.
Německá konkurence jako třeba Audi Q7, BMW X5 přitom magické spojení vysokého komfortu a jízdních vlastností, které fyzikální zákony popírají ještě srdnatěji než v případě Duranga, nabídnout umí. Nechá si za to ale zaplatit.
Dodge Durango R/T 5.7 V8 HEMI
Motor: benzinový osmiválec, 5654 cm3
Výkon: 268 kW při 5150 ot./min
Točivý moment: 529 Nm při 4250 ot./min
Nejvyšší rychlost: 235 km/h s paketem SRT
Zrychlení 0-100 km/h: 7,1 s
Kombinovaná spotřeba: 14,1 l/100 km (WLTP)
Objem zavazadlového prostoru: cca 487 l za třetí řadou sedadel, 1226 litrů za druhou řadou, 2409 litrů za první řadou (dle normy SAE)
Cena: od 1 330 361 Kč
Zatímco základní Q7 s naftovým šestiválcem vyjde na 1,86 milionu, Tucar nabízí prakticky plně vybavený testovaný Dodge se sportovním paketem Tow N Go za 1,75 milionu. Sto deset tisíc je dost na palivo, teď se jen vyrovnat s onou politicky nekonformní povahou velkého Dodge, který ve vybrané společnosti připomíná venkovského drsoně. Charakter má, ale všem se rozhodně líbit nebude.
