Autobianchi a Innocenti. Dvě italské značky, které má většina lidí ještě v živé paměti a které už skoro tři dekády nefungují. První "zavřela krám" v roce 1995, druhá jen o dva roky později. Obě spojuje fakt, že je na sklonku života vlastnil Fiat, dnes součást konglomerátu Stellantis. Ten drží ochranné známky a práva na užívání loga či jména dodnes, dost možná ale ne nadlouho.
Na konci minulého týdne přišel italský ekonomický list Il Sole 24 Ore s tím, že si italská vláda hraje s myšlenkou dát práva na užívání loga a jména dvou italských automobilek do ruky někomu z Číny. Jako pobídku k tomu, aby některá ze značek postavila svůj závod právě na Apeninském poloostrově.
Pravicová vláda vedená Giorgií Meloniovou totiž již delší dobu tvrdí, že chce v zemi zvýšit výrobu aut na milion, možná až 1,3 milionu ročně. Dnes jich není ani 800 tisíc a jediný, kdo v Itálii vyrábí, je Stellantis. Hojně se tak spekuluje o tom, že se politici snaží do země přilákat některou z čínských značek, které hledají možnosti vyrábět svá (elektro)auta v Evropě a vyhnout se tak dovozním clům.
Třeba Šéf Dongfengu Čchien Sie se nedávno nechal slyšet, že právě Itálie je pro něj místem, kde by továrna mohla vyrůst. Spekuluje se o okolí Říma. Také o možnosti, že by někde v Itálii postavilo závod Chery, spekulují média, objevilo se i jméno koncernu SAIC známého především díky MG. Kromě finančních pobídek by proto politici chtěli nalákat investory i na známé značky.
Pokud se ptáte, jak je možné, že by vláda mohla jen tak rozdávat něco, co patří nadnárodnímu koncernu, pak je to podle zákona, který by měl brzy začít platit. Díky němu by, zjednodušeně řečeno, italská politická garnitura mohla vyvlastnit italskou značku s historickou hodnotou, která není používaná nejméně pět let (a byla zaregistrována nejdříve před půl stoletím), a nakládat s ní podle svého. To vše v zájmu zachování právě oné historické hodnoty.
Ministerstvo obchodu a vyrobeno v Itálii (ano, tak se skutečně jmenuje) bude moci na patentový úřad, budou-li splněné všechny podmínky, podat žádost o získání takové značky. A pokud mu bude vyhověno, může s ní nakládat, jak se mu zlíbí. Třeba ji darovat zahraniční korporaci ochotné v Itálii investovat.
Každý případ bude samozřejmě posuzován individuálně, licenční smlouva na užívání historických emblémů a jmen by pak v základu byla na deset let s tím, že třeba v případě přemístění výroby by mohla být ukončena, píšou italská média.
Že si je přitom ministerstvo u Innocenti a Autobianchi jisté, že se k nim dostane, svědčí i fakt, že ministr obchodu už si zažádal a obdržel registraci jména a loga obou automobilek, které jsou graficky odlišné od těch Stellantisu.
Vyjádření koncernu se agentuře Reuters získat nepodařilo, dá se však očekávat, že manažeři automobilky nadšení asi nebudou. Na druhou stranu, aby se tomuto celému Stellantis vyhnul, stačí prý jména použít třeba jako výbavový stupeň některého z existujících modelů. Zkrátka nějak o ně projevit "zájem".
Jedná se přitom o další díl "souboje" italské vlády s italsko-francouzským koncernem. První viditelnou aktivitou proti Stellantisu bylo v dubnu zamítnutí jména Milano pro nové malé SUV Alfy Romeo, protože se bude vyrábět v Polsku. A odkaz na italská místa mohou podle politiků nést jen produkty vyráběné v Itálii. Alfa auto přejmenovala na Junior.
Následně italská policie zabavila 134 Fiatů Topolino, které připluly do země z Maroka, kde se vyrábí. Důvodem byla italská vlajka, která měla podle úřadů opět dávat chybný dojem, že se jedná o italské auto. Spory mezi vládou a automobilkou spočívají mimo jiné právě v tom, že se spousta aut italských značek dělá v zahraničí. Naposledy Fiat Grande Panda, která vzniká v Srbsku.
Čínské koncerny mají pro změnu dlouhou tradici v uvádění aut pod kdysi slavnými, ale následně zkrachovalými či delší dobu nefunkčními hlavně evropskými značkami. Nejúspěšnějším příkladem je MG, čínská jednička v Evropě. Koncern SAIC ale také počátkem tisíciletí koupil práva na Rover, který ale kvůli Land Roveru musel přejmenovat na Roewe. Stejný koncern potřetí, protože se mu povedlo "zachránit" tradičního britského výrobce nákladních aut LDV, na většině trhů ale jeho pohrobky pojmenoval Maxus. Vozy LDV se dnes prodávají jen v některých zemích mimo Evropu.
Nedopadla ani čínská snaha převzít a oživit Saab. Naopak zatím úspěšně se jeví čínské vlastnictví Lotusu a Volva koncernem Geely, nešlo ale o resuscitaci v pravém slova smyslu, jako spíše o akvizici fungujícího výrobce. Geely vlastní z poloviny i Smart. Částečně je Číňany vlastněný i italský pneumatikářský gigant Pirelli.
Historii Autobianchi si připomeňte v galerii.
