Žádný návod, jak učit o uprchlících, vydávat nebudeme, říká Valachová. Učitelé to zvládnou sami

Markéta Hronová Markéta Hronová
29. 1. 2016 16:30
Učitel sám by měl rozhodnout, jak s dětmi mluvit o uprchlících. "Ministerstvo žádné oficiální návody vydávat nebude," řekla v rozhovoru ministryně školství Kateřina Valachová. Měli bychom se podle ní spíše zaměřit na to, jaký příklad dáváme dětem vyhrocenou debatou ve veřejném prostoru. Valachová stejně jako mnozí jiní rodiče letos zapisovala dceru do první třídy. I ona narazila na vypjaté kapacity základních škol.
Dceru jsem zapsala do stejné školy, do které jsem chodila i já, říká v rozhovoru ministryně školství Kateřina Valachová.
Dceru jsem zapsala do stejné školy, do které jsem chodila i já, říká v rozhovoru ministryně školství Kateřina Valachová. | Foto: Archiv Úřadu vlády

Minulý týden už druhá nezisková organizace představila materiály, které mají učitelům pomáhat v tom, jak mluvit s žáky o migraci. Setkalo se to s negativními reakcemi ze strany veřejnosti i od vás. Plánuje ministerstvo školství, že by samo vydalo nějaké návodné materiály pro učitele?

Strach z uprchlíků, třeba i vzhledem k událostem, ke kterým došlo ve Francii, způsobil, že nyní všichni řeší, jak se učí o migraci. Před lety by se nad tím nikdo nepozastavil. Nikdo neřešil, jak se učí o té či oné zemi mimo Evropu. Na učitele i rodiče je vyvíjen velký tlak. Přála bych si, abychom důvěřovali našim učitelům, že to zvládnou sami. Oni znají děti, které učí, nejlépe.

Takže ministerstvo nic vydávat neplánuje?

Klíčová je přeci komunikace mezi učitelem, žákem a rodičem na konkrétní škole. Stejně složitá situace přichází v tématech, jako je náboženství, vedení k rodičovství. Myslím si, že bychom k tomu neměli přistupovat tak, že centrálně vyhlásíme nějaký program, který způsobí, že studenti budou vnímat uprchlickou krizi nějak lépe, nebo přesněji. Učitel samozřejmě může sáhnout po jakémkoli materiálu, ale my nic centrálně doporučovat nebudeme.

Nějak by se s nimi ale o aktuálních tématech mluvit mělo...

Ano, samozřejmě. Ale nechme to na učitelích. My bychom se spíše měli zaměřit na to, jak se chováme, jak mluvíme o uprchlické krizi ve veřejném prostoru. Bohužel se navzájem napadáme za ten či onen názor místo toho, abychom dávali žákům a studentům dobrý příklad, jak má taková diskuse vypadat.

Zápisy by měly zůstat tak, jak jsou

V současné době probíhají zápisy dětí do prvních tříd. Vaše dcera je také předškolačka, už jste byli u zápisu?

Ano, byli jsme. Čekáme na výsledek, zatím jsme nebyli přijati. Kapacity základních škol jsou teď maximálně vypjaté, ale věřím, že obce jsou na větší počet dětí připravené. Ve mně mají trochu nepříjemného soupeře. V době, kdy nebyly kapacity ve školkách, jsem měla malé děti. Teď znovu kapacity nejsou, protože se přesouvají na základní školy. Dívám se na to i z pohledu rodiče a doufám, že se nám podaří vyvážit všechny zájmy.

Na jakou školu jste dceru přihlásila?

Je to škola v místě našeho bydliště, kam chodil můj tatínek, moje sestra i já.

Ombudsmanka vydala prohlášení, podle kterého by rodiče vůbec děti k zápisu vodit neměli. Souhlasíte s tím?

Některé věci ve školství bychom neměli brát přes paragrafy, ale více lidsky, přirozeně. Testy školní zralosti nejsou důvodem, aby dítě nesmělo nastoupit do první třídy. Rodič se ale na zápisu může dozvědět, jak na tom dítě je a na čem je potřeba ještě zapracovat. Okamžik zápisu je výjimečný pro dítě i pro rodiče.

Takže by podle vás měl probíhat i s dítětem?

Ano, myslím si, že zápisy tak, jak je známe, by měly zůstat zachovány. Mně spíš přijde zajímavé, že asi nikdo nezná dítě, které by se na zápis netěšilo. Ale výzkumy ukazují, že se o pár let později děti do školy těšit přestávají. Měli bychom se zaměřit na to, proč to tak je, a pokusit se, aby nadšení ze školy vydrželo dětem celou vzdělávací dráhu.

Obce a stát si neplnily povinnosti

V poslední době se řeší takzvaná zápisová turistika, kdy rodič záměrně změní trvalé bydliště, aby se dítě snáze dostalo do jím vybrané školy. Liberecký náměstek pro školství tuto praxi ostře kritizoval a vyzval k tomu, abychom ji začali potírat. Měli bychom?

Nelíbí se mi nápady, že budeme rodiče sledovat, vyšetřovat, chytat a pak je odsoudíme. Z mého pohledu je to jenom důsledek toho, že si obce a stát neplnily povinnosti. Navíc nemusíme mít všechno natvrdo napsáno v zákoně. V zemích kolem nás povinnost zajistit kapacity pro děti nemají, ale žádnou obec by ani nenapadlo, aby kapacity na svém území nezajistila.

Kvůli zavádění povinného posledního roku školky a nároku na místo pro děti tříleté a čtyřleté mají vzniknout spádové oblasti podle trvalého bydliště i pro školy mateřské. Většina velkých měst tvrdí, že to není možné nebo velmi obtížné. Stále na tom trváte?

Nebráním se diskusím, jak udělat zákon lepší, nebo se na něj alespoň lépe připravit. Na druhou stranu nechci, aby takhle vstřícnost ministerstva byla vnímána tak, že si nejsme jisti správností řešení, nebo dokonce tak, že snad některé problémy jsou způsobeny tím či oním zákonem. Všichni víme, že jsme dlouho čelili tomu, že nebylo možné zapsat dítě do školky. A některé samosprávy tomu jen přihlížely a čekaly, až děti zestárnou a problém pomine.

Zavedení spádových oblastí to vyřeší? 

Otázka nedostatečnosti kapacit má dvě příčiny. Buď si obce neplní své povinnosti a rodiče děti zapisují jinde. Nebo je plní, a rodiče kvůli dopravě či blízkosti k zaměstnání volí školku jinde. Zákon říká jen to, že dítě od pěti do šesti let bude mít od prvního září 2017 nárokové místo ve školce pouze v místě trvalého bydliště. Pokud bude místo, může ho zapsat i kamkoli jinam.

Mluvili jste o tom s obcemi, než jste do zákona tuto povinnost dali? 

To je úsměvné. Vznik spádových oblastí vyvolaly v předchozích debatách samy obce. Nevyhovovalo jim právě to, že i když ony samy na svém území investují do kapacit, tak nejsou schopné zajistit nárok pro děti, které v jejich obci bydlí.

 

Právě se děje

Další zprávy