Praha - Na sklonku 70. let se historik Václav Vendelín Komeda rozhodl, že odjede na dovolenou do Beskyd. Společně s rodinou nasedl v Praze do auta a vyrazil na Valašsko. Po chvíli si všiml, že už od domu je sledují čtyři neznámé vozy. V nich poznal příslušníky tehdejší komunistické Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, kteří rodinu nespustili z očí po celou dovolenou.
Sledování na Valašsku bylo jen jedním z mnoha nepříjemných zážitků, kterými musel Komeda na konci 70. let projít. StB jej soustavně šikanovala a několik let mu vyhrožovala.
Za to teď dva její příslušníci téměř po 40 letech stanou před soudem. "Obžalováni jsou pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby spáchaný z politických důvodů na jednom ze zakládajících členů Charty 77 panu V. K.," potvrdila informace on-line deníku Aktuálně.cz Eva Michálková, ředitelka policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Michálková odmítla zveřejnit jméno disidenta, redakci se jej však podařilo z několika zdrojů ověřit.
Pozornost komunistické moci si Komeda vysloužil tím, že spolu s Václavem Havlem, Zdeňkem Mlynářem, Pavlem Landovským a dalšími disidenty v prosinci 1976 v bytě Jaroslava Kořána promýšleli založení Charty 77, která kritizovala komunistickou diktaturu za nedodržování lidských a občanských práv.
StB se signatáře Charty 77 snažila v rámci takzvané akce Asanace donutit k emigraci, vyhrožovala jim, šikanovala je a v některých případech i bila. Komeda se nakonec v roce 1981 rozhodl s rodinou emigrovat do Rakouska.
"StB jej trvale sledovala, byla na něj nasazena ve dne i v noci. Musel chodit na časté zpravodajské pohovory a vyhrožovali mu pro jeho disidentské aktivity. Byli na něj nasazeni donašeči, dělali mu domovní prohlídky. Opakovaně ho přezkušovali z dopravních předpisů, aby mu mohli sebrat řidičský průkaz, navštěvovali jeho zaměstnavatele a snažili se, aby byl propuštěn," popisuje ředitelka některé praktiky, kterých se měli příslušníci StB dopouštět.
Podle Michálkové oba obžalovaní porušili i tehdy platné zákony. Trestné činy spáchané z ideologických důvodů za minulého režimu jsou navíc podle zákona nepromlčitelné, proto je možné takto staré případy stíhat.
"Smutný osud tohoto disidenta se uzavřel jen pár let po pádu komunistického režimu (zemřel v roce 1995, pozn. red.). Je otázkou, zda k tomuto předčasnému odchodu nepřispělo i to, co si musel ve své vlastní zemi vytrpět," uzavřela šéfka ÚDV.
Uhl: Sháněl podpisy pro Chartu v Brně
Na Komendu si pamatuje jeden z autorů Charty 77 Petr Uhl. "Vzpomínám si, že byl mezi zakládajícími členy a sháněl podpisy pro Chartu před zveřejněním mezi brněnskými intelektuály. Přivezl jich tehdy z Brna asi patnáct," říká Uhl. Po uveřejnění Charty s ním pak ztratil kontakt. "Až v devadesátých letech se ke mně jen doneslo, že zemřel," uzavřel Uhl.
Přední čeští historici oceňují, že se policie komunistické zločiny stále snaží stíhat. Na druhou stranu ale kritizují, že k tomu dochází tak pozdě. "Je to jistě satisfakce pro poškozené a je dobře, že je stíhají. Ale více jak třicet let po oné události? To je výsměch," řekl před časem k podobnému případu Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Luděk Navara, publicista zabývající se obdobím komunistické totality, stíhání těchto zločinů oceňuje. "Před soud se dostávají lidé zodpovědní za krutosti z dob mnohem dávnějších - v Německu pozorujeme, že účtování s nacistickou minulostí stále ještě nekončí, že spravedlnost je něco, co stojí nad časem, nad generacemi, nad stářím… A smyslem je, aby všichni viděli, že platí obecný princip, který říká, že každý zločin má být potrestán," sdělil redakci publicista.
Podle něj jde při stíhání takto starých zločinů o naplnění spravedlnosti, která vysílá vzkaz budoucím generacím. "Čas sice běží, ale na zločiny se nezapomíná. Nevíme, jestli se neobjeví jednou nová totalita, a toto je vzkaz jejím případným budoucím služebníkům, že jejich zločiny také nebudou zapomenuty," uzavřel Navara.
