Brno – Rodiče jsou sice povinni zajistit svým dětem bydlení, nemusí to být ale nutně a ve všech případech v místě bydliště rodiče. Mohou tak podle precedenčního verdiktu Nejvyššího správního soudu nechat zrušit trvalý pobyt dětem, ke kterým mají vyživovací povinnost.
"Plnění povinnosti zajistit bydlení nelze zobecnit na povinnost automatického udělení souhlasu rodiče k užívání jeho bytu dítětem za všech okolností," rozhodl Nejvyšší správní soud v případu sporu otce a syna z Prahy.
Jaké byly okolnosti případu? Nezletilý syn žil od roku 1998 a rozvodu rodičů u matky, u otce měl ale nahlášeno trvalé bydliště. V roce 2009 se otec rozhodl zrušit trvalý pobyt pro syna.
"Nejeví o mne žádný zájem, pouze pomlouvá a častuje mne neuctivými výroky," zdůvodnil otec, proč chce po jedenácti letech nechat syna vyškrtnout z bytu.
Magistrát zrušení trvalého pobytu odmítl
Pražský magistrát ale zrušení trvalého pobytu odmítl s tím, že otec má k synovi vyživovací povinnost a ta trvá do doby, než se syn bude schopen uživit sám. "Mezi povinnost rodičů živit dítě patří i povinnost zajistit mu bydlení a užívací právo na byt je odvozené od této povinnosti rodiče," rozhodli magistrátní úředníci s tím, že není rozhodující, zda syn v bytě bydlí, nebo ne.
Muž proto magistrát zažaloval a snažil se dosáhnout zrušení trvalého pobytu u soudu. Uspěl už u Městského soudu v Praze, který potvrdil, že magistrát mohl v tomto případě syna z bytu vyškrtnout.
"Výživné už náklady na bydlení obsahuje a není nutné na otci požadovat, aby synovi nad rámec výživného stanoveného soudem zabezpečoval bydlení," rozhodli soudci pražského městského soudu.
Magistrát s tím nesouhlasil a obrátil se se stížností na Nejvyšší správní soud. Senát soudu vedený soudkyní Danielou Zemanovou ale rozhodl ve prospěch rodiče. Rozhodnutí soudu se stalo součástí sbírky nejdůležitějších soudních rozhodnutí v Česku.
Soudci potvrdili, že vyživovací povinnost může mít mnoho různých podob.
Výživné už náklady na bydlení obsahuje a není nutné na otci požadovat, aby synovi nad rámec výživného stanoveného soudem zabezpečoval bydlení
"Vyživovací povinnost rodiče v sobě obecně zahrnuje i povinnost zajistit dítěti bydlení. Splnění této povinnosti je možno dosáhnout různými způsoby, záleží vždy na konkrétních poměrech rodičů. Cílem splnění povinnosti rodičů poskytnout dítěti bydlení je zajištění místa, ve kterém má dítě potřebné zázemí. Tato jistota je pro zdravý vývoj a plnohodnotný život dítěte zásadní, a je proto nutno na plnění uvedené povinnosti rodičů trvat. Nelze ji však rozšiřovat nad rámec jejího účelu," uvedli soudci.
V případě, že otec platil výživné a syn s ním nebydlel, není podle soudu nutné trvat na tom, že syn musí mít trvalý pobyt v bytě. "Povinnost zajistit bydlení musí být spojena s reálným ubytováním dítěte," rozhodli soudci.
Ke zrušení trvalého pobytu by nemohlo podle soudců dojít v situaci, kdy by syn či jeho matka prokázali, že dítě skutečně nemá kde bydlet, a otec je tak povinen mu bydlení zajistit.
Zrušení nepřichází v úvahu, pokud by dítě byt užívalo
"Obecné zjištění, že je dítě nezletilé a otec má k němu vyživovací povinnost, nestačí. Jedině pokud by dítě byt fakticky užívalo, nepřichází zrušení trvalého pobytu v úvahu," rozhodli soudci Nejvyššího správního soudu.
Místem trvalého pobytu se podle zákona rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Objekt musí být označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním, a je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.
Trvalý pobyt je definován jako údaj "pouze" evidenční. V praktickém životě ale s trvalým pobytem počítá celá řada zákonů a navazuje na něj řada práv a povinností, například právo volební, výkon mandátů v obecních zastupitelstvech, poskytování sociálních dávek, příspěvku na bydlení, úhrada poplatku za svoz a likvidaci odpadu, parkování v placených zónách nebo exekuce.
