"V podstatě mě to nepřekvapilo, čekala jsem to, vím, že existují, nejsem z toho vyděšená," říká režisérka Maixnerová. "Ale co mě na tom zaráží, je, že se v zákonech nestalo nic tak zásadního, aby byly praktiky šmejdů účinně a snadno řešitelné. Je to jako zelená slizká hmota, která se nám lepí na nohy a nelze se jí zbavit," dodává.
Nenabízejte, oznamujte. A ať nestačí přemýšlet
Jak v současnosti šmejdi fungují, se podařilo zdokumentovat díky herečce Ivaně Lokajové, které se do jedné z těchto sítí podařilo infiltrovat. Nechala se zaměstnat jako telefonistka v call centru firmy, která pozoruhodně obchoduje s výživovými doplňky (a pod jiným jménem pro změnu se zdravým spánkem).
Jejím úkolem bylo obvolávat konkrétní lidi z databáze jmen, kterým předtím jiné call centrum volalo, aby se zúčastnili průzkumu Státního zdravotního institutu. Jako odměnu pro ně měla doplněk stravy na klouby "za pouhé tři tisíce korun" a zájezd do lázní v Piešťanech "zcela zdarma".
Šéfová jí k hovorům dala manuál, tzv. call script, jak postupovat, aby byla úspěšná, tedy aby vnutila, co potřebuje vnutit. A pár cynických rad: "Musí to mít tah na branku, aby se lidé nerozmýšleli. Ne nabízet, prostě jim to všechno oznámit - máme to tady pro vás připravené. A oni nemají možnost couvnout. Říkejte jim, že toho máme málo a že v podstatě mohou být rádi, že se na ně dostalo. A uklidněte je, že v tom není žádný háček."
Háčků však na celé nabídce bylo hned několik: Tak za prvé, žádný Státní zdravotní institut neexistuje, ale lidé si tento vymyšlený název pletou se Státním zdravotním ústavem, takže na ně působí věrohodně. Za druhé, nabízený kloubní doplněk stojí na internetu pouhých 1200 korun, tedy 2,5krát méně, ale ani tak to není žádná láce, protože přípravky, kde je účinné látky třikrát tolik, hradí z velké části jednou za tři měsíce pojišťovna. A do třetice, v Piešťanech měl dotyčný zdarma jen pobyt. Dopravu, stravu i léčebné procedury si musel hradit.
"Člověk si neuvědomuje tu neskutečnou přesilu: na jedné straně připravená zkušená operátorka s call scriptem, na němž pracovaly desítky odborníků, na druhé straně jeden bezbranný člověk, chycený telefonátem v nějaké situaci," upozorňuje režisérka Šárka Maixnerová.
V dokumentu rovněž odhalila, jak se přes telefon nabízejí třeba i "výhodné" investice na kapitálových trzích. I tito "šmejdi" mají své léty prověřené praktiky. Hrají si na drsné brokery, do telefonu často křičí, jednak aby na člověka zapůsobili, jednak aby navodili atmosféru vřavy na burze, kde se právě rozhoduje o miliardách.
Stačí jedno "ano" po telefonu
Infiltrace zachytila mírnější verzi, kdy operátorka rekapituluje objednávku a až po jejím odsouhlasení se uzavírá platná ústní smlouva. Nicméně jak na stránkách Sdružení obrany spotřebitele (SOS) vysvětluje jeho odborná právní poradkyně Kristýna Dvořáková, mnohdy stačí, aby telefonista z call centra seznámil dotyčného s nabídkou a pak se ho zeptal, zda ho zaujala. Jakoukoliv kladnou odpověď pak považuje za uzavření smlouvy. Zpětně dokazovat, že o nějakém uzavírání smlouvy nepadlo ani slovo, je pak velice složité.
Podle Dvořákové by se lidi neměli radovat ani v případě, že jim operátor nabídne doručení písemné nabídky. Jím vyslaný kurýr má totiž podobně nevybíravé praktiky jako někdejší podomní prodejci - mnohdy se z bytu nehne dříve, dokud nedobrovolný zákazník smlouvu nepodepíše.
Nicméně podle právní poradkyně SOS má i tato situace své řešení, které však málokterý spotřebitel zná - do čtrnácti dnů lze od smlouvy bezplatně odstoupit, pakliže člověk nestihne v předepsané době odstoupení, může přistoupit k výpovědi smlouvy.
Bizarní stav, kdy k uzavření smlouvy stačí několikavteřinový telefonní hovor, během něhož velká část dotyčných ani nepochopí, že právě něco kupují, mají na svědomí čeští zákonodárci. Ti podle slov veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové nevyužili možnosti evropské směrnice, která umožňuje zavést nařízení, že smlouva uzavřená po telefonu musí být ještě následně písemně potvrzena.
"Český zákonodárce tuto variantu nezvolil. Ptejme se, proč zvolil variantu, která je příznivější pro ty, kdo třeba nechtějí jednat poctivě, a nevýhodnější pro ty, kteří zřejmě ani nepochopí, že něco kupují," říká v dokumentu Obchod s důvěrou Šabatová.
Po tomhle nádobí nedostanete rakovinu
Zdálo se, že na předváděcí akce ze zlaté éry šmejdů s nádobím a dekami už nikdo nemůže jezdit a že už asi ani neexistují. Jak nejnovější díl série Infiltrace dokázal, i tento druh prodeje ještě přežil. "Běžný už moc není, ale zas takovou práci na předváděčku narazit nám nedalo," říká Šárka Maixnerová. "V Praze je už nenajdete, ale ve východních Čechách či na Moravě ještě ano. Asi ještě zbyly hrnce a je potřeba je doprodat."
Jak zaznamenala skrytá kamera jejího štábu na akci firmy Top Moravia Q na Rychnovsku, prodejci už alespoň nestraší zamknutím sálu, dokud účastníci nepodepíšou nevýhodné smlouvy na nepotřebné zboží, ale dělají to chytřeji - přátelsky informují, že právě tohle nádobí za 78 tisíc korun má jako jediné zdravotní atest, že po něm člověk nedostane rakovinu. Mimochodem, "atest" vydal firmě bratr majitele ze staré brněnské polikliniky a běžná cena atestovaných a zdravotně nezávadných sad hrnců v e-shopech se pohybuje kolem tří až pěti tisíc, ty nejdražší jde sehnat za sedm až jedenáct tisíc korun.
Tohle však účastníci nevědí, a tak se spokojí s prostou filozofií prodejce: "Peníze utratíme všichni - někdo je prokouří, někdo prochlastá, někdo procestuje, pátej si koupí to či ono, ale utratíme je všichni, jde jenom o to, kdy a za co."
Pohledávky nesplatí, jednu s. r. o. zlikvidují, založí novou
Česká obchodní inspekce sice rozdala pokuty za mnoho milionů, spotřebitelé vyhráli řadu sporů, peníze však nikdy zpátky neviděli.
Tito "podnikatelé" totiž většinou založí společnost s ručením omezeným, pokuty ani dluhy neuhradí, jednu s. r. o. zlikvidují a založí novou. A tak stále dokola. Věřitelé jsou na jednatele takových společností krátcí, maximálně je mohou žalovat, že nejednali s péčí řádného hospodáře, jak jim zákon nařizuje. Nicméně následují zdlouhavé soudy a na konci se třeba zjistí, že stejně není kde na splacení dluhu brát.
"Právníci nám říkají, že mají občanskoprávních žalob vyhraných tolik, že by si s nimi mohli tapetovat. Ale není na kom to vymáhat, protože daná s. r. o. už neexistuje nebo nemá jmění. Stejně tak Česká obchodní inspekce nemá na kom vymáhat pokuty," upozorňuje Šárka Maixnerová.
Legislativa se musí konečně upravit
Jako reakci na film Šmejdi zavedlo ministerstvo průmyslu a obchodu již v květnu 2013 systém spotřebitelského ombudsmana. Pomocí něj se měli lidé, zejména účastníci předváděcích akcí, rychle a zdarma domoci svých spotřebitelských práv. Kontaktními místy měly být živnostenské úřady, jenže ani ty, jak odhalil dokument Obchod s důvěrou, tento systém neznají, dokonce si myslí, že spotřebitelský ombudsman je nějaký konkrétní člověk.
Důležitou zbraní je rovněž prevence v podobě kurzů finanční gramotnosti, které již nabízejí mnohá seniorská centra.
Podle veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové by měl stát mnohem rychleji reagovat na rizika a mnohem rychleji upravovat legislativu.
"Bylo by prima, kdyby někdo konečně přišel s úpravou legislativy, kdy by tito lidé, kteří něco takového páchají, byli vedeni k osobní odpovědnosti. Aby se pořád neschovávali za s. r. o. a v rovině trestněprávní se pak musel prokazovat úmysl," říká režisérka Šárka Maixnerová. "Než dospějete k osobnímu bankrotu, tak to jsou nervy, ale s. r. o. likvidujete a zakládáte jako na běžícím pásu," dodává.
Po šesti letech od filmu Sylvie Dymákové, který dal šmejdům jméno, by autorky Obchodu s důvěrou chtěly systém "prošťouchnout" tak, aby došlo k definitivní změně zákonů, jež by spotřebitelům dávala skutečně účinnou zbraň.
