Při cestě za vámi jsem si všiml senátního časopisu, na jehož titulní straně máte Václava Havla. Tady u sebe máte Havlův zabalený obraz. Za pár dní si Česko připomene desáté výročí od jeho úmrtí. V čem je vám Havel nejbližší?
Zejména v dnešní době mi je blízké, že se snažil prosazovat určité hodnoty bez ohledu na to, jestli bude, či nebude populární. To je zvláště aktuální teď, kdy nás ovlivňují všechna média, včetně sociálních sítí. V takové situaci je čím dál důležitější, pokud existují lidé, kteří prosazují hodnoty a postoje bez ohledu na to, co bylo ve večerních zprávách.
Jste označovaný za politika, který se Havlem hodně inspiruje.
Havel mi je sympatický svojí vlídností a slušností, která vůbec neznamenala, že by nebyl vytrvalý nebo dokonce až urputný, když se snažil prosazovat svůj názor nebo své řešení situace. Také je mi velmi sympatické, že dokázal přiznat chybu. Například přiznal chybu a opravil své mínění o Senátu.
Když čtu Havlovy projevy, tak nevím proč, ale velmi často tomu, co chtěl říci nebo naznačit, úplně přesně rozumím. Jeho myšlení je mi blízké, jeho schopnost podívat se na věci z odlišného úhlu pohledu, než mají ostatní, je obdivuhodná. Víte, já jsem sice vystudoval matematiku a fyziku, přesto nebo právě proto tu schopnost podívat se na věci jinak a z nadhledu velmi ctím. Jsou to právě originální myšlenky, intuice, nadšení a neobvyklé přístupy, které přinesly největší objevy. Nebyla to přízemnost, pragmatismus nebo dokonce lakota.
Kdy jste ho začal poprvé vnímat?
Až v listopadu 1989. V mládí jsem ho moc nevnímal, protože rodiče mě před některými informacemi chránili. Byl jsem buržoazního původu, takže kdybych měl nějaký průšvih, neprošel by mi tak lehce, na rozdíl od toho, kdo byl dělnického původu. Kdybych řekl politický vtip, hrozilo, že letím ze školy.
Při sametové revoluci v listopadu 1989 jste se ale rychle zapojil do dění.
Ale samotného 17. listopadu 1989 jsem byl v Brně na sjezdu Jednoty československých matematiků a fyziků, což bylo apolitické sdružení. Tam jsem se dozvěděl, co se stalo v Praze. Získal jsem nějaké informace a přijel do Telče, kde se ještě nedělo nic. Byl jsem u založení Občanského fóra učitelů, potom jsem se dostal do městského Občanského fóra, byl jsem kooptovaný do tehdejšího Národního výboru a už to jelo. Byl jsem zastupitel, následně radní, starosta, náměstek hejtmana, hejtman, senátor a teď předseda Senátu.
Předseda, který se snaží jít ve stopách Václava Havla a má připravený jeho obraz na zeď.
Ten je od jedné dámy, která měla výstavu obrazů disidentů v Jihlavě. Jmenuje se Michaela Krátká, její umělecké jméno je La Papula. Velký Havlův obraz se mi líbil, jenže ona ho prodala. Udělala ale deset menších kopií a jednu jsem dostal. Takže se těším, že si tento obraz pověsím u sebe v kanceláři tady v Senátu. A vedle bude obraz dalajlamy.
Konečně jsou v ODS slyšet i Havlovi příznivci
Před několika dny jste oznámil, že už nebudete kandidovat na post místopředsedy ODS. Proč?
Chci se mimo jiné více věnovat svému regionu, příští rok na podzim mě čekají senátní volby. Také se chci více věnovat rodině. Myslím, že jsem pro ODS odvedl hodně práce, a jsem rád za to, jakých výsledků jsme dosáhli. Členem ODS ale samozřejmě zůstávám.
Jste dlouholetým členem ODS, jejíž vztah k Havlovi byl často rezervovaný a komplikovaný. Pamatuji si atmosféru v sále, když jsem v roce 1997 seděl v Rudolfinu a Havel přednesl ostrý projev mimo jiné i na adresu vašeho tehdejšího předsedy Václava Klause. Nyní bude ODS nejsilnější vládní stranou. Je jí dnes Havel bližší?
Dnešnímu vedení ODS je Václav Havel určitě bližší. Rád bych ale upozornil, že i v době, kdy ODS vedl Václav Klaus, a Vystrčil byl členem ODS, tak se vždycky k Havlovi hlásil. Nikdy o něm neříkal nic špatného. A stejně se chovaly další stovky členů ODS. Akorát to bylo tak, že ten mainstream kolem Klause byl k Havlovi kritičtější. Ostatní buď nebyli slyšet, nebo o svém vztahu k Havlovi nemluvili, protože neměli dost příležitostí nebo odvahy.
Skutečně?
To, že se ODS z Klausovy doby popisuje jen z pohledu toho, co říkal Klaus a jemu blízcí, není spravedlivé. Dnes jsou ale konečně slyšet v ODS hlasy, které říkají: Havel patří k naší historii, je to největší polistopadová osobnost. Já to teď vidím, kamkoliv přijedu. Když řeknu Václav Havel, tak všichni v tom okamžiku zpozorní a najednou mám takový servis, jaký bych nikdy neměl.
Jak se v politice ODS odrazí blízkost k Havlovi? Ozvete se například proti omezování svobody médií v Maďarsku nebo některým věcem v Polsku? I vy jste se nedávno vyjadřoval k poměrům v Maďarsku velmi opatrně.
To je pravda. Co se týká otázek, které jsem dostával ohledně Maďarska, tak se přiznám, že jsem člověk, který si nikdy není jistý, jestli má dostatek informací na odpověď. A také jestli jsou věci tak, jak je někteří prezentují nebo vkládají do otázek. Nejsem úplně připravený se hned postavit do role kritika. Ale musím přiznat, že v současné době a po mých zkušenostech nahlížím na politiku maďarského premiéra Viktora Orbána s rozpaky.
Po jakých zkušenostech?
Po posledním jednání zemí Visegrádské čtyřky v Maďarsku. Orbán tam vystoupil a jeho způsob chování a vyjadřování mě znejistěl. Mám obavy, jak to bude dál s demokracií v Maďarsku vypadat. Nejsem dneska v situaci, že bych se chtěl za každou cenu do Maďarska opřít, ale docela významně mě to znejistělo.
Co přesně se stalo? Co vám vadilo?
Způsob, jak na jednání přišel, vystoupil a odešel. A také jakým způsobem kritizoval staré členské země Evropské unie. Když jsem na jeho slova já a předseda polského Senátu kriticky reagovali, tak už mezi námi nebyl. A nebyla tam ani média. Odešla s ním. A záznam našich slov nelze nikde najít. Já jako člověk, který si pamatuje dobu před rokem 1989, považuji za nebezpečné, když média přijdou s nějakým politikem a s ním také odejdou, aniž by zaznamenala reakce či kritiku.
Pojďme ještě domů, k politice vaší strany. Co říkáte jako Havlův stoupenec na to, že za ODS má být ministrem spravedlnosti Pavel Blažek?
V tom jsem loajální k předsedovi Petru Fialovi, který toho udělal mnoho pro porážku hnutí ANO a dalších stran. Myslím, že to není dostatečně doceněno. On je premiérem, on rozhoduje o tom, kdo bude členem vlády, on nominoval Pavla Blažka. A já to respektuji.
Hledáme společného prezidentského kandidáta
Havlovi příznivci touží po tom, aby se na Hradě po Klausovi a Miloši Zemanovi objevil konečně někdo, komu bude Havel blízký. Padá přitom často i vaše jméno. Je možné, že do prezidentské volby půjdete?
Důležité je stanovisko mé manželky. A ta mi říkala, že si nepřeje, abych kandidoval.
Vy jste se ale tento týden setkal s Petrem Fialou. Bavili jste se kromě jiného o možnosti vaší kandidatury?
Bavili jsme se o tom, že bude nutné, abychom zkusili, nejlépe v rámci pětikoalice nebo alespoň v rámci koalice Spolu, nalézt kandidáta na prezidenta. A to takového, kterého by koalice Spolu nebo celá vládní koalice s Piráty a starosty podpořila. O tom jsme se skutečně bavili. To je všechno. Je to prostě úkol, který je před námi.
Bavili jste se o nějakém časovém horizontu, dokdy v tom chcete mít jasno?
Bavili jsme se, že na řešení nemůžeme čekat dlouho. Počítám, že debaty na toto téma by měly proběhnout na začátku roku 2022. Jestli budou uzavřeny v lednu nebo později, to teď nevím. Času ale moc není.
Zeptal se vás Fiala, jestli byste o kandidatuře neuvažoval? A uvažujete o ní?
Pan předseda se ptá spousty lidí, jestli by o tom neuvažovali. My jsme se nebavili tak, že by jeden druhému dával otázky, jestli o něčem uvažuje nebo neuvažuje. My jsme se bavili o tom, že je třeba hledat nějaké řešení.
Zeptal se ale na vaše stanovisko? A co jste mu řekl?
Nebylo to tak, že bychom tuto věc uzavřeli.
To znamená, že nevylučujete možnost jít do prezidentských voleb? Je tato věc otevřená? Běží vám hlavou?
Neuzavřeli jsme tuto věc. A pokud mi něco běží hlavou, tak hlavně to, jak dopadne jmenování vlády. Rád bych, aby bylo co nejdříve. To je moje priorita. A druhá věc, která mi běží hlavou, je to, že musíme udělat všechno pro to, abychom našli silného kandidáta na prezidenta v rámci koalice Spolu, nebo nejlépe v rámci celé koalice. Musíme to projednat opravdu důkladně, abychom to nenechali náhodě a nějakému náhodnému výběru.
Vy ale zatím definitivně neříkáte, že nepůjdete do prezidentské volby.
Jak jsem říkal, moje manželka si nepřeje, abych kandidoval. Teď se chci věnovat senátní práci, čekají mě příští rok na podzim senátní volby. Ty jsou pro mě velmi důležité. Myslím, že to nemá být tak, že se člověk upíná k nějakým vysokým a vzdáleným cílům. Je důležité dnes a denně dělat dobře svou práci, kterou má člověk zrovna před sebou.
Časem se ukáže, jestli jsou tady ještě nějaké jiné věci, které je potřeba dělat. Prezidentskou kandidaturu teď opravdu neřeším. Jsem zvyklý se takto chovat, byť někteří mi to vyčítají a tvrdí, že člověk musí mít dlouhodobý plán. Vy? Mířil jste k tomu, že chcete být novinářem na Aktuálně.cz?
Věděl jsem, že chci dělat novinařinu. Ale kde a s jakým zaměřením, to ne.
V politice někdy platí pravidlo: Co můžeš udělat zítra, nedělej dnes. Protože k tomu, abyste udělal správné rozhodnutí, potřebujete co možná nejvíc informací. A pokud zvládáte stres, napětí a tlak, tak čekáte, až se přiblíží rozhodující moment, kdy máte dost informací. Potom je pravděpodobnější, že vaše rozhodnutí bude správné.
Prezident neurčuje, kdo bude ve vládě
Říkáte, že teď máte v hlavě především jmenování nové vlády - co si myslíte o chození kandidátů na ministry k prezidentovi? Zůstáváte v klidu? A pokud ano, kdy byste začal být neklidný?
Zatím nejsem v neklidu. Akorát zvažuji všechny alternativy, které mohou nastat. Pokud vím, tak 13. prosince by se předseda Fiala měl setkat s prezidentem a ten mu řekne, jestli je ochoten a připraven jmenovat vládu.
Co když prezident řekne, že nebude jmenovat jednoho člena vlády, ke kterému má připomínky?
Ústava není napsána tak, aby prezident určoval, kdo bude nebo nebude členem vlády. Protože kdyby tak byla napsána, potom by prezident musel být premiérem, protože premiér odpovídá za fungování vlády. Pokud se prezident rozhodne, že ve vládě budou jiní lidé, a zároveň není odpovědný za to, jak vláda vládne, tak se chová velmi nezodpovědně. A podle mého názoru protiústavně.
Prezident by si měl uvědomit, že on nezodpovídá za fungování vlády. Měl by jmenovat vládu, jak ji navrhl premiér Petr Fiala, říká předseda Senátu Miloš Vystrčil. Video je součástí následujícího čerstvého rozhovoru s předsedou Senátu … https://t.co/zeWPHa4q2b pic.twitter.com/ekzTDpziqk
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) December 10, 2021
Co v takovém případě? Pokud je řešením kompetenční žaloba, tak by vláda nebyla do doby, než soud o této žalobě rozhodne?
Řešením je skutečně kompetenční žaloba. Potom je jen otázkou, jak ji realizovat. První varianta je taková, že do vyřešení kompetenční žaloby bude jmenovaná vláda, ve které by jedno místo zůstalo volné a práci onoho ministra by dočasně suploval jiný člen vlády.
A druhá varianta je říci: Nová vláda zatím nebude, my dáváme kompetenční žalobu a vy, pane prezidente, si uvědomte, že se nechováte zodpovědně. Místo toho, abyste mě jako premiéra, který je zodpovědný za to, abychom zvládli covid a celou řadu dalších věcí, nechal realizovat odpovědnost, tak necháváte vládnout vládu v demisi, která nemá žádnou motivaci a nemůže dělat svou práci naplno.
Vy jste příznivcem které varianty?
Jsem příznivcem toho, aby prezident schválil všechny členy vlády, jak je navrhl premiér.
Ale co když je neschválí? Prezident ohledně svého rozhodnutí nejmenovat jednoho člena vlády prohlásil: Přes to nejede vlak.
Nemyslím si, že bychom dnes měli do médií říkat, co bychom dělali kdyby. Obecně řečeno věřím tomu, že prezident si uvědomuje, do jaké obtížné situace může dostat tuto zemi, pokud řekne, že on je ten, kdo určuje složení vlády. Prezident od toho přece není. Kdyby se mu nelíbilo pět členů vlády, znamená to, že pětkrát má premiér ustoupit? Tak kdo je tedy premiér? Nechápu, jak si někdo může myslet, že prezident určuje, kdo bude ve vládě. To přece nejde.
Postup při odebrání pravomocí byl korektní
Nechybělo mnoho a o jmenování vlády by prezident ani nerozhodoval. V říjnu jste po zprávě nemocnice, že Miloš Zeman není schopen vykonávat funkci, v Senátu vážně zvažovali odebrání pravomocí podle článku 66 ústavy. Stojíte si za svým postupem i dnes?
Jsem přesvědčený, že jsme se chovali korektně. Míra podezírání z toho, že jsme chtěli bezdůvodně zbavit prezidenta pravomocí, je mi nepříjemná, ale po pravdě řečeno mě úplně nezaskočila.
Proč?
Když se chcete chovat korektně, tak se velmi často dostáváte do situace, že ztrácíte podporovatele na obou stranách. Protože jedni by chtěli, abyste byl ohledně zbavení pravomocí prezidenta hodně rychlý a udělal to skoro okamžitě. A druhá strana chce, abyste to nedělal nikdy, protože se to nesluší a Senát by se údajně neměl vůbec míchat do toho, jestli je či není prezident schopný vykonávat svou funkci.
Ještě jednou zmíním Havla. Postupoval byste stejně, kdyby byl v Zemanově situaci?
Při posuzování článku 66 jsem se snažil nepředstavovat si konkrétního prezidenta. Když mnozí říkali, že už bychom ho měli odvolat, už bychom měli hlasovat, tak jsem si právě v duchu říkal: Požadovali byste to samé, kdyby byl na místě Miloše Zemana například Václav Havel?
A požadovali?
Snažili jsme se chovat tak, že jsme nebrali vůbec v potaz to, jaký vztah máme k člověku, který je právě prezidentem. A dopadlo to tak, že velká část veřejnosti nebyla spokojena. Ale já jsem přesvědčený, že jsme jednali správně, podle práva, podle Ústavy.
Nepřekvapilo vás, jak rychle dala vojenská nemocnice Zemana dohromady? Zejména s ohledem na to, jak původně označovala jeho stav za velmi vážný?
Překvapilo. Ale jsem moc rád, že se prezident uzdravuje.
Nelákalo vás zeptat se ředitele, jak se jim to podařilo?
Neptal jsem se ho. Protože jakmile bych se ho na něco zeptal, tak by se chudák mohl dostat do problémů, jestli nejsme třeba nějací kamarádi nebo něco podobného. Ale přiznávám, že mě to překvapilo. Ale díky úspěšné léčbě dochází ke standardnímu procesu jmenování vlády.
Asi ještě uvidíte, jak moc standardní to bude.
Ano, jsem na to zvědavý.
