Každý pátý Čech zažil domácí násilí, setkalo se s ním 30 procent žen a 12 procent mužů. Jak špatná jsou tato čísla v porovnání s jinými zeměmi?
Z globálního hlediska je to všude vcelku podobné, hlavně pokud se jedná o genderově podmíněné násilí, konkrétně to, které se týká žen. Ale vždy bude alarmující vidět, kolik lidí zažívá domácí násilí. To není nikdy v pořádku.
Proč domácí násilí přetrvává? Je to proto, že ženy stále nejsou v naší společnosti oceňovány stejným způsobem jako muži?
Mohly bychom tady sedět několik hodin a nepřišly bychom na to. Nicméně vinu za to nesou jednotlivci i politický a sociálně ekonomický systém. Je důležité si uvědomit, jak lidé o domácím násilí přemýšlí. Vtipkují o něm a viní z něj oběť.
To je důvod, proč v naší společnosti představuje tak velký problém. Jednotlivé dopady pak závisí na věcech, jako je to, v jakých žijeme městech, existujících stereotypech a genderových normách. To má každá země trochu jinak.
Jaké jsou varovné příznaky domácího násilí a jak poznám, zda se to děje mým blízkým?
Může to začít velmi pozvolna a dít se poněkud nenápadně. Rodina a přátelé oběti vůbec nemusí tušit, že se něco děje. Pachatelé jsou často velmi okouzlující. Můžeme je vnímat jako skvělé lidi, u kterých by nás nikdy nenapadlo, že jsou něčeho takového schopni. To obětem situaci často komplikuje. Mají pocit, že jim nikdo nevěří.
Mnohokrát jsem se setkala s tím, že domácí násilí začne v podobě tvrdé kritiky, žárlivých scén a neustálého vypisování, které se postupně stane neúnosným. A pak se přidají rozpoznatelné příznaky fyzického násilí jako nevysvětlitelné modřiny a tak dále. Často se pachatel svou oběť snaží psychicky zlomit, nabourat její sebevědomí, začne ovládat její bankovní účet a tak dále.
Celá třetina dotázaných z Česka uvedla, že o domácím násilí nikdy nikomu neřekla. Jaké následky může mít to, že si to člověk v sobě nosí celý život?
Domácí násilí způsobuje trauma a s ním je extrémně obtížné žít pro každého. Dopad může být různý, od psychologických a emocionálních projevů přes ty fyzické, nebo dokonce i duševní. To, jak se ale oběť rozhodne se svým problémem naložit, je čistě na ní a je důležité, aby to ostatní respektovali. Pokud s tím tedy nechce nic dělat, my ji do toho nebudeme v žádném případě nutit.
Nicméně je nesmírně důležité, aby se lidé, kteří se stali oběťmi domácího násilí, měli na koho obrátit, věděli, koho oslovit a kde získat odbornou pomoc. Ať už jde o nahlášení nebo jen propojení se s někým, kdo je vyslechne. Problémem je, že o tom lidé často nemluví, protože nevědí, že existuje podpora a kde ji hledat.
Oběti domácího násilí se často setkávají s odmítnutím ze strany úřadů, které mohou tvrdit, že to, co zažívají, není domácí násilí. Děje se to stejné i ve Velké Británii, odkud pocházíte?
Ačkoliv pandemie dostala domácí násilí do popředí, stále je to něco, z čeho jsou lidé nervózní, když o tom mají mluvit. A když se o tom bojí mluvit, bojí se i zeptat. Lidé po celém světě pak nemají dostatek informací, dochází k obviňování obětí a vina se hází na nefunkční systém pomoci.
A opravdu nefunguje tak, jak má?
Neřekla bych, že je úplně k ničemu. Existuje mnoho úžasných policistů, sociálních pracovníků a dalších lidí, kteří skutečně pracují na podpoře obětí, jak nejlépe umí. Je ale pravda, že když jsem pracovala v první linii, tak jsem se setkávala s policisty, kteří opravdu nedokázali na situaci citlivě reagovat. Často jen proto, že neměli dostatečné vzdělání. Mám radost, že s nimi teď mohu pracovat a sledovat, jak úžasnou práci odvádí.
Nejlepším způsob, jak zefektivnit systém, je tedy vzdělávání?
Je to jedna z cest. Nejdůležitější je si ale uvědomit, že na prvním místě jsou oběti, které se však často ztrácejí ve směsi byrokracie a zaškrtávání políček. Lidé pracující v systému pomoci se sice snaží dělat správnou věc, ale v mnoha případech to vyústí v to, že oběti nechají na vedlejší koleji. To, co ale ve skutečnosti potřebujeme, je, aby jim dodali sílu a vrátili jim kontrolu nad jejich životy. Jedině tak se dokážou s traumatem vyrovnat.
Domácí násilí ovlivňuje také ekonomiku. Podle vládní analýzy ztrácí česká ekonomika kvůli domácímu násilí několik miliard korun ročně. Jak je to možné?
Průměrná oběť chybí v práci až tři dny v měsíci, týká se to i pozdních příchodů. Dopad na pracoviště to má obrovský, nemluvě o zátěži na zdravotní zdroje, právní systémy a fyzické a emocionální dopady na oběti. I když je domácí násilí o jednotlivých lidech, zkušenost, kterou projdou, má v konečném výsledku extrémní dopad na ekonomiku.
Máte na starosti aplikaci Bright Sky, která funguje i v Česku. K čemu slouží?
Bright Sky je mobilní aplikace a webová stránka, která je pro každého, kdo se o domácí násilí zajímá. Prosazujeme, že je odpovědností každého člověka, aby lépe porozuměl domácímu násilí. Alespoň tak, aby byl schopen rozpoznat příznaky a své blízké podpořit.
Smutná čísla, o kterých jsme mluvili na začátku, poukazují na to, že je velmi pravděpodobné, že všichni máme v životě někoho, kdo zažívá domácí násilí. Prostřednictvím naší aplikace pak může kdokoliv najít veškeré potřebné informace k tomu, jak se situací naložit od hodnocení rizik, specializovaných služeb v okolí až k přesnému návodu, jak postupovat.
Phoebe Crowderová
- Je ředitelkou globálních digitálních programů britské nevládní organizace Thames Valley Partnership. Financována nadací Vodafone Group Foundation řídí mezinárodní projekt Bright Sky a vzdělávací program Rise4Change zaměřený na traumata způsobené domácím násilím.
- Má více než deset let zkušeností v charitativním sektoru se specializací na téma násilí na ženách a dívkách. Deset let před vstupem do charity vedla poskytování různých specializovaných služeb podporujících lidi, kteří zažili násilí, ženy v trestním soudnictví a zranitelné mladé lidi.
- Aplikace Bright Sky, kterou do Česka přijela představit, nabízí podporu a informace komukoliv, kdo by se mohl nacházet v násilném vztahu, nebo kdo má takové obavy o někoho ze svých blízkých.
