Školy jsou zavřené na dobu neurčitou, nefungují ani mnohé školky a uvažuje se o jejich úplném zavření. Nefungují zájmové kroužky ani kulturní akce či akce pro děti.
Rodičům tak vyvstal nečekaný problém: mají chodit do práce, ale zároveň se starat o děti, vařit jim obědy, učit se s nimi, nahrazovat jim chybějící aktivity. Některé profese sice mají volno, například umělci či někteří živnostníci. Jenže ti zase mnohdy řeší existenční problémy.
Ne nadarmo koluje po Facebooku hláška "Jestli budou školy ještě dlouho zavřené, tak vakcínu na koronavirus najdou rodiče dříve než vědci". Přinášíme vám zkušenosti několika rodičů různých profesí a jejich pohled na to, jak se současnou koronavirovou krizi snaží zvládat.
Dotazník k výuce na dálku
Společnost Kalibro, jež se zaměřuje na srovnávací testy a průzkum školství, zjišťuje, jak dobře online výuka funguje. Chce tím dát školám i státu zpětnou vazbu. Prosí proto rodiče, učitele, žáky a studenty o vyplnění tohoto krátkého anonymního dotazníku. (Pokud mají rodiče více dětí ve školním věku, nechť vztahují své odpovědi k tomu dítěti, se kterým tráví v současné době výukou na dálku nejvíce času.)
Pokud byste měli zájem o uspořádání tohoto šetření v rozšířené verzi přímo ve škole, kterou navštěvuje vaše dítě, ozvěte se na [email protected], případně telefonicky na číslo 724 05 83 83.
Dotazník pro mladší žáky (1. - 5. ročník ZŠ, vyplňují s rodiči)
Dotazník pro starší žáky (6. - 9. ročník ZŠ, Gymnázia a ostatní SŠ)
Jsem živnostník. Nevím, co s námi bude
Asi nejsložitější situaci z námi oslovených rodičů řeší Klára. Jedná se o matku samoživitelku, jež má v péči tři děti - dceru ve školce a dva syny na prvním stupni ve škole.
"Moc bych chtěla líčit, jak na procházkách v lese jsem se svými dětmi objevila ty opravdové hodnoty, ale nějak mi to s hypotékou a ostatními životními náklady za zády nejde. Otcové mých dětí přivítali karanténu s nadšením, protože si je nemůžou oficiálně brát. Mají jen samá práva a jedinou povinnost - platit alimenty," začíná své vyprávění.
Klára provozuje soukromou školku, momentálně tu hlídá celý den jedno dítě a k němu svou malou dcerku. "Zaměstnance jsem poslala domů, zavřeno nemám, mzdy platím. Synové jsou doma, doufám pevně, že nic nepodpálí a sebe nijak nepoškodí, vše ostatní mi je jedno." V 16 hodin přijde ze školky domů a jde nakoupit, vaří, pak se snaží s dětmi řešit školu. "Ven chodíme jen do lesa venčit psa. A tady přemýšlím, zda zvládnu náklady na provoz školky a zda své děti dál v klidu uživím. Jsem hodně ve stresu, když u toho nejsou děti, pobrečím si."
Se synem jsem sama. Ocitli jsme se v sociální izolaci
Ema je maminka desetiletého Tobiáše. Je rovněž rozvedená, s otcem se domluvila, že po dobu mimořádného stavu bude syn u ní. Tatínek je policista, ona dělá pro kulturní instituci a může pracovat z domova. "Pro mě jako astmatika je situace o něco více stresová, protože patřím do rizikové skupiny a nikdo nedokáže odhadnout průběh onemocnění," líčí.
Potřebovala si proto zajistit vše potřebné od potravin přes drogerii po léky zásilkovou službou, aby nikam nemusela. "Stojí to docela síly, soustředění a také peníze, rezervu bohužel nemáme."
Do toho řeší pracovní záležitosti, telefonáty, e-maily, byť v menší míře než dříve, když všechno fungovalo. Žije v přírodní lokalitě v okrese Praha-západ, což je ideální pro dlouhé procházky po lese, kde se nemusí stresovat žádnými nařízeními a zákazy, ale zároveň nyní zažívá sociální izolaci.
"Na Tobiáše ta situace poměrně dost doléhá, je velice podrážděný, nešťastný a frustrovaný. Myslím, že mu výrazně chybí vrstevníci. Nyní totiž důsledně dodržujeme, že si třeba nejde hrát za dětmi od sousedů. Je mi ho moc líto, ale snažím se mu tedy alespoň s rodiči kamarádů domluvit Skype hovor s kamarády. Dopadá na něj i moje starost o prarodiče, o jeho otce, který je v kontaktu s mnoha lidmi, i to, že jsem ho nějak částečně připravila na to, že i máma může onemocnět a mohlo by jí být špatně."
S úkoly do školy se Tobiáš ocitl ve skluzu a těžko se láme k tomu, aby pořádně zabral. Když si Ema sedne k práci, za chvíli za ní přijde syn, většinou má hlad nebo jiný požadavek nebo si chce jen povídat. "Bohužel se mi špatně pracuje v noci, usínám málem dříve než on, tak je to těžko řešitelné. Říkám si, jak to asi zvládají se školou a prací rodiče více potomků, ale zase mají tu výhodu, že se děti mohou zabavit navzájem."
Den v životě matky v době koronaviru
Takhle nám popsala svůj denní rozvrh Pavlína:
Zajistit dostatek jídla na celý den, tj. 3x denně pro pětičlennou rodinu alespoň jedno teplé jídlo - minimálně 4 hodiny z celého dne. Vzbudit děti a donutit je, aby se šly učit - 0,5 hodiny. Zjistit co všechno u nás doma a mojí mamce-seniorce chybí - 0,5 hodiny. Vyřídit pracovní telefonáty a nejnutnější maily - 1 hodina. Dojet dokoupit chybějící potraviny a hygienické potřeby, protože všechno strašně rychle ubývá, jak je celá rodina pořád doma - 1 hodina. Dojít do lékárny pro léky, vystát frontu - 0,5 hodiny. Důkladná dezinfekce a pak dodání nákupu mamince včetně krátkého rozptýlení chmurných myšlenek a znovupronesení důrazného apelu o zbytečném nevycházení - 1,5 hodiny. Vyzvednutí našitých roušek u kamarádky, která se tak snaží vydělat si peníze alespoň na zaplacení měsíční splátky za pronájem prostor - 1 hodina. Převezení potřebných roušek do dětské JIP, která je již téměř bez ochranných roušek - 0,5 hodiny. Návrat domů a důkladná dezinfekce, protože doma chceme čistou zónu - 0,5 hodiny. Kontrola školních úkolů mých dětí a emailových pokynů učitelky - 1,5 hodiny. Vyštvání dětí z baráku k venčení psa, běh, vycházka lesem - 1 ,5 hodiny. Prádlo do pračky, na sušák a žehlení - 1 hodina. Běžný úklid bordelu z celodenního provozu rodiny za neochotné a ledabylé pomoci dětí - 0,5 hodiny. Chvíli času na práci ( začíná se ale hromadit) - 2 hodiny. Potřebná komunikace s manželem, úkolování puberťáka, řešení osobních sporů sourozenců, ponorka, promlouvání se sousedy před domem - 2 hodiny. Průběžné sledování situace a zpráv, abych rychle reagovala na přibývající omezení a přizpůsobila jim sebe a rodinu - 1 hodina. Na závěr padám na gauč a tupě sleduju blbosti v televizi a vyhledávám chybějící informace na sociálních sítí. Usínám u televize, moc hodin na spánek mi ze dne nezbylo.
S manželem jsme hudebníci. Cvičíme a čekáme
Monika i manžel jsou hudebníci, takže patří do skupiny lidí, která nemůže pracovat, a jsou tedy společně doma i s dvěma dětmi od prvního dne omezení. "Z počátečních plánů streamování koncertů jsme se museli spokojit s tím, že jsme doma, cvičíme a čekáme, co bude dál. Prognózy nejsou dobré. Dva dny jsem pomáhala šít roušky, jinak jsem dětem plně k dispozici," vypráví.
Děti má ve druhé a třetí třídě, a když se s nimi učí, kombinuje látku zadanou od učitelů a televizní pořad UčíTelka. S manželem se střídají u vaření, odpoledne jsou na zahradě, pak s dětmi cvičí na hudební nástroje a večer hrají společenské hry nebo sledují film. "Do obchodů jezdíme minimálně, díky zahradě jsme na čerstvém vzduchu, v rouškách jezdíme do lesa. Počasí je ideální, parádní, ale čekám fáze apatie ze strany dětí a časem si třeba polezeme na nervy," shrnuje svou situaci Monika.
S dcerou je doma tatínek na home officu. Spíše přežívají
Karolína pracuje ve státní správě, takže její přítomnost na pracovišti je nutná. Od zavření školy zůstal proto s osmiletou dcerou doma manžel. "Nicméně i on musí pracovat, byť tedy na home officu. Takže dítě sice je 'pod dozorem', ale na to, aby třeba spolu seděli nad učením, kapacita prostě není.
V četných úkolech, kterými je škola zásobuje, se proto ocitli ve značném skluzu. "S tatínkem to tady tak nějak přežívali, pak šli spolu ven, večer jsem přišla já, uvařila večeři a dítě šlo spát. Na školu tak místo nezbývalo."
Situace se nyní trochu zlepšila tím, že jim nyní v práci zavedli režim rozdělení na dvě skupiny. Zaměstnanci se střídají po dvou dnech a jednotlivé skupiny se nesmí promísit. "Čili jsem teď dva dny v týdnu doma a říkala jsem si, že aspoň můžeme dohnat učení. Dítě ale dostalo teplotu, takže jsme trochu v nejistotě," vypráví. "No ale spíše než na koronavirus bych to tipovala na nachlazení poté, co spadlo na vycházce do potoka," dodává. O ošetřovném zatím neuvažovala, to prý až by bylo nejhůř.
Děti jsou nadšené, škola je nudila
Jana pracuje ve finančním sektoru a má syny dvojčata a jednu dceru, všechny na prvním stupni základní školy. Ona i manžel jsou na home officu. Patří k těm maminkám, které v zavření škol a mimořádných opatřeních vidí spíše výhody. Podle ní totiž chod celé domácnosti funguje mnohem lépe než za normálního provozu.
"Nemusím ráno tak brzo vstávat, nemusím poslouchat řeči 'proč mám jít do tý blbý školy, když se tam vůbec nic nenaučím', netrávím hodinu a půl denně dopravou do práce a z práce, můžu si v klidu dát prádlo do pračky a nemusím to dělat v noci. Na všechno je tak nějak víc času. Tolik času jsem na děti snad nikdy neměla," vypráví. Změnu režimu bere i jako vítané vytržení ze stereotypu. "No, ale možná za měsíc budu mluvit jinak," dodává s úsměvem.
S manželem napsali dětem přesný denní rozvrh, co mají kdy dělat, je v něm zahrnutá i hra na hudební nástroje, čtení a pobyt venku na zahradě. Školu dělají každý den dvě hodiny. "Zatím si děti nový režim náramně pochvalují, naučí se všechno za čtvrtinu doby, bez otravného procvičování toho, co už dávno umějí, jsou spokojené a veselé, jediné, co jim trochu chybí, je více pohybu," říká Jana s tím, že například výpisky si děti během jednoho sezení stačily udělat za celý týden.
Jana většinu dne absolvuje jeden pracovní videohovor za druhým, manžel je učitel a svědomitě učí žáky on-line, takže nemohou být příliš rušeni. To by ale mohl být v jedné domácnosti se třemi dětmi trochu problém, protože by se jim do pracovny stále někdo trousil s dotazy. Přišli proto na originální způsob. "Všem jsme založili e-mailové účty, takže když něco potřebují, pošlou mi e-mail a já jim obratem odpovím."
Náznaky nudy se snaží překlenout zvláštními úkoly. S dětmi například vyráběli roušky, další den syn vyrobil deskovou hru. Navíc v omezené míře jim funguje aspoň jeden kroužek, překvapivě turistický oddíl. "Děti tam pořád chodí na on-line schůzky. Přes Google Hangouts hrají hry, zpívají s kytarou, luští kvízy, takže ani nedostatkem sociálních kontaktů nestrádají. Připadá mi to úžasné," popisuje Jana. Podobnou aktivitu by však čekala i od učitelek. "Mohly by umožnit aspoň těm dětem, které na to mají vybavení, nějaký hromadný kontakt s učitelkou, aspoň třeba na půl hodiny denně, kdy by jim řekla, co mají dnes dělat a jak jí to pak mají poslat."
Jsem spokojená. Zastavila jsem ten šílený kolotoč
Katka vlastní penzion na Šumavě, takže momentálně má zavřeno a tráví čas doma s dětmi. "Penzion jsme museli zavřít dřív a nejspíš nás čeká celé jaro bez hostů, ale nějakou rezervu máme, a pokud proběhne letní sezona, tak snad nad tou ztrátou mávneme jednou rukou," říká vyrovnaně. Více než její situace doma ji však mrzí situace ve společnosti. "Ta situace je děsivá a je mi opravdu srdečně líto všech nemocných, ale i záchranářů a lékařů, kteří nemají dostatečné vybavení a dochází jim síly. Moc mě to mrzí."
Nicméně uzavření v karanténě zatím vnímá jako velký přínos, mají vlastně dovolenou ve vlastním penzionu. "Tolik času se svými dětmi jsem netrávila ani na dovolené, tolik jsem nespala, tak pravidelně nejedla a celkově nežila v klidovém režimu mnoho let," pochvaluje si. Ráno mohou vstávat později než do školy, školu mají od devíti do dvanácti a pak už čas na sebe a také na důkladný úklid penzionu.
"Celkově tenhle zklidněný režim beru jako pozitivní. Potřebovala jsem ten šílený kolotoč na chvíli zastavit," usmívá se Kateřina, pak ale dodává: "Ale zeptejte se mě za měsíc. To už mi z toho bude hrabat."
