Do řek se vrátily některé druhy hmyzu citlivé na kvalitu vody, jako jsou jepice, pošvatky nebo chrostíci. Nová studie Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity publikovaná v časopise Scientific Reports také přináší zjištění, že některým původním druhům vyhovuje oteplování. Podle výzkumnice Marie Zhai stále převládají původní druhy, jejichž četnost i množství s klimatickou změnou roste, zatímco pouze malý počet druhů ubývá nebo mizí.
Závěry studie se však týkají pouze toků nepoznamenaných lidskou činností. U ovlivněných evropských řek přitom vědci pozorují podobný vývoj. Přibývají v nich nejen druhy původních, ale objevuje se v nich i řada nepůvodních odolných invazivních druhů, což nakonec vede k nárůstu celkového počtu druhů i jedinců.
Zato takzvanou homogenizaci - stále větší podobnost vyskytujících se druhů a klesající pestrost - pozorují vědci ve všech řekách a potocích. "Vlivem klimatické změny se nezadržitelně šíří běžné druhy. Najednou je všechno všude. Původně studené toky mají podobnou faunu jako ty teplejší, potoky jsou podobnější větším řekám. Ztrácíme jedinečnost a pestrost," vysvětluje hydrobioložka Jindřiška Bojková z Masarykovy univerzity, která se na studii podílela.
Tyto změny jsou podle ní problémem do budoucna, protože s pestrostí klesá i dlouhodobá stabilita a odolnost vůči prudkým změnám. Může se stát, že oteplování ještě zesílí, dojde ke kolapsu vodní biodiverzity a lidé o vodní zdroje nakonec přijdou. Experti s obavami sledují, jak se planeta otepluje ještě rychleji, než s čím před pár lety počítaly nejhorší scénáře.
"V českých přírodních tocích roste počet druhů, ale nejde o invazní či nepůvodní druhy," popisuje Bojková, co ji nejvíce překvapilo. Z výzkumu vyplývá, že ani přes šíření běžných druhů neubývají v zachovalých tocích druhy původní. To znamená, že pokud není tok přímo ovlivněn lidskou činností, dokáže se zatím s klimatickou změnou vypořádat.
Loňská rozsáhlá studie evropských vodních toků zase ukazuje, že v druhé polovině minulého století se zásluhou omezení znečištění významně zlepšila biodiverzita. Její zotavování ale skončilo kolem roku 2010, možná i s nástupem intenzivnější změny klimatu. Obě studie tedy dochází ke společnému závěru - pro stabilizaci biodiverzity je třeba obnovovat přirozený režim řek. V opačném případě by mohly klimatické změny významně poznamenat život lidí.
Transsexuální ryby, invazní raci
Hydrobiolog Petr Pařil z Masarykovy univerzity, jeden z autorů celoevropského výzkumu o biodiverzitě řek, na který Ústav botaniky a zoologie navazuje, upozorňuje, že nelze opomíjet i původní obyvatele řek, kterým oteplování vody nevyhovuje. Chladnomilné druhy totiž unikají do vyšších poloh a například u horských toků pak při růstu teplot nemají kam ustupovat.
Změna klimatu umožňuje také šíření invazivních druhů. "Například rak pruhovaný a rak signální vytlačují naše raky svou agresivitou. Navíc přináší nové choroby, jako je račí mor, který devastuje naše původní raky," přibližuje Pařil.
Z dalších invazivních druhů uvádí slávičku mnohotvárnou nebo škebli asijskou. "Naopak k měkkýšům, kteří během klimatické krize ztrácí, patří naše vzácná perlorodka říční. Ta je citlivá na vyšší obsah živin a zároveň její poslední lokality, třeba na Ašsku, ohrožuje vysychání," doplňuje.
Konec obnovy biodiverzity řek okolo roku 2010 má podle Pařila i další možná vysvětlení. Uvádí například vyčerpání přínosu zlepšení čistíren a revitalizací, stavbu nových přehrad nebo dopady nových znečišťujících látek.
Negativ těchto znečišťujících látek je podle Pařila mnoho. Jako příklad uvádí znečištění spodních vod způsobené glyfosátem, prodávaným například pod značkou Roundup. "Pesticidy jsou pro řadu vodních organismů toxické a navíc se mohou v tělech dlouhodobě kumulovat," upozorňuje.
"Dále tu máme mix různých léčiv včetně hormonální antikoncepce, který může u ryb či korýšů způsobovat změny chování nebo hormonálně vyvolat změnu pohlaví či vývoj tzv. "intersex" jedinců se znaky obou pohlaví," pokračuje hydrobiolog. Nejméně známé jsou podle něj dopady mikroplastů, které mohou vést k poškození některých organismů. Jejich účinky se ale často projeví až po delší době.
Bez zpřírodnění řek se druhy nevrátí
Život v řekách a potocích poznamenávají také regulace, jejich zahloubení, opevnění nebo napřímení. Takto upravené toky přispívají k dalšímu vysušování krajiny. Někdy mohou regulacemi zničené řeky podle Pařila paradoxně napravit i přívalové deště. "Při povodni často vznikne biologicky zajímavý a pestrý biotop s tůněmi a peřejemi. Téhle samoopravě říkáme renaturace, a v místech, kde není v ohrožení majetek, je to často nejlepší a nejlevnější řešení," uvádí.
Za přínosné revitalizační projekty označuje opětovné napojování odříznutých ramen řek Moravy a Dyje, které poskytují místo k rozmnožování ryb nebo fungují jako útočiště při toxických vlnách v hlavním korytě.
"Většina současných opatření se ale zaměřuje hlavně na kvalitu vody a budování nádrží. Nádrže však ve většině případů dopady na biodiverzitu řek zhoršují," podotýká Pařil. Je přesvědčený, že stále existuje obrovský dluh v tom, jak regulovaná koryta českých řek vypadají.
"Bez zpřírodnění koryt, alespoň částečné obnovy jejich původních tras a odstranění zbytečných staveb a regulací nemůžeme čekat, že se do řek budou vracet druhy, které z nich před desítkami let vymizely," říká hydrobiolog a potvrzuje tak závěry Bojkové a jejích kolegů.
Bojková přitom věří, že velkým příslibem v tomto směru je evropské nařízení o obnově přírody. Mělo by zavést závazné cíle v oblasti obnovy přírody a zajistit obnovu zásadních ekosystémů, jako jsou řeky, mokřady, lesy a mořské ekosystémy, které jsou životně důležité pro biologickou rozmanitost a zmírnění dopadů změny klimatu.
Video: Jsou místa, kde se už blížíme k bodu zlomu. Poslední rok je extrém, varuje meteorolog (4. 3. 2024)
