Co říkáte na to, že na post prezidenta kandidoval někdo, kdo ve své kampani lhal a šířil dezinformace?
Jako občana mě to netěší. Z pohledu státního zaměstnance ale musím rozlišit, které dezinformace stát řešit má a které jsou naopak součástí běžného fungování v mediální a informační sféře, kde stát zasahovat nemůže.
Takže billboardy, které naznačovaly, že protikandidát zatáhne Česko do války, jsou v pořádku?
Monitorujeme všechny dezinformace, které se v souvislosti s prezidentskou volbou objevily. Ale s kolegy jsme si už na začátku kampaně ujasnili, že to, co stát zajímá jako potenciální bezpečnostní riziko, jsou primárně dezinformace, které narušují legitimitu voleb jako takovou.
Můžete to upřesnit?
Myslím tím dezinformace, které mají původ v zahraničí nebo jsou součástí rozsáhlejší kampaně a jednají ve prospěch zahraničních aktérů. Takové dezinformace by měl stát řešit, ty monitorujeme.
Ve svém akčním plánu vláda počítá s tím, že by policie mohla stíhat šíření dezinformací jako trestný čin. Co přesně se bude považovat za dezinformaci?
Je to složitější. Mezi experty se v posledních letech řeší, zda je potřeba nová trestněprávní úprava. Na to není jednoznačný názor. Ministerstvo spravedlnosti může posoudit, jestli je současná legislativa ke stíhání dezinformací dostatečná, stejně tak může navrhnout vhodnou právní úpravu. Policie se ale má zaměřit na dlouhodobé koordinované aktivity s prokazatelným úmyslem šířit nepravdivé informace, poškodit stabilitu, bezpečnost a zájmy státu.
Kdo vyhodnotí, co ohrožuje národní bezpečnost?
Přesné vymezení připravuje ministerstvo vnitra. Nemohu mluvit o tom, jak přesně bude toto pravidlo specifikováno. V plánu jsou vymezeny velmi přísně podmínky, za kterých můžeme pravidlo aplikovat. Je tam systém schvalování i možného odvolávání se proti tomu.
Chceme si lépe představit, jaká tvrzení mohou ohrožovat bezpečnost státu. Dezinformační scéna začala šířit v souladu s předvolební válečnou rétorikou i příspěvky o možné mobilizaci. Ohrožuje takové tvrzení národní bezpečnost?
Nejsem v pozici, kdy bych to mohl rozsoudit. V akčním plánu se počítá s dvěma hlavními body. Jeden se týká potenciálního blokování obsahu, který ohrožuje národní bezpečnost. Druhý je o úpravě legislativy, aby umožnil stíhat úmyslné sdílení dezinformací.
Oba dva body jsou v plánu navrhovány jako úkoly, které budou teprve zadány odpovědným institucím, aby je připravily. Tudíž prostředky, o kterých mluvím, nejsou jen tak k dispozici. Instituce, jako jsou Úřad vlády nebo ministerstva, mají povinnost naplnit úkoly, čili po schválení plánu bude ještě nějakou dobu trvat, než budeme vidět jeho výsledky.
Jak dlouho to bude trvat?
Všechny úkoly mají své uzávěrky, dokdy musí být splněny. Hodně z nich může být splněno už letos a mohou tak situaci posunout vpřed, nejpozději budou splněny ke konci roku 2024. Jenže zatím bohužel nevíme, kdy vláda plán schválí, na tom vše závisí.
Marketéři, kteří pracovali pro prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše, tvrdí, že v roce 2018 před druhým kolem kvůli dezinformacím žádali o pomoc tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD). Sobotka je odmítl, protože tenkrát na potírání dezinformací vláda ještě neměla kapacity. Kdyby se letos s podobnou prosbou na vás obrátil jeden z kandidátů, také nic neuděláte?
Stát by se apriori do kampaně neměl zapojit, to je základ. Rozdíl oproti roku 2018 je, že tehdy tady systém pro boj s dezinformacemi neexistoval, tématu se nikdo nevěnoval. Teprve v té době vznikalo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám na vnitru, které bylo prvním orgánem věnujícím se této agendě.
Dnes se touto hrozbou zabývá Úřad vlády, ministerstvo vnitra i zpravodajské služby. Tudíž oproti roku 2018 tady iniciativa monitorovat a vyhodnocovat je. V případě, že by kandidát žádal o pomoc, by se muselo vyhodnotit, zda by se v tom případě stát nevkládal do kampaně. Rozhodnutí by bylo na vyšších místech než u mě, na vládě.
Podle podzimního průzkumu agentury CVVM vládě důvěřuje 28 procent lidí. Podobně nízkou důvěru měl Babišův kabinet v době nejsilnější epidemie covidu. Nedá se to brát tak, že strategická komunikace nefunguje?
Ne. My jako strategická komunikace nepracujeme pro vládu, ale pro stát. Máme budovat důvěru ve stát a jeho instituce a demokracii, ne v konkrétní vládu. Někdy se to může překrývat, ale primární cíl je pomoci důvěře ve stát.
A funguje to?
To by měly ukázat speciálně zaměřené průzkumy. Historicky ale stát s průzkumy moc pracovat neumí, což se snažíme změnit. Průzkumy, které mají měřit, jak jsme úspěšní, začínáme teď nakupovat od dodavatelů.
Příspěvek médiím i poradenské centrum
Chcete také desítkami milionů podporovat soukromá média, která se snaží nepravdivé zprávy odhalovat. Jak taková média vyberete?
Narážíme na nejkontroverznější bod plánu. Je to jeden z receptů k posílení společenské odolnosti, který vychází z toho, že média plní roli hlídacího psa a informují veřejnost. Například ve Skandinávii či v Rakousku cíleně podporují média v jejich činnosti, aby jim usnadnili fungování a zvýšili nezávislost.
Co by musela média splnit, aby příspěvek dostala?
Plán ukládá zprovoznění grantového programu, podle kterého by stát granty uděloval. Vize každopádně je, že to nemá být navázáno na nic jiného, než že médium bude dodržovat základní pravidla žurnalistiky a etiky. Rozhodně to nemá souviset s tím, zda píší kriticky o vládě nebo státu.
Šíří se zprávy, že vláda chce cenzurovat názory, což je mimochodem také jedna z vět, kterou Andrej Babiš využívá ve své kampani. Jak lidem vysvětlíte, že to tak není?
Je to trochu naše chyba. Nečekali jsme, že plán unikne na veřejnost dřív, ještě nebyl finální. Z toho důvodu jsme od začátku byli trochu v defenzivě. Naší prioritou teď je co nejvíc otevřeně komunikovat smysl toho plánu i jeho obsah. Smyslem nemá být cenzura nebo omezování. Snažíme se zdůraznit, že prapůvodní smysl plánu je čelit úmyslnému ovlivňování informačního prostoru s cílem poškodit stát.
Abych trochu předešel nadcházející kritice, tak rovnou na vysvětlenou.
— Dominik Presl (@DominikPresl) December 27, 2022
Ten plán primárně reaguje a cílí na:
a) Cílené ovlivňování informačního prostoru cizími státy,
b) Ty, kteří si postavili byznys na úmyslném šíření nepravdivých informací. https://t.co/7e75tRPMRZ
Cílem je tedy vytvořit dlouhodobé řešení, ne jen reagovat na nastalé krize?
Ano, je to soubor mnoha kroků, který zapojuje polovinu ministerstev do řešení. Ukládá dlouhodobé kroky zhruba do roku 2025. Jde o kroky primárně nerepresivní, které mají posilovat společenskou odolnost.
V létě byli ve vašem oddělení pro strategickou komunikaci čtyři lidé. Malé kapacity jsou podle expertů jedním z důvodů, proč je boj s dezinformacemi nedostatečný. Kolik je vás dnes?
Pořád jsme na plný úvazek čtyři, je to maximální výše. Pak máme další externisty.
Jak váš plán proti dezinformacím ovlivní lidi, kteří jim věří? Třeba seniorku, která několikrát týdně čte řetězové e-maily a sdílí třeba to, že se Česko může zapojit do války, a je z toho vystrašená.
Účinek má být dlouhodobý. Každopádně jedna z věcí, kterou můžeme ovlivnit, je nabídka dezinformací. U nás je tolik šiřitelů dezinformací proto, že jde často o dobře fungující byznys. To chceme ovlivnit, možnost vydělávat na společensky škodlivé činnosti omezíme. Tím pádem počet lidí, kteří dezinformace naplno šíří, trošku klesne. Pak se sníží množství nabídky na trhu.
Takže jdete spíše po šiřitelích než konzumentech?
Je to podobné boji s drogami. Také nemá smysl jít po konzumentech, ale po těch, kteří drogy šíří a vydělávají na nich. A pak jako doplněk investovat do osvěty konzumentů.
Plánujete nějakou kampaň, která by lidem dezinformace vysvětlovala?
Ano, je také v plánu.
Kdy vzniknou týmy strategické komunikace i na dalších ministerstvech?
Je to v procesu. Kromě nás fungují na ministerstvu zahraničí a vnitra a mají pozitivní efekt. Většina tiskových mluvčích se musí totiž zabývat běžnou agendou a nemá čas řešit dlouhodobou komunikaci, zařizovat analýzy, průzkumy. Na to mají být týmy strategické komunikace.
Pokud máme v rodině někoho, kdo věří dezinformacím, existuje nějaká metoda, jak ho z toho můžeme vyvést?
Máme připravenou kampaň a poradenské centrum ve spolupráci s Člověkem v tísni. Radí, co dělat v případě, kdy máte blízkého, který věří dezinformacím a negativně to ovlivňuje vaše vztahy. Vysvětlíme, jak s ním mluvit, případně kam se obrátit. Čekáme ale, až to vláda schválí, abychom nástroj mohli vypustit. To se zatím neděje. Problém je, že politická rovina a praktická se trochu míjí. Musíme tedy prvně dostat zelenou.
