Pane generále, chcete ještě vůbec kandidovat na prezidenta? Ptám se proto, že jste patřil mezi první, kdo svůj zájem oznámili, ale zatím jste s oficiální kandidaturou nepřišel.
Jsem pevně rozhodnutý do prezidentské volby jít. Oficiální oznámení kandidatury považuji spíše za věc konkrétní taktiky a vhodného času. Ten zatím nenastal.
A kdy ji oznámíte oficiálně?
Nechci zatím specifikovat datum. Myslím, že lidé si zaslouží trochu odpočinout. Dva roky nás trápil covid, teď válka na Ukrajině se všemi důsledky, které z toho plynou, lidé si budou chtít užít léta, takže bych to viděl nejspíš na konec léta nebo začátek nového školního roku.
Lidé už mají delší dobu možnost podepsat se pod vaši kandidaturu na stránkách iniciativy Za společného prezidenta. To je vaše aktivita?
Ne, je to občanská aktivita, která funguje po vlastní ose. Asi před rokem ji založil Adam Coubal, přidali se k němu další lidé, kteří dobrovolně začali sbírat podpisy na podporu mé kandidatury. Jsem za to moc rád. Ale já ani můj tým jsme dosud podpisy aktivně nesbírali.
To se ale podle mých informací změní. Podepsat se nebo si stáhnout podpisový arch půjde i na stránkách vaší inciativy Spolu silnější. Proč něco takového umožníte, když jste kandidaturu oficiálně nevyhlásil?
Chodí nám velké množství dotazů a žádostí od příznivců, kteří se chtějí do sběru podpisů zapojit. Byla by škoda jejich podporu nevyužít. Zároveň nechceme, aby měli naši příznivci pocit, že je ignorujeme. Moc si jejich podpory vážím a chci jim možnost podpisu usnadnit, proto dáme ve čtvrtek výzvu na web. Můj tým už také dostane podpisové archy, aby mohli příležitostně sbírat podpisy.
Pavel vyzývá k podpisům, spojil se s podnikatelem s letadly
Jeho jméno není širší veřejnosti známé, přesto hraje důležitou roli v prezidentské kandidatuře generála Petra Pavla. Podnikatel Adam Coubal je totiž muž, který založil spolek Za společného prezidenta a začal pro něj sbírat podpisy.
Až do čtvrtečního dopoledne bylo možné říci, že tak činil nezávisle na Petru Pavlovi a jeho týmu. Nyní však už i oficiální stránky spolusilnejsi.cz informují generálovy podporovatele o možnosti přidat podpis pod jeho kandidaturu.
"Mám radost, že se mi rozhodli pomoct i mí příznivci a začali sbírat podpisy na podporu kandidatury. Protože se další ozývají každý den, dáváme k dispozici podpisový arch. Děkuji předem za Váš podpis a za to, že mi chcete se sběrem 50 tisíc podpisů pomoci," stojí na jeho stránkách.
Coubal, který sběr podpisů pro Pavla organizuje, vlastní firmu ve Spojených státech i Česku. "Zabývám se exportem českých letadel do USA, Kanady a Jižní Ameriky. V USA mám i síť prodejců a servisů pro letadla. Mám i partnerskou společnost, která v Česku letadla vyrábí. České ruce jsou stále šikovné a v letectví jsme jedni nejlepší na světě," řekl Aktuálně.cz podnikatel, který vlastní firmu Alion Aviation.
Podle svých slov přišel před rokem za Pavlem a oznámil mu, že chce po americkém vzoru založit spolek na jeho podporu. "Protože jsem člověk, který nerad na něco čeká a chce být iniciativní. Zvykl jsem si, že když chci něco změnit, tak pro to musím něco udělat. Generál to přivítal a poděkoval mi. Nezávisle na něm jsme poté začali sbírat podpisy. A teď jsem rád, že se k naší iniciativě přidal a umístil výzvu na své stránky," vysvětluje Coubal.
"Zjišťuji, že přesvědčení, že by generál byl ideální prezident, nemám jenom já. Počet míst, kde je možné připojit podpis, v poslední době rychle narůstá. Zájem lidí je obrovský," tvrdí Coubal s tím, že všechny výdaje spojené s jeho spolkem platí on sám.
Není v tom případě ale lepší oznámit už oficiálně kandidaturu? Pořád mi není jasné, na co čekáte.
Nevnímám to jako oficiální vyhlášení kandidatury. Jde o čistě praktickou věc, kterou reagujeme na zájem lidí zvenku. Všichni mají pocit, že napětí stoupá, ostatní kandidáti už sbírají podpisy, zatímco my mlčíme. Nechci budit dojem, že lavíruji, jestli do kandidatury jít. Tak to není, jsem rozhodnutý. Ale pokud jde o samotné ohlášení a start kampaně, tak na to teď nevidím správný čas. Podívejte se, lidé nyní žijí strachem z války a strachem z dopadů na jejich životy. Pak budou komunální a senátní volby a já si opravdu myslím, že není úplně šťastné, abych do toho míchal oficiální oznámení své kandidatury. Prezidentský úřad si zaslouží vážnost a je lepší přijít s kandidaturou až lidé uzavřou kapitolu komunální a senátní volby.
Vy jste ale zároveň nedávno řekl, že kdyby se v průběhu kampaně objevil silný kandidát, vám blízký, tak byste z boje odstoupil. Jak jste to přesně myslel? A jaký by to mohl být kandidát?
Jde mi o to, aby příští prezident či prezidentka souzněli s mým hodnotovým viděním světa. Když by takový kandidát byl a měl mnohem větší šanci uspět, tak bych rozhodně nechtěl být tím sobcem, který bude za každou cenu trvat na tom, aby o Hrad usiloval Petr Pavel. Protože mi nejde o sebe, ale o parametry osoby prezidenta. A jestli takový kandidát před volbami bude a měl by mnohem větší šanci zvítězit než já, tak jsem připraven ho před volbami podpořit.
Tady je ukázka z čerstvého rozhovoru @Aktualnecz s generálem ve výslužbě Petrem Pavlem. Mimo jiné jsem se ho ptal, jestli si nerozmyslel kandidaturu na Hrad. “Jsem rozhodnutý kandidovat, oficiálně oznámím kandidaturu na konci léta či na začátku školního roku,” říká. pic.twitter.com/ZtOwJap8Hd
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) June 7, 2022
Před několika dny oznámila kandidaturu ekonomka Danuše Nerudová, se kterou máte možná leccos společného. Není takovým kandidátem?
Vím o lidech, kteří oznamují kandidaturu, ale když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak ty zatím nenaznačují, že by měli reálnou naději porazit Andreje Babiše, pokud bude kandidovat. Počkejme, jaké bude nastavení sil těsně před volbami a pak se o tom můžeme bavit.
A kdyby kandidoval senátor Pavel Fischer? Nebo někdo typově podobný? Utkal byste se s ním? Nebo byste vyklidil pole?
Pavel Fischer mi je názorově i hodnotově blízko. Pokud by člověk jeho typu v době těsně před volbami měl ve volbách výrazně větší šanci než já uspět a porazit třeba Andreje Babiše, tak to je přesně ten případ, o kterém jsem mluvil. Nebyl bych sobec a chtěl bych, aby uspěla především určitá vize a hodnota, než konkrétní osoba.
Takže byste odstoupil v jeho prospěch?
V tom, zda bych odstoupil, by bylo rozhodující, aby měl takový kandidát reálnou šanci zvítězit i ve druhém kole, a aby tato šance byla větší, než bych ji měl já. Není to pouze o tom, jestli ten člověk bude mít o jedno, dvě procenta více než já, ale že bude mít šanci volby vyhrát.
Proč vlastně chcete kandidovat? Není jedním z motivů to, že si jako člověk s příkladnou vojenskou kariérou nedokážete zvyknout na život důchodce?
Určitě ne. Opravdu jsem nikdy netrpěl pocitem, že musím být v centru dění. Nemám ani potřebu si cokoliv dokazovat. Nepotřebuji si nikde upevňovat své ego. Naopak jsem po mnoha letech intenzivního života uvítal, že mohu zvolnit.
Tak proč chcete jít do tak náročného boje o Hrad a případně ještě náročnější funkce?
Byl jsem vždy člověkem, který nedokázal jen tak sedět, když se mu něco nelíbilo, když jsem chtěl něco změnit, tak jsem pro to něco udělal. V okamžiku, kdy prezident Miloš Zeman sdělil, že jeho preferovaným kandidátem na pozici hlavy státu by byl Andrej Babiš, a uvědomil jsem si, co Babiš reprezentuje, tak jsem si řekl: Toto tedy ne. Nebudu jen sedět doma a nadávat, že by mohl být prezidentem někdo takový. Navíc Babiš je podle průzkumů pořád na prvním místě. Je to tedy hlavní soupeř a já cítím jako výzvu ho porazit.
Nemám důvod sponzory tajit
Jak vlastně trávíte tyto dny a týdny, věnujete se boji o Hrad?
Nynější období nazývám přípravou na kampaň. Myslím, že kandidatura na prezidenta si důkladnou přípravu zaslouží, a proto se na ni dlouhodobě a intenzivně připravuji. Součástí toho je, že jezdím po republice, hovořím s lidmi, snažím se porozumět jejich problémům i tomu, co by očekávali od prezidentských kandidátů.
Je jasné, že to stojí peníze, kdo vám zatím přípravu na kampaň platí?
Jsou to známí filantropové a úspěšní čeští podnikatelé, kteří mimo jiné financují Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Jsou to lidé, ke kterým mám plnou důvěru, kteří mají důvěru ve mně, a jsem rád, že mě podporují.
Můžete být konkrétní?
Mezi sponzory patří Libor Winkler (předseda představenstva společnosti RSJ a odborník na kapitálové trhy), Martin Hájek a Jiří Mareš (zakladatelé společnosti Livesport), Martin Vohánka (zakladatel W. A. G. payment solutions a značky Eurowag), Václav Muchna a Martin de Martini (brněnská společnost Y Soft), Jan Bárta a Dušan Šenkypl (investoři, kteří prodali například srovnávací server ePojištění.cz), Ondřej Fryc (zakladatel investičního fondu Reflex Capital) a Jaroslav Beran (spolumajitel sázkové kanceláře Tipsport).
Umístíte na internet všechny sponzory i částky, které vám dávají?
Jelikož ještě nejsem oficiálním kandidátem a nespustil jsem kandidátský web, tak financování mých dnešních aktivit probíhá přes spolek Pro bezpečnou budoucnost. Spolek jsem založil v prosinci 2019. Mou snahou bylo především šířit osvětu například o bezpečnostních otázkách, o NATO. S nástupem pandemie covidu jsem se věnoval se svými spolupracovníky nejvíce přípravě návrhů na reformu krizového systému, které jsme předali vládě a zveřejnili. Ze strany sponzorů šlo především o filantropii. Po ohlášení kandidatury samozřejmě spustíme transparentní účet a všechny přicházející platby i dárci budou veřejní.
Pokud jde o vás samotného, vy máte jako generál výslužbu plus důchod. Ani byste už nemusel pracovat, je to tak?
To bych mohl. Já mám výsluhu a teď už i starobní důchod. A určitě bych z něho mohl pohodlně žít, i když asi ne tak luxusně, jak si možná mnozí představují. Ani výsluha generála není něco, z čeho by se dalo moc rozhazovat.
Můžete prosím říci, kolik to je?
Výsluha činí, včetně důchodu, několik desítek tisíc korun měsíčně. Rád bych ale upozornil, že téměř vše, co souvisí s mou veřejnou činností za poslední léta, veškeré režijní náklady, například výdaje za cesty, tak si to samozřejmě platím sám. Výjimkou jsou třeba cesty, které děláme jako tým. Za těch několik let jsem už do toho slušné prostředky ze svého dal.
Na kolik peněz odhadujete měsíční výdaje kolem vaší kampaně?
Mé aktivity vyjdou zhruba na 1,5 milionu korun měsíčně.
Kdo především tvoří váš tým? Kdo jsou vaši hlavní poradci? Hodně se mluví o Petru Kolářovi.
Petr Kolář má obrovskou zkušenost v politice i diplomacii, takže je pro mě zdrojem poučení i informací. Jsme spíše partneři, než že by byl přímo zapojený do přípravy kampaně. V řadě věcí mi radí, ale není součástí mého pracovního týmu.
A kdo je součástí?
Například Michal Repa, který byl stratégem kampaně paní prezidentky Čaputové. Martin Burgr, který pracuje především na sociálních médiích, Markéta Řeháková, bývalá redaktorka Hospodářských novin, Tomáš Richter, který má především na starosti finance a kontakt s podporovateli, Linda Jozwiak Kopecká má na starosti styk s komunitou, nebo Martin Klčo, který má na starosti veškerou kreativu. A také Petra Vykydalová, která zajištuje produkci. To je můj základní tým, se kterým se scházím každý týden.
V roce 1989 jsem cítil úlevu
Překvapilo vás či zaskočilo, když premiér Petr Fiala prohlásil, že by si nepřál za prezidenta bývalého člena komunistické strany, čímž mimo jiné narážel na vás?
Chápu, že mnoha lidem může vadit mé členství v komunistické straně před rokem 1989. Otázkou je, jestli se u mě budou dívat na několik málo let z minulosti, nebo na třicet let po roce 1989. A hlavně také na budoucnost. Myslím, že i vládní koalice bude mít nakonec zájem podpořit kandidáta, který bude mít šanci uspět. Bude na nich, jak si to zhodnotí těsně před volbami.
Pokud někdo tvrdí, že vás nebude volit, tak nejčastěji vám vytýká právě ono členství v komunistické straně. Vy říkáte, že jste musel do strany vstoupit, pokud jste se chtěl dostat k vytouženým výsadkářům. Je ale dobře, aby Česká republika měla 30 let po pádu komunistické strany prezidentem exkomunistu?
Rozumím vaší otázce. My se ale neustále strašně vracíme do historie místo toho, abychom se koukali dopředu. V roce 1999 jsme se stali členy NATO, v roce 2004 členem Evropské unie. Členské státy nás vzaly mezi sebe jako bývalou komunistickou zemi. Kdyby uvažovaly tyto země stejně jako někteří lidé u nás, tak by nás nemohly přijmout.
Takže nevidíte problém v tom, že by seděl na Hradě člověk, který přece jen byl čtyři roky členem komunistické strany?
Stal jsem se předsedou vojenského výboru, druhým mužem NATO v situaci, kdy o mně měli všichni naši spojenci dokonalé informace a prošel jsem těmi vůbec nejpřísnějšími prověrkami. Jestliže se naši spojenci dokázali přenést přes mou minulost a vnímali mě podle toho, co jsem dělal od roku 1990, proč bychom se přes to nemohli přenést i my? Proč nedokážeme říci: Ano, všichni jsme dělali chyby, ale podstatné je, jak jsme se k nim postavili a co jsme dělali následně.
Na druhou stranu není fakt, že kdyby nastal před rokem 1989 vojenský konflikt, tak byste bojoval na straně autoritativní, komunistické moci proti svobodnému Západu?
Nikdy jsem nebyl v rodině vedený ideologicky k nějaké lásce ke komunismu či k socialismu. Narodil jsem se do prostředí, kdy Československo bylo součástí Varšavské smlouvy a my byli konfrontováni se zeměmi NATO. To byla prostě realita, ve které jsem žil. Protože jsem chtěl být voják, výsadkář, tak jsem to nebral tak, že mými nepřáteli jsou Američané, Němci či jiní, ale prostě jsem se cítil jako výsadkář, který chrání naši zemi. V tehdejších dokumentech byste se ani nedočetl, že by naše armáda měla útočné plány, říkalo se, že sloužíme obraně země.
Jezdím i mezi příznivce Babiše a Zemana
Jaký je vlastně váš vztah k této vládě? Jaká podle vás je?
Jsem především rád, že tuto vládu máme, jsem rád, jak se staví k válce na Ukrajině, protože za mnohá opatření, která dělala předchozí vláda, jsem se styděl. Na druhé straně je nyní kabinet v situaci, která je opravdu mimořádně složitá a vyžaduje nepopulární kroky. Nedá se proto ani očekávat, že poroste jeho popularita. Spíše naopak.
Teď se nejvíce mluví o tom, do jaké míry umí či neumí pomáhat účinně lidem v těžké sociální situaci. Umí?
Vláda se velice dobře snaží vyvažovat bezpečnostní kroky se sociálními kroky. Neříkám, že všechny kroky, které podniká, jsou správné, například si myslím, že podpora lidí by měla být spíš progresivní ve vztahu k těm nejchudším příjmovým kategoriím. Nejsem příznivec plošných opatření, protože je nepovažuji za správná.
Nedáváte nyní až příliš přednost různým odborným konferencím či besedám s příznivci, budete mít podporu třeba také na venkově?
Kromě konferencí a škol jsem absolvoval desítky, možná stovky besed po městech, městečkách a vesnicích po celé republice. I když to nemusí být vidět, byl jsem už opravdu na mnoha besedách od východní Moravy až po Aš. Jsem hodně v kontaktu s lidmi.
A myslíte, že máte schopnost získat si i část voličů Andreje Babiše?
Myslím, že ano, protože moje nabídka je pro všechny stejná, nezáleží na tom, čí jsou příznivci. Jezdím i do míst, kde je hodně voličů Andreje Babiše a Miloše Zemana. Lidé tam třeba se mnou názorově nesouhlasili, ale líbilo se jim, že k nim mluvím srozumitelně, říkám věci, jak jsou, a snažím se navrhovat řešení, která vedou k cíli. Kdybych to dělal v armádě jinak, tak bychom prohráli každou bitvu. Co mi vadí na Andreji Babišovi je fakt, že je populista, který často mlží a dělá věci jen proto, aby se dostal k moci, bez ohledu na to, jestli jsou jeho návrhy realizovatelné.
Jaký byste chtěl být prezident, co především byste chtěl dělat?
Nemyslím, že by prezident měl zasahovat vládě do jejího vládnutí. Ale měl by například svolávat odborníky, poslouchat jejich názory a dávat na základě toho doporučení. A také by měl nastolovat témata, která vláda či politické strany z různých důvodů nenastolují. Teď tady máme celou řadu problémů, ať už to je energetika, důchody, vzdělávání, transformace průmyslu, k řešení těchto věcí by odborníci měli hodně přispět. Prezident může tyto debaty moderovat a navrhovat řešení.
Není to příliš idealistická představa? A měl byste třeba ambici moderovat nějak spory mezi tak znesvářenými bloky, jako je vládní pětikoalice na jedné straně a hnutí ANO s SPD na druhé?
Využil bych velké zkušenosti z vedení vojenského výboru NATO, kdy jsem měl za úkol přivést členské země k jednotnému názoru. Moderoval jsem debaty tak, abychom se dokázali shodnout. V naší zemi se také potřebujeme na různých věcech shodnout, abychom mohli jít dál. Na to by měl prezident využít svých pravomocí.
Řekněte mi závěrem, jste i za zavřenými dveřmi takový kliďas, jak působíte navenek? Nevím, jestli jste se už někdy pořádně rozčílil.
Zeptejte se mé ženy, jaký jsem kliďas. Myslím, že jsem úplně normální chlap. Dokážu si doma u televize zanadávat, dokážu se naštvat a dokážu být i v pohodě. To, že nějak působím navenek, je dáno mou prací. Umíte si představit generála, který bude těkat zleva doprava, bude křičet, propukne v pláč či jásot?
