"Ahoj, zdravím tě, kamaráde," zazní směrem k Petru Pavlovi. Ten se za hlasem otočí a hned poznává známou tvář z časů, kdy sloužil v armádě. Není to jediný známý, se kterým se Pavel setkal v Prostějově, kde tento týden sbíral podpisy pro svou prezidentskou kandidaturu.
Právě v tomto městě mezi elitní jednotkou výsadkářů nastartoval po vojenské vysoké škole ve Vyškově svou vojenskou kariéru. Jenže i kvůli tomuto kroku se v roce 1983 přihlásil do komunistické strany a o dva roky později se stal jejím členem, což mu nyní může komplikovat šance na zvolení prezidentem.
"Poznal jsem ho jako velice rovného a čestného chlapa a skvělého vojáka. Myslím, že se osvědčil, nejen když zachránil Francouze nebo sloužil v Iráku, ale i tady v Prostějově patřil k nejschopnějším," říká jeho známý, který odešel z armády v 90. letech.
Pavel se se všemi srdečně zdraví, byť mu je jasné, že pochopení pro jeho minulost část společnosti nesdílí. Opakuje, že se za členství v komunistické straně omluvil a považuje ho za chybu. Dodává ale, že on ani další vojáci-straníci tomu tehdy nepřikládali důležitost.
"Byl jsem tady velitel čety a roty, v obou funkcích jsem naprostou většinu času strávil s vojáky v lesích, skákáním z letadla a na cvičeních," říká Pavel, který v roce 1988 odešel z Prostějova na tříleté postgraduální studium zpravodajství na Vojenské akademii v Brně.
Ostře se za to do něj pouští například historik Petr Blažek. Podle něj se Pavel jako kádrový příslušník vojenské rozvědky chystal na dráhu rozvědčíka, který by řídil agenty. "Blažek nemá pravdu. Nikdy jsem neměl nic společného se Státní bezpečností ani kontrarozvědkou," reaguje Pavel na dotazy lidí ke své minulosti.
Na Moravě nás lidé odmítají častěji
"Ještě se rozhoduji mezi ním a Pavlem Fischerem. Přece jen minulost pana generála ohledně členství v KSČ mi vadí. I když zároveň si myslím, že by nebyl žádnou ostudou na Hradě jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš. Proti Babišovi bych generála volil, ale v prvním kole to dám asi spíš panu Fischerovi," říká Olomoučan Ilja.
Při setkáních v Prostějově a Olomouci se s Pavlem o jeho minulosti ale baví jen malá část občanů. Většina mu přišla popřát štěstí v prezidentské volbě. Další lidé se mu svěřují se svými starostmi, jako třeba paní Zdenka, která tlačí na invalidním vozíku svou dceru.
"Nechci si stěžovat a už vůbec ne kvůli sobě. Ale znám několik dalších maminek, které se starají o své děti na vozíku a musí samy řešit spoustu problémů. Včetně těch finančních, často nám opravdu nezbývá nic jiného než poprosit veřejnost o poslání peněz na transparentní účet," popisuje.
Zastavuje se u ní i Pavlova manželka Eva. Na ženu si bere kontakt a zajímá se, jak by jí bylo možné pomoci. V kampani svého muže občas doprovází. A jak říkají členové jeho týmu, když s ním není, volá jim i několikrát denně a zajímá se o to, zda je vše v pořádku.
Desítka dobrovolníků má většinou co dělat, každou chvíli se u nich někdo zastaví nebo oni sami žádají kolemjdoucí o podpis. Žádná věková skupina u příznivců výrazně nepřevažuje, přicházejí mladí, střední generace i ti nejstarší.
"Je to město od města, všude je to jiné. Morava je trošku slabší než Čechy, tady se víc setkávám s odmítnutím. Buď lidé nechtějí dát číslo občanky nebo řeknou, že chtějí volit někoho jiného. V Čechách mám tak osmdesátiprocentní úspěšnost. Ale celkově cítím, že nálada lidí je hodně volit právě jeho," říká Pavlův kamarád Pavel Kubíček, který mu pomáhá sbírat podpisy a má o nich přehled.
"Dost chodí podepsat kandidaturu starší ročníky - máme tu 1938, 1940, hodně kolem 1950 a potom lidé narození v letech 1970 až 1980. Ale velmi málo chodí lidé narození v 60. letech, tam je to slabší," upřesňuje. "Většina podepisujících říká, že už chce mít klid a nechce se stydět za toho, kdo sedí na Hradě," dodává dobrovolník.
Odkazuje tím i na Pavlovo volební heslo "Vraťme Česku řád a klid". Někteří lidé na něj hodně slyší. "Je tady potřeba řád, naše republika ho potřebuje. A začíná to doma, kdy ho musí mít děti. Ne chaos. A on jako voják z povolání řád má, určitě ho budeme volit, o nikom jiném neuvažujeme," říkají starší manželé Otakar a Vlasta Březinovi z Olomoucka.
Mladí cítí nutnost změny na Hradě
Mladší příznivci mluví spíše o tom, že je jim Pavel blízký svými názory na domácí i zahraniční témata. Je mezi nimi například student gymnázia v Třinci Jakub, který sesbíral téměř čtyři stovky podpisů.
"Tam, kde jsem se pohyboval, existuje pro něho obrovské nadšení, Těšínské Slezsko drží generálu Pavlovi palce. Drtivá většina lidí, které jsem oslovil, byla ochotná podpis dát. Bylo mezi nimi hodně mladých, kteří cítí nutnost změny na Hradě," uvádí Jakub. Lidé podle něj kromě Pavla občas vyjadřovali podporu také kandidátce Danuši Nerudové.
Potkal i lidi, kteří mu říkali, že by za prezidenta volili Andreje Babiše. "V okruhu mladých lidí, ve kterém se pohybuji, není jeho popularita vysoká. U starších lidí je popularita trošku vyšší, ale i tam převažovala podpora pana Pavla," říká student.
Jeho zkušenosti ze sbírání podpisů i poznatky Aktuálně.cz z terénu potvrzují také průzkumy veřejného mínění. Ten zatím nejnovější od agentury STEM/MARK z přelomu září a října ukazuje, že v druhém kole voleb mají největší šanci vyhrát Petr Pavel a následně Danuše Nerudová. Babiš, pokud by kandidoval, by sice podle průzkumů do finále postoupil, v něm by ale s jakýmkoli protikandidátem prohrál.
Nerudová nemá tolik zkušeností
V Prostějově i Olomouci někteří lidé po setkání s Pavlem přiznávají, že se ještě rozhodují, jestli dají hlas jemu, Nerudové, či Fischerovi. "On a paní profesorka jsou stejných hodnot, proto zvažuji tyto dva. Ještě nejsem rozhodnutý," váhá student třetího ročníku právnické fakulty v Olomouci Šimon. Obou kandidátů se proto ptal, proč by měl volit právě je.
Nerudová mu odpověděla v narážce na debaty o Pavlově minulosti, že ona by pět let řešila otázky mladých lidí, zatímco on svou minulost. Pavel zase o protikandidátce prohlašuje, že nemá dostatek zkušeností. "Dnes jsme v době různých krizí a ty nezmizí za rok ani za dva. Do takové doby je potřeba někoho, kdo mnoha krizemi prošel, ale také se podílel na jejich řešení. A to nejen na národní úrovni, ale také mezinárodní. Pokud někdo takovou tvrdou zkušenost nemá a bude se to učit, tak to bude nějakou dobu trvat. Na to čas nemáme. Paní Nerudová tyto zkušenosti nemá."
Na Nerudovou i Fischera ale jinak Pavel reagoval vstřícně. "Jsou to kandidáti, které považuji za lidi ze stejného hodnotového rámce. Ani s jedním z nich bych neměl sebemenší problém," odpověděl s tím, že by mu nevadilo ani jejich vítězství. "Samozřejmě, pokud do něčeho jdu, tak chci vždycky vyhrát. Ale kdyby to třeba dopadlo tak, že by ve finále vyhrála Danuše Nerudová nebo Pavel Fischer, tak to pro mě nebude znamenat žádné neštěstí," prohlašuje.
Babišem, který by měl své rozhodnutí o kandidatuře oznámit příští týden, se Pavel zabývat nechce. "Není pro mě nijak moc důležité, co vlastně oznámí. Nedělám prezidentskou kampaň ve stylu antibabiš. Chci, aby prezidentské volby byly o pozitivních tématech a řešení problémů, kterých máme spoustu. Babiš si tolik pozornosti nezaslouží," míní Pavel.
S reakcemi lidí na ulici je podle svých slov velmi spokojený. Když v Olomouci ve zcela zaplněném kulturním sále zakončil besedou s lidmi svůj program, dočkal se velkého potlesku a následně sledoval, jak se lidé řadí do fronty, aby mu podepsali kandidaturu. Kolem sebe měl podporovatele včetně režiséra Václava Marhoula a herečky Jitky Čvančarové, kteří besedu moderovali.
"Už jsem absolvoval kolem 150 besed. A byť v každém místě jsou lidé trošku jiní a mají odlišné dotazy, tak vždycky odchází v radosti a pohodě, že se něco dozvěděli. A mně to dává zpětnou vazbu, abych věděl, co lidi zajímá a trápí," bilancuje Pavel. Další slova ale utne jeho manželka. "Omlouvám se, už musíme jít, máme další program," řekne žena a generál ve výslužbě se rychle loučí.
