Rozdíly mezi městem a vesnicí jsou v Zambii markantní. Střední školy si mohou dovolit jen ti nejbohatší a na venkově téměř nejsou. Základní školy tu fungují, ale se čtyřmi učebnami a čtyřmi učiteli na 350 žáků. "Skoro jediné, čím se tu lidé živí, je zemědělství. Když děti vyjdou základku, nemají pak kam jít a nemají žádnou jinou alternativu než být zemědělci jako jejich rodiče a prarodiče," popisuje Čanda.
A dětí je tu opravdu hodně. Zambie má jednu z nejmladších populací planety, více než polovině ze zhruba 20 milionů obyvatel je pod 18 let. I proto ve venkovské oblasti Kashitu, která se nachází uprostřed africké země, byla nová střední škola potřeba. Místní pracují na několika stovkách farem, které jsou zde volně rozptýlené v krajině.
"Nic tam nebylo. Stavěli jsme na zelené louce," vypráví mladý inženýr. Stavbu zahájil minulé léto s dalšími nadšenci ze stavební fakulty, zdravotníky nebo studenty sociální práce.
Spolupracují s nimi i zambijští dobrovolníci. "Mohli být místo toho v práci a starat se o pole. Oni ale byli namotivovaní v tom, že se naučí technologii, která je pak může živit," vysvětluje doktorand. Celému týmu pomáhá ještě místní nezisková organizace New Renato, která je v Kashitu dlouhodobě a tamní komunitu dobře zná.
"My se musíme přibližovat k nim, ne oni k nám"
Postavit školu v Africe takřka vlastními silami samozřejmě není jen tak. Čanda přiznává, že často museli improvizovat. "Když se třeba leje betonová deska, v Česku stačí objednat náklaďák s pumpou, a celá deska je za den hotová. My jsme to dělali dvěma míchačkami a lili jsme desku čtyři dny. Celé se to zkrátka musí řešit úplně jinak," vypráví.
V Zambii je úředním jazykem angličtina, zároveň se ale lidé dorozumívají domorodými jazyky. Jazyková bariéra byla tedy nevyhnutelná. Z deseti zambijských dobrovolníků ale pět anglicky umělo. "Když byl nějaký problém, dorozuměli jsme se. Člověk tam za čtyři měsíce něco pochytí," usmívá se Čanda.
Jsou ale jisté zvyklosti a pravidla, které místní dodržují a které se Češi snažili respektovat. "I když je největší horko, kluci mají pořád kalhoty a holky mají dlouhé sukně. Je to věc, která je potřeba dodržet. V pravidlech se musíme přibližovat my k nim, ne oni k nám," popisuje.
Dílny, učebny, laboratoře a domky pro studenty i učitele
Stavba školy začala výstavbou budovy, která slouží jako zázemí. Jde o dílnu, kde je školicí část s cihlovačkami na výrobu speciálních nepálených cihel. Cihlovačky se inspirují tradičními lisy, na které jsou Zambijci zvyklí. Tým je ale vylepšil.
"Například se tam už nemusí směs pěchovat lopatami, je ulehčené dávkování a lisování," ukazuje Čanda. Stroj tak výrazně šetří energii. "Každý detail pomáhá. Původní dokáže udělat tak sto cihel za den, nový zvládne čtyři sta," dodává.
Součástí jsou i dílny na truhlařinu, včelařství a zámečnictví, což jsou tradiční řemesla místní komunity. "Díky tomu, že jsme postavili tuhle budovu jako první, se nám hodně ulehčila logistika do budoucna," vysvětluje doktorand.
Na letošní léto mají naplánovanou stavbu modelového rodinného domu, který poslouží jako ubytování pro studenty či učitele. Jeho hlavním účelem ale je, aby se na něm místní naučili kompletní technologii, od výroby cihel k dokončení stavby celého domu.
Cihly vyrábět už umí, teď je čas na další krok. "Když s námi absolvují celou stavbu od základů až po střechu, tak si pak takový baráček mohou postavit sami i pro své rodiny ve vesnici," popisuje Čanda. Následovat budou učebny, laboratoře a ubytování pro studenty a učitele.
První středoškoláci nastoupí za šest let
Vize je taková, že lidé, co prošli školením na výrobu cihel a na stavbu domů, budou poté fungovat jako firma, která bude stavět další budovy. "Pro ně to bude placená práce a nám to dává jistotu, že postaví kvalitní stavby," vysvětluje Čanda. Nezisková organizace New Renato na místě má pak na starosti provoz, aby škola skutečně fungovala.
Největším rizikem je, že dojdou zdroje financí. První budovu zaplatili díky veřejným sbírkám realizačního týmu ČVUT a neziskové organizace Přátelé New Renato. Další podporu zajistil grant UNDP Challenge Fund. Teď se tým snaží nespoléhat se tolik na granty, ale dát dohromady síť sponzorů. "Je to jistější než čekat na to, jestli nějaký grant vyjde, nebo ne," vysvětluje Čanda. Pomáhají jim i veřejné sbírky, které dlouhodobě pořádají.
Střední škola má otevřít v roce 2030. Bude do ní moct chodit minimálně 250 žáků. Čanda říká, že škola by se dala postavit i rychleji, ale záměrně to tak nedělají, protože by se tím narušily vazby v místní komunitě. "Lidé si v Kashitu vydělají průměrně 50 korun za den. Nejsou zvyklí na velké projekty, všechno dělají pomaleji. Díky tomu, že jde o dlouhodobou stavbu, dokážeme dobře reagovat na jejich potřeby," uzavírá.
