Když se řekne Mnichovo Hradiště, lidem se zřejmě jako první vybaví Český ráj. Samotné město je spjaté s mnichy v nedalekém klášteře Hradiště, s Václavem Budovcem z Budova, Albrechtem z Valdštejna a nebo také s Janem Švermou či pobočkou Libereckých automobilových závodů. Právě LIAZ učinil z obce o pár stovkách obyvatel město. V roce 1951 vznikla z německé továrny česká automobilka a počet obyvatel se rázem vyšplhal na zhruba 5000 lidí. Když se během největšího rozkvětu podniku postavila velká sídliště, stouplo číslo na 8500. Od roku 1995 to však šlo s firmou z kopce a v roce 2003 definitivně zkrachovala.
"Lidi naštěstí převzala Škodovka v Mladé Boleslavi, kam je to deset kilometrů, takže nemáme problémy s nezaměstnaností," říká starosta Mnichova Hradiště Ondřej Lochman, jenž přijel na místo srazu u vlakového nádraží na koloběžce a v bílém tričku, na němž má nakreslenou kravatu. "Měl jsem dneska oddávat, ale kvůli našemu rozhovoru jsem to předal kolegyni z rady města," vysvětluje a vzápětí ukazuje první svou chloubu - právě budované přednádraží, kam by se mělo z náměstí přesunout autobusové nádraží.
"V roce 1953 dali do územního plánu, že tady před vlakovým nádražím bude autobusový terminál. V roce 2019 ho tu stavíme, po 66 letech, takže to beru jako obrovský úspěch. Až tu otevřeme terminál, zmizí autobusy z náměstí, které bylo spíše autobusákem. 'Vrátit srdce Mnichovu Hradišti' bylo jedno z hesel, s nimiž jsme šli na radnici," říká.
Při prodírání se opravovanou ulicí poodhaluje nevděčnost funkce starosty - za všechno může a nikdy nejsou s jeho kroky spokojení všichni. "Lidé tu chtějí přechod, aby byla ulice bezpečná. Ale ne u svého domu, protože by přišli o parkovací stání. Chtějí hřiště, tak zařídíme hřiště, ale pak ho nemáme kam dát, protože téměř každý říká: ‚U mého domu ne, budou mi tam křičet děti!‘ Stromy chceme, ale ne před mým barákem, budu tam mít tmu a vlhko. Retardér ano, ale ne pod mými okny, dělalo by mi to hluk…"
Kromě města Mnichova Hradiště má ve správě deset místních částí, okolních vesnic: "Sychrov, Podolí, Hradec, to je taky naše," ukazuje na mapě. "Dneboh, Olšina, jsou výletní místa, mají parkoviště k Drábským světničkám, takže řeší turismus. Vesnice na vršku zase řeší cesty na sesuvech půdy. Veselá, to je moje rodná vesnice. Její hlavní problém je doprava, jedná se o průjezdnou obec. Dobrá Voda neměla vodovod," vyjmenovává.
S těmito všemi vesnicemi prý spravují skoro stejně velký katastr, jako je Mladá Boleslav. "Každému se snažíte věnovat a je to složité, protože každého trápí něco jiného," vysvětluje.
Z občanské iniciativy na radnici
Seriál Aktuálně.cz se věnuje lidem, kteří se skrze občanskou iniciativu dostali odspoda až do vrcholných pater komunální politiky. Rád by inspiroval čtenáře, že začít vylepšovat místo, kde člověk žije, může kdokoliv. Stačí odvaha, odhodlání, nadšení pro věc a pár kamarádů, kteří mu pomohou. Když se dostaví první úspěchy, další občané se brzy připojí. Seriál vzniká ve spolupráci s Nadací Via a její kampaní Nebojme se komunální politiky.
Z rodné vesničky do celého světa a zpět
Ondřej Lochman studoval střední průmyslovou školu, rodiče ho v roce 1997 poslali do Spojených států amerických, aby se naučil anglicky. To byla pro tehdy šestnáctiletého kluka velká deviza do budoucnosti. Když se vrátil, založil s kamarádem v roce 1998 internetový projekt Webtvor a začali zákazníkům vytvářet a spravovat webové stránky. "Bylo to skvělé 'rito', protože to tady tehdy ještě nikdo moc neuměl," vzpomíná.
Finančně byl zajištěn, úspěšně podnikal i při pedagogické fakultě, kde studoval obor angličtina a občanská nauka. Stál také u začátků mediální výchovy a předchůdce debatní ligy. Věnoval se mezinárodním projektům v oblasti vzdělávání, založil s kolegy z fakulty neziskovku Liberecká občanská společnost (LOS). V ní se začali věnovat inovativním metodám vzdělávání, inspiraci hledali v zahraničí.
V roce 2004 po vyrovnání s kolegou opustil společný internetový projekt a tím dle svých slov získal dostatek prostoru věnovat se čemukoliv jinému. "Kdybych zůstal u tohoto podnikání a investoval stejný čas do byznysu, byl bych dnes patrně za vodou a nemusel už vůbec nic," usmívá se Ondřej Lochman. A proč to tedy neudělal? "Mezinárodní vzdělávací projekty mi přišly zajímavější a přínosnější. Nad penězi jsem tenkrát nepřemýšlel, protože jsem jich měl v danou chvíli dost."
V roce 2010 přišel zlom. "Bylo mi třicet, už jsem toho hodně zažil a procestoval jsem velkou část světa. A také mě poučila jedna z posledních vzdělávacích misí do Afriky. Přijížděli jsme tam se vzdělávacím projektem jako 'misionáři', kteří jedou ukázat, jaké skvělé vzdělávací metody umíme, ale velmi rychle přišla deziluze. Zdejší lidé řešili úplně jiné potíže, než které jsme jim přijeli pomoci řešit," vypráví a dodává: "Řekl jsem si, že tady asi potřebný nebudu a rozhodl se vrátit domů, do rodné vesnice Veselé u Mnichova Hradiště."
Chtěl si dát půl roku pauzu, ale oslovila ho nadace Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, což je program pod záštitou britské královské rodiny, motivující mládež k osobnímu rozvoji a vzdělávání. Jako vedoucí české části programu měl na starosti také získávání financí, a tak začal vyjednávat s českými i britskými milionáři v luxusních hotelích či restauracích o finanční podpoře nadace v Česku.
Veselá vesnice a spolek, jenž žije pro Hradiště
Zároveň se začal věnovat rozvoji své rodné vsi Veselá, vracet do ní společenský život a obnovovat zde tradice jako třeba pouť či masopust nebo zakládat nové, třeba kulinářskou soutěž Veselá vařečka. A vyjednávat s úřady v Mnichově Hradišti o spolupráci na akcích a jejich spolufinancování. To se ukázalo jako větší problém, než přesvědčit britského gentlemana či českého podnikatele, že by mohl být o nějaký ten stotisíc či milion lehčí pro blaho nadace.
S přítelkyní a několika místními založili komunitu, kterou nazvali Veselá vesnice. Dali jí logo i vlajku - parodii na prezidentskou standartu s nápisem "Sranda vítězí". Obec, která pouť slavila naposledy před čtyřiceti lety, začala zase žít. "Možná jsme to dělali i částečně pro sebe, roky jsem tu pořádně nežil a znal už jen málokoho či jen povrchně a přemýšlel jsem, že tu založím rodinu. Tak jsem se chtěl se svými sousedy poznat," vysvětluje.
Veselá jemu a přátelům začala být k vlastní realizaci malá, tak se začali poohlížet po vedlejším a podstatně větším Mnichově Hradišti, které jim připadalo z hlediska komunitního života již delší dobu podobně nehnuté.
"Začali jsme jednat s radnicí - obnovujeme pouť, pomozte nám, obnovujeme masopust, šlo by nás podpořit? Člověk byl zvyklý ze světa na jiné standardy, na to, že věci jdou a tady najednou nešly." A tak si řekli, že založí spolek, který bude na radnici tlačit, aby s nimi spolupracovala. "Postupně jsme si říkali, že se třeba ze spolku vyklubou nějací vhodní lidé na Sdružení nezávislých kandidátů a že bychom mohli i do politiky."
A tak vzniklo občanské sdružení Žijeme pro Hradiště a oni najeli na podobný model jako při oživování Veselé. Začali malými akcemi, které v podstatě moc nestojí - třeba bleší trhy na faře, která do té doby byla veřejnosti značně uzavřená, oni však našli s farářem společnou řeč a město oživovali i s jeho pomocí. Do ulic města umístili veřejný klavír. Nepravidelně začali pořádat historické přednášky a procházky po městě.
Založili také facebookové stránky Fandíme Hradišti, aby posílili v občanech hrdost a patriotismus. "Je v tom moje místní srdcařství, mám to tu rád. A také moje zkušenosti ze Států, kde to je všechno o hrdosti. Jsou to fanouškovské stránky Mnichova Hradiště, kde ukazujeme, na co tu můžeme být právem hrdí - od historie po dnešek," říká starosta.
Dostal jsem řetěz starosty, dluh i škrabku na auto
Spolek se rozrůstal, jeho známí do něj přiváděli své známé a ti zase své známé. Když se však rozhodovalo o vstupu do politiky, nikomu se na kandidátní listinu moc nechtělo. Přihlásilo se jen osm lidí, nakonec se Ondřeji Lochmanovi podařilo sehnat dalších patnáct. Chtěli se dostat do zastupitelstva, aby mohli snadněji prosazovat své nápady na rozvoj města, větší ambice neměli. "V nadaci jsem ještě své britské nadřízené uklidňoval, že sice kandiduji ve volbách, ale že případnou práci řadového zastupitele v pohodě zvládnu," usmívá se.
Jenže v komunálních volbách v roce 2014 spolek Žijeme pro Hradiště získal 32 procent a vyhrál, on se stal starostou. V podstatě proti své vůli, zkrátka jen cítil zodpovědnost, když ostatní do tohoto projektu zapojil.
Předávání "žezla" od předchůdce, který zde působil 16 let, prý probíhalo velmi originálně. "Na stůl mi dal klíče a papír k podepsání, že přebírám dluh třicet milionů. Celé to trvalo asi deset minut, nejdelší dobu zabrala instruktáž, jak mám čistit auto a kde je hadřík na sklo a jak naložit se škrabkou na led."
Začalo mu těžké období, kdy zkoušel stíhat nadaci i práci na radnici. Objevily se zdravotní problémy a následně se mu rozpadl vztah. Věděl, že takto to dál nejde a nerad musel britskou královskou nadaci vzdát. "Když jsem to říkal svému šéfovi, absolutně to nechápal. Pak si nechal ukázat Mnichovo Hradiště na mapě a nechápal to ještě víc: 'Vy chcete odejít z mezinárodní nadace z takové funkce, s takovými kontakty? Chcete přidat peníze? Co se s vámi děje?'"
Příchod sdružení Žijeme pro Hradiště do čela radnice byl velmi razantní. Jak Lochman říká "šlápli do toho" a po letech stagnace prý rozhýbali investice, dotace i dění ve městě.
Za první dva dny obešel dvě stě lidí, kteří zajištují chod radnice, škol a města. Třetí den se dohodl s tajemníkem, že odejde, protože mu kvůli jeho určitým krokům z minula nedůvěřoval. Pak odešel i šéf policie, následovaly změny také na pozici vedoucího investic, sociálního odboru nebo IT oddělení. "Dnes už bych to takto tvrdě neudělal, navíc ne všechny odchody jsem vítal. Nicméně to urychlilo změny ve městě," říká.
První rok díky těmto vyhazovům moc populární nebyl, obliba přišla až v dalších letech s přicházejícími úspěchy - opravili atletický stadion, zateplili školu a školku, rozšířili kapacitu mateřské školy, zbudovali nová hřiště, venkovní posilovnu či fit centrum, vznikl kruhový objezd při vjezdu do města. Také upravili lesopark, zrenovovali radnici, přispívají občanům na opravu fasád jejich domů v památkové zóně, přivedli ven do ulic kulturu, seniorům zajistili pravidelnou dechovku…
"Řezali jsme do toho. Nebylo to tak těžké, protože jsme neměli svázané ruce jako minulé vedení, které tu působilo dlouho, mělo spoustu vazeb na nejrůznější lidi a to se pak těžko podnikají nepopulární nebo odvážné kroky. Proto si já radši s většinou lidí vykám a držím si odstup," říká současný starosta. Důležitá je podle něj jednoduchá a pravidelná komunikace a dobře namíchaný politický marketing, neboť dobrý politik se dle jeho slov musí umět prodat, protože práci po nocích nebo v zavřené kanceláři občané logicky nevidí. V podstatě denně informuje na Facebooku, co je ve městě nového nebo co se chystá.
Kromě hrdosti na město se snaží v obyvatelích probouzet i národní hrdost. "Tohle téma je velmi potřebné, ale současně lehce zneužitelné. Je potřeba nenechat si ho vzít od nácků, okamurovců a podobných, ale rozvinout ho k masarykovským tradicím lásky k rodnému domovu a vlasti." Před státním svátkem 28. října proto pořádá akci Vlajka pro Masaryka, kdy si každý občan může na radnici vyzvednout vlajku zdarma, případně za ni přispět na rozvoj města. K ní dostane dopis s osobním poděkováním starosty. "V den státního svátku to je pak ve městě poznat. Ne že by vlajky visely z každého okna, ale už jsme jich rozdali stovky."
Ovšem jeho iniciativnost, přehršli nápadů a každodenní online komunikaci s občany nevnímají všichni jen pozitivně. Stačí se zeptat třeba zdejších opozičních zastupitelů.
"Ondřej je nesmírně talentovaný a schopný politik, který si umí přisvojit veškeré úspěchy a náležitě je prodat. Jeho ambice jistě přesahují Mnichovo Hradiště, předpokládám, že v krajských volbách v příštím roce bude výraznou tváří Starostů a nezávislých ve středních Čechách," říká o něm asi nejvýraznější tvář opozice v Mnichově Hradišti, zastupitel Václav Haas z ČSSD. Podle něj je to jeden z důvodů proč Ondřej Lochman dbá ve své starostenské pozici na "self promo" a prodávání svých politických výsledků. Tvrdí také, že k tomu nadměrně používá nástroje financované z veřejných peněz, což ale starosta odmítá.
Vyhráli jsme až moc
Blížily se komunální volby 2018 a oni tentokrát sestavovali kandidátku méně živelně a více "vědecky". Chtěli dát příležitost co nejvíce profesím, všem věkovým skupinám a obyvatelům všech městských částí. "Tohle je ředitelka gymnázia, tohle ředitelka základky, tohle technik ze Škodovky, živnostník, optička, lakýrník, logistik, kadeřnice, projektový pracovník," vyjmenovává staronový starosta nad předvolebním plakátem.
Výsledky voleb opět absolutně nečekali - spolek Žijeme pro Hradiště dostal 60,71 procent hlasů a tím pohodlnou většinu 15 z 23 zastupitelů. "Říkali jsme si, jestli to není až moc. V Česku se tak velké úspěchy neodpouští, někoho to může naštvat a pořádně nám zatopí. Se 32 procenty jako minule by se možná vládlo lépe, i když by to bylo více o kompromisech."
Na tato slova v podstatě došlo, když nedlouho po drtivém vítězství rozjela opozice petici "STOP logistickým gigantům v MH", protestující proti výstavbě logistického centra za městem. To přitom vedení města již před vznikem petice odmítlo, pouze na rozdíl od opozice nesouhlasilo se stavební uzávěrou. "Na pozemek se totiž vztahují církevní restituce a byli jsme varování respektovanými právníky, že bychom mohli být sankcionováni," říká Ondřej Lochman. Toto tvrzení však lidé sdružení kolem protestní petice odmítají.
Petiční výbor nasbíral přes 3400 podpisů. Ač jich víc jak 800 není od občanů Hradiště, i tak jde ve městě s 8729 obyvateli o velké číslo. "Ta petice každopádně měla smysl, starosta začal v této věci s občany komunikovat, vedení radnice pod veřejným tlakem upravilo svá stanoviska a postoje," pochvaluje si opoziční zastupitel Václav Haas z ČSSD.
"Tahle opoziční akce nás bude stát hodně sil, které bychom mohli napřít užitečnějším směrem. Také nás bude stát spoustu politických bodů, protože jsme toto téma na začátku komunikačně podcenili. Chápu lidi, co se k petici připojili. Ten záměr byl obrovský a jako občan ho tady také nechci. Jsem rád, že investor od svého záměru odstoupil," říká Ondřej Lochman a věří, že se nakonec politický střet povede přetavit v dobrou regulaci rozvoje města, což by byla výhra pro všechny. I proto teď spustili web chranimehradiste.cz.
Opozice na maloměstě? Není to tak horké
Že i na malém městě dochází k tvrdým střetům s opozicí, dokazuje třeba zmiňované pnutí mezi starostou a jeho největším opozičním kritikem Václavem Haasem z ČSSD, jenž mu mimo jiné vyčítá, že po drtivém vítězství v roce 2018 osekal některé dosud nedotknutelné pravomoci opozice. S tím Ondřej Lochman nesouhlasí.
"Nicméně je třeba zdůraznit, že velkou část návrhů současného vedení města podporujeme. Máme totiž společný cíl - lepší město, takže naše kroky se velmi často shodují," podotýká již smířlivěji Václav Haas a dodává: "Na takhle malém městě není rozdělení na koalici a opozici zas tak horké, přátelské vztahy jdou napříč uskupeními. V Žijeme pro Hradiště působí například můj středoškolský učitel či spoluhráč stolního tenisu, které velmi dobře znám a vážím si jich."
Pro ty, kdo rozvažují vstoupit do komunální politiky, má Ondřej Lochman několik ponaučení: "Nečekejte slávu a spravedlnost, ta se v politice hledá velmi těžko. Nečekejte také mnoho pochval. Dnes a denně jste vystaveni střetům, protože žádným rozhodnutím se nezavděčíte všem," vyjmenovává, nicméně dodává: "Ale najdete tu i obrovský klad - pokud chcete pomoci svému regionu a svému městu, tak reálně máte vliv to změnit. A to je skvělé. Výsledky jsou vidět, něco pozitivního po vás zůstane, což je také povzbudivé," vzkazuje.
Jako nezanedbatelné plus zmiňuje i sebevzdělání ve většině lidských činností - od sociálních služeb přes pozemní komunikace, životní prostředí, architektonické soutěže po státní správu, veřejné zakázky či umění diskutovat.
Mnichovo Hradiště na konci svého funkčního období v roce 2022 vidí jako "pozvolna rostoucí, pohodové město pro rodiny s dětmi i pro seniory, nezamrzající, volnočasové, spíše poklidné než pulzující". "Teenageři a dvacátníci ho asi moc neocení, ale ti stejně bývají v tomto věku ve větších městech či ve světě, a když se sem vrátí založit rodinu, bude se jim tu líbit," dodává.
