"Nejtěžší pro mě je, když se dozvídám o řadě katastrof a zvěrstev, které na Ukrajině Rusko páchá," uvádí Lipavský. A vrací se také k nedávnému summitu NATO ve Vilniusu, jehož účastníky rozladilo kritické vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, kterému se nelíbilo, že aliance s budoucím členstvím jeho země příliš otálí.
"Všichni z něho byli zaskočeni, když použiji vůbec nejjemnější diplomatické slovo," popisuje ministr zahraničí.
Působíte klidně, nesvírá se vám ale někdy hrdlo úzkostí, když si uvědomíte, že Ukrajina nemá vítězství nad agresivním Ruskem jisté?
Samozřejmě, emoce pracují, ale snažím se v médiích vystupovat jako kliďas a hovořit jazykem, který je pro širokou veřejnost pochopitelný. Dávám na stůl jasná fakta, aby si každý mohl udělat vlastní názor. Zároveň říkám otevřeně své názory.
Neobáváte se, že by Ukrajina nemusela nad Ruskem vyhrát?
Není důvod k panice. Ukrajinská ofenziva začala a podařilo se jí během několika týdnů osvobozovat území, které Rusové dobývali několik měsíců za neskutečných ztrát. Důležité je také to, že jsme na summitu NATO v minulém týdnu jednoznačně podpořili aspiraci Ukrajiny na členství v alianci a ubezpečili ji, že ji budeme nadále podporovat.
A co vaše emoce, když nejste zrovna s novinářem jako teď se mnou?
Přiznám se, že nejtěžší pro mě je, když se dozvídám o řadě katastrof a zvěrstev, které na Ukrajině Rusko páchá. V Buči, Irpini i jinde. Když člověk vidí zničenou Kachovskou přehradu nebo slyší o situaci v Záporoží, je to něco, co prožívám s velkou mírou znechucení a smutku. První dny války jsem usínal se strachem, jak na tom Ukrajina bude, když se probudím. Bohužel, lidé si postupně zvykají, že válka je vlastně normální, že padají rakety a jsou vybombardované domy. Tento zvyk ale hraje ve prospěch agresora, tedy Ruska.
Kritika západní pomoci není oprávněná
V pátek jste se ve Vejprtech sešel s německou ministryní zahraničí Annalenou Baerbockovou, která procítěně hovořila o tom, jak Ukrajinci trpí a jak si přeje jejich vítězství. Kyjev přitom žádá Berlín o německé rakety Taurus s doletem až 500 kilometrů, ale Německo je zatím nechce poskytnout…
Nikdo nezpochybňuje dodávky zbraní Ukrajině, například na summitu NATO oznámila další pomoc Francie. Pokud jde o Německo, nemám bližší informace o raketách Taurus, ale Berlín dodává jiné zbrojní systémy. Důležité také je, že poskytne tanky nám a my můžeme dodat tanky na Ukrajinu. Kritika zbrojní pomoci západních zemí není často oprávněná. Určitě musíme jako západní svět pracovat na tom, aby Ukrajina ve válce s Ruskem obstála. Ať v dodávkách zbraní, nebo humanitární a další pomoci.
Nejmladší ministr vlády Petra Fialy
Jan Lipavský (* 1985) řídí ministerstvo zahraničí od 17. prosince 2021, kdy prezident Miloš Zeman vládu Petra Fialy (ODS) jmenoval. Lipavský je jejím nejmladším členem. Úřad pod jeho vedením důsledně prosazuje prozápadní postoje. Sám Lipavský měl letos v září coby první Čech od dob Václava Havla projev na Radě bezpečnosti OSN.
V minulém volebním období byl Lipavský poslancem, byl členem zahraničního výboru a výboru pro obranu. V loňských sněmovních volbách se do dolní komory parlamentu nedostal. Vystudoval bakalářský obor mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Členem Pirátů je od roku 2015.
Není lepší mluvit na rovinu a popisovat reálný stav, jak to dělá prezident Petr Pavel, když upozorňuje, že se okno pro ofenzivu Ukrajiny brzy uzavře?
Pan prezident pronáší nějaké hodnotící a názorové výroky, kterých já se u války na Ukrajině zdržuji. Nejsem vojenský expert, nikdy jsem nebyl vojákem, pan prezident strávil celý svůj profesionální život v armádě a dotáhl to do nejvyšších pozic. Z jeho úst má hodnocení relevanci, kterou bych si nedovolil. Jako ministr zahraničí se především snažím vytvářet podmínky pro to, aby v Evropě bylo bezpečno.
Naslouchají politici dostatečně právě vojenským odborníkům, kteří můžou vidět situaci na frontě bez růžových brýlí? A vnímají dostatečně politici upozorňování expertů na to, že Ukrajina potřebuje ještě silnější vojenskou pomoc?
Vnímají. Vezměte si, že my se snažíme pomáhat opravdu maximálně. Pokud jde o informace o situaci na Ukrajině, scházíme se například na Bezpečnostní radě státu i jinde, jsme velmi dobře informováni. Ale nemám potřebuje říkat, jak Ukrajinci vedou protiofenzivu. Jako politici vytváříme podmínky, aby mohli osvobodit celé své území v hranicích roku 1991.
Ale sám ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dal během summitu NATO ve Vilniusu najevo své určité zklamání z přístupu západních politiků.
Když pan Zelenskyj napsal velmi nespokojený tweet (ukrajinskému prezidentovi se nelíbily podmínky pro přizvání jeho země do NATO - pozn. red.), volal jsem si okamžitě s ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou a řekl jsem mu, že závěrečné komuniké k Ukrajině nebude už na summitu NATO změněno a kritický tón tweetu nezapadá do summitové atmosféry. Všichni z něho byli zaskočeni, když použiji vůbec nejjemnější diplomatické slovo. Nicméně následný projev ukrajinského prezidenta na manifestaci na podporu Ukrajiny během summitu už nebyl zdaleka tak kritický.
We value our allies. We value our shared security. And we always appreciate an open conversation.
— Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) July 11, 2023
Ukraine will be represented at the NATO summit in Vilnius. Because it is about respect.
But Ukraine also deserves respect. Now, on the way to Vilnius, we received signals that…
Zelenskyj je jeden z největších státníků dnešního světa
Zkusil jste se někdy vcítit do role Volodymyra Zelenského? Vede zemi napadenou nepřítelem, denně se dozvídá, kolik otců se už nikdy nevrátí ke svým dětem, a ví, jak nesmírně potřebuje více západních zbraní, které nedostává. A do toho neustále slyší, jak mu všichni drží palce.
Nechci si ani představovat, jak se asi cítí, jeho odpovědnost je obrovská. Na internetu jsem viděl fotografie, které porovnávaly, jak vypadal jako herec, následně v prezidentské kampani, když vyhrál volby a když vypukla válka. Tíha jeho odpovědnosti je doslova vidět v jeho tváři. Tlak na něho musí být neuvěřitelný.
A teď si představte, když se dozvídá, jak někteří západní politici oznamují, proč mu nedodají ty a ty zbraně, které by pomohly rychleji ukončit válku a zároveň i zachránit životy Ukrajinců.
Prezident Zelenskyj je jeden z největších státníků dnešního světa. Když byl zvolený prezidentem, mnoho kritiků tvrdilo, že nemá předpoklady svou zemi vést. Jenže v momentě, kdy na Ukrajinu zaútočil Putin, tak se prezident Zelenskyj stal skutečným státníkem. To on zosobňuje odpor Ukrajiny proti agresorovi. Jeho volání po ještě větší zbrojní pomoci je pochopitelné. Jenže potom nastupuje politika možného, která přináší tvrdou realitu. Ukrajinská očekávání v některých kruzích byla větší než summit Ukrajině dal. Ale setkání ve Vilniusu jí dalo jasnou perspektivu budoucího členství v NATO.
Ale co když neporazí Rusko?
Proto říkáme, že budeme Ukrajinu bezpečnostními garancemi podporovat tak dlouho, dokud Rusko neporazí. Celé to dává smysl, jenom to možná není z hlediska politických symbolů tak silné. V Moskvě zpráva o tom, že Ukrajina bude v NATO a do té doby jí dáme všechno pro to, aby ubránila svou územní celistvost, zapůsobila velmi silně. Tomu Rusko musí rozumět. A když vidím, co se v Rusku děje, jak se tam například hádají generálové, z nichž jeden chtěl vystřídat vojáky zdecimované ukrajinskou ofenzivou, tak stále věřím, že Kyjev zvítězí.
Nespravedlivý mír
Co říkáte na slova bývalého prezidenta Václava Klause, který v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prohlásil, že sdílí názor, že Rusko bylo k válce vyprovokováno?
Václav Klaus je politicky zdiskreditovaný člověk a papouškování ruské propagandy na tom nic nezmění.
Přesto je nutné vnímat i názor určité části české veřejnosti, která volá po konci války. Čili z jejich pohledu po "míru", za kterého by Rusko zůstalo na části ukrajinského území. Co byste řekl těmto lidem?
My podporujeme desetibodový mírový plán ukrajinského prezidenta. Musíme ale dosáhnout takového míru, se kterým bude souhlasit Kyjev. Ukrajina bojuje za svou územní celistvost, suverenitu a to, aby mohla být součástí západního společenství. A pokud by nějaký "mír", Ukrajině nadiktovaný, znamenal její porobení a ústupky například z jejich práva rozhodnout si o svém bezpečnostním zajištění, tak by to byl nespravedlivý mír.
Ovšem i tak budou kolem nás někteří lidé, kterým by takový "mír" nevadil.
Jenže tím by se otevřela Pandořina skříňka, že se v Evropě můžou hranice měnit silou, případně, že o hranicích země můžou rozhodovat jiné státy. To jsme si přece vyzkoušeli v roce 1938 v Mnichově a víme, jakou cenu jsme za to zaplatili.
Kreml všechny své mezinárodní závazky nehorázně porušuje, a pokud se my jako Česko nezachováme principiálně a nepodpoříme Ukrajinu, aby se ubránila, tak Rusko může kdykoliv ve své politice pokračovat i vůči jiným zemím, včetně nás.
