Nové fotografie a dokumenty k dosud 13 205 ztotožněným archivovaným artefaktům legionářů tak podle Jiřího Charfreitaga z vedení ČSOL přibývají každý den. "Celkem je v naší databázi krevlegionare.cz přes 60 000 jednotlivých snímků. Mezi nimi jsou i takové unikáty jako například fotoalbum Týlového intendantstva Čs. legií na Rusi, které sestavil legionář Jiří Hanuš," upřesňuje Charfreitag.
Bojové úspěchy čs. legionářů na Rusi, s jejichž nemalým přispěním vzniklo Československo, jsou podle Charfeitaga veřejnosti už celkem známy. Neplatí to už ale o zázemí sedmdesátitisícového sboru, jehož muži museli v neustálém ohrožení života jíst, oblékat se, obouvat, opravovat zbraně či lokomotivy, vyrábět náhrobky padlým bratrům, ale i odpočívat.
Čs. legionáři a inženýři proto zprovozňovali opuštěné či válkou poničené ruské fabriky, měděné a uhelné doly, továrnu na makaróny, ale i pivovar - to vše později postupně předávali Rusům. Rozjeli dokonce i výrobu dynamitu. Zakládali také kovářské, kožešnické, obuvnické, krejčovské, zbrojařské či kamenické dílny, pekárny, mydlárny, klempírny či autodílny. Dobře fungovali i lékaři, zvěrolékaři, pošta. Legionáři si zkrátka a dobře vytvořili k fungování československého vojska na Rusi dokonale fungující válečný hospodářský systém.
Daniela Brádlerová z Masarykova ústavu Akademie věd, kterou uznávají i ruští historikové, si proto klade otázku: Byli to vojáci, anebo podnikatelé? "Nevím, co bylo u legionářů dříve - zda vejce, či slepice. O jejich úspěchu - a podle mne jakékoliv jiné armády - rozhodla v každém případě promyšlená logistika. Geniálně organizovaná i z dnešního pohledu. Tedy zásobování potravinami a všemi nezbytnými věcmi potřebnými k životu a boji. Bez fungující logistiky by legionáři na Sibiři dlouho nepřežili. Neudrželi by transsibiřskou magistrálu a tím i v šachu málem celé Rusko."
Legionářští intendanti byli i podle historičky mimořádně vynalézaví: sehnali, koupili, opravili či vyrobili pro své spolubojovníky prakticky vše, co potřebovali. Šlo o důmyslné vojenské podnikatele, kteří pokryli infrastrukturu legií jako v dobách míru. Hráli dokonce i divadlo, měli symfonické orchestry, vydávali knihy, pořádali výstavy anebo i cvičili. Nepřekvapí proto, že si založili Vojenskou spořitelnu, a dokonce i Legiobanku. "I proto byli tak výjimeční. I proto byli tak úspěšní," míní Brádlerová.
A Jiří Charfreitag dodává: "Vlastně tím předběhli o desítky let svou dobu."
Veterán ze Zálivu: Legionáři jsou jedinečným příkladem chování i pro dobu koronaviru
Výhodou Čechoslováků bylo i to, že mnozí z nich působili už před válkou v nejrůznějších inženýrských službách, starali se o železnici, pracovali jako mašinfírové. Fungování vlaků tak měla na starosti zvláštní dopravní rota, kterou tvořili železničáři i zmínění mašinfírové, obnovila provoz na transsibiřské magistrále a opravovala i lokomotivy. I tohle vše ale pak legionáři postupně předávali ruským správcům. Ruská železniční služba tak byla v jednu dobu zcela závislá na legionářích.
Působení čs. legií v Rusku je proto nejenom z vojenského, ale i ekonomického hlediska ojedinělé. A podle bývalého místopředsedy ČSOL, veterána ze Zálivu a velitele polní nemocnice v jedné osobě Jindřicha Sitty, stále hodno pečlivého studia: "Zvláště dnes v době koronavirové krize. Legionáři se dokázali přizpůsobit neustále měnící se válečné situaci a hlavně se rychle, efektivně a odvážně rozhodovali i za cenu nepopulárních kroků," oceňuje Sitta.
Fungující logistika ve výsledku přispěla k dobré fyzické i psychické kondici legionářů. Rozhodně lepší než u protivníků. Legionářské zázemí netvořilo koneckonců "jen" zásobování potravinami a šatstvem, ale také kvalitní zdravotnictví.
"Za úspěchy legionářů mohla ovšem i idea, které se úporně drželi. Sami sebe totiž chápali jako stát. Nepovažovali se jen za pouhé vojsko, nýbrž za předvoj státního útvaru, který pomáhali vybojovat. Oni to ostatně i říkali: jsme stát ve státě," vysvětluje Daniela Brádlerová.
Věčné spekulace kolem "ukradeného" carského pokladu
Vždy, když se píše či diskutuje o podnikání čs. legionářů v Rusku, okamžitě se rozvíří spekulace o jejich krádeži carského pokladu.
"Jsou to jen bohapusté lži," říká profesor Nikolaj Dmitrijev z Uralské federální univerzity. "Jasně, legionáři se zlatého pokladu v Kazani zmocnili, avšak pečlivě ho schraňovali. Studoval jsem historii vzniku Legiobanky i v Česku, takže snad mohu říci, že jde o hloupá obvinění. O tom, že legionáři ruské zlaté zásoby z Ruska neodvezli, existuje množství naprosto důvěryhodných dokumentů," argumentuje historik Dmitrijev.
Vojenským vlakem převážené zásoby ruského zlata kromě toho po celou dobu doprovázeli podle ruského badatele Alexandra Kručinina ruští bankéři a finančníci carského ražení, kteří měli vše spočítáno do kopějky. A za své podpisy byli zvyklí ručit hlavou.
"Západní spojenci kromě toho protibolševického admirála Alexandra Kolčaka poměrně dlouho finančně a materiálně podporovali, pak ale přišla chvíle, kdy řekli: Za naše dodávky plať, anebo žádné nebudou," popisuje profesor Dmitrijev tehdejší realitu občanské války v Rusku.
Cestou z Kazaně do Irkutska, kde bylo zlato i s admirálem předáno bolševikům, tak Kolčak utratil celou třetinu pokladu za zbraně, výstroj a jídlo pro své jednotky. A jak Dmitrijev dodává, nemalá část zlata byla navíc v podobě depozitu uložena v šanghajské bance. Další zlato spolkly výplaty, část byla uložena v Japonsku. "Přece jen byla občanská válka se všemi zmatky a chaosem," doplňuje Nikolaj Dmitrijev.
Spolu s Kolčakem měli Čechoslováci předat i 322 milionů dolarů ve zlatě. Legionáři podle zjištění novináře a spisovatele Stanislava Motla pro Českou televizi dovezli sice z působení na Sibiři velké bohatství, asi 32 milionů dolarů ve zlatě, jednalo se ale především o výnosy z legionářského podnikání v Rusku.
"Legionáři neměli zapotřebí odvézt carský poklad do Československa. Proti vůli jim bylo i jakékoliv nečestné jednání. Mimo jiné i proto, že se chtěli do Ruska později jako podnikatelé vrátit. Proto dbali na korektnost a legálnost svých obchodů. Chovali se v Rusku zkrátka tak, že tam budují budoucí partnerskou infrastrukturu. Ať již při obnově podniků, dolů, či železnice," vysvětluje historička Brádlerová.
"S Ruskem chtěli zkrátka v budoucnu obchodovat, a mít s ním proto dobré vztahy - i ty kulturní. A v poslední fázi svého pobytu neměli problémy obchodovat ani se sovětským Ruskem, jakkoliv preferovali Rusko jako demokratický stát. I proto si legionářský finančník František Šíp vytvářel v Rusku rozsáhlé kontakty," doplňuje.
Legionáři kromě toho vždy deklarovali, že carský poklad (většinou zlaté cihly a mince) je majetkem ruského lidu, ať je ve vedení státu kdokoliv. Historička našla dokonce v archivu dokumenty z doby, kdy legie mohly vůči bolševikům vystupovat z pozice síly. Ekonom legií František Šíp mohl tedy podle ní při vyjednávání se zástupcem ministra vojenství Samarské vlády Vladimírem Lebeděvem klidně říct: Legie vám pomohou proti bolševikům vojensky, ale vy nám za to musíte zaplatit částí carského pokladu.
"František Šíp nic takového neudělal, nezneužil toho, že legie měly v té době vojensky navrch," dodává Brádlerová. Pravdou nicméně je, že západní spojenci Anglie s Francií, ale i československý ministr financí Alois Rašín tlačili na legionáře, aby carský poklad z Ruska vyvezli. Nechtěli ho nechat bolševikům. Avšak i tyto požadavky legionáři, kteří byli silně citově spjati s Ruskem, kategoricky odmítli.
"Poklad patří Rusům," opakovali neustále. "Neohrozíme navíc odchod legií z Ruska jen kvůli carskému zlatu." A podpořil je v tom i vrchní velitel Československého zahraničního vojska francouzský generál Maurice Janin, který odmítl riskovat životy Čechoslováků jen kvůli "nějakému mrzkému zlatu". I Janin si byl vědom, že jde o ruský státní poklad, který nemá být vyvezen ze země.
ČSOL kromě toho archivuje dvoje předávací protokoly, což byla jedna z podmínek uzavření příměří mezi čs. legiemi a bolševiky. V nich je jasně zaprotokolováno, že bolševici carský poklad přebírají a že ho legie předaly v podobě, v jaké byl před tím.
Legionář Novák, člen předávající komise, popisuje v pamětech srdceryvnou scénu z předávání pokladu. Nováka po předání pokladu objímal a líbal jeho rozradostněný bolševický protějšek s tím, že je rád, že už nic nebrání uzavření příměří, protože legionáři poklad předali.
A proč vlastně mnozí Rusové i po sto letech tolik nenávidí čs. legionáře, takže jim neřeknou jinak než běločeši, čecho-sobaki, vzteklí vraždící psi a loupežníci? "Legionáři totiž odhalili slabost Rusů. To, že nedokážou udržet demokracii - proto byl pro Rusy teror historicky přijatelnější. Po staletí na něj byli zvyklí. Demokratická městská vrstva byla před sto lety v Rusku velmi malá a slabá," analyzuje Brádlerová.
VIDEO: Běločech jako nepřítel. Rusové dodnes nevzpomínají na čs. legionáře v dobrém
