Olomouc - Před dvěma lety dohlížel na velký policejní zátah na Úřadu vlády, na zatýkání a obvinění premiérovy milenky Jany Nagyové, dvou důstojníků Vojenského zpravodajství, tří bývalých poslanců ODS. Je doslova symbolem tohoto obřího případu, který se postupně přesouvá do soudních síní. Vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan v rozhovoru pro Aktuálně.cz a Hospodářské noviny popisuje, že i po pátečním osvobozujícím rozsudku v případu Vojenského zpravodajství a předchozím osvobozujícím verdiktu Nejvyššího soudu v kauze exposlanců ODS trvá na správnosti svého postupu.
Připouštíte, že jste před dvěma lety vyvolali velké očekávání veřejnosti, co jste to vlastně odkryli a co bude potrestáno? Po těch dvou letech to stále není naplněno.
Jestli jsme vyvolali očekávání, a jaké bylo? K tomu se můžu těžko vyjadřovat. My děláme svou práci. Jestli se na jejím základě vyvolá něčí očekávání, tak to my už ovlivnit nemůžeme. A už vůbec nemůžeme naše počínání směřovat k tomu, abychom něčí očekávání naplnili tak, že nebudeme postupovat v souladu se zákonem. To prostě nejde.
Určitě nemůžete nevnímat atmosféru, která se ve společnosti vytvořila. A to neříkám, že podle ní máte postupovat.
Státní zástupce by neměl vnímat žádnou atmosféru. Ani soud by neměl vnímat žádnou atmosféru, to je cesta do pekla. Jakmile začnete vnímat atmosféru kolem sebe, tak vám hrozí, že své počínání začnete přizpůsobovat atmosféře: abyste někomu vyhověl, abyste naplnil něčí očekávání. To je špatné. Státní zástupce musí postupovat, jak mi přikazuje zákon. Nemá jinou možnost. Samozřejmě může se stát terčem kritiky, i když postupuje přesně podle zákona, prostě proto, že ho někdo chce kritizovat. Ale to už je osud žalobce. S tím se musí vypořádat. Může ho někdo vyzývat k rezignaci, házet na něj špínu… S tím se prostě musí umět srovnat.
A jak jste se s tím srovnal vy? Výzvy k vaší rezignaci zaznívají čím dál častěji.
Nevím. Pracuji, řekl bych, pořád stejně. Na druhé straně mám pocit, respektive jistotu, že státní zástupce nemohl postupovat jinak. Možná proto jsem tak klidný, protože nikdo z těch, kdo nás kritizují, neřekl, že jsme měli postupovat jinak. Neřekl jste to ani vy. Ani od vás ještě nepadlo, co měl státní zástupce dělat.
To není moje role. Nikdo kromě vás nevěděl, co máte v ruce. Teď se bavíme nad rozsudky některých soudů.
Státní zástupce má něco v ruce – a co si má říct? Tímhle se nebudu vůbec zabývat? Tam jsou nějací mocní lidé, bože můj, jak to dopadne? Novináři se do mě budou strefovat! Tak to radši hned zahodím? Je to ten správný postup? Asi ne. Postupuje dál a dál a někam to dospěje. Někdy do fáze, kdy se podá obžaloba, někdy se zastaví trestní stíhání, někdy se odloží. A vždycky můžete být terčem kritiky – i od veřejnosti, která má nenaplněné představy a očekávání. To je nevděčná role státního zástupce. Co má v takové situaci dělat?
Cítíte podporu svého nadřízeného, nejvyššího státního zástupce?
Já nevím. To jsou pojmy, které nedokážu pojmenovat… Jestli mě někdo poplácává po ramenou? To nejsou úplně otázky pro mě. Já jsem se nejvyššího státního zástupce neptal, jestli mě podporuje. Ale nemám pocit, že by nás kritizoval za naše postupy. Pokud by se domníval, že došlo k pochybení, je oprávněn zasáhnout. Pokud tak nepostupoval, tak v našem postupu nějaké pochybení neshledává.
Jak snášíte veškerou kritiku, která o vás koluje, sociální sítě jsou toho plné…
Podívejte se, to jsou věci, s nimiž je státní zástupce konfrontován od začátku kariéry. Spousta stíhaných osob mu různě spílá, nevybíravě nadává. S tím musí umět žít. V našem povolání emoce fungují, lidé jednají emotivně. S tím musíte počítat. Ale pozor, možná vás to překvapí, ale těch pozitivních reakcí je naprosto zdrcující většina.
A kde je slýcháte?
V mailech nebo přijdou esemesky. Nebo mě lidé oslovují na ulici… Ještě se mi nestalo, že by mi na ulici někdo spílal do nějakých darebáků.
I proto jste tak klidný? Vypadá to, že vás vůbec nic nerozhází.
Víte, proč jsem v klidu? Protože v našem postupu nelze shledat žádné pochybení. To, že někdo rozhodne jinak než státní zástupce, je věc, která k tomu procesu patří. Tak prostě funguje právo. Pokud bychom věděli, že jsme někde překročili zákon, že jsme někde něco zašolíchali, že jsme někde konali nemravně, tak bych mohl mít zlé spaní, ale já ho nemám. Protože my si svůj postup kdykoliv kdekoliv obhájíme.
Na vašem postupu v kauze Nagyové byste ani dnes nic neměnil? Ani na hromadném zatýkání 13. června 2013, ani na domovních prohlídkách, na vazebním stíhání bývalých poslanců?
Státní zástupce musí postupovat podle zákona. Nemá na výběr, aby si mohl říkat: Koho se to týká? Můžu si to dovolit? Měl bych, nebo bych neměl? Máte-li za sebou delší fázi prověřování, kterou provádí pod permanentní soudní kontrolou, tak potřebuje získat další materiály, další důkazy. A v takových případech se přistoupí k domovním prohlídkám a prohlídkám nebytových prostor, protože potřebuje zajistit počítače, listinné důkazy a tak dále. Jako státní zástupce nemáte možnost, že byste řekl: No tak víme, že je tam podezření ze spáchání trestné činnosti, ale nebudeme v tom dál pokračovat, prostě to odložíme. Takový postup není možný.
Důkazy, které jste pak při prohlídkách v bytech i na úřadech získali, vás pak nějak významně v případu posunuly? Navenek to totiž není z ničeho poznat.
Samozřejmě, velmi významně. Těmi prohlídkami nebytových prostor jsme získali klíčové důkazy. Například v případu zneužití Vojenského zpravodajství jsme získali protokoly o sledování, fotografie sledovaných osob. Zajistili jsme další listinné důkazy, které z našeho pohledu osvětlují subjektivní motivaci jednotlivých obviněných.
Zrovna v tomto případu, který jste zmínil, soudkyně Obvodního soudu Helena Králová v pátek rozhodla, že se trestný čin nestal a všechny obžalované, tedy Janu Nagyovou Nečasovou i bývalé zaměstnance vojenské rozvědky, zprostila obžaloby. Připustil jste si, že i tato soudkyně může mít ve svém pohledu na věc pravdu: sledování bývalé Nečasovy manželky nám sice může připadat jako nemorální a zavrženíhodné, ale není trestné?
Neznám zatím odůvodnění rozsudku tohoto soudu, takže ho můžu velmi těžko hodnotit. Musíme si počkat na písemné vyhotovení.
Ale víte, na rozdíl od veřejnosti, co zaznívalo v uzavřené soudní síni. Jaká svědectví, jaké důkazy… Můžete tušit, z čeho soudkyně vyšla…
Ano, to je pravda, nicméně my žádnou pochybnost o trestnosti tohoto činu nemáme. Navíc když mluvíte o nějakém morálním provinění… Pane redaktore, jak může být pouhým morálním proviněním, když státní orgán (Vojenské zpravodajství, pozn. red.) sleduje nějakou fyzickou osobu, aniž by k tomu měl povolení? Stát může dělat pouze věci, které mu zákon dovoluje. Pokud dělá nepovolenou činnost, tak v žádném případě nemůže jít o morální selhání.
Vím, že jsme na tenkém ledě, když neznáme odůvodnění pátečního rozsudku, ale je dost dobře možné, že soudkyně vyšla i z nové výpovědi expremiéra Petra Nečase, který vzal případ sledování bývalé manželky na sebe a řekl, že to byl jeho úkol pro Vojenské zpravodajství: tím mohl sejmout vinu z ostatních, nemyslíte?
Tak především, úkoly Vojenskému zpravodajství zadává vláda, nikoliv předseda vlády. A za druhé: Položme si otázku, proč svědek Nečas vypovídal před soudem jinak než v přípravném řízení. Původně přece říkal, že o žádném sledování nevěděl. Pokud někdo vypovídá jinak před soudem, musí soud pečlivě vážit, jestli nejde o účelovou výpověď. Ale jak říkám, neznáme zdůvodnění rozsudku, takže nevíme, jak se soudkyně s tímto faktem vypořádala.
Zkusme se na tento případ podívat pohledem laika: na jednu stranu vnímá váš názor, že se stal trestný čin a pachatelé by měli sedět několik let ve vězení, na druhé straně zazní od soudkyně, že se trestný čin nestal. Co si z toho má pozorovatel odnést?
To je, řekl bych, princip právního státu: státní zástupce žaluje, soud soudí. Často se stává, že soud nemusí přisvědčit státnímu zástupci, nebo naopak nepřisvědčí obhajobě. Pro tento účel máme odvolací soudy, případně dovolací, které by potom měly názor vyřknout autoritativně. Teď jsme v nějaké třetině. Čili zatím netřeba mít nějaké silné názory. Dokud není nějaké rozhodnutí pravomocné, tak se pořád můžeme bavit o tom, že nakonec může být takové, nebo makové.
Předložíte odvolacímu soudu nějaké nové důkazy, které podle vás dosvědčují, že Jana Nagyová, dva důstojníci vojenské rozvědky a jeden zpravodajec spáchali sledováním Radky Nečasové trestný čin?
Nějakou konkrétní představu o naší strategii máme, ale ta konečná bude stanovena až poté, co z písemného vyhotovení rozsudku zjistíme, jakými úvahami byl soud první instance vůbec veden. Abychom nepředkládali nové důkazy k něčemu, co soud nebere jako spornou věc, ale naopak abychom předložili důkazy k tomu, kde to soud hodnotí jinak než my.
Ještě jedna otázka k tomuto případu: státní zástupce navrhl Janě Nagyové tři a půl roku vězení. Myslíte, že je to adekvátní trest za to, že se jedna možná žárlivá a hysterická paní ocitla ve funkci, kde neměla co dělat, a vydávala rozkazy lidem, kteří ji vůbec neměli poslouchat? To je mimochodem dost častá námitka, která proti vám zaznívá…
Ale musíte vědět, jaké to její jednání mělo následek. Šíří se takový blud, že když ona nebyla úřední osobou, tak nemůže být stíhána pro zneužití pravomoci úřední osoby. Tak tomu není. Ona je stíhána pro organizátorství.
Tato část kauzy Nagyová se tedy posune k odvolacímu soudu. V jaké fázi je další část – daňový delikt Jany Nagyové Nečasové, která si nechávala jako vrchní ředitelka kanceláře premiéra přinášet drahocenné šperky a kabelky? Původně jste mluvili o tom, že to bylo její korupční jednání, teď se mluví o nezaplacené dani z dárků. Znamená to, že důkazy o protislužbě za kabelky jste nenašli?
Vyšetřování této věci je v zásadě ukončeno. Pokud ale úřední osoba obdrží nějaký dar ve větší hodnotě, tak se může nabízet otázka, že to je za nějakou protislužbu.
Proč ji tedy stíháte za daňový únik 700 tisíc korun, a ne za korupci? Znovu se ptám: na to se vám nepodařilo získat důkazy?
Zatím nechci hovořit o tom, co se podařilo nebo nepodařilo. Dokud není podána obžaloba, tak právní kvalifikace pořád není ustálená na nějaké definitivní podobě.
A kdy ustálená bude?
Nechci říct přesné datum, protože je třeba tam provést ještě nějaké procesní záležitosti. Nějakou dobu to ještě potrvá. Minulý týden proběhl poslední důkaz, státní zástupce spis sesumarizuje a zjistí, jestli už může dojít k seznamování se spisem.
Další částí případů Nagyová byly politické trafiky pro tři rebelující poslance ODS Tluchoře, Šnajdra a Fuksu: vy jste je stíhali za korupci a ve finále je Nejvyšší soud osvobodil, ministr spravedlnosti se jim omluvil za váš nezákonný postup a stát jim vyplatil celkové odškodnění ve výši dvou milionu korun. Ani tady nemáte stín pochybností nad svým postupem?
Tento právní problém nebyl předtím nikdy řešen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že na toto jednání poslanců se vztahovala takzvaná indemnita, bylo první svého druhu. Takové rozhodnutí tu před tím nebylo. Státní zástupce ho tudíž nemohl nastudovat a musel se řídit svým vlastním výkladem ústavy, trestního zákoníku a úmluvami o korupci, k nimž se Česká republika zavázala. Ty mimo jiné mluví o postihu členů parlamentních sborů, pokud jim někdo nabízí neoprávněné výhody. Hodnotil také podobné případy v zahraničí. Náš Nejvyšší soud zaujal opačný názor, tedy že na jednání poslanců se vztahuje indemnita. A tím jsme teď vázáni. To je celé.
Takže do budoucna už nikdy nikdo nemůže poslance za tuto věc stíhat…
V tomto státě už takové jednání nikdy nikdo nemůže posuzovat jako trestné, respektive teoreticky může, ale hrozilo by, že pokud by neuspěl a Nejvyšší soud setrval na svém názoru, mohl by být státní zástupce pohnán před kárnou odpovědnost, protože tu měl jakési vodítko, které nerespektoval.
Vám ale kárná odpovědnost nehrozí, protože podobný případ tu před tím nebyl?
Nedokážu posoudit, jestli někomu hrozí kárná odpovědnost. To je věc kárných žalobců, kteří musí prokázat, že došlo k zaviněnému porušení povinností státního zástupce.
Jsou tady ještě ony dva miliony, které stát vyplatí třem poslancům jako odškodnění za váš postup. Neříkejte, že to s vámi nic nedělá. Navíc když vás ministerstvo označuje jako pachatele poškození práv těchto lidí…
On je to ale logický důsledek toho, že Nejvyšší soud tuto věc vyložil jinak, než ji vyložily nižší soudy nebo státní zástupce. Tak ministerstvo automaticky vyřklo, že rozhodnutí nižších stupňů je nezákonné. To je taková právní floskule: rozhodnutí se zruší s tím, že je to nezákonné.
A osobně to neberete? Ministr spravedlnosti vás označil za pachatele nezákonných postupů!
Já si tady osobně neberu vůbec nic. Opakuji, je to logický důsledek toho, co vyložil Nejvyšší soud.
Asi největší očekávání jste v červnu 2013, po onom velkém zatýkání a domovních prohlídkách, vyvolali v části rozplétání klientelistické sítě. Dokonce jste tehdy na tiskové konferenci oznámili, že jste při prohlídkách zabavili desítky kilogramů zlata a 150 milionů v hotovosti. Následně jste část zlata a peněz vraceli společníkovi Romana Janouška Luboši Paškovi, který nebyl vůbec z ničeho obviněn. Nemáte pocit, že minimálně prohlášení o zlatu a milionech bylo hodně přestřelené?
K této části se na tiskové konferenci vyjadřoval šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovník Šlachta, učinil tam prostý výčet věcí, které byly zajištěny při prohlídkách. Nic víc, nic míň. Neřekl, k čemu se to vztahuje, neřekl, komu to patří…
To neřekl, ale vezmeme-li to v kontextu toho, co tam zaznělo: kdo byl zatčen, z čeho je podezírán…
Zaznělo to v kontextu toho, co bylo zabaveno při prohlídkách. To, že s tím pak někdo nějak pracoval, vytvářel z toho různé spekulace a teorie, tomu už nemůžeme zabránit, ale my jsme poskytli jen tuto suchou informaci. Nic víc, nic míň.
Mimochodem, jak je daleko vyšetřování této klientelistické části případu: vyšetřování lobbistů Romana Janouška a Ivo Rittiga?
Jména, která uvádíte, jsme nikdy nesdělovali. S tím přicházejí novináři. V prověřování zásadně nesdělujeme žádné informace o osobách, kterých se to týká.
V příkazech k domovním prohlídkám nebo i v obvinění bývalého pražského žalobce Libora Grygárka bylo ale jasně popsáno, že to má souvislost s kontem Romana Janouška ve Švýcarsku, že šlo o zločiny související se státními zakázkami. Jména Janoušek a Rittig tam zmíněná byla.
Pokud jde o stíhání pana Grygárka, tam aktuálně čekáme na právní pomoc ze Švýcarska, kde je ten proces velmi zdlouhavý. To nejsme schopni urychlit.
Ale opakuji, v těch příkazech k domovním prohlídkám a v obviněních se jména Janoušek a Rittig objevila.
Ale příkazy jsou věcí soudu, nikoliv novinářů.
Nezlobte se, ale to je hra na schovávanou. Myslím, že všichni víme, že jste svým zátahem v červnu 2013 vyvolali obrovské očekávání: rozkrytí klientelistických sítí, které manipulovaly veřejnými zakázkami a vysávaly státní rozpočet. A tam zatím žádný výsledek vidět není.
Probíhá prověřování, aby se zjistily všechny souvislosti. A podle těchto výsledků buď bude, nebo nebude sděleno obvinění některým osobám.
A kde to vázne? Proč ani po dvou letech nevíme, zda tady někdo manipuloval státní zakázky?
Myslím, že slova o manipulaci veřejných zakázek na tiskové konferenci nezazněla. To je zase nějaké klišé novinářů. Plukovník Šlachta mluvil o klientelistické síti, což byla záležitost v prověřování. Důkazy, které jsme zajistili, předáváme do spisů našich partnerů na jiných státních zastupitelstvích, slouží jim, aby prokázali některá stíhání, která vedou…
Vy vážně nemáte pocit, že se tato část případu někde zasekla? Říkáte, že stále vyhodnocujete a prověřujete…
Některá prověřování trvají řadu let. A protože o tom veřejnost vůbec neví, tak se neptá.
