Čtyřiašedesátiletý František kráčí jednou z ulic v Moravské Nové Vsi, opírá se o staré kolo a probírá jeden dům za druhým.
"Toto byla Sečkářova hospoda, vzadu bydlela mladá, tady býval Filípek, tady Kostrhůňovi, tady byla ubytovna a tam škola," vyjmenovává muž, který si občas potáhne z cigarety a zasměje se.
Není to ale smích, ze kterého by byla cítit radost. Spíše bolest. Do vesnice sice právě vchází slunce a ptáci po páté ráno krásně zpívají, jenže života kolem je pramálo. Lidé, o kterých pan František mluví, nejsou ve svých domech, samotné domy jsou poničeny tak, že v nich nebude možné dlouho žít, mnohde chybí střechy a z oken zůstaly jen rámy.
"Bylo to strašně rychlé, najednou přišel vítr, zvedla se jedna taška na střeše, druhá, třetí, potom krovy a nakonec celá střecha. A potom ještě štít. Prostě tornádo," popisuje František.
Jak dlouho to všechno trvalo? Prý tři čtyři pět minut. A kdy to začalo? Kdy se to stalo? O tom není pochyb. Stačí se podívat na hodiny místního kostela. Ručičky ukazují za pět minut půl osmé. A když zrak padne jen kousek od hodin, je zřejmé, že i kostel bude potřebovat obrovskou rekonstrukci. Celá střecha je pryč.
Není divu, že během noci, po které právě svítá, nemohl téměř nikdo v této ani v některých dalších ulicích zůstat doma. Lidé odjeli k příbuzným nebo prostě někam jinam, kde mohli složit hlavu, ve které se jim honily myšlenky a otázky, co s nimi bude dál. Jediné, co je snad mohlo alespoň trochu povzbudit, bylo vědomí, že nejsou na všechnu tu hrůzu sami, tady, v Moravské Nové Vsi jsou takových rodin desítky, možná stovky. A další v okolních obcích.
"My jsme ale jako jedni z mála zůstali doma, prostě jsme nechtěli svůj domov opustit," říká Miroslava Ježková. V jejích očích je vidět velká únava, ovšem když začne mluvit, je z jejích slov cítit síla i odhodlání. Není divu, vybudovala své vlastní vinařství, deset hektarů vinic. Pořádná štreka, k ruce má sice traktor, na kterém ji zná celá vesnice, ale spoustu věcí nejde dělat jinak než vlastníma rukama.
"Když se začal zvedat vítr, bratránek tvrdil, že to bude něco vážného, že to bude šílená kalamita. A já na to, že to bude v pohodě. Najednou jsem uviděla takový trychtýř, začala jsem zavírat okna, ale nešlo to. Ve vedlejším pokoji jsem už viděla rozbitá skla. Všichni jsme raději utíkali do sklepa, abychom si zachránili holý život," popisuje dramatické chvíle a hladí čtyřletého velkého psa, který se jí tulí k nohám.
"Nebudete věřit, ale zvířata už dopředu tušila, že se něco blíží. Pes i kočka se schovali v okamžiku, kdy ještě byl klid," pronese a opět pohladí psa.
Rozhovor s vinařkou: Chvíli budeme bez střechy nad hlavou, ale zvládneme to!
Na vinicích se ještě podívat nebyla, netuší, zda její letitá práce nepřijde nazmar. Teď ale stejně na vinohrady nemyslí. "V takové momenty si uvědomíte, že to nejdůležitější je fakt holý lidský život. Nějaké majetky vůbec neřešíte," přiznává s tím, že celou noc s rodiči i sestrou přemýšleli, jak budou dál žít. "Říkali jsme si, že všechno prodáme a půjdeme pryč. Ale člověk se zase zvedne. Ví, že je silný a zvládne to," pronese v prostředí, které nelze nazvat jinak než apokalypsou. "Člověk to zvládne kvůli svým dětem. Aby jim ukázal, že je třeba bojovat."
"Tornádo už tudy kdysi prošlo, lidé však nevěřili"
Řada lidí měla štěstí. Jejich dům tornádo buď nezasáhlo vůbec, nebo jen málo. Dvaapadesátiletý Stanislav jde s nákupem, obhlíží si poničené domy a v jednu chvíli si uleví. "My jsme měli veliké štěstí. Nic se nám nestalo. Naše bytovka byla v pohodě. Hospoda Bolero vedle nás také v pohodě," říká muž, který pozoroval, jak uragán ničí obydlí sousedů, vzdálená jen pár desítek metrů.
"Divím se, že jak to létalo, tak nám do oken nic nedopadlo," uvedl a dodal, že to nebylo určitě poprvé, co takto tornádo v Moravské Nové Vsi a okolí udeřilo.
"Bylo to tak před čtyřmi lety. Bylo zasaženo přibližně deset domů. Tehdy jsem viděl, jak vítr vytrhává stromy z kořenů. Ale mnozí nechtěli věřit, že to bylo tornádo," říká Stanislav, zatímco si dál prohlíží domy lidí, které dobře zná.
"Tady jsme snad před třemi lety dávali novou střechu. A tento si teprve nedávno celý dům opravoval. Je to strašná škoda, je mi jich líto," svěřoval se při pohledu na ulici, ve které v lepším případě zůstala alespoň zděná část budovy.
Kde přispět lidem postiženým tornádem?
- Na stránkách Nadace Via nebo na dárcovská platforma Znesnáze21.
- Český červený kříž: číslo účtu 333999/2700, variabilní symbol 2101
- Člověk v tísni - SOS Morava: číslo účtu 713271329/0300
- ADRA: číslo účtu 66888866/0300, variabilní symbol 390
- Diecézní charita Brno: dárcovské SMS, podle výše příspěvku ve tvaru "DMS DCHB 30", "DMS DCHB 60" nebo "DMS DCHB 90" na telefonní číslo 87777. Transparentní účet 4211325188/6800, variabilní symbol 2002.
- Diakonie Českobratrské církve evangelické: číslo účtu 2100691426/2010 nebo DMS "DIAKONIEPOMOC 30/60/90" (podle výše částky) na číslo 87777
- Konto Bariéry: pomoc handicapovaným občanům z postižených obcí nabízí, žadatelé se mohou hlásit na e-mailové adrese [email protected]. Finanční příspěvky lze posílat na číslo účtu 17111444/5500, variabilní symbol 5555
- Okrašlovací polek Stebno: pro oběti tornáda na Podbořansku vznikl transparentní účet
