Co říkáte na rozhodnutí soudu?
Nepřekvapilo mě to. Věřím, že právní systém je v této zemi stejně dobrý jako v dalších zemích. Ale může se špatně vykládat. Čekal jsem, že soud rozhodne v náš neprospěch. Náš dědeček ale věřil v českou spravedlnost, věřila v ni i naše matka a věříme v ni i my. Možná jsme nevyhráli dnes, ale doufám, že vyhrajeme v budoucnu. Jediná věc, za kterou je můj pradědeček vinný, je, že chránil český lid.
Jak budete dál postupovat?
Musíme postupovat podle zákona a zákon má své hranice. Chceme tento případ dotáhnout do konce bez ohledu na to, jak dopadne. A v ústavě jsou určité záruky, v něž věřil náš otec, který pro svou zemi udělal hodně.
Kdo byl J. A. Baťa
- Jan Antonín Baťa byl mladším bratrem Tomáše Bati. Narodil se v roce 1898 z druhého manželství Antonína Bati staršího. Ještě před svou tragickou smrtí v troskách letadla 12. července 1932 ho Tomáš Baťa pověřil řízením svého podniku.
- Janu Antonínu Baťovi se podařilo pokračovat v expanzi firmy, zvyšovat odbyt i počty zaměstnanců.
- Zasloužil se také o rozvoj Zlína. V době jeho vedení byl ve Zlíně založen Studijní ústav, Škola umění a byly zde pořádány rozsáhlé přehlídky moderního umění - Zlínské salony. Za jeho éry vyrostla ve Zlíně 21. budova, tehdy druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.
- Jan byl po obsazení země fašisty krátce zadržen gestapem a pak se mu podařilo dostat se do zahraničí.
- Chtěl se usadit ve Spojených státech, ale když mu americké úřady odmítly prodloužit vízum, přesunul sídlo své firmy do Brazílie. Tehdy se dostal na černou listinu Spojenců - to znamenalo, že s ním nikdo nesmí obchodovat.
- V roce 1947 byl v Praze v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, v té době už však žil v Brazílii. Tři roky před svou smrtí v roce 1965 se vzdal akciového podílu ve firmě ve prospěch Tomáše Bati.
Máte v úmyslu navštívit nějaká místa, kde váš dědeček žil, pracoval? Nebo jste přijel pouze kvůli soudu?
Nejen kvůli soudu. V sobotu budeme v Uherském Hradišti, kde se dědeček narodil. Budou tam odhalovat jeho sochu jako malého chlapce. Tohoto ceremoniálu se chci určitě zúčastnit.
Jak dlouho budete ještě v České republice?
Pár dní. Už jsem byl v České republice asi pětkrát a jsem si dost jistý, že se sem zase vrátím. Je to krásné místo. Lidé jsou tu velmi milí. Bohužel ochutnávka české spravedlnosti nebyla zatím moc dobrá.
Vzpomínáte si vůbec na svého dědečka?
Zemřel, když mi bylo asi pět let. Moc si toho nepamatuji, byl jsem velmi malý. Vzpomínám si jenom na příběhy mé matky, které mi vyprávěla. Ale dědeček, jak jsem řekl už před chvílí, byl stoprocentní Čech, který nikdy nezklamal český lid. Vybudoval pracovní místa pro tisíce lidí. A my se snažíme oživit vzpomínky a historii, která byla v této zemi zapomenuta skoro sedmdesát let.
Máte s sebou hodně dokumentů. Jsou mezi nimi i dopisy vašeho dědečka? Bál se třeba toho, co se v Čechách během války dělo?
Abych na to odpověděl, rád bych použil v parafrázi jeho slova: Stále je zde možnost, že Zlín bude během války zničen a že tam budou zabiti lidé. Nemůžu se podepsat pod jejich likvidaci. Loajalita k mému lidu je víc než můj majetek a i víc než můj život.
Co máte dále v úmyslu dělat s odkazem vašeho dědečka?
Jsem odhodlaný přispět k tomu, aby se na něj a na jeho velké zásluhy nezapomnělo. On byl jednou z velkých osobností minulého století. A přitom o něm nevyšel žádný pořádný životopis. Jakého dalšího byznysmena, který vytvořil 105 tisíc pracovních míst, tady máte? My prostě jen nechceme, aby se na všechnu tu práci, kterou on a mnoho dalších odvedli, zapomnělo.
Trochu se vrátím, proč tohle všechno tedy děláte?
Dlouho jsem přemýšlel a musím uznat, že jsem přišel na to, na co přišel i můj děda. Já nebojuji za sebe, ani za svou rodinu – na té vile nám nezáleží. Děláme to kvůli českému lidu a připomínce toho, co se stalo. Tyhle tahanice nám pravděpodobně nic nepřinesou. Můj dědeček byl čestný, měl silné morální hodnoty a kvůli němu se snažíme dělat tu správnou věc. Půjdeme až nahoru, někdo to udělat musí.
