Dlouholetý primátor pak hnutí i svůj post brzy opustil. Dnes je řadovým zastupitelem, a jak sám říká, od politiky si dává detox. Pro Hospodářské noviny otevřeně popisuje fungování ANO i chování jeho šéfa Andreje Babiše.
Že v ANO nemá co dělat, si Macura podle svých slov naplno uvědomil před loňskými prezidentskými volbami, do kterých se Babiš rozhodl vstoupit prakticky bez debaty s členy ANO. "Naplno se projevilo, že hnutí není demokratické, je to jen vůdcovská strana, měnící navíc postoje, názory, hodnoty čistě podle momentální nálady svého šéfa nebo majitele," tvrdí nyní Macura.
"Stále řeším dilema či výčitky kvůli těm uplynulým devíti rokům. Chápu, že pro mnohé můžu působit jako oportunista, a sám se tak někdy cítím," přiznává v otevřeném rozhovoru bývalý ostravský primátor.
Hospodářské noviny
Tento článek vyšel v Hospodářských novinách. Předplatit si je můžete zde.
Co jste si vlastně jako úspěšný ekonom i podnikatel od vstupu do politiky sliboval?
Šel jsem do ní z jediného důvodu, kvůli městu Ostrava, které mám rád, kde žiju. Začal jsem o tom přemýšlet na jaře 2014, kdy městem rezonovaly korupční kauzy, vyváděly se velké peníze z městských firem, a mně se jako člověku, který roky pracoval ve vedení velké soukromé firmy, zdálo, že to město je bez jakékoli strategie. Že se plácá, má vysoké zadlužení, pofidérní perspektivu, mizerné ovzduší. Ale přišel jsem naivní, politikou nepolíbený, říkal jsem si "borec to tu roztočí", budou mi stačit čtyři roky, abychom s kolegy spravili finance, dali městu směr. Vůbec jsem nepřemýšlel, zda to bude mít nějaký průmět do celostátní politiky. Dnes musím říct, že částečně jsem si představy splnil. Ostrava se pohnula dopředu a je vidět, že i lidi vnímají, že se něco mění.
Proč jste si vlastně kdysi vybral ANO, byla to nejpřímočařejší šance na postup vzhůru?
Mě nejprve v roce 2014 oslovil kamarád, který měl vést kandidátku ANO do komunálních voleb, zda bych mu nepomohl s ekonomickým programem. Tak jsem mu něco sepsal a on mě poprosil, zda moje jméno nemůže napsat někam dolů na kandidátku, na nevolitelné místo. Jen do počtu, aby měl 55 kandidátů. Pak se ale začala kandidátka nějak čistit, lidé odpadali a já se ocitl kolem dvacátého či patnáctého místa.
Nakonec kamarádovi ještě zakázala kandidovat jeho žena a najednou se po mně chtělo, abych se na nějakém volitelném místě objevil. A ANO tehdy přece jen mělo podstatně jiný étos než dnes, byla to doba, kdy ho podporovala spousta podnikatelů, namátkou Bernard, Jančura, Samaras a další. Já si o Babišovi jako o člověku nikdy nedělal iluze, protože jsem ho znal dřív z byznysu, pracoval jsem i v chemickém průmyslu a Petrimex byl náš odběratel. Věděl jsem, jakým způsobem se chová, ale jeho tehdejší programové teze mi konvenovaly.
On se tehdy tvářil jako pravostředový liberál.
Přesně. Věřil jsem, že spolupracuji s pravostředovým hnutím. Andrej Babiš je přece primárně podnikatel a on se tehdy jasně vyjadřoval pro přijetí eura, pro to, že patříme na Západ, a jeho hnutí tu mělo být pro střední třídu, pro podnikatele. Z už tehdy trochu zahnívajícího Česka chtělo udělat štiku v evropském rybníku. Ta slova zněla libozvučně, navíc v době marasmu po opozičních smlouvách, tolerančních patentech, poté co si tu rybník rozdělily ČSSD a ODS.
Tomáš Macura
Po studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze pracoval ve Státní bance československé, poté v Moravských chemických závodech a nakonec ve farmaceutické společnosti Walmark, kde byl generálním ředitelem.
Ostravským primátorem se poprvé stal v roce 2014 jako nezávislý kandidát za ANO. Do hnutí vstoupil až v roce 2017. Křeslo primátora pak s přehledem získal ještě dvakrát v letech 2018 a 2022.
Je ženatý a má dvě dospělé děti. Žije v Ostravě, chová psy a kočky.
Mnozí ale včas upozorňovali, že Babišovi jde hlavně o jeho zájmy, ne o zemi.
Každý mě dnes může, a asi právem, nařknout z naivity, to ano. Ale nemyslím, že aspoň zpočátku z oportunismu. My jsme v tom roce 2014 vůbec nepředpokládali, že bychom se mohli ocitnout ve vedení města, v Ostravě, kde vládla léta sociální demokracie.
To vypadá, jako byste byl do politiky zavlečen skoro proti své vůli. Kdy přišla vaše osobní ambice, odhodlání něco v politice dokázat?
Nakonec jsem viděl, že jde do tuhého a kandidátní listina se smršťuje. Pak už jsem zabojoval i o čelo, protože alternativou byli lidé, kteří mě nepřesvědčili, že by městu přinesli rozumné finanční hospodaření, vypořádání se s korupčními kauzami a současně nastavení řízení. V té chvíli jsem začal brát svoje působení v komunální politice vážně.
A kdy jste pochopil, že z ANO nikdy nebude pravostředové, liberální hnutí a naopak míří vlevo a přebere voliče ČSSD a KSČM?
S nějakou kritikou jsem vystoupil jako možná jediný, nebo jeden z mála, na každém sněmu. Zlom nastal po sněmovních volbách v roce 2017. ANO po nich začalo koketovat s SPD, vyjednával s nimi Jaroslav Faltýnek. Volali jsme si proto s primátorem Petrem Vokřálem z Brna, europoslankyněmi Ditou Charanzovou a Martinou Dlabajovou i dalšími, třeba Ivanem Pilným, že s tím musíme něco udělat. Tehdy jsem napsal Babišovi SMS a přijeli jsme za ním my regionální lídři plus europoslankyně na poslanecký klub.
Dámy přivezly z Bruselu noviny, kde psali, že v Česku hrozí vláda spojená s nacionalistickou stranou. Babiš tehdy pod tíhou argumentů ustoupil. Nejsilnějším možná byl ten pohled z Bruselu, že by ztratil auru státníka. Možná ani sám necítil jako dobré spojení ANO s SPD. Tehdy to byl pro mě první silnější moment, kdy jsem si řekl, že by to také mohlo dopadnout špatně.
Ale vy jste až v roce 2017 do hnutí vstoupil.
Pochopil jsem, že jestli ho chci nějak ovlivňovat, nemohu stát venku. Cítil jsem už tendence, že by to nemuselo být takové, jak se mi zdálo v roce 2014. Už se začalo ustupovat z pro mě důležitých programových tezí. Ale trvalo mi ještě mnohem déle, než mi došlo, že Babiš je schopen popřít cokoli, nejen euro, ale i svůj vztah k Miloši Zemanovi, jenž byl nejdříve ryze negativní, nebo vztah k důchodové reformě… Mohu vzít téma za tématem a skoro v každém otočil.
A kdo byl kromě Faltýnka dalším silným podporovatelem koalice s SPD?
Na ta jména si už nevzpomínám. Primárně vyjednával Faltýnek jako šéf klubu. On je ryzí pragmatik bez morálního kompasu, nedělalo mu to žádný problém.
Pak už vám tedy začalo být zřejmé, že se z ANO stává populistická, spíše levicová formace, což je zřejmě i příčinou úspěchu hnutí? V pravém středu je mnohem větší konkurence, vzdělanější voliči, tam byste zřejmě tolik hlasů nikdy nenabrali.
Chápu, že to byl "úspěšný posun", marketingově fajn, ale jen za předpokladu, že vám je všechno jedno, máte totální absenci hodnot. Je to přesná ukázka, jak by se politika, které jsem schopný si vážit, dělat neměla. Ale ono to šlo od roku 2018, 2019 poměrně rychle. I když na sklonku roku 2018 jsme se s Petrem Vokřálem chytili jakési šance a začali připravovat ideovou konferenci hnutí, která proběhla v lednu 2019 v Ostravě. Tehdy jsme opět přišli s návrhem tezí liberálních, propodnikatelských, proevropských, k nastartování ekonomiky. Mimochodem jsme tehdy navrhovali zrušení superhrubé mzdy, ale to bylo odmítnuto, že si to státní rozpočet v té době, v letech hojnosti, nemůže dovolit. Za rok a půl, když už jsme byli v těžkých problémech kvůli covidu, už to najednou nebyl žádný problém. Holt se blížily další parlamentní volby.
Dnes to vidím jako poslední pokus navrátit hnutí k původním ideálům. Naivně jsem tehdy říkal ke kořenům, ale ony to žádné kořeny nikdy nebyly. Od začátku to byla jen marketingová brožura.
Jak na to tehdy Babiš reagoval?
Šalamounsky prohlásil, že ostravská ideová konference byla nejlepší akce v historii hnutí, a dohodli jsme se, že teze, které jsme tam tehdy probrali, budou představeny delegátům sněmu, který následoval v únoru či březnu. A já je měl uvést. Na místě jsme se ale dozvěděli, že byl tento bod z programu vyřazen. Nikdo žádné teze nedostal, a když jsem se na to ve svém příspěvku ptal, tak Andrej dělal hloupého, jako že se stala technická chyba. Následně se ale jasně ukázalo, že to bylo cílené. Nebyl zájem, hnutí v té době už začalo dělat marketingovou strategii mířenou na úplně jiné voličstvo.
Ale vy jste z hnutí vystoupil až po prezidentských volbách v roce 2023, tedy čtyři roky poté, co se ukázalo, že ANO míří jinam, než jste čekal. Jak se tam po ty roky cítil člověk, který byl zcela mimo hlavní proud?
On by možná můj odchod přišel dříve, ale byl tam rok a půl covid, válka na Ukrajině. Ale zejména covid vše zpomalil, zablokoval, já se mezitím stal členem předsednictva, i když je pravda, že ve volbě na místopředsedu jsem neuspěl. Tam jsem viděl, že když volba probíhala, tak se od předsednického stolu rozesílaly různé esemesky, šumělo to, asi probíhalo nějaké zadání, jak se má či nemá volit. Pak záhy přišla covidová vlna, předsednictvo skoro nezasedalo, já měl dokonce pocit, že se schází jen na můj popud. Čas od času jsem Babišovi napsal, jestli by nemělo předsednictvo zasednout, že se dějí různé věci, přijímají se stanoviska, a on se zeptal, co bych chtěl projednávat, já mu něco navrhl a on to svolal. Nemohu proto říci, že bych zcela rezignoval na snahu hnutí ovlivnit.
Co jste třeba navrhoval projednat?
Byla to doba, kdy byl Babiš premiér, doba otevřeného nadbíhání levicovým voličům. My jsme si tenkrát s Petrem Vokřálem, se kterým jsme mnohé věci konzultovali, říkali, že chápeme, že je třeba nabrat hlasy šířeji, ale zároveň je nutné zůstat autentický i pro ty, kteří nás volili na začátku. Tedy pro střední třídu, podnikatele, živnostníky. A co jsme pro ně za poslední roky udělali, nic. O takové věci jsme usilovali. A byl tam ještě jeden faktor, proč jsem tak dlouho zůstával, a uznávám, že v něm je kus oportunismu.
Co to bylo?
Podařilo se nám v Ostravě rozjet zajímavé projekty, já z nich měl radost a hrál jsem o čas. To byl i důvod, proč jsem šel do svých třetích voleb v roce 2022, i když už jsem věděl, že je to jen na chvíli. Ale s nejbližšími kolegy jsme si řekli, že potřebujeme klíčové projekty, například koncertní sál, dostat do fáze, kdy už bude velmi obtížné je zastavit. A skutečně pár dnů předtím, než nás odvolali, se nám ještě podařilo vyhlásit stavební zakázku.
Byl jsem také hodně ve spojení s jinými kolegy, třeba s Adrianou Krnáčovou z Prahy, a když jsem viděl, jak jí do výkonu funkce zasahoval nejen Babiš, ale celé to vedení v Praze, tak my tu byli úplně v klidu. Daleko 380 kilometrů na východě, nikoho jsme nezajímali, což byla z tohoto pohledu velká výhoda.
A pak přišel rok 2023 a vy jste v prezidentské volbě nepodpořil šéfa svého hnutí, ale naopak jste uvedl, že budete volit jeho soupeře Petra Pavla. Brzy poté jste skončil nejen v ANO, ale i jako primátor. Věděl jste už dopředu, že Babiše nebudete volit, nebo to ve vás uzrálo až v průběhu jeho kampaně?
Musím se opět přiznat k naivitě. Dlouho jsem si myslel, že on kandidovat nebude. Jednak to sám řekl mnohokrát, za druhé se na to opravdu nehodí, to by měl každý soudný člověk pochopit. Navíc na sněmu ANO jasně zaznělo, že není jisté, zda hnutí bude stavět svého kandidáta, a pokud ano, tak že musí projít vnitřním demokratickým procesem. Odspoda nahoru, že budou nějaké primárky. Realita ale byla taková, že o tom, že bude kandidovat na prezidenta, jsme se dozvěděli z vysílání televize Prima.
Pak si to nechal formálně posvětit grémiem, což je Havlíček, Schillerová a on. Poté svolal předsednictvo hnutí, kde už jsem nebyl, a hodinu po začátku už měla být tisková konference. Ryzí formalita, žádná debata, schvalování, to byl jen fíkový list. Tohle mě opravdu zvedlo ze židle. Uvědomil jsem si jasně, že tady už nemám co dělat, naplno se projevilo, že to hnutí není demokratické, je to jen vůdcovská strana, měnící navíc postoje, názory, hodnoty čistě podle momentální nálady svého šéfa nebo majitele.
V té chvíli už jsem věděl, že ho volit nebudu. Ale neměl jsem jasno, jestli se kvůli tomu budu veřejně vyjadřovat. To přišlo až ve chvíli, kdy spustil pro mě skutečně nechutnou kampaň. Tam už byly překročeny všechny červené linie. Věty jako "Jsem diplomat, ne voják. Nezavleču vás do války. Nepřijdu na pomoc Polsku", to už nešlo akceptovat.
Řekl jste mu to osobně, nebo se dozvěděl z médií, že ho nepodporujete?
Osobně jsem mu to říci nestačil, ale nebyl důvod. On s námi také nekonzultoval, že chce být prezidentem.
Vy jste pak vystoupil z ANO na začátku února, byla ještě příležitost si to s Babišem vyříkat, potkali jste se?
Nebyla, on, Havlíček i Schillerová tehdy prohlašovali, že do situace v Ostravě nijak nezasahují, ale ani to nebyla pravda.
Dal jste poté funkci primátora k dispozici, pak jste ale s dalšími odpadlíky z ANO vytvořili osmičlenný zastupitelský klub a zdálo se, že byste mohl primátorem zůstat, pokud byste vytvořili koalici se Spolu, Piráty a hnutím Ostravak. Nebyl jste zklamaný, když dali místo vás přednost zbytku zastupitelů hnutí ANO?
Já měl původně návrh pro ANO, že bych mohl pokračovat jen nejvýše půl roku a zaučit nástupce, ale pak do toho začala zasahovat Praha a bylo jasné, že pokračovat nebudu.
To se asi dalo čekat. Odmítnutí stran vládní koalice je překvapivější.
Je to tak, ale musím říci, že jsem si nikdy nemyslel, že bych zůstal primátorem, šlo jen o tu dočasnou dobu a vyučení nástupce. Je ale pravda, že z 11členné rady všech šest lidí, kteří tam byli za ANO, odešlo se mnou. Což je podle mě obdivuhodné, protože tím pohřbili svoji politickou kariéru, přidali se pak ještě dva. Ambici být dále primátor jsem neměl, ten post jsme nabízeli ODS, konkrétně dnešnímu primátoru Janu Dohnalovi.
Dlouho to vypadalo jako možnost poslat ANO do opozice, ale pak se to poslední dva tři dny zvrtlo a důvody si jen domýšlím. Byla to doba, kdy premiér Petr Fiala (ODS) odjel na misi do Asie a rozhodovali místní šíbři. A oni si zřejmě čistě pragmaticky řekli, že se domluví s ANO, ať si vytvoří dobrou pozici pro všechny další volby - krajské i parlamentní. Blízkost ANO a části ODS je leckde vidět. Náš klub osmi uprchlíků má omezenou životnost, zatímco ANO tu zůstane a bude dělat dobré výsledky.
Máte ambice pokračovat v politice?
Teď jsem si dal od politiky detox a upřímně řečeno vůbec nevím. Kdybych nebyl zatížený dalšími vazbami a vztahy, tak řeknu jednoznačně, že se do politiky už vrátit nechci. Ale vím, že jsem několikrát něco říkal a pak to porušil. Nikdy bych si třeba nemyslel, že budu kandidovat na primátora třikrát za sebou. Takže proto nyní říkám, že nevím.
Nabídky od stran vládní koalice přišly?
Ano. Ale já slíbil, že o nich nebudu mluvit. Víte, stále řeším dilema či výčitky kvůli těm uplynulým devíti rokům. Chápu, že pro mnohé můžu působit jako oportunista, a sám se tak někdy cítím. Říkám si, jestli to, že jsem sloužil něčemu, co se nakonec ukazuje jako ohrožení demokracie v národním měřítku, vyváží moji práci pro město. ANO je skutečně ohrožením demokracie minimálně v tom, že jednoznačně není demokraticky řízeným hnutím. Cokoliv si Babiš vymyslí, tak jeho názor převezmou všichni členové hnutí. To je nebezpečné. Počínaje Karlem Havlíčkem, Alenou Schillerovou a v další fázi všichni ostatní.
Stále v sobě řeším dilema, jestli práce pro Ostravu vyváží to, že jsem dělal křoví a získával hlasy pro hnutí Andreje Babiše i z bubliny, která by hnutí beze mě nevolila, a pomáhal mu umetat cestu k dnešním 35 procentům preferencí. Napadá mě tak, jestli jsem svojí veřejnou službou vlastně napáchal více dobra, či zla.
Na co jste ze své práce pro Ostravu nejvíce pyšný?
Rozjeli jsme či postavili důležité stavby, například městská jatka, Kulturní dům Poklad, univerzitní kampus a připravený je koncertní sál, druhá rovina je, že jsme dali do pořádku městské finance. Když jsem nastupoval, byly dluhy města čtyři miliardy, dnes 1,8 či 1,9 miliardy. A čeho si dost vážím, i když si možná moc fandím, že se nám podařilo vybudit zájem lidí o věci veřejné. Začali jsme dělat veřejné debaty, vznikly platformy, kde se začaly plánovat velké investice a veřejně debatovat, což v Ostravě nebylo zvykem.
Jsou ale věci, které Ostravu kromě známého problému ovzduší dál trápí, sociální situace, množství lidí s dluhy, exekucemi, větší neúspěšnost dětí ve školách, než je průměr v zemi. Snažili jste se o posun i v tomto směru?
Ano, sociální strukturu ale nezlepšíte tím, že začnete prášit město penězi nebo dávkami. Motorem změn je podpora vzdělanosti a kultury, do těchto oblastí jsme sypali peníze a hlavně aktivitu. Na vlastní náklady jsme zřídili pozice školních psychologů, kariérových poradců. Za projekt sociálního bydlení jsme získali mezinárodní ocenění, nejprve se týkal 105 bytů, dnes už více. A pak samozřejmě platí, že čím je bohatší město, tím jsou bohatší i obyvatelé. Založili jsme inovační centrum jako instituci podporující podnikání, start-upy, ale i s edukačními aktivitami. Vytvořili jsme řemeslný inkubátor.
Čím se nyní vlastně živíte? Podnikáním?
Pomáhám prozatím na částečný úvazek při rozvoji nové developerské skupině Antracit, za kterou je mezinárodní stavební firma HSF System. Nepotřebuji už 12 hodin denně pracovat. Mám z předchozího působení nějaké úspory, podíly, vystačí mi to. Například auto mám staré 15 let, do hospody příliš nechodím, drahé koníčky nemám, žiju skromně.
Michopulos: Polomrtvý bod Fialovy vlády. Nechali to dojít daleko, musí přijít změny
