Kyjev - Ukrajinský parlament ve čtvrtek zbavil imunity poslankyni Naděždu Savčenkovou. Policisté ji zatkli přímo v jednací síni. Podle ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka připravovala teroristický útok, při kterém by byli zlikvidováni členové vlády, prezident a většina poslanců.
Zní to jako z nějakého špatného filmu, ale prokurátor zveřejnil i záběry ze skryté kamery, kde Savčenková ukazuje dalším lidem plánek se zasedacím pořádkem parlamentu. Sama poslankyně tvrdí, že to byla jenom legrace a že tajná služba SBU využila nevinné konverzace k její diskreditaci.
Ať už budete věřit kterékoli straně, jde o další zvrat v životě šestatřicetileté ženy, který rozhodně není chudý na události. Na čtvrteční jednání parlamentu si přinesla i řád Hrdiny Ukrajiny, který jí udělil v květnu 2016 při jejím triumfálním návratu do Kyjeva ukrajinský prezident Petro Porošenko.
Tehdy Moskva vyměnila Savčenkovou za dva ruské vojáky, zajaté na Donbasu. Mladá žena byla na vrcholu popularity, média o ní psala jako o "ukrajinské Johance z Arku" kvůli jejímu statečnému chování při soudním procesu v Rusku. Moskva z něj chtěla udělat důkaz zločinů ukrajinských dobrovolnických praporů, místo toho dostala soudní frašku, kterou sledovala média po celém světě. Díky svým hladovkám, zpěvu ukrajinské hymny a provokativnímu chování se Savčenková stala téměř globální celebritou.
Rozruch kolem ní a neustálý tlak na propuštění nakonec ruského prezidenta Vladimira Putina vedly k její výměně. Mnoho kremelských komentátorů se škodolibým zadostiučiněním konstatovalo, že nyní si s ní "užije" pro změnu prezident Petro Porošenko. Naplnilo se to měrou vrchovatou.
Naděžda Savčenková se sice stala poslankyní za stranu Baťkivščina Julie Tymošenkové, zůstala ale politickým solitérem. Rychle začala ztrácet popularitu. Liberálnější část Ukrajinců ztratila, když začala mluvit o tom, že stát řídí Židé. Ostatní jí nemohli odpustit jednání s představiteli separatistických republik Alexandrem Zacharčenkem a Igorem Plotnickým. Pokus o vytvoření nového politického hnutí zcela zkrachoval a distancovala se od ní i Julie Tymošenková.
Odmalička tvrdohlavá
Ať už ale její budoucí osud bude jakýkoli, životní příběh je to fascinující. Narodila se v roce 1981 v Kyjevě. Z místy až oslavných vzpomínek jejích spolužáků vyplývá, že patřila k osobnostem třídy.
"Ona byla neuvěřitelně odvážná a tvrdohlavá. Když se pro něco rozhodla, tak to udělala," řekla ukrajinské redakci BBC její spolužačka Taťjana Pivovarová a vyprávěla příhodu o tom, jak Naděžda s kamarádkou přeplavaly Dněpr. Podle tehdy populárního seriálu jí ostatní žáci dali přezdívku Bojovnice Xena.
Někteří vzpomínají, že mluvila výhradně ukrajinsky. To ale není nic výjimečného, Kyjev je přirozeně dvoujazyčný a není problém vidět v kavárně skupinky, kde část lidí mluví rusky a druhá ukrajinsky. Po škole chvíli studovala design, následně zase ukrajinský jazyk na soukromé vysoké škole. Táhlo ji to ale do armády.
Zde byla nejdříve radistkou, poté sloužila u železničního vojska, následně ale přešla do elitní 95. aeromobilní brigády v Žitomiru. Tato brigáda byla považována za nejvíce bojeschopnou, její důstojníci měli často vzdělání ze západních vysokých vojenských škol a jednotka působila v zahraničních misích. Naděžda Savčenková takto absolvovala misi v Iráku.
Chtěla být ve vzduchu
Právě jednotky výsadkářů měly podle záměrů tehdejší reformy armády tvořit jádro nových profesionálních ukrajinských bojových sil. Autor těchto řádek si v poslední době často vzpomněl na debatu s jedním z důstojníků z 95. brigády, který tvrdil, že Ukrajině stačí jen patnáct tisíc profesionálů.
"My totiž nepotřebujeme teritoriální obranu, nedotknutelnost našich hranic nám zajišťují budapešťské dohody, které garantuje Rusko, USA a Velká Británie, tudíž se nemáme čeho bát," říkal v USA školený důstojník asi před sedmi lety. Mýlil se − a s ním i celá Ukrajina a Západ.
Naděždě Savčenkové nestačilo být výsadkářem. Chtěla ve vzduchu zůstat. Vymohla si přijetí na charkovskou vojenskou leteckou akademii, kde byla jedinou ženou. Dvakrát se ji učitelé snažili vyloučit, pokaždé ale byla přijata zpět, poté, co bombardovala dopisy ministra obrany a v zásadě kohokoli, kdo by jí mohl pomoct.
"Ze všech studentů nejvíce chtěla létat," vzpomíná na ni její spolužák Dmitro Pavljuk. Původně létala v bombardéru Su-24, kvůli finančním problémům ministerstva obrany ale nakonec její skupinu přeučili na bitevní vrtulník Mi-24. I to vypovídá o stavu ukrajinské armády, která v naprosté většině nebyla bojeschopná a chyběly jí základní věci včetně oblečení.
Se sestrou na Majdan
Po vypuknutí protestů proti prezidentovi Viktoru Janukovyčovi na podzim 2013 se Naděžda Savčenková se sestrou Věrou každou volnou chvíli vydávaly na Majdan a následně pomáhaly i dobrovolnickému praporu Ajdar, který bojoval proti separatistům v Luhanské oblasti.
Savčenková si na to brala dovolenou, podle některých zdrojů napsala i žádost o vystoupení z armády.
Bylo to logické, armáda byla paralyzovaná, její jednotka nemohla létat kvůli nedostatku náhradních dílů a obavám z ruských protiletadlových zbraní. Dobrovolnické prapory na tom, co se vybavení týče, nebyly o mnoho lépe. Měly vysokou morálku, s disciplínou to bylo horší.
"My jsme přišli z Majdanu a byli jsme hrdí na svůj anarchismus. Ale Naďa s tím tvrdě bojovala," vzpomíná její spolubojovník Andrij Omelčuk.
Excentrický pravoslavný kněz Vladimir Mareckij, který velel jedné ze separatistických jednotek, později tvrdil, že když padl do zajetí, Savčenková ho mlátila a mučila. Ta oponovala, že v té době u jednotky vůbec nebyla, a dokonce i ruský soud Mareckého svědectví pro nedůvěryhodnost odmítl.
Jenže to už jsme přeskočili do roku 2016, kdy se soud nad Naděždou Savčenkovou chýlil ke konci. Do zajetí padla v červnu 2014, když − podle vlastní verze − hledala spolubojovníky, kteří se dostali do obklíčení.
Podle ruské verze naváděla na opěrný bod separatistů dělostřeleckou palbu, během které zahynuli dva novináři z ruské státní televize. Savčenková se u soudu snažila dokázat, že tou dobou již byla několik hodin v zajetí. Výsledek byl ale předurčen.
Savčenková dostala trest ve výši 22 let vězení. O pár měsíců později ale byla vyměněna a začala další etapa jejího života.
