Praha/Ankara – Nad osudy Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří byli v Turecku zatčeni kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím YPG a poskytování zbraní, se stahují nejtemnější mračna.
"Budou souzeni a odsouzeni k mnohaletým trestům," říká někdejší konzul v Turecku František Štěpánek.
Případ je – na rozdíl od podobných incidentů – jiný i v tom, že dvojice Čechů svým chováním "protistranu" (tedy turecké úřady) poměrně dlouho a opakovaně až dětinsky provokovala.
"Na sociálních sítích o sobě vytvořili falešnou legendu jakýchsi bojovníků proti Islámskému státu. Třeba i tím, že prošli speciálním výcvikem. Nic z toho ale není pravda, žádný výcvik neabsolvovali. Většinou jen samé lži. Navíc byli v Česku opakovaně varováni, co v Turecku riskují, když se snaží s touto smyšlenou pověstí opakovaně proniknout k syrským Kurdům. Ignorovali to a dál si vymýšleli, dál o sobě na sociálních sítích šířili nafouklé hlouposti, takže jsou to – s prominutím – nezodpovědní ignoranti, jakkoliv s nimi v tuto chvíli soucítím," řekl Aktuálně.cz jeden ze zasvěcených zdrojů.
V Sýrii působí podle diplomatických zdrojů jako humanitární pracovníci poměrně velký počet Čechů. Turecké úřady jim nedělaly při přechodu hranice potíže. Na rozdíl od Všelichové a Farkase ale nešíří na sociálních sítích příběhy o dobrodružných misích.
"Prohlašovat o sobě nesmysly a nebrat v úvahu základní fakt, že v Turecku je po nezdařeném puči vyhlášen výjimečný stav, tak to už o Všelichové s Farkasem něco vypovídá," říká například bývalý šéf české zahraniční rozvědky Karel Randák. V minulosti se zapojil do několika případů záchrany zatčených Čechů v zahraničí, kteří se poté vrátili do vlasti.
Česká diplomacie dělá i přesto podle mluvčí ministerstva zahraničí Michaely Lagronové vše, aby se Všelichová s Farkasem neocitli na mnoho let v tureckém žaláři.
"Českým občanům pomáháme za jakýchkoliv okolností. Ani tento případ nemusí být beznadějný," uvedla Lagronová. Podrobnosti ale odmítla sdělit, aby nezkomplikovala jednání s tureckými úřady.
Podle Karla Randáka bude vše nyní záležet na benevolenci tureckých úřadů k tomu, z čeho jsou Všelichová s Farkasem obviněni. "Shovívavost vůči zahraničním bojovníkům je ale v Turecku zejména teď po puči nulová. Máme za ty dva Ankaře vůbec co nabídnout?" ptá se bývalý rozvědčík.
Schyluje se k obchodu: něco za něco?
Takovou nabídkou by mohlo být například zrušení evropského zastoupení kurdské Sjednocené demokratické strany PYD (YPG jsou její ozbrojenou složkou – pozn. red.), které bylo letos v Praze otevřeno, třebaže Česká republika syrský Kurdistán neuznává. Anebo omezení české pomoci iráckým Kurdům.
"Osobně by se mi to sice velmi protivilo, ale něco budeme muset za ty dva tureckým úřadům nabídnout," vysvětluje bezpečnostní expert František Šulc.
Dodává, že rozuzlení podobně zapeklitých situací se jen málokdy odehrává podle paragrafů, podle kterých to mají Všelichová s Farkasem spočítané. Rozhodovat budou diplomatické kanály nebo neformální osobní kontakty, díky kterým lze často rozlousknout i zdánlivě nemožné.
"Bude to ale velmi obtížné vyjednávání. Ti dva se totiž svou hloupostí považovali za jakési mesiáše, takže až dětinsky porušili v té oblasti vše, co jen mohli," míní Šulc.
O tom, že budou Všelichová s Farkašem v Turecku odsouzeni k mnohaletým trestům za činnost proti této zemi, téměř nikdo z expertů nepochybuje. Ankara (je členem Rady Evropy, pod který spadá i Evropský soud pro lidská práva – pozn. red.) by je ale mohla po vynesení rozsudku předat do Česka.
"Teoretická možnost k předání výkonu trestu tady je. Ale jen za určitých, pevně daných podmínek. A jednou z nich je oboustranné uznání trestů," vysvětluje místopředseda Ústavního soudu a profesor trestního práva Jaroslav Fenyk. Jakkoliv prý svými úvahami až příliš předbíhá události.
Pokud by se tedy Praha s Ankarou na vydání Všelichové s Farkasem přece jen dohodla, pak by si ti dva museli podle profesora trest v Česku závazně odsedět. "Jinak není šance je dostat do vlasti zpět," dodává. Fenyk si ale zatím netroufá odhadnout, pod jaký trestný čin spadají v tuzemsku údajné skutky Všelichové a Farkase, za které je turecké úřady zadržely.
Extradice naruby? Nepřipadá v úvahu
Profesor Fenyk již minulý týden v ČT upozornil, že u vydání zmíněné dvojice není možné uplatnit zásadu extradice (zajištění obviněného nebo odsouzeného na území jiného státu a jeho následné vydání k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody do státu vyžadujícího, tak jako například při vydání Američana Kevina Dahlgrena z USA do Česka – pozn. red.).
Extradice totiž podle profesora nepočítá s tím, aby stát, na jehož území byl spáchán trestný čin, vydal stíhanou osobu do jiné země. "Byla by to extradice naruby," vysvětlil Fenyk.
V prospěch Všelichové s Farkasem ale hraje naopak skutečnost, že jejich případný mnohaletý pobyt ve vězení bude Turecko stát nemalé částky. Turci by proto mohli tyto náklady "přehodit" na bedra české justice.
"Museli bychom ale tureckým úřadům garantovat, že si trest v Česku opravdu odsedí," přidává se k názoru profesora Fenyka ústavní právník Jan Kudrna. Záležet bude navíc i na tom, za jaké skutky budou nakonec Češi v Turecku stíháni a odsouzeni.
Jako příklad pomoci českého státu zatčeným Čechům v cizině může sloužit osm let stará kauza dvou českých entomologů Emila Kučery a Petra Šváchy zadržených a souzených v Indii. Byli zadrženi nedaleko parku Singalia, asi 90 kilometrů od indického Dárdžilingu. Měli tehdy u sebe přes 200 exemplářů vzácných brouků a larev motýlů, nikoli však úřední povolení pro jejich sběr.
Oba entomologové od počátku trvali na tom, že na území parku nevstoupili. Jeden ze zadržených, Emil Kučera, ale později tvrdil, že mu byla už po prvním stání jasná skutečnost, že se soudcem nelze dojít rozumného soudního rozhodnutí. Proto začal uvažovat i o jiných možnostech odchodu z Indie.
Oslovil tedy svou přítelkyni, která mu zaslala na adresu indického přítele v Dárdžilingu druhý, legálně držený pas a finanční prostředky na cestu do Česka. Kučera poté autem odjel asi čtyři kilometry od Dárdžilingu, absolvoval dvouhodinový pěší přechod do Nepálu, kde pokračoval dál džípem a autobusem do Káthmándú.
Kučerovi přitom měly podle dobře informovaných zdrojů pomáhat i české zvláštní služby. Nikdy se to ale oficiálně nepotvrdilo a nekomentoval to ani Kučera.
Podobná operace je ovšem v případě Všelichové a Farkase "naprosto vyloučena", jak uvedl důvěryhodný diplomatický zdroj. "Je to jen jeden z mnoha příkladů, že osudy českých občanů v cizině nejsou státu nikdy lhostejné," dodává.
