Damašek/Praha - Americký prezident Barack Obama vstoupil do války, které se dlouho snažil vyhnout.
Nálety na cíle organizace Islámský stát poprvé rozšířil z Iráku do Sýrie.
Palba střelami s plochou dráhou letu Tomahawk v minulosti několikrát znamenala start mohutné americké ofenzivy. Právě takto začal útok na Irák v roce 1991, stejně jako invaze o dvanáct let později.
Je to poprvé v historii, co Spojené státy zaútočily na Sýrii.
Podle americké armády zasáhlo východ země, který Islámský stát (IS) kontroluje, celkem sedmačtyřicet tomahawků z lodí v Rudém moři a Perském zálivu. Útočily také bombardéry, všechny se v pořádku vrátily na základny.
Útoky jak v Iráku, tak v Sýrii jsou zatím jen ze vzduchu. V Iráku se už přidali Francouzi, v Sýrii Washington jmenoval mezi svými spojenci při operaci Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Bahrajn a Katar.
Pozemní jednotky ovšem do Iráku a Sýrie Obama ani nikdo jiný vyslat nechce. To ale neznamená, že se tak nestane. Pokud se ukáže, že vzdušné údery nebudou k porážce nebo zásadnímu oslabení IS dostatečné.
"Británie musí být připravena na to, že se stane součástí koalice, která vyšle pozemní síly. Letecké údery nestačí k zastavení džihádistů,“ avizuje například bývalý ministerský předseda Tony Blair, který v roce 2003 poslal britské vojáky po boku amerických do Iráku.
IS během několika měsíců vyrostl do podoby nebezpečného nepřítele.
Má ve zbrani přes 30 000 mužů, přičemž mnozí z nich jsou velmi dobře vycvičeni. Nejedná se jen o horlivce, kteří si jedou zabojovat ve jménu džihádu, aniž by kdy drželi v ruce zbraň.
V Iráku padla Islámskému státu do rukou moderní americká výzbroj, na severovýchodě Sýrie teď na kurdské oblasti útočí ruskými tanky.
Ideologicky zaujal IS místo tam, kde se kdysi nacházela Al-Káida. Dopouští se brutálního násilí na jinověrcích, na internetu vystavuje vraždy rukojmích, vyzývá k zabíjení občanů západních států.
Posledně jmenovanou hrozbu zejména Británie nemůže brát na lehkou váhu. Loňská vražda vojáka Lee Rigbyho v Londýně pouhým nožem ukázala, že fanatici už nepotřebují výbušniny nebo střelné zbraně.
Z nedávné historie je jasné, že jen ze vzduchu se protivník, který má k dispozici armádu, porazit nedá. Příkladem je Afghánistán v roce 2001.
USA a Velká Británie tehdy mohutně ostřelovaly Tálibán a Al-Káidu ze vzduchu, ale průlom přinesla až pozemní ofenziva Severní aliance. Tedy opozičních afghánských jednotek, které nakonec Tálibán vypudily z metropole Kábulu.
V Iráku ani Sýrii zatím taková síla k dispozici není. Kurdští ozbrojenci v Iráku teď dostávají ze zahraničí zbraně, zásilky posílá letadly i Česká republika.
Kurdům se podařilo zastavit postup islamistů na své teritorium a vytlačili je ze strategicky důležité přehrady u Mosulu, ale na víc to v tuto chvíli nestačí.
Ani irácká armáda ve směru z jihu od Bagdádu není schopná postupu, dokud nebude Islámský stát citelněji oslaben. Nálety ale mají svá omezení: hrozí, že v Mosulu a dalších městech obsazených islamisty zahyne mnoho civilistů.
Spojené státy v Iráku vyjednávají s představiteli kmenů ze severu země. Jejich milice se před několika lety osvědčily v boji s Al-Káidou a podařilo se jim vliv radikálů na čas zlomit.
Problém ale nastal ve chvíli, kdy po odchodu amerických vojáků irácká vláda Núrího Málikího tyto milice odmítla začlenit do iráckých ozbrojených sil. Vláda, reprezentující hlavně šíitskou většinu, začala sunnity ze severozápadu Iráku odstavovat od jakéhokoliv podílu na moci.
Výsledkem bylo hluboké rozdělení mezi sunnity a šíity a následné ovládnutí sunnitských oblasti na severu Islámským státem. Nyní se Washington snaží předáky sunnitských kmenů přemluvit znovu ke spolupráci a k boji s islamisty s příslibem, že nový irácký kabinet tentokrát bude k sunnitům vstřícnější.
V Sýrii je situace ještě komplikovanější. Syrská umírněná, neislamistická opozice je po dlouhých bojích na dvou frontách - proti režimu prezidenta Bašára Asada a proti Islámskému státu - oslabena.
A s Asadem Američané spolupracovat nechtějí, byť islamisté jsou pro Damašek i Washington společným nepřítelem. Ani Asadova armáda ale momentálně nemá kapacitu obsadit východ země.
Navíc se v Sýrii hraje o to, zda údery pomohou více Asadovi, nebo opozici. Írán nebo Rusko nepřipustí, aby režim v Damašku padl. Americký Kongres ale minulý týden schválil pomoc umírněným syrským povstalcům, kteří usilují o svržení Asada.
Pokud by USA či další země vyslaly pozemní jednotky, bojovníci Islámského státu by byli zranitelní v rovinatém pouštním terénu. V městské zástavbě by naopak byli ve výhodě. V tomto prostředí se smazává výhoda lépe a více vyzbrojeného protivníka.
Zabřednout do městské gerilové války je patrně to poslední, co by si Barack Obama v posledních dvou letech svého prezidentského mandátu přál.
V Iráku to američtí vojáci poznali v roce 2004 ve Fallúdži, kterou dobyli až po těžkých bojích a se značnými ztrátami.
Obama stáhl poslední jednotky USA z Iráku teprve na konci roku 2011. Za posledních více než deset let zahynulo v Afghánistánu a Iráku přes 6800 amerických vojáků a vojákyň. Obě války stály USA přes čtyři biliony dolarů.
