Washington - Jedním z hlavních argumentů, kterými americký prezident Donald Trump minulý týden demonstroval svůj rozhodný postoj vůči jaderným provokacím severokorejského režimu, byla americká letadlová loď USS Carl Vinson mířící ke Korejskému poloostrovu.
Byl to argument úderný a přesvědčivý. Trumpovu odhodlanou ukázku síly citovala americká i světová média.
Jenže ve skutečnosti šlo o prázdnou hrozbu. Nepravdivou, jak se později ukázalo.
"Posíláme tam armádu, velmi silnou," uvedl prezident Trump před týdnem v televizi FOX News ohledně vyslání skupiny plavidel ke Korejskému poloostrovu.
Pohrozil, že severokorejský vůdce Kim Čong-un "dělá velmi špatnou věc". Na Twitteru dodal, že "Severní Korea si říká o problém".
North Korea is looking for trouble. If China decides to help, that would be great. If not, we will solve the problem without them! U.S.A.
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) April 11, 2017
V rozhovoru pro Wall Street Journal Trump ten samý den navíc potvrdil, že o svém rozhodnutí vyslat do Pchjongjangu silné varování v podobě americké letadlové lodi informoval i čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.
"Řekl jsem, podívejte, míří tam naše lodě… Myslím, že jsem mu to měl dát vědět," citoval list Trumpova slova.
S odstupem jednoho týdne ale americké vojenské námořnictvo teď v úterý přiznalo, že zmíněná letadlová loď USS Carl Vinson ze svého kotviště v Singapuru nemířila na sever ke korejským břehům, ale přesně opačným směrem. Na jih, na vojenské cvičení u Austrálie.
Podle námořnictva a Bílého domu šlo o nedorozumění v komunikaci, o nechtěný omyl. Ze zpravodajství amerických médií ale vyplývá trochu jiný obraz. Podle nich Bílý dům vědomě pracoval s informací, o které věděl, že není pravdivá.
Trump napálil svět
Americká média zároveň akcentují, jak to zapůsobilo v zemích, jichž se vyhrocená situace na poloostrově bezprostředně dotýká. V Jižní Koreji a v Číně.
Podle deníku Wall Street Journal vzbudilo odhalení s fiktivní letadlovou lodí "v některých koutech Asie posměšky a v jiných zase obavy".
List cituje prezidentského kandidáta Hong Jun-puja z vládnoucí strany nedávno odvolané prezidentky Pak Kun-hje.
"Co Trump říkal, bylo velmi důležité pro národní bezpečnost Jižní Koreji. Pokud to ale byla lež, tak během celého jeho prezidentství nebude moct Jižní Korea věřit ničemu, co pronese," uvedl jihokorejský prezidentský kandidát pro květnové volby.
Z Číny pak Wall Street Journal citoval například tamní zpravodajský portál Guancha.cn, který vyhlásil: "Trump opět napálil média po celém světě. Žádná americká letadlová loď, na kterou Jižní Korea tak čekala, nepřijíždí."
Poškozená věrohodnost
A do třetice, ještě z jiného koutu Asie.
List Washington Post tlumočil názor zdroje z japonského Národního institutu pro politická studia, podle kterého si Bílý dům udělal nejen velmi špatnou, ale i nebezpečnou reklamu.
"V okamžicích ohrožení může být dezinformace použita jako taktika. Pokud ale americký prezident šíří dezinformace v mírové době jako teď, poškodí to věrohodnost Spojených států," uvedl tento zdroj.
Z pozornosti, kterou tomu věnovala americká média, je zřejmé, že za vážnou věc to považují i sami američtí novináři. Ve vnitropolitické agendě už časté Trumpovy informační omyly a posuny tolerují.
Na světové scéně to však může podrývat zahraniční agendu Bílého domu přesně ve chvíli, kdy prezident bude skutečně potřebovat důvěru mezinárodního společenství, včetně spojenců.
Zmatení spojenci
"V čase krizí je důvěryhodnost amerického prezidenta nejcennější měnou. Jednou věcí je, pokud zahraniční partner pochybuje o prezidentově úsudku. Ale je ještě zdaleka více oslabující, když partner pochybuje o prezidentově slovu," napsal zkušený diplomat Anthony Blinken, který byl naposledy náměstkem ministerstva zahraničí za Baracka Obamy, v úterním komentáři pro New York Times.
V textu, který napsal ještě před tím, než vyšel najevo omyl s vysláním americké letadlové lodi, Blinken kritizuje Trumpovo chování na Twitteru, kde kromě jiného prezident vyhrožoval právě i Pchjongjangu.
Trump tím podle Blinkena riskuje, že "Severní Korea jej vezme za slovo".
Lehkomyslně vyřčené hrozby vojenským útokem mohou způsobit, že "Kim Čong-un vypálí jako první a teprve pak se bude starat o následky".
V reálu Severní Korea na zprávy o vyslání americké letadlové lodi reagovala poměrně dramaticky.
"Učiníme Spojené státy plně zodpovědné za katastrofické důsledky, které může přinést tato panovačná a urážlivá akce," citovala CNN zástupce severokorejské vlády.
Krize v Sýrii
Nejde jen o krizi na Korejském poloostrově, ale také o druhý aktuální konflikt, do něhož prezident Trump vstoupil.
Podobně jako řada dalších amerických komentátorů a bývalých diplomatů i Blinken připouští, že Trumpův raketový úder na syrského prezidenta Bašára Asada byl správnou reakcí na použití chemických zbraní, které Západ přisuzuje právě syrskému režimu.
Jenže byl to sám Donald Trump, kdo jako kandidát v loňské prezidentské kampani a pak i jako vítěz voleb poskytl syrskému režimu i Rusku munici, aby teď před světem zpochybňovaly tvrzení Bílého domu, že chemické zbraně skutečně nasadilo Asadovo letectvo.
Donald Trump opakovaně napadal CIA kvůli jejím závěrům, že Rusko se vměšovalo do americké prezidentské kampaně.
Veřejně prohlásil, že to je ta samá CIA, která v roce 2003 tvrdila, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení.
A v nevyřčeném obvinění, že tajná služba funguje na politickou zakázku, zmínil praktiky nacistického Německa.
CIA lhala, lže a lhát bude
Teď se to Donaldu Trumpovi, už jako prezidentovi, který se musí o zjištění amerických tajných služeb sám opírat, vrací jako bumerang.
Dmitrij Kiseljov, populární moderátor zpravodajského magazínu Vesti nedeli na ruském televizním kanálu Rossija 1, diváky nejdříve ubezpečil, že Asad přece odevzdal v roce 2013 všechny své chemické zbraně ke zničení.
A pak nechal Kiseljov v pořadu promluvit svého zpravodaje ze Sýrie, který osočil "západní propagandisty", že mluví o možné přítomnosti chemických zbraní na základně syrského letectva.
"S chemickými zbraněmi to má asi tolik společného, jako měly trubky v rukách Colina Powellla se zbraněmi hromadného ničení v Iráku," vrátil se korespondent na začátek roku 2003, kdy americký ministr zahraničí v OSN prezentoval "důkazy" o Saddámově údajném arzenálu.
Prokremelský ruský list Izvestija pak ve svém komentáři ironicky poznamenal, že to byl sám Trump, kdo označil "neověřené informace v médiích za jeden z největších problémů USA". Tak proč teď vůbec věřit čemukoliv, o čem se v USA píše.
A aby to měl prezident Trump ještě složitější, dokonce i někteří z těch mála amerických novinářů, které v kampani chválil, teď obrátili své ostří proti němu.
Například Alex Jones, který provozuje web Infowars, míní, že chemický útok v Sýrii zinscenovaly "Bílé přilby za peníze George Sorose".
Označení Bílé přilby se používá pro dobrovolníky ze syrské civilní obrany, kteří pomáhají mimo jiné zachraňovat lidi z trosek vybombardovaných syrských domů.
V loňské kampani Donald Trump Jonese označil za novináře "úžasné reputace".
To mu ale ještě jeho konspirační teorie, namířené například proti Hillary Clintonové, vyhovovaly. Nyní jsou si už navzájem nepohodlní.
Váha prezidentova slova
Diplomat Anthony Blinken ve svém výše citovaném textu zmiňuje situaci z kubánské raketové krize 1962.
Americký prezident J. F. Kennedy poslal do Francie svého zvláštního emisara Deana Achesona, aby francouzskému prezidentovi Charlesi de Gaulleovi ukázal americké letecké snímky sovětských jaderných raketových instalací na Kubě.
De Gaulle ovšem prý při setkání s Achesonem snímky nakonec vidět ani nepotřeboval. "Slovo prezidenta Spojených států je pro mě dostačující," cituje Blinken de Gaulleův výrok.
Už sám za sebe pak Bliken dodává: "Pokud bude Trump šířit své vlastní dezinformace ve věcech velkých i malých, o tuto výhodu přijde."
