Kamala Harrisová oznámila, že v těchto dnech dělá doslova útok na média a denně s ní vychází alespoň jeden rozhovor. Chce se tak konečně představit voličům. Daří se jí to?
Aby mohla Harrisová vést efektivní kampaň, musí uplatňovat dvě strategie. Jednou je kampaň v klíčových státech přímo na místě, kde musí mobilizovat voliče. Jde o terénní práci, která může být tou nejdůležitější věcí pro získání hlasů - prostě aby šel každý její příznivec opravdu volit. Pokud ji volili dříve, musí zajistit, aby volili znovu. Pokud dříve nevolili, tak se ujistit, že budou volit poprvé. A pokud volí poprvé, tak aby dodrželi všechna pravidla pro hlasování, pokud musí mít průkaz totožnosti a tak dále, všechny tyhle věci.
Co je ta druhá zmíněná strategie?
Tou je určitá snaha obecně se zalíbit, která byla velmi účinná na začátku, když prezident Joe Biden oznámil, že nebude kandidovat, a pak podpořil Harrisovou. Tehdy rychle zcela ovládla mediální pokrytí voleb. A s tím souviselo i obrovské nadšení mezi demokraty. Ti byli s Bidenovou kandidaturou dost skleslí. Její náhlá kandidatura a veřejná vystoupení opravdu pomohly zvýšit nadšení mezi voliči. To všechno ale po demokratickém sjezdu utichlo. Sjezd, kde byla oficiálně potvrzena jako stranická kandidátka na prezidentku, byla její poslední možnost, jak ovládnout média. Od té doby to hodně odeznělo.
Teď na to potřebuje navázat, ale není vlastně nic nového, co by mohla oznámit. Takže jediný způsob, jak získat bezplatnou mediální pozornost, je v podstatě poskytovat spoustu rozhovorů, vystupovat na veřejnosti a doufat, že se o to tisk bude zajímat. Jestli je to efektivní, v tuto chvíli není jasné. Když oznámila, že bude kandidovat místo Bidena, rychle v průzkumech dohnala Donalda Trumpa. Tam to bylo velmi znát.
Robert Shapiro
Robert Y. Shapiro je profesorem a bývalým vedoucím katedry politických věd na Kolumbijské univerzitě, v letech 2008 a 2009 působil jako zastupující ředitel Kolumbijského institutu pro sociální a ekonomický výzkum a politiku (ISERP). Za svou práci obdržel řadu ocenění. Shapiro je spoluautorem řady knih o americké politice a jejím vývoji za posledních 50 let. Jeho nejnovější titul je "Selling Fear: Counterterrorism, the Media, and Public Opinion". Působí v mnoha odborných časopisech a je předsedou správní rady Roperova centra pro výzkum veřejného mínění.
A od té doby už její podpora nevzrostla?
Od té doby nic. Nezdá se, že cokoliv, co udělala ona nebo Trump, přesvědčilo nějaké voliče. Tohle jsou volby, které jsou v podstatě padesát na padesát, a každý průzkum se jen pohybuje uvnitř statistické chyby. Harrisová teď veřejnými vystoupeními nezískává další podporu, ale jen se snaží, aby o podporu nepřišla. Je to vlastně jak obranná, tak útočná strategie. Harrisová potřebuje, aby lidé byli stejně nadšení jako ve volbách do Kongresu v roce 2022, kdy si tam demokraté vedli lépe, než se očekávalo.
Harrisová do kampaně vstoupila na poslední chvíli a rychle se snažila představit voličům. Daří se jí to?
Představila několik nových návrhů, například v oblasti zdravotnictví, a také vyjasnila některé své politické postoje. Ale je tu limit, kolik toho může říct nového a kolik toho musí udělat, aby se představila jako dobrý vůdce země a nabídla jasnou alternativu k tomu, co nabízí Donald Trump. V tuto chvíli nevíme, jaký to bude mít efekt. Musíme sledovat drobné odchylky v průzkumech, ale nakonec lidé rozhodnou v den voleb.
Jsou demokratičtí voliči spokojení s Harrisovou, anebo prostě volí proti Trumpovi?
Jsou voliči, kteří prostě volí tu nejméně špatnou možnost. Ale pokud jde o míru nadšení, která se objevila pro Harrisovou, máte voliče, kteří ji opravdu chtějí. Stejně tak máte voliče, kteří hlasují pro Trumpa. A v tuto chvíli jsou to dost vyrovnané tábory. Základem hry je tak prostě dostat voliče k urnám. A to ani ne na celostátní úrovni, ale v sedmi státech, kde se odehrávají všechny nerozhodné bitvy.
A daří se stranám vést kampaň v klíčových státech, jako jsou Pensylvánie nebo Michigan?
Lidé, kteří se pohybují v terénu, tvrdí, že demokraté jsou docela dobře organizovaní a efektivní. Republikáni kampaň zadali jiným organizacím. To může být dobrá strategie v tom smyslu, že republikáni nemusí být dostatečně dobře organizovaní a nastavení, aby to dělali efektivně. Ale je to opravdu velmi vyrovnané a těžko se odhaduje, jak se jim kampaně skutečně daří.
Podle čeho se tedy lidé v těchto státech rozhodují? Vykrystalizovalo měsíc před volbami nějaké klíčové téma?
Upřímně, hodně z toho je stranická loajalita. Ale letos je mnoho loajálních republikánských straníků, kteří nemají Trumpa rádi. Máte netrumpovské křídlo Republikánské strany s Liz Cheneyovou a dalšími, kteří Trumpa volit prostě nebudou. Loajalita ke straně není tak silná jako v minulosti. Mezi demokraty je to mnohem vyšší. Pak tu jsou konkrétní otázky, ale ty jsou vlastně stranické. Je zřejmé, že pro voliče demokratů se otázka potratů stala důležitější. Pro republikány zase byly důležité otázky imigrace na jižní hranici. A vždycky tu bude ekonomika.
Ale objevují se nějaké konkrétní trendy?
Pokud Trump vyhraje volby, nepřekvapilo by mě, kdybych slyšel, že to, co rozhodlo ve volbách, bylo vnímání voličů, že Bidenova administrativa selhala. Mohou tím myslet ekonomiku a hlavně inflaci, zejména ceny bydlení. Pak také nárůst migrace do USA a celý debakl při stahování vojsk z Afghánistánu. To může být méně problémem samo o sobě, ale spíše připomínkou tohoto špatného výkonu Bidenovy administrativy.
V povolební analýze mohou volby vyznít podobně jako ty v roce 1980, kdy byl Jimmy Carter poražen kvůli tomu, že lidé jeho administrativu vnímali jako neúspěšnou. Byly tu problémy s inflací a nezaměstnaností, navíc Sověti zahájili invazi do Afghánistánu a také se řešila íránská krize s rukojmími, což svědčilo o tom, že vláda v některých ohledech selhala.
Myslíte si tedy, že Trump pravděpodobně zvítězí?
Ne. Myslím, že volby budou těsné. Kdybych si měl vsadit, a já v tuto chvíli nejsem ochoten sázet, dal bych aktuálně přednost demokratům a Kamale Harrisové. Ale opravdu jen velmi těsný náskok v jednotkách procent.
Může ještě aktuální dění změnit názor voličů? Například nedávný hurikán na Floridě?
Lidé jsou rozdělení ve svých táborech. To, jak lidé vnímají, co se ve státech zasažených hurikány děje, je ovlivněno tím, koho podporují. Jestli chtějí volit Harrisovou, vidí federální pomoc, pokud podporují Trumpa, vidí nedostatky pomoci a pomalou reakci vlády a kromě toho věří konspiračním teoriím a dezinformacím.
Prezidentské volby provází náhlá změna kandidáta i pokus o atentát. Jaké jsou ve srovnání s těmi minulými?
Tyhle volby by byly důležité, i kdyby nebyly žádné pokusy o atentát, ani kdyby Biden neodstoupil. V sázce jsou otázky demokracie. Ale vzhledem k pokusům o atentát a Bidenovu odstoupení a k tomu, že demokraté v primárkách nevybírali přímo kandidáta, se jedná o bezprecedentní volby. A současně se děje spousta věcí, které jsou opravdu neobvyklé. Válka na Ukrajině a konflikt na Blízkém východě. Je toho opravdu hodně najednou.
Může to celkově zvýšit volební účast?
Ano. Už v posledních letech jsme měli vyšší volební účast. A tak si můžete položit otázku, proč tomu tak je? Jedním z důvodů je, že volby jsou teď důležitější, protože strany se opravdu liší ve všech otázkách. Je zde větší možnost, že strana, která vyhraje prezidentské volby, může ovládnout i Sněmovnu reprezentantů a Senát, a tudíž může něco udělat. Viděli jsme to při Obamově zvolení a uzákonění Obamacare, Trumpa a snížení daní, Bidena se všemi zákony, které dokázal prosadit, vypořádat se s covidem a špatnou ekonomikou…
Voliče ale bude nejvíce motivovat, že jsou volby těsné. Čím blíže jsou volby, tím větší panuje vzrušení. A právě z hlediska pravděpodobnosti každý hlas může něco změnit. Ve volbách v roce 2000 Al Gore prohrál na Floridě asi o 600 hlasů. Na hlasech záleží a hlavně v pár klíčových státech může každý rozhodnout. Ale i ve státech, jako je Kalifornie a New York, kde je v podstatě jasné, který prezidentský kandidát vyhraje, probíhají velmi konkurenční kongresové volby.
Trump stále neuznal, že v minulých prezidentských volbách prohrál. Pokud prohraje znovu, opět se pravděpodobně s touto porážkou nesmíří. Co to znamená pro Ameriku?
Otázka svobodných a spravedlivých voleb ve Spojených státech je teď opravdu středem pozornosti. Samozřejmě je tu několik velkých rozdílů. Od posledních voleb byl přijat zákon o volebním sčítání, který skutečně vyjasňuje, jaká jsou pravidla pro certifikaci volitelů a postupy pro soudy, které zasahují při řešení problémů. Alespoň na papíře jsou ta pravidla mnohem jasnější a mělo by tam být méně příležitostí k tomu, aby se tam děly nějaké nekalosti. Počítal bych ovšem s tím, že Trump a jeho příznivci udělají všechno pro to, aby to ve velkém zpochybnili. Také hrozba protestů, a dokonce možných násilností stále existuje.
6. ledna jsme viděli, co se může stát. Spousta vůdců (krajně pravicového uskupení) Proud Boys a dalších skupin byla odsouzena a uvězněna, ale tyto skupiny jsou stále na svobodě a představují stejnou hrozbu jako kdykoli předtím. Klíčové je, že prezidentem Spojených států není Donald Trump. Joe Biden rozhoduje o tom, jak zajistit bezpečnost a ochranu a jak případně nasadit Národní gardu. A pak je tu jedna ironická věc, o které nikdo nemluvil, že Biden teď může jednat s imunitou, kterou mu dal Nejvyšší soud díky Donaldu Trumpovi (soud v létě rozhodl, že činnosti, které jsou pro prezidentský úřad klíčové, mají "absolutní imunitu" před trestním stíháním - pozn. red.). Ne že by Biden udělal něco podlého, ale opravdu má v krátkodobém horizontu větší moc.
A co se stane se Spojenými státy, pokud Donald Trump vyhraje? Byla jsem na konferenci, kde se někteří analytici obávali, že se Amerika změní ve fašistickou diktaturu.
Můžeme poukázat na to, jaké věci by udělal. V Projektu 2025 (seznam "přání" pro příštího republikánského prezidenta od konzervativního think-tanku, Trump se sice od něj distancoval, ale má ve svém programu podobné body - pozn. red.) je obsažena řada věcí. Například myšlenka, že prezident bude mít větší kontrolu nad jmenováním do federálních úřadů. Otázkou je, jaké to bude mít důsledky a jak rychle to bude možné provést. Obměnit 50 tisíc míst ve federální byrokracii není jednoduchý úkol. Trump se poučil ze zkušeností po zvolení v roce 2016. Tehdy jmenoval kolem sebe spoustu schopných lidí, jejichž loajalita byla vůči Ústavě Spojených států, a ne vůči Donaldu Trumpovi. Tentokrát to bude obráceně.
Obávají se lidé správně toho, co se může stát, pokud bude Trump prezidentem?
Myslím, že lidé by se měli obávat násilí souvisejícího s výsledkem voleb a toho, co Trump dělá. Ale nemyslím si, že by měli předpokládat, že to nelze kontrolovat. Ale konečným kontrolorem toho, co Trump dělá, jsou soudy. Samozřejmě pokud Trump nebude prostě ignorovat to, co soudy rozhodnou - to by byl problém.
