Devatenáctého května 2003. Po londýnské New Bond Street se rozvážným krokem sune metr šedesát vysoký muž s blonďatými vlasy. Úzký pas a ramena jako akrobat z cirkusu. Alespoň tak ho zachytily bezpečnostní kamery před obchodem Graff. Ten se v jednom ze svých sloganů chlubí, že prodává nejluxusnější šperky na světě. Muž s nikým nepromluvil. Asi pět minut postával před obchodem, pak odešel. Nebyl to jeden ze standardních zákazníků, mezi které se počítaly popové hvězdy, herecká esa i manželky miliardářů.
Predrag Vujošević se narodil v malém rybářském městečku Bijela v Černé Hoře. Poklidného života si příliš neužil, postupem let stoupal místním i regionálním kriminálním podsvětím. Když v roce 2003 čekal nedaleko obchodu Graff, chyběla mu jen chvíle ke slávě. Po pár minutách se vrátil i s komplicem, který jako první vešel do luxusních prostor plných šperků. Za méně než tři minuty si odnesli lup v hodnotě třiceti milionů dolarů. O den později novinové titulky psaly o největší loupeži šperků v dějinách Velké Británie.
Na první pohled jednoduchá loupež byla dokonale naplánovaná. Vujošević, který žil dlouhodobě v Paříži, do Londýna přijel dva týdny před akcí. Pobýval v levném hotelu Bayswater nedaleko Hyde Parku. Týden před krádeží se k němu přidal statný Srb s přiléhavým jménem Nebojsa Denić, který se na oko živil vytíráním podlahy v nemocnici v Curychu. Do akce s nimi šel ještě jeden parťák. V den loupeže Denić v extravagantním přestrojení vstoupil do obchodu. V obleku, podivné paruce a s deštníkem v ruce si nechal ukázat desítky diamantů. Zaměstnance jeho zvláštní zjev nepřekvapoval, do obchodu chodilo mnoho celebrit v přestrojení.
"Tenhle je moc luxusní, nemáte tam něco menšího," poprosil Denić jednoho ze zaměsnanců. Když se otočil, Srb vytasil revolver .357 Magnum. "Všichni si lehněte na zem!" zakřičel. Před obchodem čekal Vujošević. Když uslyšel křik, vtrhl dovnitř. Kladivem rozmlátil několik vitrín. Do tašky naházel 47 kusů šperků osázených diamanty. Oba lupiči vyběhli ven. Deniće po pár metrech dostihla ochranka obchodu a strhla ho na zem. Padl jediný výstřel, který lehce zranil kolemjdoucí ženu. Denić skončil v rukách policie, Vujošević i s lupem uprchl.
Scotland Yard zahájil vyšetřování. Během několika dní a se spolehlivými daty od svých zdrojů se zaměřil na Černohorce Milana Jovetiće a jeho přítelkyni. Ti si pronajímali malý byt v londýnské čtvrti Bayswater. Vyšetřovatelé napíchli jejich telefon a podařilo se jim získat povolení k domovní prohlídce. Jednoho z detektivů v bytě zaujala objemná nádoba s krémem, zanořil do ní prsty a ucítil něco tvrdého. Z krému vytáhl nádherný prsten. Jeden ze šperků, které zmizely z obchodu Graff. Informace se rychle dostaly do médií. Britský Daily Mail připomněl, že podobný trik s ukrytím šperků se objevil i ve snímku Růžový panter s Peterem Sellersem v hlavní roli. Skupinka zločinců tak získala své jméno - Růžoví panteři.
Cit pro detail a natřená lavička
Po londýnské loupeži následovaly mnohé další. Růžoví panteři se stali regulérní zločineckou firmou, továrnou na krádeže. Hranice států pro ně nic neznamenaly. V průběhu let provedli podle střízlivých odhadů desítky, podle některých kriminalistů až stovky akcí po celém světě. Paříž, Londýn, Brusel, Tokio, Spojené arabské emiráty, Amerika. Čtvrt miliarda dolarů skončila v kapsách lupičů, mafií i vlád a místních úřadů balkánských států, kde Růžoví panteři vždy našli bezpečné útočiště. Na jejich dopadení stále pracují desítky detektivů spadajících pod Interpol i Europol. V průběhu let se jim podařilo některé členy zločineckého gangu zatknout, mnozí však ve vězení dlouho nezůstali.
Růžoví panteři mají i přes poněkud volnější pracovní nasazení v posledních letech asi osm set stálých členů. Chytře využívají muže i ženy. Každý má svou roli. Velká část gangu sestává z bývalých vojáků, z nichž se mnozí aktivně účastnili bosenské války. Zkušenosti z bojiště posléze uplatnili při loupežích. Napojení jsou na mafie po celém světě. Cenného lupu by se jinak zbavit nedokázali. Kradené šperky většinou končí v Antverpách, drahé hodinky v Rusku. Část financí z prodeje ukradených šperků posléze putuje, jak už bylo řečeno, do státní sféry balkánských zemí. Zejména v Srbsku, alespoň podle výpovědí zadržených lupičů, mají politici "investice" od Růžových panterů rádi.
Seriál Aktuálně.cz Slavné loupeže
Seriál Slavné loupeže, který na Aktuálně.cz vychází každých čtrnáct dní, mapuje historické i nedávné loupeže, které se z mnoha důvodů zapsaly do dějin. Ať už provedením, množstvím lupu, nebo překvapivým neumětelstvím svých hlavních hrdinů.
- Paranoidní mafián stál za největší loupeží své doby. Pak povraždil všechny kumpány
- "Neprůstřelní" lupiči zažehli v Hollywoodu krvavé inferno. Vše živě vysílala televize
- Při největší hotelové loupeži se nestřílelo. Mafiánům stačila elegance a umělé nosy
- Firma na loupeže. Růžoví panteři využívají krásných žen, zatím nakradli za stamiliony
- Loupež v chaosu války. Kdo z Libanonu ukradl tajné dokumenty, zůstává záhadou
- Loupež století v Antverpách zosnoval protřelý Ital. Dohnal ho až salámový sendvič
- Loupež ve stínu mrakodrapů skončila zradou. Deset milionů dolarů se nikdy nenašlo
- Zločin jako umělecké dílo. Slavnou loupež obrazů neobjasnil ani tajemný dopis
- Lstiví Brazilci se maskovali za zahradníky. Do banky se prokopali dlouhým tunelem
- Britští staříci si chtěli přilepšit k důchodu. Zosnovali loupež, která uhranula svět
- Příběh krádeže Mony Lisy. Kníratý Ital se po slavné loupeži stal národním hrdinou
Profesionalita Růžových panterů se odráží i v provedení jednotlivých loupeží, jejich modus operandi se mění jen výjimečně. Před samotnou akcí využívají zejména pohledných žen, které v drahých róbách mapují klenotnictví, všímají si každého detailu a rozložení jednotlivých vitrín se šperky. Od standardní klientely jsou k nerozeznání. Na základě těchto informací tým připraví podrobný plán loupeže. Důležité je rovněž využití okolí. Jednu akci například naplánovali na dobu konání festivalu, aby se hluk ztratil ve hřmotu hudby. U jiné čerstvě natřeli jednu z laviček u klenotnictví, aby si na ni nemohl sednout náhodný kolemjdoucí, který by je mohl sledovat.
Samotná loupež se většinou odehrává podle stále stejného scénáře. Dobře oblečený muž v přestrojení vstoupí do klenotnictví a zařídí, aby se nedovřely dveře. Luxusní klenotnictví totiž zpravidla obsluhují jen jednoho zákazníka a dveře se automaticky uzamykají. Domnělý zákazník po chvíli prohlížení šperků vytasí zbraň, ve stejný okamžik dovnitř vtrhnou jeho komplicové a kladivem nebo palicí rozbijí vitríny, šperky nahází do batohů či tašek a dají se na útěk. Během několika minut odjíždí staršími vozy nebo na motorkách, které posléze spálí.
Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou
Růžoví panteři výjimečně volí i jinou taktiku. Autem nebo nákupními vozíky naloženými těžkým nákladem najedou do výlohy. Tak například loupili v ruce 2007 v Dubaji. Dvojice vozů značky Audi se tam proháněla přímo po nákupním centru. Po akci v nich lupiči odjeli, zbavili se jich v jedné ze zapadlých uliček. Průběh loupeže zaznamenaly i bezpečnostní kamery, jak je tomu ostatně při většině případů, kdy kradou.
Samostatnou kapitolou je přístup Růžových panterů k vězení. Z pobytu za mřížemi si většina nic moc nedělala. Dobrým příkladem je zadržení jednoho z nejvlivnějších členů skupiny Dragana Mikiće. Rodák z Bělehradu skončil v rukách policie po sérii loupeží ve Francii. V roce 2003 ho zadrželi v Albertville. Už při zatýkání měl podle zasahujících strážníků znuděný výraz, který říkal: "Jen mě zavřete, stejně vám uteču." Po jednom ze slyšení u soudu uprchl ostraze, po pěší honičce ho postřelili do nohy. První pokus o útěk nevyšel.
Úřady ho přesunuly do lépe zabezpečeného zařízení ve Villefranche-sur-Saône. Ani tam však dlouho nevydržel, jednoho odpoledne k vysoké stěně věznice přijela nenápadná dodávka, z ní se vysoukali tři muži a vytáhli žebříky, které opřeli o zeď. Jeden z nich vylezl nahoru tak, aby viděl do prostor věznice. V ruce měl samopal AK-47 a okamžitě začal pálit po dozorcích. Další z kompliců Mikiće přestříhal ostnatý drát. Mikić se dostal ven a od té doby ho nikdy nikdo neviděl. V roce 2008 byl v nepřítomnosti za loupeže spáchané na území Francie odsouzen na patnáct let.
S pepřovým sprejem pro náhrdelník za miliony
Pátého března 2004 se Růžoví panteři zapsali i do dějin Japonska, když si za cíl vybrali luxusní butik Le Supre-Diamant Couture de Maki v proslulé tokijské čtvrti Ginza. Genderově vyvážený tým sestával ze Srbů Djordje Rasoviće a Aleksandara Raduloviće, Srbky Snezany Panajotovićové a Skotky Dorothy Fasolaové. Zloději věděli, že v obchodě je uložen vzácný náhrdelník s honosným názvem Comtesse de Vendome. Nádherný šperk se 116 diamanty měl tehdy hodnotu 31 milionů dolarů.
Lupiči dorazili do Japonska s velkým předstihem v únoru 2004. Každý se ubytoval v jiném hotelu. Rasović a Panajotovićová cestovali pod falešnou identitou občanů České republiky. Na sklonku února Radulović poprvé navštívil luxusní butik. Angličtinou se silným srbským přízvukem se vetřel do přízně prodejců. Poprosil je, zda by se nemohl podívat do třetího patra, kde byl vystaven ikonický náhrdelník, který chránil pouze elektronický alarm a obyčejná skleněná krychle. Místo si vyfotil. O pár dní později se do obchodu vrátil spolu s Panajotovićovou. Předstírali, že jsou milenci a koupili si poměrně drahý náhrdelník a stříbrnou lžičku.
Pátého března krátce před polednem do butiku vstoupil Radulović a Rasović. Oba měli paruky a sluneční brýle, nemohl chybět ani deštník, v rukách tašku s logem šperkařské firmy Cartier. Jejich kolegyně sledovaly akci z nedaleké kavárny. Statní Srbové rychle vystoupali až do třetího patra, kde narazili na pracovníka butiku Ryju Takagiho. Radulović se před ním zastavil, vytáhl z kapsy papír a začal na něj něco psát. Takagi sklonil hlavu. Radulović ho uhodil a do očí mu nastříkal pepřový sprej. "Pak mě začal strkat směrem k toaletám a pořád mě mlátil po hlavě," vzpomíná Takagi. Lupič za ním zavřel dveře.
Takagi později vypověděl, že během umývání obličeje zaslechl zvuk rozbitého skla. Když z očí dostal poslední kapky pepřového spreje, byli lupiči pryč a s nimi i vzácný náhrdelník. Radulović a Rasović z místa činu odjeli na motorkách. Při pozdějším vyšetřování se ukázalo, že jejich další kroky vedly do Paříže, kam odcestovali na palubě letu Air France.
Do pár let skončili všichni lupiči za mřížemi. Radulović a Rasović u soudu tvrdili, že celou akci provedli na objednávku luxusního butiku, který se potýkal s finančními problémy. Od pojišťovny za ukradený náhrdelník inkasoval tučné odškodné. Růžoví panteři údajně měli dostat podíl sto tisíc dolarů a šperk nechali na smluveném místě. Soud na tuto teorii neslyšel. Náhrdelník se nikdy nenašel, patrně skončil rozebrán na jednotlivé diamanty.
Iluze o džentlmenských lupičích
Milutin Dacović má svou zločineckou kariéru dávno za sebou. Dnes provozuje malou italskou restauraci v Bělehradu. Vybudoval ji z peněz, které si vydělal podvody a loupežemi, když žil coby energický mladík v Itálii. Později zde fungoval jako kontakt pro kriminálníky a lupiče z Balkánu. I dnes někteří členové Růžových panterů zajdou do jeho restaurace na jídlo. "Mají moji podporu, nikdy bych je nechtěl přivést do problémů," svěřil se před lety jednomu z reportérů magazínu The New Yorker.
Dacović prozradil, že většina členů tohoto gangu dnes sídlí mimo Srbsko. Nový domov našli v Itálii, Francii, Belgii, Dánsku či Švýcarsku. Do vlasti se však pravidelně vracejí, když dostanou další zakázku. Čas od času skončí ve vězení na udání z nejvyššího vedení této zločinecké organizace. Když se policisté začnou o Růžové pantery zajímat až příliš, vedení jim dá tip na postradatelné lapky.
Stárnoucí Dacović se sympatiemi k lupičům netají. Má pro to své důvody. "Přináší to mojí vlasti peníze. Na rozdíl od těch samozvaných politických elit. Jakýkoliv podíl z jednotlivých akcí dostanou, a že je to vždy jen zlomek z hodnoty lupu, vezmou ho sem domů," popisuje. O tom, že mnohé z těchto peněz putují do jiných, mnohem drsnějších zločineckých struktur, však mlčí.
