Caernarfon/York - Možnost, že by si Skotové zvolili nezávislost, probudila v jiných částech Británie naděje. Doufají, že uvolnění svazku mezi Edinburghem a Londýnem posílí také jejich šance na vlastní vládu.
Nárůst podpory, které se před čtvrtečním referendem dostalo skotským nacionalistům, nepříjemně překvapil britské poslance. Narychlo proto předkládali návrh, aby mohli Skotové v budoucnu sami rozhodovat o některých ekonomických otázkách.
A právě to vzbudilo velkou pozornost v Manchesteru, Yorkshiru i Walesu.
Británie totiž zdaleka není jednotná. Po celé zemi se v uplynulých desetiletích prohloubila propast mezi velkými městy a venkovem.
Dělicí čára mezi severem a jihem země se vytvořila proto, že zpracovatelský a těžební průmysl na severu Británie a v centrální Anglii postupně upadal, zatímco Londýn a jihovýchodní oblasti - hlavně pokud jde o finanční sektor a média - vzkvétaly.
Mnozí britští voliči s hořkostí sledovali, jak se Londýn, ne nepodoben městskému státu, čím dál více odtrhává od zbytku Spojeného království. Nejenom ekonomicky, ale také kulturně.
Političtí analytici se teď shodují, že vláda ve Westminsteru ponechala rozsáhlé oblasti země napospas stagnaci. Tyto regiony totiž nemají moc a sílu diktovat svou vlastní politiku.
Britská města mohou jen doufat
"Zatímco globální společnosti, usilující o možnost investovat do metropolí po celém světě, mají ve všem volnou ruku, britská města jsou vydána napospas ústřední vládě a mohou jen doufat, že dostanou alespoň předem daný podíl z národního důchodu," stojí ve zprávě Komise pro rozvoj měst při Sdružení pro regionální studie, kterou sestavil tým ekonoma Jimyho O’Neila.
Spojené království má mezi zeměmi OECD jeden z nejvíce centralizovaných systémů veřejných financí.
Skotské referendum přichází po několikaleté hospodářské recesi. I to přimělo místní politiky a byznysmeny, aby požadovali větší regionální autonomii, potřebnou k nastartování nového růstu.
Yorkshire first
Osmačtyřicet procent Britů podporuje podle průzkumu, který společně provedly agentura ComRes a zpravodajský kanál ITV News, myšlenku, aby jednotlivá města a regiony v Anglii a Walesu získaly více pravomocí. Na prvním místě je Yorkshire.
V největším britském hrabství zahájil ekonomický analytik Richard Carter v srpnu kampaň pod názvem "Yorkshire First“ s cílem předat do rukou regionální administrativy rozhodování o tom, jak bude napříště nakládáno s daněmi zde vybranými.
Yorkshire má stejný počet obyvatel jako Skotsko a hrubý domácí produkt dvakrát vyšší, než je HDP Walesu. Přesto nemá ani zdaleka takovou autonomii jako Skotové a Velšané, argumentuje Carter.
"Je smutnou skutečností, že žijeme v zemi, kde se nalézá devět z deseti nejchudších oblastí na severu a západě Evropy. Pokud stávající struktury Spojeného království fungují tak skvěle, jak to, že Londýn vysává bohatství, vitalitu a energii z ostatních regionů?“ ptá se v článku umístěném na webové stránce hnutí Yorkshire First.
Osmačtyřicetiletý analytik pak vysvětluje: "Potřebujeme stát, který pracuje ve prospěch všech částí království. Nechceme, abychom stejnou diskusi, jakou nyní vedeme se Skoty, měli za sto let ohledně Yorkshiru či severních regionů, které si jednoho dne řeknou, že už toho bylo dost.“
Mnozí obyvatelé manchesterské aglomerace s ním souhlasí. Hrabství na severozápadě Anglie má více obyvatel než Severní Irsko a vyšší HDP než Wales. Tím se stává prvořadým kandidátem na získání regionálních pravomocí, tvrdí Phillip Blond, ředitel think tanku ResPublica.
Hlas Walesu
Blond v pondělí zveřejnil článek, v němž navrhuje, aby Manchester získal právo vybírat daně a měl větší kontrolu nad veřejnými výdaji, což by mohlo představovat "paradigma pro ekonomickou nezávislost anglických měst".
Dafydd Wigley, někdejší vůdce velšské nacionalistické strany Plaid Cymru, je zase přesvědčen, že případné vítězství organizátorů referenda ve Skotsku posílí jeho vlastní formaci.
Wales má svůj vlastní parlament, jeho hospodářství však utrpělo uzavřením mnoha podniků těžkého průmyslu a dolů, což oslabilo ambice získat větší ekonomickou samostatnost.
Velšskou nezávislost podporuje jen deset procent tamních voličů, podle Wigleyho však zůstává dlouhodobým cílem jeho strany. Plaid Cymru je přesvědčena, že by Wales měl podobně jako Skotsko získat více pravomocí při výběru daní a rozhodování o veřejných výdajích.
"Pokud existují snahy podporující federální či polofederální model, pak Wales a Severní Irsko budou očekávat, že získají podobná práva,“ tvrdí.
Jak daleko zajdeme?
Yorkshire, s prapory s bílou růží, i Manchester, pyšnící se svou ekonomikou a kulturou, definují společně s dalšími městy, jako jsou Liverpool a Newcastle, vlastní, silnou identitu. Právě ona pomáhá probouzet v jejich populaci touhu po větší autonomii.
Ne všechny části Británie jsou na tom ovšem stejně. Podpora místních administrativ leckde není tak silná, aby se to promítlo do požadavků po ekonomické nezávislosti.
Britská města si od roku 2000 mohou volit vlastní starosty, jen málokteré ale tuto možnost využilo. V roce 2012 rozhodovali občané jedenácti největších britských měst o tom, zda si starostu začnou volit. V devíti z těchto měst, včetně Manchesteru a Newcastlu, byla daná myšlenka zavržena.
Proč? Může za to například nedůvěra, již občané všeobecně chovají vůči politikům.
Britové s nevolí sledují, jak legislativci z veřejných rozpočtů sanují banky a zvyšují si své platy, zároveň ale prosazují rozpočtové škrty a úsporná opatření. Houfně proto bojkotovali nedávná regionální hlasování - zkrátka se nedomnívali, že by to přineslo kýženou změnu.
Odrazuje je i představa země rozparcelované na malé kousky – jen Yorkshire má 22 místních vlád.
