Praha/Kyjev - Strašák "hybridní války" obchází Evropou a ta si s ním zjevně neví rady. Rusko denně cílevědomě rozdmýchává nejtemnější emoce a hrubě manipuluje s fakty.
"Zatemňují dokonce mozek i vzdělaným lidem, takže v nich roste málo vídaná nenávist, pocit ohrožení, ale i důvěra k těm největším propagandistickým nesmyslům," říká Josef Pazderka v rozhovoru o účinnosti ruské propagandy.
Válka informací. Seriál
Aktuálně.cz se v novém seriálu pokouší přiblížit fungování médií a roli propagandy v současném Rusku. A vysvětlit, proč na ni Rusové tolik slyší.
Stalin byl dobrý manažer, Kyjev je zlo. Jak Rusy ovládly lži. Rozhovor s Galinou Timčenko
Slova, která zabíjí. Ruská státní média jsou vojenská zbraň. Rozhovor s Josefem Pazderkou
Kreml se od okupace 1968 nezměnil. Exkluzivní rozhovor s předním ruským novinářem Jevgenijem Kiseljovem.
Je děsivé nesmět věřit tomu, co vidíte. Rozhovor Aktuálně.cz s generálním ředitelem tiskové agentury Interfax-Ukrajina Oleksandrem Martynenkem.
Jako novinář a zpravodaj České televize se s ní setkal mnohokrát. "Drtivá většina Kremlem ovládaných TV kanálů a dalších médií přepnula do válečného stavu. Staly se z nich reálné zbraně v hybridní válce," varuje Pazderka.
Aktuálně.cz: Kdy to podle vás začalo? Okupací Krymu? Kdy se z anonymních zelených mužíčků stali jako zázrakem ruští vojáci vyznamenaní posléze prezidentem Putinem?
Josef Pazderka: Začalo to dávno před Krymem. Proto jeho anexe proběhla tak rychle a snadno. I proto má Vladimir Putin u ruské veřejnosti tak dominantní podporu. I proto spouští na východě Ukrajiny jiný druh intervence... Ničím jiným totiž podpora Moskvy proruským separatistů není. A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat.
Často se navíc opomíjí jiný fakt: ukrajinská krize je především silnou ruskou interní krizí skupiny lidí kolem Vladimira Putina, kteří si monopolizovali moc. Tihle lidé zareagovali na ukrajinské události velmi zkratově - takhle jednoduché to je.
Začalo to sice dávno před Krymem, avšak poprvé se to výrazně projevilo invazí Ruska na tento poloostrov a posléze i na východní Ukrajinu. Až s velkým zpožděním si pak i EU uvědomila, že chování Moskvy ohrožuje také evropskou bezpečnost.
A.cz: Dotýkají se tyto "dezinformační hry" i Česka?
Rozšířím ten termín o jedno slůvko: jedná se v pravém slova smyslu o "válečné dezinformační hry". A Česko je do nich vtaženo už dávno. V této hybridní válce se sice nestřílí, ale je neméně intenzivní a brutální jako válka, při které teče krev.
A.cz: O co v hybridní válce jde?
Například o zneužití médií. To je jeden z jejích hlavních cílů. Zneužitá média jsou tak používána k čistě vojenským útočným cílům.
Z médií a novinářů se stávají regulérní zbraně, takže přestávají plnit základní informační funkci. Tematicky se přitom vyrábějí informace, které znelidšťují našeho protivníka, takže máme právo vstoupit na jeho území, útočit a zabíjet.
Zneužitá média získala dnes v Rusku statut regulérní vojenské zbraně: posilují psychózu ohrožení lidí a současně rozsévají strach, gradují zmatek, zamlžují a klamou vlastní občany.
Cílem je samozřejmě i zmatení, znejistění protivníka polopravdami, ale i vyloženými lžemi. Nás to stále udivuje a vyvádí z míry, avšak ruská státní propaganda považuje tyto formy za regulérní součást boje.
V Rusku tomu navíc hraje do not i minimální zkušenost běžných lidí s Evropou, o které mají velmi povrchní znalosti. Ve vědomí lidí tak dodnes vládne spousta sovětských stereotypů o imperialismu, banderovcích a já nevím o čem všem ještě.
Stačí se těchto témat jen dotknout a jakákoliv další diskuse je nemožná. Tento mix vytváří velmi ničivou zbraň, kdy jsou lidé ochotni věřit i těm nejabsurdnějším zprávám o křižování dětí zaživa, jejich opékání v troubě, lidojedství... a tak bych mohl pokračovat.
A.cz: Promiňte, ale není to spíše k smíchu?
My se tomu možná v Česku smějeme, ale k smíchu to ani v nejmenším není. Můžeme se tomu smát, pohrdat tím, avšak nic nezměníme na tom, že jde o hodně drsnou realitu. Na velké množství Rusů to zkrátka zabírá.
Zmíněná zvěrstva na dětech jsou pouhým zábleskem mnohem sofistikovanějšího kolosu, který směřuje k různým příjemcům a podle situace se pružně proměňuje.
Jakkoliv jde o velmi závažný problém, neměli bychom na druhé straně podléhat strachu či panice. Musíme si jen uvědomit, že tahle propaganda funguje, jak a kým je řízená, jak působí na lidi a jak se lze vůči ní bránit. To je cesta, jak se nenechat zatlačit do pozice vystrašeného, do kouta zahnaného a bezbranného člověka, jenž nemá osud ve svých rukou.
Základní zbraň proti propagandě hybridní války jsou důvěryhodné zdroje a informace. I proto bychom měli mnohem více prověřovat, odkud informace pocházejí a nakolik je důvěryhodný jejich zdroj. Jinak naší lenosti či nepozornosti okamžitě využije druhá strana.
Všichni třeba víme, co se v Česku dělo kolem průjezdu konvojů amerických obrněnců. A třeba ruská státní televize to divákům naservírovala tak, že všichni Češi byli proti tomu.
Zhrzená a obležená pevnost
A.cz: Má to podobnost s druhoválečným Německem, kdy jeden z nejvzdělanějších a nejvyspělejších národů s nejhustší sítí špičkových univerzit a vědeckých pracovišť podlehl nacistické propagandě...
Já tyhle historické paralely nemám moc v lásce. Nejsou vždy na místě. Nicméně: každý kulturní národ - a zvláště ten velký - má slabá místa, nástrahy. A jedno z těch míst bývá statut zhrzené a obležené pevnosti, které nikdo zvenku nepřeje nic dobrého. To byl i případ nacistického Německa.
Vnitřní krize v Rusku, která se výrazně podepisuje na ukrajinském kolapsu, není ruská či neruská. I v Rusku žijí lidé, kteří si uvědomují, jak s nimi stát bezostyšně manipuluje, a brání se tomu. Jenomže je jich málo na to, aby rozjetou propagandistickou mašinu zastavili.
Nebavíme se tu o Rusech a zbytku světa, ale o hluboké ruské vnitřní krizi. A k té je vždy velmi rychlá a jednoduchá cesta, pokud se stát zbaví demokratických mechanismů.
Stále více Rusů je přesvědčeno, že demokracii k životu nepotřebují. Nepotřebují reálně fungující parlament se střetem názorů. V Rusku je ctěn především vůdce a jednotná linie. Samozřejmě že se to promítá i do médií či neziskových spolků. Polemické či opoziční názory jsou lehce vydávány za zahraniční spiknutí či nástroje někoho, kdo chce ovládnout Rusko.
Ve skutečnosti se tím ale likvidují mechanismy, které brzdí neomezenou moc - i nad médii, která se v hybridní válce, jak už jsem zmínil, mění v účinnou zbraň. Ruská státní média si tak nedrží od události distanc. Jdou vstříc státnímu zadání, šéfredaktoři se proto chodí radit do Kremlu a také toto jeho zadání do puntíku plní: všichni na Rusko útočí, Rusko je v obležení, takže se i média teď musí bránit. A je jedno, zda to dělají se zbraní v ruce, perem či televizní kamerou.
A.cz: A Rusům tento způsob vlády vyhovuje?
U moci jsou dnes v Moskvě lidé, kteří silně inklinují ke spikleneckým a konspiračním teoriím. Mentalitou zůstávají pracovníky tajných služeb, kteří se návyků bývalých špiónů a jejich vidění světa už asi nezbaví.
Dlouho jsem měl za to, že jde o dědictví Sovětského svazu či komunismu, které časem pomine. Jenomže model Ruska jako imperiální velmoci, která může beztrestně narušovat celistvost okolních zemí, je pro mnohé Rusy stále velmi přitažlivý.
Cíl: výroba uhranutých lidí
A.cz: Exprezident Václav Klaus nicméně říká, že Evropa by měla respektovat vývoj v Rusku.
Výroky Václava Klause je snad už zbytečné komentovat. Já vlastně ani nerozeznám jeho výroky od propagandy ruské státní televize. Někdy je dokonce lepší poslouchat státem ovládaná ruská média než Klausovy komentáře.
A Evropa? Ta si musí uvědomit, že cílem hybridní války na Ukrajině je i ona. Přestože na ni nedoléhá tak těžce jako na Ukrajinu.
Tato válka se k ní blíží skrze internet, sociální sítě... velmi širokou škálou forem. Jenomže my to stále podceňujeme. Nejsme dost obezřetní.
Existují desítky svědectví, že ruští vojáci operují na východní Ukrajině. Tyto informace popisují techniku, jednotky... avšak my pořád váháme nad tím, jak to vlastně je: jsou tam, či ne? A kdoví jak to je, když to Moskva popírá.
Z této naší polovičatosti, lenosti či hlouposti analyzovat pravdivé informace pak vznikají tragické chyby. Jako v případě sestřeleného malajsijského letadla MH17. Pokud bychom si řekli, přesněji pokud by si Unie řekla, že na východě Ukrajiny neprobíhá jen nějaká partyzánská lokální válka, ale regulérní mezinárodní konflikt, tak by byly mezinárodní lety okamžitě odkloněny a neumírali by lidé. Takhle jednoduché to ve skutečnosti je.
Ale znovu říkám: propagandistické finty hybridní války se netýkají jen Ruska. Prezident Putin je nicméně v tuto chvíli velmi umně využívá.
A.cz: Na jak velké množství lidí ruská státní propaganda formami hybridního konfliktu působí?
Asi na čtvrt miliardy lidí. Zejména na bývalé občany Sovětského svazu, na které má stále velký vliv.
Litevský ministr zahraničí mimochodem přiznává, že tahle každodenní propaganda doslova jedem otravuje nejenom vztahy Litvy s Ruskem, ale i vztahy litevské ruské menšiny a etnických Litevců. Mezi lidmi se tak nenávratně vytvářejí hluboké příkopy a bariéry, kdy už není možný jakýkoliv dialog, shoda či kompromis.
Zůstávají jen na smrt vyhrocené emoce, kdy lidé neposlouchají racionální argumenty. A právě tohle je na důsledcích hybridní války nejvíce nebezpečné. Sami Rusové mají pro tyto propagandou zpracované lidi přiléhavý název: zombirovannyje ljudi (uhranutí lidé).
A uhranutými se stávají pod brutálním vlivem ryze emocionálních zpráv o mučených, zohavených a zmučených lidech, z nichž byly vyňaty orgány, které byly bůhvíkam prodány. S tímhle vším se intenzivně pracuje, protože to v příjemcích zpráv zapíná přesně to, o co jejich výrobci usilují.
Novinář ruského opozičního listu Novaja gazeta Jevgenij Titov nedávno na Facebooku popsal setkání se svým otcem, který – stejně jako většina Rusů - dennodenně sleduje vysílání státních kanálů. Když přišla řeč na tragické události z Oděsy z května 2014 a syn se vyjádřil skepticky o reportážích státních kanálů, otec na něj údajně fyzicky zaútočil. "Můj milovaný táta, nejbližší člověk, se se mnou chtěl rvát. Nikdy jsem u něj neviděl takové červené oči, nenávistné, toužící po odplatě," říkal. Jevgenij vyšel ven a později mu otec zavolal s velkou omluvou. Prostě se nedokázal ovládnout poté, co dennodenně sledoval televizi.
A.cz: Lze mít tyhle uhranuté lidi pod kontrolou? Nemohou se nakonec obrátit proti samotné Moskvě?
Proč myslíte, že režim, jako je nyní ten v Rusku anebo ten, co panoval na Ukrajině za Viktora Janukovyče, je tak mimořádně nepřátelský vůči sebemenšímu náznaku disentu či odporu? Řeklo by se: proč Putinův režim nemilosrdně stíhá ojedinělé kritiky, když má ruský prezident osmdesátiprocentní podporu? Odpověď je jednoduchá: protože je vnitřně nejistý a je si vědom toho, jak lehce se mohou jeho zbraně obrátit proti němu.
A.cz: Jak se to může na východě Evropy podle vás vyvíjet dál?
Z dostupných prestižních analýz vyplývá, že interní ruská krize bude dále eskalovat a nabere i pod vlivem té ukrajinské velkou sílu. Jak to ale dopadne, to nevíme. Západ nemá moc šancí - a možná momentálně ani chuti - to ovlivnit. Nezbývá tedy nic jiného než se připravit na to, abychom katarzi této krize i její následky ustáli.
