Sasko společně s Durynskem a Bavorskem darovalo Česku 15 tisíc dávek vakcíny AstraZeneca a také rychlotesty. Co na to jako primátor saského města říkáte?
Pochopitelně se u nás najdou lidé, kteří to zkritizují, protože v Sasku sami s očkováním ještě nejsme úplně úspěšní. Ale je potřeba náš region vnímat bezpodmínečně jako jeden celek, a proto je podle mě ten dar důležitým signálem.
Pochopil byste, kdyby byli Němci na Čechy trochu naštvaní? Nejdřív jsme lehkovážně rušili opatření, nechali vymknout pandemii kontrole a teď přijímáme pomoc.
Nevím, jak je to u vás, ale když otevřu jakoukoliv sociální síť, vidím lidi, kteří se vztekají. A je jedno, jestli jsou to Češi, Němci, Poláci, nebo Angličani. Sám jsem občas naštvaný, ale ničemu to nepomůže. Když někdo udělá chybu, je určitě potřeba si to zpětně vyjasnit. Ale teď musíme porazit tuhle nemoc.
Sasko už dříve nabídlo převzít některé české pacienty s covidem-19 ve vážném stavu. Mohli by být léčeni i v žitavské nemocnici?
Já bych to uvítal, ale město o tom nerozhoduje, protože nemocnice je okresní. A spolupráci se nám zjevně nepodařilo dostatečně rozvinout.
Na české, nebo na německé straně?
Na obou. Není to tak dlouho, co měla potíže nemocnice v Rumburku, bylo to ještě před pandemií. Normálně by si člověk řekl, že můžeme něco podniknout společně s městem Ebersbach, které je asi pět minut daleko. Ale nešlo to. A teď v pandemii se situace, kdy by se hodila pomoc, opakuje znovu. V prosinci, když byla situace v Žitavě obzvlášť špatná, mi zavolal liberecký hejtman Martin Půta a nabídl pomoc. Jenže odpověď byla, že chybí potřebné smlouvy, právní základ. Je to velké zklamání a nikdy na to nezapomenu.
Zmínil jste minulý prosinec. Tehdy jsme i tady v Česku zaznamenali, že žitavské krematorium nezvládá kvůli velkému počtu obětí covidu-19. Jak to u vás vypadá teď?
Měli jsme ještě velmi těžký leden, mezitím ale ten nápor polevil - v krematoriu i nemocnici.
V Česku je mezitím situace vůbec nejhorší od začátku pandemie. Proč se podle vás vyvíjela tak odlišně?
Znovu a znovu se podivuji nad rozhodnutími české politiky. V březnu 2020 jste reagovali velmi rychle a tvrdě, všichni jsme byli ohromení. A dost dobře to zafungovalo. Jenže pak přišlo stejně překvapivě oznámení o rozvolňování. Všichni si pamatují ten obrázek lidí u stolu na Karlově mostě. Upřímně jsem trochu záviděl, byl to krásný pohled.
Všichni, kteří dělají politická rozhodnutí, musí vyvažovat mezi tím, co by podle jejich názoru bylo nezbytné, a tlakem, kterému čelí. Všichni chtějí znovu zpět normální život. Podle mě je to pak otázkou rozumu: jak moc člověk důvěřuje vědcům.
Je právě to z vašeho pohledu rozdíl mezi Německem a Českem?
Ne, to je mezinárodní otázka. Jak dobře člověk komunikuje, jak se dokáže tomu tlaku postavit. Protože ho využívají populisté. Jakmile se přiblíží nějaké volby - ve spolkové zemi, kraji nebo na národní úrovni -, je hned celá debata méně racionální.
Sasko bylo jednou z prvních spolkových zemí, kde se v půlce února plošně vrátily děti do škol. Jaké dopady to mělo? Máte už nějaká data?
Naše čísla jsou v tuto chvíli dost nejednoznačná. Přestala bohužel klesat a někde lehce stoupají. Učitelé ze základních škol a vychovatelky ze školek se už mohou nechat očkovat, osobně jsem ale k otevírání škol velmi kritický. Mezi situací před lockdownem (školy se v Německu zavřely v půlce prosince, pozn. red.) a dneškem se podle mě nijak zásadně nezměnila opatření proti šíření nákazy.
V Česku se měly školy taky otevírat tento týden, místo toho ale začal dost přísný lockdown. Zasahuje skoro do všech oblastí života, částečně i průmyslu. Co říkáte na to, co se u nás děje?
To je přesně to, čeho se bojíme: Česko ohlásí otevírání škol, hejtmani jsou silně proti, zároveň se rozvine hlasitá debata mezi veřejností - přesně tak je to i u nás, ačkoliv naštěstí nemáme tak zatížené zdravotnictví. Zástupci podnikatelů a průmyslu žádají rozvolňování, což je z ekonomického pohledu naprosto pochopitelné. Ale vidíme, co se stane, když si pandemii necháme vymknout z rukou. Já osobně jsem rozpolcený.
Co žádají zástupci německého průmyslu?
Navrhují, v jakých krocích by se mohlo postupně rozvolňovat. Třeba gastronomie nebo hotely mají jasnou představu, jak by se mohlo zajistit dodržování různých opatření. A v určitém bodě se člověk musí ptát, jestli je opravdu správná cesta všechno zakazovat.
Víte, jaký máte ve městě podíl britské nebo jihoafrické mutace?
Jsou tu, ale zatím nepřevažují.
Ptám se proto, jestli za takových okolností nemáte obavu cokoliv rozvolňovat. Je prokázané, že jsou mnohem nakažlivější.
Samozřejmě že si dělám starosti, ale o mě nejde. Otázka je, jaká ponechat pravidla a jak je komunikovat, aby je lidé dodržovali dobrovolně.
Jak toho chcete dosáhnout? Máte třeba nějakou kampaň?
Komunikovali jsme od začátku velmi otevřeně i v těžkých chvílích, kdy šlo o nemocnici a krematorium. Na našem webu překládáme nařízení do jednoduché němčiny. A já jsem občas nahrál videovzkaz pro občany. Upřímně mám ale pocit, že teď už tím člověk spíš polarizuje. Tak jsem v lednu přestal.
Máte pocit, že jste dospěli do bodu, ve kterém už to prostě nejde dál jinak než aspoň něco rozvolnit?
Bude důležité rozvolňovat ty oblasti života, ve kterých se dá dohlédnout, aby riziko nákazy nebylo příliš velké. Čeká nás dobré počasí, myslíte, že lidé zůstanou doma? V našem kraji, s naší krásnou přírodou a jezery? To se nestane.
Obava z už zmíněných mutací byla důvod, proč Německo v půlce února zavřelo hranice s Českem. Mělo by to tak zůstat nejméně do 17. března, ale nejspíš to bude déle. Jak tohle opatření zasáhlo Žitavu?
Bylo by asi těžké najít vůbec nějakou oblast, které se to nedotklo. Máme velkou část hranice města souběžnou se státní hranicí. Jsou samozřejmě lidé, kteří nemohou dojíždět za prací. Odsud se jezdilo do Čech za jídlem a za kulturou. V Německu máme takové rčení: Žitava, to je tam vzadu v rohu. Přesně tak se teď i cítíme.
