Antarktida - V letošním horkém a mimořádně suchém létě hasiči bojovali s ohněm na celé řadě míst na zeměkouli. Hořelo v Řecku, Švédsku, americké Kalifornii i Česku.
Práci mají ale také v Antarktidě, která je po většinu roku kompletně pokrytá ledem. Tamní hasičská jednotka čítající 55 mužů a žen vykonává všechny záchranářské práce jako jejich kolegové ve zbytku světa.
"'V Antarktidě může hořet?' Ustavičně dostávám tuhle otázku," říká pro britskou televizní stanici BBC Megan Bransonová, která v letech 2007 až 2010 strávila na ledovém kontinentu jako hasička a požární záchranářka celkem 24 měsíců. "Když jsem dokončila školu, hledala jsem nějaké dobrodružství… A samozřejmě práci," dodává mladá Američanka.
Stanice McMurdo, na které mají požárníci na jižním pólu svou základu, je v létě regulérním malým městečkem s populací čítající tisíc lidí. Za antarktické zimy však mohou teploty spadnout pod minus 50 stupňů Celsia. Záchranářům pak nepomáhají ani extrémní povětrnostní podmínky.
Bransonová vzpomíná, jak jednou z nejsložitějších operací, na nichž se podílela, byla rychlá pomoc turistovi, kterému na Nový rok selhalo srdce.
"Občas jsem mrzla"
Samotné požáry nejsou na ledovém kontinentu běžným jevem. V únoru 2012 začalo nicméně hořet ve strojovně brazilské výzkumné stanice Commandante Feraz na Ostrově krále Jiřího, ležícího poblíž Antarktického poloostrova.
Stanice byla při neštěstí, při němž zahynuli dva členové brazilského námořnictva, kompletně zničena. Mimo jiné kvůli špatnému počasí, které zabránilo příletu speciální protipožární jednotky, a omezeným možnostem hašení na místě.
Při hašení v Antarktidě musejí požárníci používat nemrznoucí kapaliny a v zimě počítat s extrémně nízkými teplotami. Aplikuje se překvapivě i voda, která se udržuje v tekutém stavu tím, že je potrubí vedeno přes běžící, zahřátý motor.
"Máte na sobě jako hasič jen základní vrstvu, protože polyester a podobné látky se vám v horku na těle roztopí. Takže jsem občas mrzla," přiznává Bransonová. "Určitě ale nechcete, aby vám zamrzl hasicí systém. Když máte v nádrži o objemu 1500 litrů namísto vody led, nikdo na základně vám za to nepoděkuje," dodává.
"Máte u toho spoustu těžké techniky, chemikálií, toxických látek a lidí… A lidé jsou náchylní k tomu, dělat chyby."
Mladá Američanka vzpomíná na hašení požáru na pásovém vozidle, které uvázlo mezi ledovými krami. Hrozilo, že oheň led roztopí a technika za desítky tisíc dolarů se potopí do moře. Bransonové a jejím kolegům se požár nakonec podařilo uhasit tím, že na vozidlo naházeli sníh.
4000 kilometrů od civilizace
Hasiči z jižního pólu mají podobně jako jejich kolegové jinde ve světě čtyřiadvacetihodinovou pohotovost a pak celý den volno, při kterém však musejí být k zastižení. Ke specifikům jejich práce patří dlouhá polární noc a stejně tak dlouhý polární den.
Ve svém volnu sledují filmy, hrají karetní hry nebo chodí do tělocvičny. Zvyknout si musejí i na omezené dodávky čerstvého ovoce a zeleniny.
"Nedostatek čerstvých potravin byl pro nás problém," vzpomíná Bransonová. "Někdy byste dali za banán, mrkev nebo jablko cokoli. Jedla jsem spoustu chleba."
Spojené státy a další země mají v oblasti Antarktidy několik desítek vědeckých stanic a polárních letišť a každý objekt musí být zajištěn proti případnému požáru.
Kromě hlavní základny McMurdo na Rossově ostrově, ležící přibližně 4000 kilometrů jižně od Nového Zélandu, udržují Spojené státy malé jednotky hasičů na Amundsenově a Scottově základně na jižním pólu a na řadě přistávacích ploch.
