Stačí pouhých dvacet sekund a houfnice je připravená k boji. "Cestou na palebné stanoviště zadáme souřadnice cíle, které máme, a počítač vše vypočítá. Pak stačí jen zaparkovat a za dvacet sekund jsme připraveni zahájit palbu," vysvětluje ukrajinský dělostřelec, jehož jednotka stroj využila na boj proti ruským jednotkám ve východním Doněcku.
Švédský minstr obrany Pal Jonson na začátku listopadu informoval o tom, že na Ukrajinu bylo dodáno osm samohybných houfnic Archer. Nyní agentura Reuters zveřejnila video, kde systém přímo v boji ukazují ukrajinští vojáci. "Získali jsme houfnici nedávno. Zatím jsme spokojeni. Opravdu na nás zapůsobila. Funguje bez problému. V bojích na Ukrajině se zatím tento systém používá úplně poprvé. To, jaká bude jeho budoucnost, závisí na tom, jak se osvědčí," doplnil Ruslan.
K hlavní přednosti švédských houfnic patří automatizace nabíjení během střelby, s čímž souvisí i malý počet lidí potřebných k obsluze. Posádka složená ze tří až čtyř lidí manipuluje s municí pouze jednou, a to při jejím nakládání do zásobníku. Poté po příjezdu do palebného postavení jen zadá souřadnice do palubního počítače a všechny další fáze, včetně nabíjení a střelby, provádí houfnice automaticky.
V závislosti na použité munici pak střely ráže 155 milimetrů dokážou zneškodnit nepřítele, který se nachází 40 až 60 kilometrů daleko. Při použití řízených střel Excalibur mohou zasáhnout cíle až ve vzdálenosti 70 kilometrů.
Houfnice také vynikají tím, že se dokážou obratně pohybovat v obtížném terénu. I díky výkonnému dieselovému motoru a kolovému podvozku mohou dosáhnout rychlosti až 70 kilometrů za hodinu, dojezd pak mají kolem 500 kilometrů. Vzhledem ke všem zmíněným vlastnostem se systémy Archer označují za nejrychlejší houfnice světa - dokážou totiž zničit cíl a zmizet ze své pozice ještě předtím, než je nepřítel odhalí.
Švédský výrobce navíc Archer navrhl tak, aby co nejvíce chránil jeho obsluhu. Posádka se v něm nachází v pancéřované kabině, odkud systém řídí. Pancéřování jí zajišťuje spolehlivou ochranu před palbou z ručních zbraní a střepinami projektilů. Podvozek navíc odolá výbuchu vysoce explozivní miny o hmotnosti až šest kilogramů.
Dělostřelecký systém začala vyvíjet švédská zbrojovka Bofors, v současnosti vystupující pod názvem BAE Systems, v polovině devadesátých let. Inženýři si tehdy vzali za cíl vylepšit vlastnosti polní houfnice FH-77. První modernizované zbraně FH77BW L52, známé jako Archer, pak obdržela švédská armáda v roce 2014.
Foltýn: Ruský medvěd se připlazil a žebral. Jenže Západ nemá vůli toho využít
