OCCRP tvrdí, že pomáhá investigativním novinářům vypátrat lidi, firmy a jejich propojení. Co konkrétně to znamená?
Naším hlavním cílem je, aby vlivní a mocní lidé takzvaně skládali účty. Aby se nevyhýbali zodpovědnosti. Snažíme se proto naším projektem propojovat novináře z celého světa, protože zločin je dnes samozřejmě mezinárodní záležitost, naprosto globalizovaná.
Žurnalistika s tím musí držet krok. Budujeme proto spolupráci investigativních reportérů napříč zeměmi, aby měli možnost výměny informací a přístup k informacím, které by třeba sami těžko získávali. A aby měli možnost dát si z různých zdrojů dohromady obraz o tom, co se děje.
Musíte tedy pracovat i s lidmi, kteří poskytují nějaké informace a dokumenty a přejí si zůstat v anonymitě. Mám na mysli například kauzu Panama Papers.
Většina našich zdrojů není anonymní. Jsou to lidé, kteří pracují v různých institucích - včetně státních - a dávají nám legálně informace, protože považují za důležité, abychom je měli. Upřímně, zdroje, které jsou anonymní nebo si přejí zůstat v anonymitě, mě vždy trochu znervózňují. Vždy je tam možnost, že takový člověk něco svým jednáním sleduje. Že chce zneužít toho, komu informace předává. Může mít svůj důvod, co a kdy chce, aby se dostalo na veřejnost.
Ale jak jinak se třeba dostat k informacím o účtech v daňových rájích?
Nutný je proces ověřování. Řekneme si: Dobře, máme nějaké dokumenty, nějaké informace například z firmy a nevíme přesně, kdo za únikem stojí. Musíme zjistit víc, abychom měli jistotu, že ty informace sedí. Že jsou součástí nějakého celku, že dávají smysl. Je třeba ale říci, že Panama Papers, které zmiňujete, byly mimořádným, netypickým případem. Mimořádně velkým únikem dat od anonymního zdroje.
Proč ale mluvím o ověřování - dva dny před francouzskými prezidentskými volbami v roce 2017 unikly ve Francii informace o Emmanuelu Macronovi o financování jeho volební kampaně. Někdo zveřejnil e-maily lidí z Macronova štábu. Ukázalo se ale, že některé dokumenty jsou dodatečně upravované. Nejsou pravé.
K nejznámějším projektům OCCRP patří odhalení praní špinavých peněz pocházejících z Ázerbájdžánu a Ruska. Projekty nazvané Ázerbájdžánský laundromat a Trojka laundromat. Jak ty kauzy začaly?
Na laundromatech jsou fascinující tři věci: Někde byl spáchán zločin. Někdo nelegálně získal peníze a připravil o ně ekonomiku určitého státu - v Ázerbájdžánu, Rusku nebo dalších zemích bývalého Sovětského svazu. Otázkou číslo dvě je, kam peníze jdou. A to většinou na účty v daňových rájích nebo prostě zemích, které jsou stabilní a kde je pro pachatele bezpečné je uložit.
Pak ale existuje někdo, kdo pomáhá tyto peníze využívat, vybírat a tak dále - kdo poskytuje tyto služby nebo způsob, jak pachatelé využívají legálních služeb, bankovního systému k nelegálnímu převedení peněz. To je ta část, na kterou se zaměřujeme. Začali jsme s prvními případy v roce 2014 a pozoruhodné je, jak neustále vyšší a vyšší jsou takto přesouvané částky.
Když pominu Rusko a země bývalého Sovětského svazu, velké peníze převádějí tímto způsobem do zahraničí latinskoamerické drogové kartely nebo třeba severokorejský režim.
Takže jste se zabývali i praním severokorejských peněz?
Nikdy jsme nic nezveřejnili, protože se nám nepodařilo to plně prokázat.
Předpokládám, že se setkáváte s výhrůžkami a zastrašováním…
Já osobně jsem se nesetkal přímo s vyhrožováním. Ale třeba moje ázerbájdžánská kolegyně Chadídža Ismailová čelí obrovskému tlaku a očerňování. Rok a půl ji zadržovali ve vazbě. Často čelíme hackerským útokům nebo blokování našich stránek v některých zemích. Když říkám často, tak myslím opravdu hodně často.
Na Twitteru se zastáváte Juliana Assange, zakladatele serveru WikiLeaks. Pokládáte jej za novináře?
Tím, co udělal například se zveřejněním některých informací a amerických diplomatických depeší o válce v Iráku, pomohl mnoha reportérům a obecně novinařině. Možná bych jeho aktivity nenazval standardně novinářskými, ale zaslouží si určitý vděk, protože hledal nové formy informování. Na druhé straně myslím, že neměl zveřejnit depeše jako celek, ale vybrat jen to, co je důležité.
Assange je kritizován za to, že jeho aktivity nápadně nahrávají Rusku. Například nezveřejnil nic, co by poškozovalo Kreml…
Ano, pravděpodobně byl i nástrojem ruské vlády. Zřejmě měl společný zájem s ruskými zpravodajskými službami na oslabení Hillary Clintonové před americkými prezidentskými volbami. Je samozřejmě špatné, když se stáváte hráčem v takové hře. Ale já to cítím tak, že je to prostě lidský komponent v takových situacích. Vezměte si, že strávil sedm let v jednom pokoji (na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, pozn. red.) a asi nelze od nikoho čekat, že za takových podmínek zůstane úplně příčetný.
