reklama
 
 

Bývalý agent CIA: Ruské tajné služby dělají obrovské chyby. Myslí si, že můžou cokoli

Aktualizováno 12. 4. 2019 9:54
Zatčení Juliana Assange | Video: Ruptly |  00:54
Zakladatel WikiLeaks Julian Assange, zatčený ve čtvrtek v Londýně, nikdy nezveřejnil nic, co by poškodilo Rusko, říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz John Sipher, bývalý šéf sekce CIA pro ruské operace. Muž, který v americké Ústřední zpravodajské službě pracoval 28 let, zároveň upozorňuje, že prezident Ruska Vladimir Putin vnímá politiku pouze optikou zpravodajských služeb, ze kterých vzešel. Sipher před pěti lety odešel do výslužby, v Praze se zúčastnil konference Stratcom Summit 2019, pořádané think-tankem Evropské hodnoty.

Skoro třicet let jste působil v CIA. Někteří lidé mají o práci v tajné službě představy možná trochu jako z filmové série Mission Impossible s Tomem Cruisem.

Řeknu vám jednu zajímavost. S mým bývalým kolegou ze CIA, jenž sloužil například v Berlíně, Iráku nebo Afghánistánu, jsem loni založil agenturu Spycraft Entertainment. Jednou z věcí, které chceme dělat, je poradenství hollywoodským režisérům, scenáristům, hercům. Zkrátka lidem, jako je Tom Cruise.

Rádi bychom přispěli k tomu, aby filmy byly realističtější a uvěřitelnější a více odpovídaly skutečnosti. Jinak samozřejmě práce ve zpravodajských službách je řekněme poněkud nudnější, než jak vypadá z některých filmů. Připomíná možná víc práci vás novinářů.

Jste specialistou na Rusko, kde jste i žil. Dnes mnozí o této zemi a jejích tajných službách mluví s obavami, bojí se jich. Ale zeptám se trochu jinak. Dělají i Rusové chyby?

Dělají. Dokonce obrovské. Podívejte se třeba na Vladimira Putina. Ruskou zahraniční politikou štve skoro každou bohatou zemi ve světě. Kreml nemá vlivné přátele a spojencem jsou jim země jako Venezuela nebo Sýrie. Putin a jeho lidé se snaží udržet u moci, jak nejdéle to jde, ale nemají žádnou dlouhodobou vizi rozvoje země, která by dávala smysl. Jejich zpravodajské služby se dopouštějí chyb kvůli přílišné agresivitě. Snaží se vypadat silně - že jsou všude, že mohou cokoliv.

Pak udělají věc, jakou byl zpackaně a lajdácky vypadající pokus o otravu bývalého agenta ruské vojenské rozvědky Sergeje Skripala ve Velké Británii. Ten čin byl samozřejmě vzkazem vlastním lidem, co se jim může stát, když budou spolupracovat s cizími zpravodajskými službami.

Mluvíte o zpackaném atentátu na Skripala. Ale dnes je asi pro jakoukoliv tajnou službu složitější provést operaci tak, aby nebyla s pomocí moderních technologií někým odhalena. Mám na mysli třeba práci, již provádí na základě satelitních dat analytická skupina Bellingcat, která pachatele v tomto případě identifikovala.

Samozřejmě že je to mnohem těžší. Když jsem začínal, měl jsem sadu falešných pasů i řidičských průkazů. Snadno jsem mohl měnit identitu. Prostor stále je, zpravodajské služby jen tak nevyhynou, ale v současnosti je mnohem těžší se vyhnout odhalení i kvůli kamerám, sociálním sítím, elektronickým datům. Můžete se někde objevit na záznamu kamer, natočeném řekněme třeba před dvěma lety, a někdo si to dá do souvislosti s jiným záběrem. Práce agentů je v tomto ohledu rozhodně mnohem složitější než dříve.

Často se porovnává současné Rusko s bývalým Sovětským svazem. Je ve sféře zpravodajských služeb mezi komunistickým státem a jeho současným nástupcem rozdíl?

Není příliš velký. V normálních zemích působí zpravodajské služby tak, aby pomáhaly politikům při rozhodování. Sovětský svaz byl jiný v tom, že tam tyto služby věnovaly mnoho energie působením problémů jiným zemím. Jejich podvracení, oslabování. Studená válka byla plná takových případů. Třeba rozšíření informace, že armáda USA vynalezla a rozšířila nemoc AIDS, byla sovětská dezinformace. Dnešní informace se díky sociálním sítím a internetu šíří ještě rychleji.

Jak známo, Vladimir Putin je bývalý agent sovětské KGB. Na zahraniční politiku i politiku jako celek hledí výhradně optikou tajných služeb. Ty v podstatě v Rusku suplují, co jinde dělají ministerstva zahraničí, obrany a některé další instituce. Například když zpravodajské služby řídí doping sportovců, je to prostě země, kde řídí a nárokují si řídit všechno.

Assange zveřejňoval tajné informace selektivně

Hovoříme spolu jen několik hodin poté, co britská policie v Londýně zatkla zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange. Na tamním ekvádorském velvyslanectví pobýval sedm let. Co soudíte o kritice na jeho adresu, že zveřejňoval informace selektivně a tak, aby nepoškodily Rusko? Byl do určité míry nástrojem v ruských rukách?

Myslím, že ano. Netvrdila to jen bývalá americká administrativa Baracka Obamy, ale i ta současná Donalda Trumpa. Jasně to říkal ministr zahraničí a předtím šéf CIA Mike Pompeo, který měl k dispozici informace od tajné služby. A to říkám jako člověk kritický k vládě současného prezidenta USA, který jej ani Pompea moc nemusí.

Máte z jeho zatčení radost?

Julian Assange přišel před lety s tím, že bude zveřejňovat informace, které měly zůstat utajené. Činil tak ale jen v případě demokratických zemí, kde je svoboda slova. V ostatních ne. Přiznám se, že za jeho zatčení jsem rád. Samozřejmě, pokud ho soud shledá nevinným, je třeba to respektovat.

Rusko nestačí na Západ ani Čínu

Proč je v Rusku tolik zakořeněné nepřátelství k Západu? Přesvědčení, že Západ je nepřítelem, nebezpečím a nemůže to být jinak?

Důvodů je víc - historických i kulturních. Rusko uvažuje tak, že když oslabí západní země, bude silnější. V historii bylo opakovaně vystaveno invazím a s tím souvisí určitý neustálý pocit nejistoty a ohrožení. Nestačí na Západ ekonomicky a ruské vedení to ví. Navíc se nevyrovná ani Číně, což je také zdrojem nervozity v Kremlu, ačkoliv jsou do jisté míry Spojené státy společným nepřítelem pro Rusko a Čínu.

Je možná skutečná spolupráce mezi tajnými službami Ruska a USA například v boji proti terorismu? Je toto pole, na kterém se zájmy obou zemí přece jen protínají?

Existuje každodenní výměna informací týkajících se terorismu mezi USA a Ruskem. Čili určitá spolupráce je. Jinou věcí je důvěra. Těžko ji můžete mít k někomu, pro koho jste zároveň nepřítel.

Jak se podle vás zpravodajské služby v budoucnu vypořádají s problémem předcházení teroristickým útokům, řekněme malých džihádistických skupin, které nejsou nikým řízené a vytvoří se třeba z několika lidí přímo v některé evropské zemi?

Džihádistické skupiny a organizace jsou uzavřené a je velmi těžké do nich proniknout. Největší problém ale je, že můžete zastavit lidi, kteří plánují útok, ale sami pro sebe si chystají únikovou cestu. V nějaké fázi je reálné, že se kontrarozvědka dostane takové akci na stopu. Ale když to plánují lidé, kteří jsou připraveni zemřít jako džihádističtí sebevrazi, je mnohem těžší takový plán objevit a skupinu zastavit.

Terorismus je jedna z největších výzev budoucnosti. A je to problém, se kterým se svět rozhodně bude potýkat dlouhou dobu. Džihádisté útočící na Západ jsou do jisté míry produktem sporu uvnitř islámu, islámského světa, muslimské komunity. Mezi šíitskými a sunnitskými muslimy. Mezi lidmi, kteří přijímají moderní svět, a naopak těmi, kteří chtějí islám zakonzervovat v minulosti a středověku. V tomto směru nejsem optimistou, že jde o rychle řešitelný problém.

Podívejte se na rozhovor DVTV: Lidé v Rusku nechtějí slyšet pravdu, televize zvítězila nad ledničkou

To, co říkají v televizi, je pravda, a co je v ledničce není důležité, starší generaci pravda nepřinesla štěstí, míní ruský novinář Dmitrij Muratov. | Video: Emma Smetana |  19:55

autor: Martin Novák | 12. 4. 2019 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama