Foy, který v roce 2019 působil jako šéf moskevské redakce Financial Times, vzpomíná, že ho s kolegou Lionelem Barberem Putin nechal pět hodin čekat. Až potom novináře v Kremlu přijal. Rozhovor se nakonec protáhl až do pozdních nočních hodin. "Když je Putin s někým v místnosti, neuvěřitelně se ovládá. Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne," popisuje zákulisí setkání s šéfem Kremlu, jehož za necelé dva týdny čekají prezidentské volby.
Putin za téměř 25 let své vlády zdecimoval opozici a nebude mít v hlasování sebemenší konkurenci. Represe jeho režimu ještě přitvrdily po invazi na Ukrajinu. I když ruský prezident rozhovory západním novinářům takřka neposkytuje, na začátku února udělal výjimku a v Kremlu se posadil tváří v tvář americkému konzervativnímu komentátorovi Tuckeru Carlsonovi. "Putin musel být po rozhovoru šťastný, protože věděl, že řekl přesně to, co říct chtěl, a nikdo ho nekonfrontoval," hodnotí Henry Foy, který nyní šéfuje bruselské redakci Financial Times.
Jak se vám vlastně v roce 2019, pět let po anexi Krymu, podařilo získat rozhovor s Vladimirem Putinem?
Snažili jsme se o to mnoho let. Oslovili jsme různé ruské představitele od velvyslance v Londýně až po úředníky v Kremlu. Využil jsem svého jmenování šéfem moskevské redakce Financial Times jako záminku k tomu, abych se obrátil na ruskou prezidentskou kancelář s novou žádostí o rozhovor. Jenže jsem věděl, že Putin poskytuje rozhovory zahraničním médiím pouze tehdy, když se chystá na zahraniční cestu. A obvykle hovoří s médiem ze země, kterou navštěvuje.
Do Velké Británie se ale po otravě dvojitého agenta Sergeje Skripala v anglickém Salisbury zjevně nechystal…
To skutečně nepřipadalo v úvahu, ale všiml jsem si, že se zúčastní zasedání G20 v japonské Ósace. A tak jsem Kremlu navrhl, aby před cestou na G20 promluvil pro skutečně mezinárodní noviny, což jsou ty naše. A oni souhlasili.
Jak na vás Putin působil?
Nechal nás pět hodin čekat. Rozhovor měl začít v šest hodin večer, ale nakonec nás Putin přijal až v jedenáct. Věděli jsme, že se to stane. On to prostě tak dělá, nechal čekat i papeže. Do Kremlu jsme dorazili kolem osmé hodiny, první dvě hodiny jsme čekali v hotelu.
Je nějaký důvod, proč nechává lidi tak dlouho čekat?
Když se ohlédnu zpět, sám sebe se ptám, jestli to byla nějaká hra anebo měl prostě moc práce a my jsme pro něj nebyli prioritou. Když sedíte tři hodiny a povídáte si s lidmi z ochranky a protokolu, jste čím dál unavenější a vyčerpanější. Celý rozhovor skončil až po půlnoci. Putin tradičně pracuje dlouho do noci. Vstává v poledne a chodí spát nad ránem, je na to zvyklý. Pro nás se z toho stala tak trochu hra na výdrž.
Henry Foy
Působí jako šéf bruselské kanceláře britského deníku Financial Times, vede zpravodajství o Evropské unii a řídí tým novinářů. Je také hlavním autorem oblíbeného newsletteru Europe Express, který vychází každý všední den.
Dříve pracoval v Moskvě a v roce 2019 společně se svým kolegou Lionelem Barberem vyzpovídal v rozhovoru ruského prezidenta Vladimira Putina. Působil také ve Varšavě a Londýně. Do Financial Times přišel v roce 2013 z agentury Reuters, pro kterou psal v Indii.
Deníku Aktuálně.cz poskytl rozhovor ve Štrasburku, kde sledoval vystoupení Julije Navalné před evropskými poslanci.
Jak Putin vystupuje?
Velkou část jeho komunikace tvoří řeč těla. Je podprůměrně vysoký, využívá svou fyzickou stránku a kontrolu nad svým tělem k tomu, aby vás zneklidnil.
Co tím myslíte?
Běžně děláme spoustu věcí mimovolně. Například, když s vámi teď mluvím, hýbu rukou a tak podobně. Uklidňuje nás to. Putin nic z toho nedělá. Když je s někým v místnosti, neuvěřitelně se ovládá. Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne. Chtěli jsme mu to nějak vrátit a taky ho alespoň trochu zneklidnit, aby se necítil, že má tolik navrch. A tak můj kolega Lionel Barber, se kterým jsem tam byl, vymyslel něco chytrého, co jsme si nacvičili ještě předtím, než jsme přijeli do Kremlu.
Co to bylo?
Začali jsme s Putinem mluvit německy (V 80. letech působil jako agent KGB v Drážďanech a umí německy - pozn. red.). A výsledek byl velmi zajímavý, prolomili jsme tím ledy. Navíc to byl jazyk, který většina lidí kolem nás neovládala, a on na to nebyl připraven. Vtipkovali jsme, ale byl to nenápadný způsob, jak mu říct: ano, jsme tady a nebudeme vám to usnadňovat. V momentě, kdy se zapnuly kamery, Putin přešel rovnou do ruštiny.
Když srovnáte Putinovo vystupování v roce 2019 s tím dnešním, spatřujete nějaké rozdíly?
Pandemie Vladimira Putina očividně změnila. Hodně se o tom píše a spekuluje. Putin bere své zdraví velmi vážně a stejně tak přistupoval ke koronaviru. Prakticky úplně se izoloval.
Teď víme, že lidé, s nimiž tehdy trávil čas, ovlivnili jeho myšlení v řadě otázek, včetně Ukrajiny, což přispělo k jeho rozhodnutí o invazi v únoru 2022. Odřízl se od vnějšího světa, od kritických hlasů. Teď je naprosto jasně vidět, jak chce mnohem víc kontrolovat informace, které proudí z Ruska, a jak je mnohem více pravděpodobné, že dá rozhovor pouze tomu, o kom ví, že nebude jeho rozhodnutí zpochybňovat.
Takže vás asi nepřekvapilo, že poskytl rozhovor právě pravicovému americkému politickému komentátorovi Tuckeru Carlsonovi.
Samozřejmě, že ne. Ten rozhovor byl spíše obrazem Vladimira Putina. Ruský prezident tam nebyl z toho důvodu, aby s ním Carlson dělal rozhovor, ale prostě proto, aby pověděl sérii monologů americkému pravicovému publiku. Také mě nepřekvapilo, že strávil první půlhodinu poučováním Carlsona o ruské historii.
Myslíte si, že Putin skutečně věří tomu, co říká, nebo záměrně překrucuje fakta tak, jak se mu to zrovna hodí?
Nepochybně je překrucuje. Pokud jste v čele země 24 let, pravděpodobně ztratíte určitou schopnost sebekritiky. V Putinově případě navíc vidíme, že si takzvaně "vytvořil názor na jasně daná fakta". Stačí se podívat, co si myslí o dějinách Ukrajiny a ukrajinské národní identitě. Řekněte mi, kdo si dnes vezme Putina stranou a řekne mu "Vladimire Vladimiroviči, myslím, že jste to celé pochopil špatně". Do války šel na základě faktů, o nichž byl přesvědčen, že jsou pravdivé. Ale nebyly a nejsou.
Můžete to rozvést?
Masivně přecenil sílu ruské armády a naopak podcenil Ukrajince. Věřil informacím, které se ukázaly jako nepravdivé. Své rozhodnutí jít do války založil na té nejvíce destruktivní lži pro Rusko - že se západní podpora Ukrajiny zlomí.
Můj předpoklad je takový, že Putinovi velvyslanci v západních zemích mu řekli, že tyto státy budou mít mezi sebou spory a nebudou schopné zaujmout jednotnou pozici. Jeho kolegové v tajné službě FSB a poradci v Kremlu mu asi řekli totéž. A mýlili se. Západ byl mnohem silnější, než všichni předpovídali. Kdyby to Putin věděl, možná by si invazi rozmyslel.
Takže reakce Západu předčila vaše očekávání?
Ano. Nečekal jsem to, ale zjevně to nestačí. Ukrajina by od nás potřebovala mnohem rychlejší přístup a ostřejší rozhodování.
Kdybyste měl příležitost mluvit s Putinem dnes, využil byste ji?
Jistě. Měli bychom mu položit důležité otázky týkající se budoucnosti Ukrajiny, jeho budoucích záměrů s Ruskem a osudu lidí, jako je můj přítel Evan Gershkovich (Americký novinář listu The Wall Street Journal, který je od března 2023 v Rusku vězněn kvůli údajné špionáži - pozn. red.). Hráli jsme ve stejném sportovním týmu, dvakrát týdně jsem ho vozil na tréninky. On je ale silný, takže věříme, že to zvládne. Musíme věřit.
Co řekl Putin v roce 2019 v rozhovoru pro Financial Times
Kreml britským novinářům z Financial Times rozhovor s Vladimirem Putinem potvrdil v době, kdy se vztahy mezi Londýnem a Moskvou ocitly na bodu mrazu v souvislosti s otravou ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala v anglickém Salisbury. "Vlastizrada je nejtěžší možný zločin a zrádci musí být potrestáni," řekl tehdy v interview Putin a tvrdil, že neexistují důkazy, které by Rusko z atentátu usvědčily.
Ruský prezident také kritizoval evropský liberalismus. "Jedná se o přežitek, veřejnost se už dávno obrátila proti imigraci, otevřeným hranicím a multikulturalismu. Liberálové nemohou jednoduše nikomu nic diktovat, stejně jako se o to pokoušeli v posledních desetiletích," prohlásil šéf Kremlu.
Vyjádřil i obavy z hrozby obnovení závodů v jaderném zbrojení mezi USA a Ruskem. "Studená válka byla špatná věc. Ale existovala alespoň nějaká pravidla, která všichni účastníci mezinárodní komunikace více či méně dodržovali nebo se snažili dodržovat. Nyní se zdá, že žádná pravidla neexistují," upozornil.
