Na Floridské univerzitě studujete kůrovce. Tady v Česku mluvíme o kůrovcové kalamitě, jak velký problém představuje kůrovec v USA? A jak se tam řeší?
V Česku není kůrovcová kalamita, tady je smrková kalamita. Kůrovec je jen symptom klimatické změny a přehuštěného smrkového lesa. Lidé říkají, že kůrovec sežere les. Ale to není pravda, kůrovec sežere jenom smrk. Les se skládá i z podhoubí, mrtvého dřeva, zvířat a podobně. Všichni tihle si oddechnou, když smrk zmizí.
Kůrovec rozhodně není jen český problém. Od Japonska přes Čínu, Rusko, Evropu až po Spojené státy a Kanadu se všude děje ta samá věc. Lidé tam nasázeli stromy na husto a do lokalit, kam nepatří. V Japonsku a Koreji jsou to třeba duby, které normálně rostou na horách, ale po válce je lidé nasázeli do nížin. Mají tam krásné dubové porosty, ale rozmnožil se jim tam jejich místní druh kůrovce, který ty duby ničí.
Největší kůrovcová kalamita na světě je ale dneska pravděpodobně v Rusku. Moc se o tom nemluví, prakticky ji nikdo nestuduje, ale komunikace s Ruskem je zvláštní a je to asi znakem něčeho hlubšího. Každopádně tam mají kůrovce na jedli, původem je z východního Ruska a Číny, ale člověk ho transsibiřskou magistrálou dotáhl až k Moskvě. Likviduje starodávné jedlové porosty, místo nichž tam roste bříza a tráva.
Takže má každá oblast na světě svého kůrovce. Kolik druhů tohoto brouka vlastně existuje?
Kůrovců je na světě něco přes šest tisíc. Ale naprostá většina z nich jsou hodní členové ekosystému a vůbec je nezajímají živé stromy. Některé druhy žijí v semenech, některé v trávě, v břečťanu. V Česku jich žije asi 130 druhů a jsou to docela hezcí brouci. Z dálky vypadají sice trochu jako myší hovínka, ale pod mikroskopem jsou vidět fantasmagorická tykadla, vlasy, mají takové šílené účesy. Mají roztodivné zadečky, jsou úžasní.
Kdo je Jiří Hulcr?
Lesní entomolog Jiří Hulcr působí na Floridské univerzitě, kde vede laboratoř na výzkum kůrovců. V Česku je na roční návštěvě na Mikrobiologickém ústavu v Praze a provádí výzkum po kůrovcové kalamitě na Šumavě. Po studiích pracoval například na Papui Nové Guinei, několik posledních let žije a kůrovcům se věnuje v USA.
Kůrovci spolu komunikují tak, že v tunelech pod kůrou do sebe narážejí. Sameček má většinou nějakou šílenost na zadku a samička má zase na hlavě tykadélka a vlasy. Sameček sedí v díře a vábí samičku vylučováním feromonů. Samička to ucítí a přijde a začne do něj ťukat tykadélky, nabourá ho hlavičkou, ťuká do něj, lechtá ho, a když to funguje, sameček jí pustí do té své díry a je to. Jsou to krásné námluvy, dělají u toho dokonce i různé zvuky. Některé druhy dokážou vyluzovat i několik druhů zvuků, většinou ale dva: zvuk pro námluvy a zvuk obrany, někdy i třetí, agresivní zvuk.
Před čím se brání? Jakého mají kůrovci nepřítele?
Hlavně sami sebe. Největší problém kůrovce je další kůrovec. Mají i dva typy feromonů, ten druhý odpuzuje ostatní kůrovce. Ve chvíli, kdy sameček kůrovce ví, že strom umírá a on má dost samiček, začne vypouštět druhý typ feromonu jako takovou stopku, aby tam už další brouci nelétali. Když je takových spokojených samečků na stromě víc, tak začne vonět úplně jinak, pro kůrovce už není atraktivní - páchne jim.
To zní, že jsou kůrovci poměrně inteligentní a organizovaní brouci. Jak se proti něčemu takovému můžeme bránit?
My se ale nemusíme bránit, my musíme jen pěstovat správné lesy. Naprostá většina kůrovců kolonizuje uhynulé dřevo a napomáhá jeho rozpadu. Jen lýkožrout smrkový je u nás problém. Ani ten ale nelétá na zdravé smrky, jen na ty oslabené.
Bránit se kůrovci dá jedině tím, že porozumíme našim ekosystémům a budeme sledovat předpovědi místního klimatu. Musíme si uvědomit, jaké stromy budou růst v našem klimatu za 30 až 50 let. To je zásadní poslání moderního lesnictví. Nemůžeme dělat to, co dělali naši dědové, ale musíme plánovat dopředu.
Jak se liší přístup k lesům v USA oproti Česku?
V USA mají k přírodě takový dvojaký vztah. Pokud je to soukromá půda a slouží k vydělávání peněz, vlastník si tam může dělat, co chce, a nikdo to příliš neřeší. Komerční lesnictví je tam mnohem intenzivnější než u nás. Já pracuju na Floridě, věděla byste, jaká rostlina je tam nejvíce výdělečná? Člověk by si tipl pomeranče, citrusy nebo další ovoce, ale to se vůbec nedá srovnat se dřevem. Je to borovice. Přirozeně tam patří, ale roste na plantážích. Proto je sever Floridy tak zelený.
Jak takové plantáže vypadají, jsou podobné těm smrkovým, které známe z české krajiny?
Moc ne. O tyhle komerční lesy se tam starají tak, že se nejdříve zorá půda, pohnojí se, zasadí se jeden strom vedle druhého, postříká se to proti škůdcům a plevelu. Ty borovice jsou vyšlechtěné, aby rostly co nejrychleji a souměrně. Je to intenzivní zemědělství.
Většinou jsou tyhle plantáže soukromé a oplocené. Tady v Česku mají lidé mnohem větší přístup ke krajině než třeba na Floridě.
Přírodu ničíme tím, že je nám ukradená
Myslíte, že Češi mají díky tomu blíž k přírodě než třeba Američané?
Nesrovnatelně. Třeba ve vztahu k hmyzu jsme jedna z nejlepších zemí na světě. Zrovna moje manželka je teď tady na rok na Přírodovědecké fakultě, kde se zabývá didaktikou. Studuje, jak je to možné, že v Česku je tolik dobrých entomologů. Protože my produkujeme spoustu dobrých vědců. Podle mě je to součástí kultury, všichni tady čteme Ferdu Mravence, máme hmyz ve večerníčkách, ve škole snad pořád ještě děti chodí do lesa a prohlížejí si mravence.
Projevuje se to podle vás v tom, jak se lidé pak k přírodě chovají?
No minimálně do té přírody chtějí chodit. To je hrozně důležité. Když řekneme lidem, že do přírody nesmí, protože je svatá, přestanou tam chodit. Pak ji ale nebudou víc respektovat. Stane se to, že na ni zapomenou. A to se děje v západním světě.
Planeta v nouzi. Klimatický speciál Aktuálně.cz
Vedro ve městech, prázdné studny nebo vykácené lesy. Klimatické změny výrazně zasahují do života nás všech. Tvrdá fakta jasně ukazují, že planeta se kvůli vypouštění skleníkových plynů ohřívá a mění. Co se vlastně přesně děje? Jak se globální krize, ve které jsme se ocitli, projevuje v Česku i zahraničí a jaké bude mít následky?
Deník Aktuálně.cz připravil velký speciál věnovaný změně klimatu, ve kterém postupně zveřejňuje reportáže, rozhovory s odborníky i inovativně zpracované videa nebo interaktivní grafiky. Dejte o nich vědět pod hashtagem #PALINASKLIMA.
Děkujeme za podporu organizaci Člověk v tísni. Její dokument Krajina v tísni můžete zhlédnout ZDE.
Projekt vznikl za podpory 
V první části velké grafiky se dozvíte, jak a proč se planeta postupně otepluje:
V druhé části velké grafiky jsme se zaměřili na dopad klimatických změn na naši planetu:
Do speciálu Planeta v nouzi se zapojily významné osobnosti. Jejich videa naleznete zde:
- Chováme se jako kapři, kteří si vypustí rybník. Věřte klimatologům, apeluje Svěrák
- Situace s klimatem je kritická. Dochází nám čas, ale ne naděje, naléhá Koukalová
- Nezapomínejme na klimatickou krizi. Musíme snížit emise, říká šéf E.ON Záklasník
- Dopady klimatické krize vidíme všude. V sázce jsou naše životy, apeluje Witowská
- Vědec Pithart upozorňuje na nebezpečí oteplování. Berme klimatické změny vážně, říká
- Tradiční česká zima může zmizet. Ale jsme schopni to změnit, vyzývá Jan Svěrák
- Šéf českého Vodafonu vyzývá k boji s klimatickými změnami. Je čas jednat, upozorňuje
- V jakém stavu předáme planetu našim dětem? Zamysleme se nad sebou, apeluje Drábová
- Pojďme dostat klimatickou změnu pod kontrolu. Dáme to, burcuje Dominik Hašek
- Zastavme globální oteplování. Pořád ještě máme čas, vyzývá šéf banky Moneta Spurný
- Berme klimatickou krizi vážně. Pojďte do toho s námi, vyzývá Martin Veselovský
- V atmosféře je nejvíc CO2 za poslední 4 miliony let. To není sranda, varuje Tolasz
- Nerudová varuje před rozpadem ekosystémů: Situace je vážná, ale můžeme to změnit
Dále jsme napsali:
- Jak mizí divočina: Sir Attenborough ukazuje, že k úpadku stačil jeden lidský život
- Kvůli pandemii je v přírodě mnohem víc odpadků, říká organizátor akce Ukliďme Česko
- Zelené střechy i nádrže na vodu. Brno ukazuje, jak stavět v době klimatické změny
- Příroda nachystala apokalyptický konec léta. Přinášíme novinky o klimatu
- Kůrovec je úžasný tvor. Nemusíme se ho bát, stačí pěstovat správné lesy, říká vědec
- Fotky trpících koalů nefungují. Klimatu pomůžou pozitivní příklady, říká psycholog
- Drancování přírody způsobí další pandemie, varuje přední britský expert
- V tomto lese vám hned nateče do bot. V Krkonoších obnovují mokřady, bojují se suchem
- Foto: Když to v lese čvachtá. Rašeliniště v Krkonoších zadržují vodu jako houba
- V Chrudimi se naučili vážit si vody. Obnovují náhony i tůně, staví vsakovací plochy
- Do 100 let vyhynou lední medvědi a stovky druhů ryb
- Biokosmetika pro surfaře i zelené Brno. Ekosoutěž E.ON Energy Globe zná své finalisty
Neprospělo by trochu přírodě, kdyby na ni lidé zapomněli?
Myslím si, že ne, protože národní parky pak ztratí jakýkoliv politický kapitál. O velké části krajiny se rozhoduje ve vysoké politice. Když národní park nemá podporu veřejnosti, tak je hrozně jednoduché tam povolit stavbu. Já si myslím, že jediný způsob, jak do budoucna přírodu chránit, je umožnit našim dětem, aby si k ní vytvořily vztah a třeba si tam i chytily tu žábu, pulce, brouka nebo natrhaly kytky.
My jsme vlastně ztratili naprostou většinu přírody, která tady původně byla. Můžeme mluvit o motýlech, kterých bylo všude spousta, nebo o rybnících plných žab. A to není tím, že bychom je všechny pochytali, ale tím, jak se celkově chováme ke krajině - že je nám ukradená. Naším zapomněním a ztraceným zájmem jí nejvíc ubližujeme.
Na druhou stranu se ale stále častěji řeší, že se mnoho návštěvníků národních parků v přírodě neumí chovat. Chodí mimo stezky a třeba na Sněžce nenávratně poškodili tamní ekosystém.
Obávám se, že když přírodu před lidmi uzavřeme, tak výsledkem nebude větší ukázněnost mezi turisty, nýbrž apatie.
Mám rád, když moje děti trhají kytky a chytají brouky a chovají je ve sklenicích. Protože to je asi jediný způsob, jak si k tomu vybudují vřelý vztah. Já jsem jako malé dítě umučil tolik hmyzu! Myslím si, že mé děti za každou utrženou kytku a za každého chyceného pulce jich zachrání tisíc, až budou dospělí a budou mít přírodu jako součást svého hodnotového žebříčku. Za to, že jednou vyplaší tetřívka, jich později zachrání celou populaci, protože to setkání bylo nezapomenutelný posvátný zážitek.
V USA je to vidět na tom, že nejdůležitější skupinou lidí, kteří chrání přírodu, nejsou ochranáři, a už vůbec ne vědci, ale lovci a rybáři. Tedy lidé, kteří v přírodě strávili dětství a chtějí mít pořád kam jezdit na kachny a na ryby. Ostatně i zakladatel systému amerických národních parků, revoluční pro ochranu přírody v Americe a inspirace pro celý svět, byl prezident Roosevelt - vášnivý lovec.
V Česku je kůrovec velké téma. Velká část veřejnosti vnímá s nelibostí, že přichází o smrkové lesy, na které je zvyklá. Přirozená obnova vypadá úplně jinak než uklizený a prostorný smrkový les, kam se dá pohodlně chodit na houby.
To je pravda, v USA se striktně odděluje komerční les od přírody. V přírodě není důležité, jak velké rostou stromy, jestli je tam mýtina a podobně. Bezlesí je totiž strašně důležitá součást lesa.
Dokážete říct, jak dlouho žije les? Přece navěky. Taková ta naše představa, že žije zhruba 60 let a pak se vysází nový, je tak 200 let stará. S fungováním přírody nemá nic společného.
Proto je podle mě důležité umět se rozhodnout, jaký les slouží k jakému účelu. I na Vysočině je takový mix vlastníků, ne každý les má sloužit k hospodářským účelům, máte i víceúčelové lesy. V národním parku také máte tři různé zóny. Je důležité, aby lidé respektovali, že v některých lesích se pěstují stromy a v některých je zkrátka jenom příroda. Ať si v těch soukromých lesích dělají, co chtějí, ať si tam klidně zase sázejí smrk, když si myslí, že jim tam poroste. Jenže on jim tam neporoste. Když máme ale chráněnou oblast, chraňme tedy celou tu oblast, ne jen ten smrk.
Zvládají Američané kůrovce podle vás lépe než my?
Myslím si, že ne. Akorát je to větší země. Ale Česko je výjimečná země tím, že lidé tu mají přírodu rádi a mají k ní blízko. Nedávno jsem jel autobusem a seděla vedle mě holčička, které lezl mravenec po ruce. Ona ho pozorovala a hrála si s ním. Ve většině amerických měst mají lidé z hmyzu strach a hnusí se jim. Nebo jsem potkal dva takové drsné chlápky v kožených bundách, jak si ukazovali houby v košíku. To mi přijde fascinující. Ve Spojených státech chodí mnohem méně lidí do přírody.
Navíc v USA o kůrovci veřejnost v podstatě nemluví, zatímco tady je to obrovské téma, protože Češi mají lesy rádi.
