V tomto lese vám hned nateče do bot. V Krkonoších obnovují mokřady, bojují se suchem

Foto. Když to v lese čvachtá. Rašeliniště v Krkonoších zadržují vodu jako houba
Dřevěné přehrážky mají za úkol zadržet vodu v korytech, která byla původně vyhloubena proto, aby se smrkové lesy odvodnily.
V podmáčené krajině se špatně pěstoval hospodářský les, proto lidé přistoupili k odvodnění. Teď se ale v chráněných zónách Krkonošského národního parku dřevo netěží a voda se může začít vracet.
Procházet se tu moc nedá, každým krokem se člověk boří do bláta a rašeliniště.
V době rostoucího sucha je ale zadržování vody v krajině důležité. Rašelina nasákne vodu jako houba.
Foto: Aktuálně.cz
Simona Fendrychová Simona Fendrychová
27. 7. 2020 14:04
V tomhle lese není moc příjemné se procházet. Půda je podmáčená, boty se tu boří až dvacet centimetrů do vody ukryté pod zeleným porostem. Pod nohama to čvachtá a měkne, i padlý kmen stromu se po sešlápnutí promáčkne a vyteče z něj voda. V Krkonoších by tak mělo vypadat dva a půl tisíce hektarů lesa.

Alespoň tak je velká plocha, kterou správa Krkonošského národního parku (KRNAP) nechává zmapovat. Hledá místa, která lidé v minulosti odvodnili a na nichž se budou dál obnovovat původní rašeliniště a mokřady.

"Vracíme vodu do krajiny," říká náměstek ředitele KRNAP Václav Jansa, který má na starosti péči o národní park. Prochází kolem potůčků nebo příkopů u Tetřevího vrchu, které jsou pravidelně přehrazené kládami, aby v nich stála voda. Ta má typickou hnědou, rašelinovou barvu a kapilárami a vzlínáním se vsakuje do okolní půdy.

"Ještě loni byl ten porost suchý, na zemi bylo suché jehličí," popisuje. Stačilo, aby v posledních měsících pršelo a spodní voda se doplnila tak, že teď je všude kolem tmavá mokrá půda nebo vlhký zelený porost. A to jen díky přehrádkám, které brání tomu, aby se voda odplavila pryč.

Suchou nohou tu člověk neprojde, ale přesně takto vypadaly původní smrčiny, které rostly na rašeliništích a podmáčené půdě, než je začali lidé odvodňovat.

Odvodňovací příkopy se stavěly proto, aby lidé mohli v lesích hospodařit. Když se vytěžilo dřevo, bylo kvůli vysoké hladině spodní vody problematické znovu vysázet smrky. Ty navíc v mokré půdě rostly pomalu, křivě a byly náchylné k vývratu. Z hospodářského hlediska to nebylo vůbec výhodné.

Stromy jako pumpy na vodu

"Les a vlastně každý strom funguje jako pumpa," vysvětluje Jansa. "Trošku snižuje hladinu spodní vody. Ve chvíli, kdy porost vytěžíte, hladina vody zase stoupne. Aby se vůbec mohlo zalesňovat a pěstovat hospodářské lesy, tak se voda musela z některých lokalit odvádět." 

Jenže odvodňování vedlo k tomu, že dnes jsou lesy suché, a když hodně zaprší, voda se okamžitě odplaví do okolních potoků. Když jsou jarní deště vydatné, proudy vody v nižších polohách a v podhůří zesílí a potoky a řeky hrozí rozlitím a povodněmi. Stavění přehrážek a obnova rašelinišť má tak hned dvě výhody: zadrží v krajině potřebnou vodu a sníží riziko, které pro okolní vesnice a města představují vlivem klimatických změn stále častější přívalové deště. 

Teď se v chráněných zónách národního parku už dřevo netěží. Obnova původních rašelinišť v KRNAP probíhá od roku 2010. Za první čtyři roky se podařilo postavit 600 přehrážek. Některé v sobě mají netkané textilie, ty menší jsou těsněné jenom hlínou.

Vytvářejí síť jakýchsi příkopů naplněných vodou, které v ideálním případě časem zarostou. V některých z nich leží pohozené klády, protože všechno, co ve vodě plave, zpomaluje její proudění.

Planeta v nouzi. Klimatický speciál Aktuálně.cz

Planeta v nouzi, speciál Aktuálně.cz

Vedro ve městech, prázdné studny nebo vykácené lesy. Klimatické změny výrazně zasahují do života nás všech. Tvrdá fakta jasně ukazují, že planeta se kvůli vypouštění skleníkových plynů ohřívá a mění. Co se vlastně přesně děje? Jak se globální krize, ve které jsme se ocitli, projevuje v Česku i zahraničí a jaké bude mít následky?

Deník Aktuálně.cz připravil velký speciál věnovaný změně klimatu, ve kterém postupně zveřejňuje reportáže, rozhovory s odborníky i inovativně zpracované fotogalerie nebo interaktivní grafiky. Dejte o nich vědět pod hashtagem #PÁLÍNÁSKLIMA.

Už jsme napsali:

Projekt vznikl za podpory  E.ON

Lesy v obnovených rašeliništích jsou vlhké a dřevo spadané na zemi nasáklé vodou jako houba. Starší rašeliniště jsou zarostlá zelení, kterou protínají drobné příkopy plné stojaté vody.

Blíž k původním Krkonoším

"Vracíme se blíž k původním Krkonoším," vysvětluje Jansův kolega Jakub Kašpar.

Bez rašelinišť by byl pohled na Krkonoše pro návštěvníka příliš jednotvárný, míní Kašpar. Rašeliny totiž zvyšují biodiverzitu lesů, protože tu žijí úplně jiné druhy než v suchých smrčinách. "Roste tu například morušková kleč. Ta není nikde jinde na světě. Jde o kombinaci ostružiníku morušky, což je typický severský druh rostoucí ve Skandinávii, a borovice kleče. Takový biotop se vyskytuje jenom v Krkonoších," upozorňuje Kašpar.

Lesy navíc mnohem lépe zvládají sušší roky a uchovávají si vláhu. Rašeliny a mokřady fungují jako houba. Když se napustí vodou, dlouho si ji udrží. Trvá to třeba měsíc, než voda potokem odteče a hladina spodní vody zase klesne.

"Kdyby se obnovily všechny mokřady v republice, tak je to několik Orlických přehrad vody, kterou to dokáže jednorázově zadržet," popisuje Václav Jansa důležitou funkci mokřadů a upozorňuje, že v minulosti byly běžnou součástí krajiny. "Když Karel Klostermann psal Mlhy na blatech, tak v jižních Čechách byla ještě rašeliniště s mlhami," připomíná.

Vracíme krajinu vodě

I tam se vysušená rašeliniště postupně obnovují. Šumava je místo, kde se s revitalizací mokřadů začalo už v 90. letech minulého století. Lidé kdysi Šumavu odvodňovali ze stejného důvodu jako Krkonoše, kvůli hospodářskému využití tamní krajiny.

"Když máte někde hodně vody, moc tam toho nevypěstujete," vysvětluje Lukáš Linhart z Národního parku Šumava, manažer projektu Life for Mires (Život pro mokřady). V rámci něj se zjistilo, že jedna třetina šumavského národního parku byly původně mokřady a jednu desetinu území tvořily rašeliniště. "Vracíme ta místa vodě," vysvětluje. "A počítáme s tím, že se tam nebude tak dobře hospodařit."

Mokřady a rašeliniště

Mokřady jsou biotopy, ve kterých žijí organismy vázané na povrchovou vodu nebo alespoň vysokou hladinu spodní vody. Existuje několik druhů mokřadů, mezi které patří třeba bažiny, slatiny nebo právě rašeliniště. Rašeliniště jsou mokřady, ve kterých se hromadí rostlinná hmota, jež se dostatečně nerozkládá a ve spodních vrstvách se přetváří na rašelinu.

Mokřady zadržují velké množství vody, kterou pak velmi pomalu uvolňují. Tím zmírňují klimatické výkyvy, kdy abnormální sucha střídají přívalové deště a následné povodně. 

Budování mokřadů a rašelinišť je ale možné jen na místech, kde se vyskytovaly už v minulosti. Není to recept, který by se dal použít na všechny usychající lesy a zachránily by se tak třeba hospodářské smrčiny. V půdě musí nějaká rašelina být, aby se dala oživit.

"V hospodářském lese je zase možné budovat tůňky. To je dobré pro živočichy i pro zadržení vody v lese. Musí tam ale být už nějaká voda, buď v podzemí nebo potůček. Jenom vykopat prohlubně nestačí, z deště se to nezaplní," vysvětluje Jakub Kašpar.

Video: Les požírá vzácnou krkonošskou tundru. Na Sněžce už chytíte klíště

Krkonošská tundra vznikla při setkávání skandinávského a alpského ledovce. Jde o vzácnou a jedinečnou oblast, u které hrozí, že o ni přijdeme. | Video: Blahoslav Baťa
 

Právě se děje

Další zprávy