Ještě než Ficova vláda spustila sérii zásadních změn trestního řádu, jste řekla, že jedna věc je jeho rétorika před volbami a druhá, jak moc zlá bude praxe. Jak moc je tedy zlá?
Je to horší, než jsem si myslela. Věděli jsme, že se něco změní, ale že to bude takto narychlo a nepřipraveně, jsem netušila. Když byl Fico premiérem v minulých obdobích, dělal změny formálně správně. Vždy si nejdříve obšlapal terén, udělal připomínkové řízení a podobně. Byla jsem po volbách poměrně klidná, ukázalo se ale, že měli pravdu pesimisté.
Změny v trestním zákoně jsou podstatné v celém souhrnu událostí. Zároveň koalice povyměňovala všechny policisty, kteří vyšetřovali jejich korupci. Vyměnila policejního prezidenta a ministr vnitra otevřeně hovoří o rozpuštění elitní kriminální jednotky.
Pokud novela projde přes Ústavní soud, sníží tresty za korupci a rozpráší úřad, který vyšetřuje kauzy spojené s Ficovou stranou Směr. Sledujeme už na Slovensku rozklad právního státu?
Opravdu záleží, jak Ústavní soud rozhodne. Pokud novelu nezastaví, pak ano. Nemluvila bych ale ještě o orbanizaci státu, protože Robert Fico nemá ústavní většinu na rozdíl od maďarského premiéra Viktora Orbána. Hodně věcí tak nezmůže.
Je fascinující sledovat, že koaliční politici sami ještě nevědí, co napsali do zákona. Jde o množství narychlo napsaných paragrafů. Ovlivňují spoustu trestných činů. Nášlapných min je v zákoně několik a vůbec nevíme, co způsobí. Zřejmě by v následujících měsících mohla nastat paralýza celého systému. Díky tomu, že novelu opozice v parlamentu zdržovala, se postupně začali denně ozývat lidé z různých oblastí, co všechno by se změnilo.
Jako novinářka jste zažila minulé dvě vlády Roberta Fica. Jak se proměnil jeho politický styl?
Současná poslední verze jeho moci ukazuje, jako by pro něj přestala platit všechna pravidla. Zatímco ještě před pár lety říkal, že chce být v jádru Evropské unie, dnes je z něj euroskeptik, či dokonce autokrat orbánovského typu.
Jeho příběh je docela podobný Viktoru Orbánovi. Fico začínal po roce 1989 jako mladý proevropský levičák, který ještě v 90. letech vystupoval proti Vladimíru Mečiarovi. Byl to poměrně zorientovaný a jazykově vybavený právník. Když přišel do první vlády, on i jeho spolustraníci se teprve učili vládnout. Protože byli v koalici s Mečiarem a jeho HZDS, bylo to trošku komplikované.
Druhou vládu už Směr utvořil sám poté, co vyhrál volby po kauze Gorila. V té době to trošku vypadalo, jako by se zalekli moci, byli opatrní. Fico byl tehdy obklopen mnoha šikovnými a výraznými politiky, měl jich kolem sebe šest nebo sedm. Směr nikdy nebyl úplně strana jednoho muže. To se ale změnilo, když odešel Peter Pellegrini a založil si vlastní stranu.
Takže vás Fico, přestože ho sledujete dlouho, překvapil?
Překvapuje nás všechny neustále. Je fascinující, jak je flexibilní, umí se rychle přizpůsobit situaci, je skvělý v nastolování témat. Opozice ho dlouhá léta vůbec nestíhala, přinesl téma a bylo na stole tři měsíce. V čem mě ale naopak opět nepřekvapil, je vztah k novinářům. Podle mě nás upřímně nesnáší, v tom je konzistentní. Ale útoky, které jdou proti nám v současné době, jsou nevídané i na jeho poměry.
Kritickým médiím vůbec neodpovídá a je velmi agresivní vůči novinářům, hádá se s nimi na tiskovkách, nadává jim. Přitvrdil teď tak, jak jsme to ještě nezažili.
Směr nedávno podal trestní oznámení na komentátora Denníku N Martina M. Šimečku. Je na Slovensku už v ohrožení svoboda médií?
Dá se to říct, ale je to hlavně kvůli tomu, že velkou část médií koupila skupina Penta, která k tomu ještě přidala i největší bulvární deník Nový Čas. Na veřejnoprávní média konstantně útočí vláda. Zároveň čelí bezprecedentním útokům soukromá televize Markýza, kterou vlastní PPF, a tudíž se na ni nyní upínají oči. Svobodu médií tedy ohrožuje spíše jejich koncentrace v rukou finančních skupin než bezprecedentní útoky členů vlády. Dohromady to ale vytváří atmosféru, ve které se velmi špatně pracuje.
Říkala jste, že ještě nedochází k orbanizaci Slovenska. Které instituce mají potenciál ustát zásahy, aby se země maďarskou cestou nevydala?
Instituce jsou u nás nejslabší článek. Když porovnám Česko a Slovensko, máte je lépe vystavené, máte Senát, který umí spoustu blbostí zastavit. U nás je jednou z hlavních pojistek úřad prezidenta a soudy. Do těch Ficova vláda nemůže zasáhnout, neboť k tomu potřebuje ústavní většinu.
V těžkých časech ale je podle mě stejně nejpodstatnější odvaha běžných lidí, ne síla institucí. Většina korupčních kauz protekla na veřejnost od whistleblowerů zevnitř ministerstva, kteří novinářům řekli, co se tam děje, protože už nemohli mlčet. Už měli dost.
V průzkumech před březnovými prezidentskými volbami vede bývalý premiér Peter Pellegrini z koaliční strany Hlas. Zachoval by se v případě zvolení podle vás jako pojistka demokracie?
Nevíme, jak se Pellegrini bude chovat jako prezident. Tvrdí, že bude autonomní. Už jsme v historii měli prezidenta Michala Kováče, který vstoupil do úřadu jako straník Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko, ale poté se Mečiarovi postavil. Nakonec mu Mečiar unesl syna. Nevím, jestli příběh Petera Pellegriniho bude podobný. Zatím ovšem nic nenaznačuje tomu, že by byl silnou opozicí vůči vládě.
Průzkumy ale ukazují, že je to tak těsné, že Pellegrini bude muset lovit voliče ve vodách lehké dezinfoscény. Bude zajímavé sledovat, jak hluboko bude ochotný klesnout, protože to nejsou jeho přirození voliči.
Máte pocit, že je na Slovensku dost silná občanská společnost, která by se dokázala znovu postavit velkým nepravostem tak, jak se to stalo před šesti lety po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové?
Z éry Vladimíra Mečiara v 90. letech vzešla jedná dobrá věc. Tehdy se občanská společnost stabilizovala, naučila se nespoléhat se na stát. Občanská společnost je mimořádně silná, ostatně proto je to první terč, který si vybral Robert Fico ve svých útocích na nevládní organizace.
Rozumím negativismu, se kterým slovenské dění komentují někteří kolegové, ale depresí nikomu nepomůžeme. Slovensko má naopak za sebou historické momenty, kdy se postavilo na odpor. Sice si pak zase vždy zvolíme někoho, kdo v negativních změnách pokračuje, ale postavili jsme se Mečiarovi, postavili jsme se taky proti Ficově vládě po vraždě Kuciaka. Nevidím důvod, proč bychom to nezvládli i teď. Neznamená to ale, že to nezanechá vážné rány. Možná jsem naivní. Uvidíme, komu dá historie zapravdu.
Slovenský sociolog Michal Vašečka popisuje vývoj na Slovensku většinou negativně. V rozhovoru pro Aktuálně.cz upozornil, že se země propadla do konspiračního pekla a zatímco Česko dalo v posledních prezidentských volbách stopku populistům, Slovensko k nim jasně směřuje. Co říkáte na tyto přívlastky?
Kolegové by mohli být trošku zdrženlivější. Dovolím si tvrdit, že teze o populismu nebude platit v Česku po dalších sněmovních volbách. Skepse zabíjí jakoukoliv naději a chuť něco dělat. Může se pak stát, že se lidé sbalí a odjedou pryč. Jak zajímavě popsal jeden český novinář, bez jazykové bariéry je pro nás jednoduché odjet do Česka, a vlastně nám to škodí. Dvacet procent nejlepších studentů každý rok odejde do Česka. Na odlivu našich mozků se tak trošku podílíte, což nemyslím zle. Útěky do Česka jsou jedním ze zdrojů velké skepse na Slovensku.
U českého novináře Čestmíra Strakatého jste mluvila také o tom, že vám vadí český paternalismus vůči Slovákům. Jak jste to myslela?
Rozrušilo to hodně českých novinářů. Těžko se to vysvětluje, ale vy nám často radíte, jak bychom něco měli dělat a co děláme špatně. Když ale s Čechy vedu debatu, po prvních dotazech pochopím, že máte občas velmi povrchní pohled na Slovensko.
Také mě štve, jak vybíráte nejstupidnější části slovenské politiky, které jsou sice směšné, ale nepředstavují realitu. Věnujete se dokola ministryni kultury Martině Šimkovičové, která je momentálně nejméně podstatná. Je to, jako bychom se stále smáli SPD Tomia Okamury. Prospělo by, kdybyste slovenské dění více sledovali. Protože, jak se u vás kádrují lidé z LGBT komunity nebo jak u vás funguje Aliance pro rodinu, se dalo u nás sledovat už před lety. Všechny tyto trendy se opakují v celé Evropě a nebude to jinak ani v Česku.
Chci jen říct, že nejste vůči těmto trendům imunní. To, že jste zatím takový "ostrůvek normálnosti", neznamená, že se to zítra nemůže změnit. Karta nenávisti funguje v každé zemi. Máte také romskou menšinu, což je silná karta.
Často se argumentuje tím, že na Slovensku o desítky víc procent lidí propadá dezinformacím, proto jsou náchylnější.
Ale kdybychom nechali dezinformace bokem, karta nenávisti s nimi nesouvisí. Věnuji se vyloučeným komunitám a vidím, že rasismus v Česku je mnohem horší než na Slovensku. Protiromskou kartu lze v Česku vytáhnout hned zítra, možná ještě drsněji než na Slovensku.
Nevím, jestli se voliči rozhodují ve volbách na základě postojů k válce na Ukrajině. Mnohem více na ně fungují ceny potravin, "chlebová témata", která je denně trápí. Množství lidí v regionech je zapomenutých. Podobně jako u nás na okraji jsou lidé i u vás v Sudetech frustrovaní a je jim jedno, kdo vyhraje válku na Ukrajině. Není jim však jedno, že jim zdražily o 25 procent potraviny.
Premiér Fico řekl, že nepošle Ukrajině ani náboj ze státních zásob, slovenským podnikům to ale nezakazuje. Ruskou agresi sice odsoudil, zároveň ale odmítá Ukrajinu v NATO. Slovensko také chce pokračovat v závazku posílat dvě procenta HDP na obranu, což by mohlo naznačovat, že vláda vnímá Rusko jako hrozbu. Jak rozumět slovenskému postoji k Ukrajině?
Postoj Roberta Fica k Ukrajině je stejný jako ke všemu ostatnímu - ryze pragmatický a flexibilní. Jednou odsoudí ruskou agresi a jindy chce jednat o míru. Hraje na strunu proruského sentimentu, který je stále vlastní části Slováků. Pro nás je ale podstatné, že hlasujeme v Evropské unii pro všechno, co je potřeba nebo se v Bruselu domluvíme na pomoci Ukrajině. Fico nám asi nedělá dobré jméno v Evropě a zahraniční novináři spekulují, jestli bude druhým Orbánem a bude vydírat Brusel. Ale nevím, jestli zajde až tak daleko. Spíš bude říkat doma něco jiného než v Bruselu.
Slovensko s Ukrajinou sousedí, v následujících letech může být postoj "nárazníkových států", jako je Slovensko, klíčový. Vy osobně nemáte obavu z toho, jak se Slovensko bude dál stavět k ruské hrozbě?
Nemám, nemyslím si, že je Robert Fico sebevrah. Možná umenšuje ruskou hrozbu, protože je to politické téma, ale chci věřit, že kdyby šlo do tuhého, tak se jako zkušený a schopný politik postaví na správnou stranu. Věřím, že jsme stále platnými členy EU a že obavy, jak bychom se zachovali v případě útoku Ruska na země střední Evropy, nejsou reálné. Celé Slovensko by to už postavilo na nohy.
