"Plivli nám do tváře." Příběhy sexuálně zneužitých žen, které pobouřila Ficova novela

Barbora Plávalová/deník SME
20. 2. 2024 15:46
Slovenská vládní koalice premiéra Roberta Fica (Směr-SD) v únoru prosadila zkrácení promlčecí lhůty u znásilnění a sexuálního násilí o deset let. Příběhy obětí, které shromáždil slovenský deník SME, ukazují, že pro některé z traumatizovaných žen nebylo ani deset let dost času na to, aby si uvědomily, že byly v dětství sexuálně zneužívány. Mají pocit, že poslanci jim přijetím změn plivli do tváře.

"Nevím, jak bych to dnes vnímala, kdyby gynekolog, který mě zneužil, ještě žil, ale strašně mě štve, jak to poslanci komentují. A proč by vůbec mělo být něco promlčeno? Já s tím žiji každý den," říká Jana Geralská, jedna z devatenácti obětí, s nimiž list SME mluvil. Více než polovina z nich byla zneužita v dětství.

Ženy se rozhodly promluvit poté, co poslanci vládní koalice na začátku února schválili novelu trestního zákoníku, která snižuje promlčecí lhůty mimo jiné u znásilnění a sexuálního násilí. Až na výjimky počítá také se snížením trestních sazeb za korupci či hospodářskou kriminalitu nebo zrušením elitního ústavu prokuratury. Vláda obhajuje změny snahou o sladění slovenské právní úpravy se zákony platnými v evropských zemích.

Novelu minulý týden podepsala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Současně oznámila, že zákon nechá přezkoumat ústavním soudem a požádá ho o pozastavení jeho platnosti. Nevyužití práva veta, k jehož prolomení má koalice ve sněmovně dostatek hlasů, Čaputová zdůvodnila tím, že ústavní soud bude mít více času na prozkoumaní novely.

Obětí se zvláště dotkl výrok poslance Richarda Glücka (Směr-SD), který řekl, že by si snad žena všimla, kdyby byla znásilněna. "Představte si, že si toho nevšimne," reagovala pro deník SME Alexandra Stanová, další z žen, která se slovenskému listu svěřila.

Příběhy podle SME ukazují, že zkrácení promlčecí lhůty u znásilnění nemotivuje lidi k tomu, aby ho dříve nahlásili na policii. Některé oběti stále nejsou schopny otevřeně mluvit o tom, co se jim stalo, neví o tom ani jejich nejbližší okolí.

Také proto jsou některé příběhy anonymní, redakce deníku jména obětí zná. Jsou mezi nimi učitelka, farářka, manažerka, kurýrka či poslankyně. Na znamení toho, že jsou výpovědi skutečné, každá z žen jako doplnění příběhu poskytla otisk své dlaně v oranžové barvě. Tato barva je symbolem boje proti násilí na ženách a dětech.

Ženy popisují, že jim poslanci přijetím pozměňovacího návrhu dali jasně najevo, že si za to mohou samy. Ptají se, zda snad chtějí pachatelům pomoci. "Řekla jsem si, že to mohu uzavřít alespoň takto, když už to za mě poslanci uzavřeli trestněprávně," napsala Michaela. Pokud poslanci novelu nezmění nebo nezasáhne ústavní soud, bude to, co se jí stalo, navždy promlčeno.

Celý text se všemi 19 příběhy si můžete přečíst na stránkách deníku SME.

Jana Geralská
Jana Geralská | Foto: SME/ Marko Erd

Jana Geralská, manažerka prodejny

Stalo se to na bezpečném místě, byl to můj gynekolog, kterého mi doporučil blízký přítel. Měl skvělou pověst, chodily k němu celebrity.

Chodila jsem k němu na pravidelné kontroly a důvěřovala jsem mu. Jednou mi po vyšetření řekl, že mám pravděpodobně rakovinu, ale aplikací určitého léku se to dá zvrátit. Řekl mi, že aplikace je nutná co nejdříve a že se můžeme sejít ještě ten večer v Kramárech v Bratislavě.

Vyzvedla jsem si "lék" v lékárně a přišla za ním. Teprve později jsem zjistila, že se jedná o obyčejný lubrikant. Lehla jsem si na postel, on si ho vzal a začal mě dráždit rukou. Trvalo to docela dlouho, ale v tu chvíli jsem to nechala být a myslela si, že je to normální postup.

Když skončil, podíval se na mě a řekl: "No, dobře, a je to." Rychle jsem se oblékla a šli jsme do vedlejší místnosti, kde se ujišťoval, že "to nebylo až tak zlé". Navrhl, že bychom si to mohli za týden zopakovat.

Co se týče toho výroku poslance, v té době jsem opravdu nevěděla, že jsem byla zneužita. Uvědomila jsem si to až po telefonátu s kamarádem, který mi lékaře doporučil. Teprve on mi řekl, že to není normální a že mě gynekolog zneužil.

Nechtěla jsem to dál řešit. Chtěla jsem jen vědět, jestli mám opravdu rakovinu. K tomu jsem potřebovala svou zdravotnickou kartu, a když jsem si pro ni šla k lékaři, sestra se strašně divila, proč odcházím. Ještě několik dní potom mi psal, musela jsem ho zablokovat.

Šla jsem k jiné lékařce. Když mě vyšetřila, řekla mi, že je to úplná blbost a že jsem zdravá. Ten můj kamarád si myslel, že určitě musí existovat i jiné ženy, kterým to udělal. Jednu jsme našli, ale nechtěla o tom mluvit. Doktor zemřel asi o tři roky později. Nejsem na to pyšná, ale když jsem se tu zprávu dozvěděla, ulevilo se mi.

Nevím, jak bych to vnímala dnes, kdyby ještě žil, ale strašně mě dostalo, jak o tom ti pánové poslanci mluvili.

A vůbec, proč by měla existovat nějaká promlčecí lhůta? Já s tím žiji každý den. Mnohokrát, když se mě můj současný partner, kterého miluji, nějakým způsobem dotýká, musím mu říct, ať toho nechá, protože mi to připomene hnusný dotek toho gynekologa.

 

Právě se děje

Další zprávy